další články z kategorie Autoři Čtyřlístku
Pseudonymy

Pseudonymy Ne vždy se rozhodne scénárista publikovat pod svým pravým jménem. O takové případy není ve Čtyřlítku nouze, i nejznámější autorka Ljuba Štíplová napsala svých prvních 13 scénářů pod pseudonymem (nebo spíše vypůjčeným jménem, krycím pseudonymem). V tomto článku najdete seznam autorů, kteří publikovali pod pseudonymem, nebo dokonce pod dvěma jmény (už třeba jen proto, že se scénáristka vdala). Článek zkouší hledat a rozkrýt i nepřiznané pseudonymy, i když důkazy nemusí být nejpřesvědčivější.
Spoustu psudonymů nám odhalila či potvrdila obsáhlá kniha Čtyřlístek: První půlstoletí v Třeskoprskách (2019).


kapitoly: vdané autorky | potvrzené pseudonymy | vyvrácené pseudonymy | spekulativní pseudonymy (šílené teorie) | | prvních 25 příběhů Čtyřlístku | omalovánková teorie




Vdané autorky

Autorky v následující kapitole publikovaly pod dvěma různými jmény jednoduše proto, že se během své spisovatelské kariéry vdaly.


Ludmila Kolářová - Junková Ludmila Kolářová = Ludmila Junková
Pod všechny 3 příběhy Čtyřlístku, které spolunapsala v letech 1969-1975 je podepsaná jako Ludmila Kolářová. Pod tímto jménem publikovala ještě v roce 1977. Pod vyvdaným jménem vystupuje alespoň od roku 1972, ale jako šéfredaktorka Čtyřlístku až od roku 1975. Existuje tedy překryv, např. 47. číslo Čtyřlístku, kde vystupuje jako spoluautorka příběhu pod jménem Ludmila Kolářová, ale současně číslo řídí jako šéfredaktorka pod jménem Ludmila Junková.


Lucie Polívková = Lucie Němečková Lucie Polívková = Lucie Němečková
Scénáristka Němečkova seriálu Klokánkovy příhody (1981-1985) Lucie Polívková byla navíc uvedena u několika příběhů Čtyřlístku jako autorka barevného provedení (1988-1990). Lucie Polívková je jméno manželky Jaroslava Němečka zasvobodna. Důvod pro zakrývání příbuzenského vztahu dávno po svatbě není znám. U omalovánek Klokánek v zoo (1985) je přiznáno jméno Lucie Němečková.


Tereza Čehovská - Ledererová Tereza Čehovská = Tereza Ledererová
Autorka komiksových lekcí angličtiny napsala dvě učebnice pod jménem Tereza Čehovská v letech 1998 a 2003. Další knihu z roku 2006 a všechny následující, včetně seriálu Učíme se anglicky ze Čtyřlístku, napsala pod vyvdaným jménem Tereza Ledererová.




Potvrzené pseudonymy

Autoři, jejichž pseudonymy jsou dobře známé a potvrzené.


Hajnej Hajnej = Jaroslav Němeček
Rané práce z poloviny 60. let podepisoval Jaroslav Němeček signaturou Hajnej, snad proto, že v mládí pomýšlel na to stát se myslivcem. Podpis Hajnej najdeme v obrázcích seriálu Kramula a Světřík z Mateřídoušky (1966-1967), ale vždy společně s prozrazujícím textem, že seriál kreslí Jaroslav Němeček. Jménem Hajnej podepsal Němeček i seriál komiksových stripů kocour Barnabáš a myšák Albín.


Ljuba Štíplová (Miloš Štípl) Miloš Štípl = Ljuba Štíplová
Autorka skoro 250 příběhů Čtyřlístku podepsala 13 dílů z let 1970-1972, čísla 7-22 (i když autor čísla 22 není zcela jistý) jménem svého manžela: Miloš Štípl. Poprvé je pod pravým jménem podepsán až její 14. scénář pro číslo 23 z roku 1972.
Jako důvod pro pseudonym bylo často uváděno, že Ljuba Štíplová nepatřila na přelomu 60. a 70. let mezi povolené autory (možná jen mezi "trpěné"). Je to ale jinak. Když dávno před Čtyřlístkem psala satiru, potýkala se opravdu s maléry z politických důvodů. Pak začala psát pro děti a měla už celkem pokoj. Problém byl někde jinde: Na začátku 70. let psala pro nakladatelství Orbis řadu veršovaných leporel a ministerstvo začalo hlídat, aby autorské výdělky nepřekročily určitou sumu. Aby nemusela přestat s leporely, vzal Čtyřlístek na oko na sebe její manžel.


