|
|||||||
|
Knihovnička Čtyřlístek » Autoři Čtyřlístku » Pseudonymy
Pseudonymy
Ne vždy se rozhodne scénárista publikovat pod svým pravým jménem. O takové případy není ve Čtyřlítku nouze, i nejznámější autorka
Ljuba Štíplová napsala svých prvních 13 scénářů pod pseudonymem (nebo spíše vypůjčeným jménem). V tomto článku najdete seznam autorů,
kteří publikovali pod pseudonymem, nebo dokonce pod dvěma jmény (už třeba jen proto, že se scénáristka vdala). Článek zkouší hledat a rozkrýt
i nepřiznané pseudonymy, i když důkazy nemusí být nejpřesvědčivější.Obsáhlá kniha Čtyřlístek: První půlstoletí v Třeskoprskách (2019) několik pseudonymů rozkryla a dokonce přinesla nové. Postupně budou do článku doplněny! kapitoly: vdané autorky | potvrzené pseudonymy | spekulativní pseudonymy (šílené teorie) | prvních 25 příběhů Čtyřlístku Vdané autorky Autorky v následující kapitole publikovaly pod dvěma různými jmény jednoduše proto, že se během své spisovatelské kariéry vdaly. 
Ludmila Kolářová = Ludmila JunkováPod všechny 3 příběhy Čtyřlístku, které spolunapsala v letech 1969-1975 je podepsaná jako Ludmila Kolářová. Pod tímto jménem publikovala ještě v roce 1977. Pod vyvdaným jménem vystupuje alespoň od roku 1972, ale jako šéfredaktorka Čtyřlístku až od roku 1975. Existuje tedy překryv, např. 47. číslo Čtyřlístku, kde vystupuje jako spoluautorka příběhu pod jménem Ludmila Kolářová, ale současně číslo řídí jako šéfredaktorka pod jménem Ludmila Junková. 
Tereza Čehovská = Tereza LedererováAutorka komiksových lekcí angličtiny napsala dvě učebnice pod jménem Tereza Čehovská v letech 1998 a 2003. Další knihu z roku 2006 a všechny následující, včetně seriálu Učíme se anglicky ze Čtyřlístku, napsala pod vyvdaným jménem Tereza Ledererová. Potvrzené pseudonymy Autoři, jejichž pseudonymy jsou dobře známé a potvrzené. 
Hajnej = Jaroslav NěmečekRané práce z poloviny 60. let podepisoval Jaroslav Němeček signaturou Hajnej, snad proto, že v mládí pomýšlel na to stát se myslivcem. Podpis Hajnej najdeme v obrázcích seriálu Kramula a Světřík z Mateřídoušky (1966-1967), ale vždy společně s prozrazujícím textem, že seriál kreslí Jaroslav Němeček. Jménem Hajnej podepsal Němeček i seriál komiksových stripů kocour Barnabáš a myšák Albín. 
Miloš Štípl = Ljuba ŠtíplováAutorka skoro 250 příběhů Čtyřlístku podepsala 13 dílů z let 1970-1972, čísla 7-22 (i když autor čísla 22 není zcela jistý) jménem svého manžela: Miloš Štípl. Poprvé je pod pravým jménem podepsán až její 14. scénář pro číslo 23 z roku 1972. Jako důvod pro pseudonym bylo často uváděno, že Ljuba Štíplová nepatřila na přelomu 60. a 70. let mezi povolené autory (možná jen mezi "trpěné"). Je to ale jinak. Když dávno před Čtyřlístkem psala satiru, potýkala se opravdu s maléry z politických důvodů. Pak začala psát pro děti a měla už celkem pokoj. Problém byl někde jinde: Na začátku 70. let psala pro nakladatelství Orbis řadu veršovaných leporel a ministerstvo začalo hlídat, aby autorské výdělky nepřekročily určitou sumu. Aby nemusela přestat s leporely, vzal Čtyřlístek na oko na sebe její manžel. 
Petr Karmín = Pavel ŠrutBásník a autor Pavel Šrut používá svůj pseudonym Petr Karmín na první pohled docela nahodile v průběhu času. Například u seriálu Bambas a Kryšpín ze Čtyřlístku napsal 5 dílů pod pseudonymem a 2 pod pravým jménem. Pro dva příběhy Čtyřlístku z roku 1972 využil pseudonym. 
Stanislav Hojka= Stanislav Havelka + Petr Chvojka Stanislav Hojka, autor 2 parádních až legendárních příběhů Čtyřlístku Cirkus Pepi (in kniha, 1989) a Cesta kolem světa (in kniha, 1990) nenapsal už nikdy nic jiného, což se nechtělo ani věřit. Jméno autora připomínalo dva jiné spisovatele - Stanislava Havelku a Petra Chvojku, dobré kamarády, kteří v tandemu napsali večerníčky O zvířátkách pana Krbce nebo Jája a Pája, a pro Čtyřlístek například zase střídavě psali Poldu a Oldu. Později tito dva začali psát i scénáře pro Čtyřlístek. Zkombinovaná jména do společného pseudonymu měla svou logiku. Ve čtyřlístkovských příbězích napsaných pod pseudonymem a pod vlastními jmény bylo také možné vypozorovat společné rysy. To všechno byly dříve spekulace a šílené teorie, ale pro veškerá podezření přišel důkaz v roce 2013 s knižní reedicí Cirkusu Pepi, která už neuvádí jako autora Stanislava Hojku, ale právě dvojici Havelka-Chvojka. V roce 2014 vyšla reedice druhého Hojkova příběhu Cesta kolem světa v knize Se Čtyřlístkem kolem světa, která opět potvrzuje rozklíčovaný pseudonym (i když původně se tato kniha měla jmenovat jinak a autoři prozrazení nebyli). 
Karel Ladislav = Jiří ČehovskýJiří Čehovský psal seriály do Čtyřlístku od roku 1976, jako šéfredaktor působil pod svým pravým jménem v letech 1977-2009. Od roku 1990 se rozhodl svou autorskou a šéfredaktorskou pozici oddělit pseudonymem, a všechny příběhy Čtyřlístku (1990-2009) a Rexíka (1994-2009), které napsal, uveřejnil pod jménem Karel Ladislav. U spousty čísel tak vystupuje pod oběma jmény, scénář - pseudonym, šéfredaktor - pravé jméno. Spekulativní pseudonymy (šílené teorie) V následující kapitole se dočtete spekulace o dalších možných pseudonymech. Jako ideální kandidát na pseudonym se jeví autor, který působil velmi krátkodobě, který se vynoří na rok dva, napíše jeden dva příběhy a zase se po něm slehne zem a žádná jiná tvorba a informace o autorovi se najít nedají. Třeba pak začal publikovat pod pravým jménem. Další stopou může být velmi podobný spisovatelský styl a námět příběhů autora podezřelého a autora s pravým - prověřeným jménem. Nebo při reedici ve velké knize Čtyřlístku je jméno podezřelého autora vypuštěno (ale zase ne výslovně změněno na autora s určitě pravým jménem). Argumenty to nebudou moc silné, proto většinu následujícího přehledu berte s rezervou. Rozhodně se nesnaží případné opravdové autory obrat o zásluhy, jen se pídí po možných souvislostech. 
Vladimír Urban = Jaroslav Němeček?Spoluautor prvních tří příběhů Čtyřlístku Vladimír Urban není uveden na titulní stránce ani na první stránce příběhu, místo toho je zmíněn malým písmem až úplně na poslední straně příběhu jako "Jaroslav Němeček © Vladimír Urban". Pro Čtyřlístek napsal ještě 2 ze 4 dílů seriálu Kouzelník Huryjáš (1 napsal Jaroslav Němeček a jeden Svatopluk Hrnčíř) a 1 ze 6 dílů seriálu Kryštofek a Pidivízek (ostatní díly Němeček). Kromě toho napsal 2 pohádkové lístečky (z roku 1969 ilustrované Němečkem). Dohromady tedy Vladimír Urban zanechal stopu pouze v roce 1969, pokaždé na seriálu který ilustroval Jaroslav Němeček, a vždy na seriálu, kde se o autorství nepravidelně střídal s Jaroslavem Němečkem. Není nekonec Vladimír Urban pseudonym Jaroslava Němečka? Navíc reedice ve velké knize Prvních dvanáct příběhů Čtyřlístku o Vladimíru Urbanovi mlčí.
Ludmila Kolářová jen jako šéfredaktorka?Ludmila Kolářová, později Ludmila Junková je podepsána jako spoluatorka tří příběhů Čtyřlístku, pokaždé v takových číslech, která zároveň vedla jako šéfredaktorka. Ačkoliv pro Čtyřlístek napsala scénář nebo přeložila námět k dvěma jednodílným seriálům, ve Čtyřlístku působila zejména jako odpovědná redaktorka, nebo pod funkcí "číslo sestavila". Jako šéfredaktorka jistě s autory scénáře probírala a upravovala, ale to je práce šéfredaktora a běžně se nepřipisuje k autorovi. Nechceme Ludmilu Kolářovou okrást o zásluhy, ale v reedici ve velkých knihách také zmíněna není (ač to není nejpádnější důkaz). 
Dagmar Vránová = Ljuba Štíplová?Dagmar Vránová napsala 2 příběhy Čtyřlístku z roku 1970 - čísla 8 a 10. Kromě toho se nepodařilo najít žádnou další tvorbu této autorky, jejíž scénáře dosahují stejných kvalit jako ty od Ljuby Štíplové. Její zásluhy jsou v reedici ve velké knize zcela opomenuty právě ve prospěch Jaroslava Němečka a Ljuby Štíplové. Pokud je Dagmar Vránová opravdu pseudonymem, pak spíš právě Ljuby Štíplové. 