Pavel Šrut (Petr Karmín) Petr Karmín = Pavel Šrut
Básník a autor Pavel Šrut používá svůj pseudonym Petr Karmín na první pohled docela nahodile v průběhu času. Například u seriálu Bambas a Kryšpín ze Čtyřlístku napsal 5 dílů pod pseudonymem a 2 pod pravým jménem. Pro dva příběhy Čtyřlístku z roku 1972 využil pseudonym.


Stanislav Havelka (Stanislav Hojka) Petr Chvojka (Stanislav Hojka) Stanislav Hojka
= Stanislav Havelka
+ Petr Chvojka

Stanislav Hojka, autor 2 parádních až legendárních příběhů Čtyřlístku Cirkus Pepi (in kniha, 1989) a Cesta kolem světa (in kniha, 1990) nenapsal už nikdy nic jiného, což se nechtělo ani věřit. Jméno autora připomínalo dva jiné spisovatele - Stanislava Havelku a Petra Chvojku, dobré kamarády, kteří v tandemu napsali večerníčky O zvířátkách pana Krbce nebo Jája a Pája, a pro Čtyřlístek například zase střídavě psali Poldu a Oldu. (Ve skutečnosti byli oba autoři u seriálu od jeho počátků a scénáře psali společně, uvádění pouze Chvojkova jména vzešlo z domluvy s tehdejší redaktorkou, která chtěla zajistit "širší autorskou základnu", pročež některé společné práce vykazovala jen na Petra Chvojku a jiné jen na Stanislava Havelku. Oba scenáristé se později začali v psaní příběhů střídat, tak tomu ale bylo až u pozdních epizod z počátku 90. let.)
Později tito dva začali psát i scénáře pro Čtyřlístek. Zkombinovaná jména do společného pseudonymu měla svou logiku. Ve čtyřlístkovských příbězích napsaných pod pseudonymem a pod vlastními jmény bylo také možné vypozorovat společné rysy. To všechno byly dříve spekulace a šílené teorie, ale pro veškerá podezření přišel důkaz v roce 2013 s knižní reedicí Cirkusu Pepi, která už neuvádí jako autora Stanislava Hojku, ale právě dvojici Havelka-Chvojka. V roce 2014 vyšla reedice druhého Hojkova příběhu Cesta kolem světa v knize Se Čtyřlístkem kolem světa, která opět potvrzuje rozklíčovaný pseudonym (i když původně se tato kniha měla jmenovat jinak a autoři prozrazení nebyli).
Kniha Čtyřlístek: První půlstoletí v Třeskoprskách (2019, str. 138) tento pseudonym potvrzuje.


Jiří Čehovský (Milan Dvorský, Tomáš Nový, Karel Ladislav) Karel Ladislav = Jiří Čehovský
Jiří Čehovský psal seriály do Čtyřlístku od roku 1976, jako šéfredaktor působil pod svým pravým jménem v letech 1977-2009. Od roku 1989 se rozhodl svou autorskou a šéfredaktorskou pozici oddělit pseudonymem. Všechny své příběhy Čtyřlístku (1989-2009) a Rexíka (1994-2009) uveřejnil pod pseudonymem, v drtivé většině pod jménem Karel Ladislav (o jeho dalších pseudonymech níže). U spousty čísel tak vystupuje pod oběma jmény, scénář - pseudonym, šéfredaktor - pravé jméno.


Jiří Čehovský (Milan Dvorský, Tomáš Nový, Karel Ladislav) Jan Endrýs (Milan Dvorský, Tomáš Nový) Milan Dvorský
= Jiří Čehovský
+ Jan Endrýs

Autor jednoho výtečného knižního příběhu Čtyřlístku Loupež století (1989) a jednodílného seriálu ze Čtyřlístku (1990) Milan Dvorský nenechal na světě žádnou další zaznamenanou stopu. Že se jedná o pseudonym bylo skoro jisté, podle tématu příběhu jsme to odhadovali na Jiřího Čehovského. Kniha Čtyřlístek: První půlstoletí v Třeskoprskách (2019, str. 138) přinesla celou pravdu - ve skutečnosti je to sdílený pseudonym dvojice autorů Jiřího Čehovského a Jana Endrýse!
Reedice příběhu v roce 2006 pseudonym zachovala.