Zuzana Brodová = Ljuba Štíplová?Zuzana Brodová napsala jen jeden scénář čtyřlístkovských příhod - číslo 11 z roku 1970. Ve stejném roce napsala ještě jedno leporelo a 4 pohádkové lístečky, vše ilustrované Jaroslavem Němečkem. V jiných letech nepublikovala nic, nebo nelze nic nalézt. Reedice Prvních dvanáct příběhů Čtyřlístku zná jako autory jen Jaroslava Němečka a Ljubu Štíplovou. Pokud je to Zuzana Brodová pseudonym, pak asi spíš Ljuby Štíplové. 
Ladislava Kořízková = Ljuba Štíplová?Ladislava Kořízková napsala jen jedno povídání do čtyřlístkovských omalovánek, žádná jiná tvorba této autorky není k nalezení. Omalovánky vyšly v roce 1970, tedy v roce, kdy Ljuba Štíplová nemohla publikovat pod svým jménem a možná jde o další její pseudonym.
Petr Karmín = Ljuba Štíplová?Podle kapitoly přiznaných pseudonymů už víme, že Petr Karmín je pseudonym Pavla Šruta. Ale co když propůjčil svůj pseudonym pro dva příběhy (24 a 25) Čtyřlístku z roku 1972 i někomu jinému a je to další ze zástupných jmen Ljuby Štíplové? Pavel Šrut ve Čtyřlístku v roce 1972 zrovna působil střídavě pod pravým jménem, střídavě pod pseudonymem. Ljuba pod pseudonymem Miloš Štípl podepsala souvislou řadu sešitů 13-21. Ne úplně jistým autorem čísla 22 je také Miloš Štípl, jeho jméno ale chybí na titulní stránce a je vymazáno z první komiksové stránky příběhu Čtyřlístku. Číslo 23 poprvé podepsala Ljuba, ale třeba zjistila, že si to ještě nesmí dovolit a pro číslo 24 a 25 se skryla pod jiné jméno. Od roku 1973 a čísla 26 už se konečně mohla Ljuba odkrýt. Osobně si myslím, že námět a styl čísel 24 a 25 se neliší od těch okolních štíplovských. Možná trochu přitažené za vlasy, navíc reedice ponechávají Karmínovo jméno (ale u reedice Slavné příběhy Čtyřlístku chybí na přední straně knihy). 
Tomáš Nový = Jiří Poborák?Scénárista Tomáš Nový napsal tři dlouhé příběhy Čtyřlístku z komiksových knih v letech 1990-1992. Kromě toho napsal 1 díl seriálu ze Čtyřlístku Pohádky (od Renaty Fučíkové, 1989) a dva díly Klofáče & Tlamáče (1993). Jinak je autor výborných čtyřlístkovských scénářů pro svět neznámý. Jako první uvedl na scénu strašidla z Bezzubu, postavy, které později využíval pouze Jiří Poborák, který na stránky Čtyřlístku vstoupil chvíli před tím, než Tomáš Nový z časopisu zmizel. Myslím že náměty tří příběhů Nového a následné Poborákovy příběhy Čtyřlístku jsou na stejné vlně. Reedice příběhů Tomáše Nového ale případný pseudonym zachovávají. 
Milan Dvorský = Jiří Čehovský?Autor jednoho výtečného knižního příběhu Čtyřlístku (1989) a jednodílného seriálu ze Čtyřlístku (1990) Milan Dvorský nenechal na světě žádnou další zaznamenanou stopu. Pokud se jedná o pseudonym, mohl by patřit Jiřímu Čehovskému, téma Dvorského Loupeže století docela ladí s Čehovského dobrodružstvími z následujících let z křížovkových speciálů Čtyřlístku. Třeba je to Čehovského "panoramovský" pseudonym z let 1989-1990, a po založení redakce Čtyřlístku přišel s pseudonymem novým - Karel Ladislav. Reedice Dvorského čtyřlístkovské knížky ale případný pseudonym zachovává. Prvních 25 příběhů Čtyřlístku Pokud bychom potvrzené pseudonymy i šílené teorie vzali do úvahy, pak by vyšlo najevo, že prvních 25 příběhů nenapsalo 7 různých autorů, ale stačili na to dva - Jaroslav Němeček a Ljuba Štíplová. Jaroslav Němeček by u tří dílů by přišel o spoluautora. Ljuba Štíplová by byla autorkou ne 244 příběhů (včetně potvrzeného pseudonymu Miloš Štípl a jeho ne zcela jistého autorství čísla 22), ale 249. Vykřičník značí jistotu, otazník pouhou teorii. |
|
|||||
Čtěte také (5 náhodně vybraných článků)
|
|||||||
 Toto nejsou oficiální stránky časopisu Čtyřlístek, ty najdete na adrese www.ctyrlistek.cz
|
|||||||