Jiří Čehovský (Milan Dvorský, Tomáš Nový, Karel Ladislav) Jan Endrýs (Milan Dvorský, Tomáš Nový) Tomáš Nový
= Jiří Čehovský
+ Jan Endrýs

Scénárista Tomáš Nový napsal tři dlouhé příběhy Čtyřlístku z komiksových knih v letech 1990-1992: Zachraňte Lidušku!, Nebezpečný ostrov a Strašidla v nesnázích. Kromě toho napsal 1 díl seriálu ze Čtyřlístku Pohádky (od Renaty Fučíkové, 1989) a dva díly Klofáče & Tlamáče (1993). Jinak je autor výborných čtyřlístkovských scénářů pro svět neznámý. Jako první uvedl na scénu strašidla z Bezzubu, postavy, které později využíval pouze Jiří Poborák. Ten na stránky Čtyřlístku vstoupil chvíli před tím, než Tomáš Nový z časopisu zmizel, proto jsme dlouho odhadovali, že je to jeho pseudonym. Pravdu odhalila kniha Čtyřlístek: První půlstoletí v Třeskoprskách (2019, str. 138): Tomáš Nový je nečekaně zase sdílený pseudonym dvojice autorů Jiřího Čehovského a Jana Endrýse! Celkově tak Čehovský vystupoval ve Čtyřlístku pod třema pseudonymy, Endrýs pod dvěma!
Knižní reedice příběhů Tomáše Nového zachovávají pseudonym.
Kniha Čtyřlístek: První půlstoletí v Třeskoprskách neuvádí, jaký autorský podíl jednotliví scénáristé do pseudonymu přinesli, nebo jestli jej příležitostně nevyužil jen jeden z dvojice. Na těchto stránkách předpokládáme, že při všech využitích pseudonymu se zapojili do přípravy scénáře oba dva.


Richard Svitalský (Lucie Neisnerová) Lucie Neisnerová = Richard Svitalský
Kniha Čtyřlístek: První půlstoletí v Třeskoprskách (2019, str. 408) konstatuje, že fanoušci seriálu Isabela, královna Karibiku (Čtyřlístek, 2010-2018) můžou najít jediný podobný seriál od autorky scénáře a kreseb Lucie Neisnerové - Šimon, rytíř z Kufrštejnu (2018-2019) a opět ve Čtyřlístku. Jak je možné, že se tak náhle objevila nadaná a zkušená scenáristka a kreslířka a pak zase zmizela? A kniha podává i vysvětlení - jedná se o pseudonym Richarda Svitalského, který už od roku 1994 vytváří pro časopis Čtyřlístek seriál Sedmikráskov a od roku 2010 píše scénáře pro příběhy titulního Čtyřlístku.
Při zpětném pohledu si lze všimnout, že nápadité kompozice panelů byly u Svitalského a Neisnerové podobné. Kniha nedává vysvětlení, proč se autor uchýlil k pseudonymu. Isabela se od Sedmikráskova liší námětem, holčičí postavou hrdinky a také kresbou, a tak asi bylo účelné oddělení utvořit i v osobě uvedeného autora.




Vyvrácené pseudonymy

V této kapitole uvádíme teorie o pseudonymu, které se ukázaly být chybné.


Vladimír Urban Vladimír Urban ≠ Jaroslav Němeček
Spoluautor prvních tří příběhů Čtyřlístku Vladimír Urban není uveden na titulní stránce ani na první stránce příběhu, místo toho je zmíněn malým písmem až úplně na poslední straně příběhu jako "Jaroslav Němeček © Vladimír Urban". Pro Čtyřlístek napsal ještě 2 ze 4 dílů seriálu Kouzelník Huryjáš (1 napsal Jaroslav Němeček a jeden Svatopluk Hrnčíř) a 1 ze 6 dílů seriálu Kryštofek a Pidivízek (ostatní díly Němeček). Kromě toho napsal 2 pohádkové lístečky (z roku 1969 ilustrované Němečkem). Dohromady tedy Vladimír Urban zanechal stopu pouze v roce 1969, pokaždé na seriálu který ilustroval Jaroslav Němeček, a vždy na seriálu, kde se o autorství nepravidelně střídal s Jaroslavem Němečkem. Navíc reedice ve velké knize Prvních dvanáct příběhů Čtyřlístku o Vladimíru Urbanovi mlčí. Úvahy o tom, že by Vladimír Urban mohl být pseudonym Jaroslava Němečka nebyly nemyslitelné.
Kniha Čtyřlístek: První půlstoletí v Třeskoprskách (2019, str. 21) objasňuje, že Vladimír Urban byl redaktor nakladatelství Orbis, který u příběhů Čtyřlístku prováděl dílčí zásahy do textu replik v bublinách.




Spekulativní pseudonymy (šílené teorie)

V následující kapitole se dočtete spekulace o dalších možných pseudonymech. Jako ideální kandidát na pseudonym se jeví autor, který působil velmi krátkodobě, který se vynoří na rok dva, napíše jeden dva příběhy a zase se po něm slehne zem a žádná jiná tvorba a informace o autorovi se najít nedají. Třeba pak začal publikovat pod pravým jménem. Další stopou může být velmi podobný spisovatelský styl a námět příběhů autora podezřelého a autora s pravým - prověřeným jménem. Nebo při reedici ve velké knize Čtyřlístku je jméno podezřelého autora vypuštěno (ale zase ne výslovně změněno na autora s určitě pravým jménem). Argumenty to nebudou moc silné, proto většinu následujícího přehledu berte s rezervou. Rozhodně se nesnaží případné opravdové autory obrat o zásluhy, jen se pídí po možných souvislostech.


Ludmila Kolářová - Junková Ludmila Kolářová jen jako šéfredaktorka?
Ludmila Kolářová, později Ludmila Junková je podepsána jako spoluatorka tří příběhů Čtyřlístku, pokaždé v takových číslech, která zároveň vedla jako šéfredaktorka. Ačkoliv pro Čtyřlístek napsala scénář nebo přeložila námět k dvěma jednodílným seriálům, ve Čtyřlístku působila zejména jako odpovědná redaktorka, nebo pod funkcí "číslo sestavila". Jako šéfredaktorka jistě s autory scénáře probírala a upravovala, ale to je práce šéfredaktora a běžně se nepřipisuje k autorovi. Nechceme Ludmilu Kolářovou okrást o zásluhy, ale v reedici ve velkých knihách také zmíněna není (ač to není nejpádnější důkaz).


Dagmar Vránová Dagmar Vránová = Ljuba Štíplová?
Dagmar Vránová napsala 2 příběhy Čtyřlístku z roku 1970 - čísla 8 a 10. Kromě toho se nepodařilo najít žádnou další tvorbu této autorky, jejíž scénáře dosahují stejných kvalit jako ty od Ljuby Štíplové. Její zásluhy jsou v reedici ve velké knize zcela opomenuty právě ve prospěch Jaroslava Němečka a Ljuby Štíplové. Pokud je Dagmar Vránová opravdu pseudonymem, pak spíš právě Ljuby Štíplové.
Kniha Čtyřlístek: První půlstoletí v Třeskoprskách (2019, str. 27) taktéž připomíná, že jméno Dagmar Vránová není z dobového kontextu tvorby pro děti a mládež známé a nejspíš to tedy je pseudonym. Možná krycí jméno pro někoho ze známých spolupracovníků redakce.


Zuzana Brodová Zuzana Brodová = Ljuba Štíplová?
Zuzana Brodová napsala jen jeden scénář čtyřlístkovských příhod - číslo 11 z roku 1970. Ve stejném roce napsala ještě jedno leporelo a 13 pohádkových lístečků (4 ilustrované Jaroslavem Němečkem). V jiných letech nepublikovala nic, nebo nelze nic nalézt. Reedice Prvních dvanáct příběhů Čtyřlístku zná jako autory jen Jaroslava Němečka a Ljubu Štíplovou. Pokud je to Zuzana Brodová pseudonym, pak asi spíš Ljuby Štíplové.
Kniha Čtyřlístek: První půlstoletí v Třeskoprskách (2019, str. 27) také předpokládá, že se jedná o pseudonym z důvodu absence další tvorby. Kniha ale nespekuluje, že by šlo o pseudonym přímo Ljuby Štíplové, spíš domýšlí, že to bylo krycí jméno pro nějakého spolupracovníka redakce.


Ladislava Kořízková Ladislava Kořízková = Ljuba Štíplová?
Ladislava Kořízková napsala jen jedno povídání do čtyřlístkovských omalovánek, žádná jiná tvorba této autorky není k nalezení. Omalovánky vyšly v roce 1970, tedy v roce, kdy Ljuba Štíplová nemohla publikovat pod svým jménem a možná jde o další její pseudonym.
Kniha Čtyřlístek: První půlstoletí v Třeskoprskách (2019, str. 39) prozrazuje, že Ladislava Kořízková byla redakční pracovnicí Orbisu, a uznává, že text k omalovánkám představuje jedinou dohledatelnou publikovanou práci autorky. Kniha ale napřímo nedohaduje, jestli nešlo o propůjčení jména pro jiného autora.


Simona Simonová Simona Simonová = ?
Simona Simonová napsala jen jedno povídání do čtyřlístkovských omalovánek v roce 1979 a dále leporela a omalovánky z let 1978-1979. Podezřele krátká kariéra autorky dává tušit, že se jedná o pseudonym, ale nevíme, pro koho. V tomto roce už Ljuba Štíplová publikovala zcela normálně pod svým jménem.
Kniha Čtyřlístek: První půlstoletí v Třeskoprskách (2019, str. 68) napřímo uvádí "pseudonymní Simona Simonová". Ale kdo se pod jménem skrýval, to kniha nerozklíčovala.


Jaroslav Veis Jaroslav Veis ?= Jiří Tichý = Tomáš Pěkný
Autor čtyřlístkovských omalovánek z roku 1980 Jaroslav Veis je reálný spisovatel, překladatel a autor science fiction. Kniha Čtyřlístek: První půlstoletí v Třeskoprskách (2019, str. 68) přichází s tvrzením, že podle vzpomínek redaktora Jana Endrýse Jaroslav Veis možná jen jménem "pokrýval" jiného autora - prozaika, dramatika a jednoho z prvních signatářů Charty 77, Tomáše Pěkného.
Dalším reálným autorem, který propůjčil své jméno Tomáši Pěknému je Jiří Tichý. U úspěšného leporela Jaroslava Němečka Alí Baba a čtyřicet loupežníků to kniha (str. 79) uvádí jako fakt, že bylo napsáno "pokrytým" autorem. U seriálu ze Čtyřlístku Pohádky (Jan Tománek) kniha jen považuje za pravděpodobné (str. 177), že ty díly seriálu, které jsou připisovány Jiřímu Tichému, ve skutečnosti napsal Tomáš Pěkný.


Pavel Šrut (Petr Karmín) Petr Karmín = Ljuba Štíplová?
Podle kapitoly přiznaných pseudonymů už víme, že Petr Karmín je pseudonym Pavla Šruta. Ale co když propůjčil svůj pseudonym pro dva příběhy (24 a 25) Čtyřlístku z roku 1972 i někomu jinému a je to další ze zástupných jmen Ljuby Štíplové? Pavel Šrut ve Čtyřlístku v roce 1972 zrovna působil střídavě pod pravým jménem, střídavě pod pseudonymem. Ljuba pod pseudonymem Miloš Štípl podepsala souvislou řadu sešitů 13-21. Ne úplně jistým autorem čísla 22 je také Miloš Štípl, jeho jméno ale chybí na titulní stránce a je vymazáno z první komiksové stránky příběhu Čtyřlístku. Číslo 23 poprvé podepsala Ljuba, ale třeba zjistila, že si to ještě nesmí dovolit a pro číslo 24 a 25 se skryla pod jiné jméno. Od roku 1973 a čísla 26 už se konečně mohla Ljuba odkrýt. Osobně si myslím, že námět a styl čísel 24 a 25 se neliší od těch okolních štíplovských. Možná trochu přitažené za vlasy, navíc reedice ponechávají Karmínovo jméno (ale u reedice Slavné příběhy Čtyřlístku chybí na přední straně knihy).






Prvních 25 příběhů Čtyřlístku

Pokud bychom potvrzené pseudonymy i šílené teorie vzali do úvahy, pak by vyšlo najevo, že prvních 25 příběhů nenapsalo 7 různých autorů, ale stačili na to dva - Jaroslav Němeček a Ljuba Štíplová.
Jaroslav Němeček by u tří dílů by přišel o spoluautora.
Ljuba Štíplová by byla autorkou ne 244 příběhů (včetně potvrzeného pseudonymu Miloš Štípl a jeho ne zcela jistého autorství čísla 22), ale 249.
Vykřičník značí jistotu, otazník pouhou teorii.

název podepsáni teorie
Vynález prof. Myšpulína (in 1, 1969) Jaroslav Němeček & Vladimír Urban Jaroslav Němeček?
Bitva s piráty (in 2, 1969) Jaroslav Němeček & Vladimír Urban Jaroslav Němeček?
Prof. Myšpulín zasahuje... (in 3, 1969) Jaroslav Němeček & Vladimír Urban Jaroslav Němeček?
Bobík šerifem (in 4, 1969) Jaroslav Němeček & Ludmila Kolářová Jaroslav Němeček?
Vesmírný přízrak (in 5, 1969) Jaroslav Němeček & Ludmila Kolářová Jaroslav Němeček?
Fifinka na severním pólu (in 6, 1969) Jaroslav Němeček Jaroslav Němeček!
Velké dobrodružství Čtyřlístku (in 7, 1970) Miloš Štípl Ljuba Štíplová!
Létající koberec (in 8, 1970) Dagmar Vránová Ljuba Štíplová?
Ke třem planetám (in 9, 1970) Miloš Štípl Ljuba Štíplová!
Jeden den v Bubákově (in 10, 1970) Dagmar Vránová Ljuba Štíplová?
Letem kulatým světem (in 11, 1970) Zuzana Brodová Ljuba Štíplová?
Prázdniny na sněhu (in 12, 1970) Miloš Štípl Ljuba Štíplová!
Dáma s krokodýlem (in 13, 1971) Miloš Štípl Ljuba Štíplová!
Ocelový oř (in 14, 1971) Miloš Štípl Ljuba Štíplová!
Ztraceni v podzemí (in 15, 1971) Miloš Štípl Ljuba Štíplová!
Ukradený vynález (in 16, 1971) Miloš Štípl Ljuba Štíplová!
Červený pradědeček (in 17, 1971) Miloš Štípl Ljuba Štíplová!
ANANAS (in 18, 1971) Miloš Štípl Ljuba Štíplová!
Ďábelská jízda (in 19, 1972) Miloš Štípl Ljuba Štíplová!
Zlatá hokejka (in 20, 1972) Miloš Štípl Ljuba Štíplová!
Mezi dravou zvěří (in 21, 1972) Miloš Štípl Ljuba Štíplová!
Poklad starého opata (in 22, 1972) Miloš Štípl Ljuba Štíplová!
Muž přes palubu (in 23, 1972) Ljuba Štíplová Ljuba Štíplová!
Veselo je na pouti (in 24, 1972) Petr Karmín Ljuba Štíplová?
Za tygří kůží (in 25, 1972) Petr Karmín Ljuba Štíplová?



Omalovánková teorie

Devět omalovánek, které vyšly mezi lety 1975 až 1984, opatřilo textem (povídáním na konci nebo básničkami) celkem šest autorů.
Magdalena Röselová by mohl být pseudonym. U omalovánek se objevuje mezi lety 1975-1978 a jiná dohledatelná tvorba pochází z roku 1975.
Simona Simonová je určitě pseudonym (viz předchozí kapitola), jen nevíme čí. Omalovánky Čtyřlístku napsala v roce 1979, další tvorbu s tímto podpisem jsme objevili jen v letech 1978 a 1979.
Jaroslav Veis je reálný autor, ale spekuluje se, že svým jménem jen pokryl v případě omalovánek z roku 1980 Tomáše Pěkného (viz předchozí kapitola), ale proč by to nemohl být i někdo jiný. Dětskou tvorbu jsme zatím k autotovi dohledali z pozdějších let.
Dagmar Ledečová napsala jako jediná z této šestice pro omalovánky se Čtyřlístkem verše, a to v roce 1981. Jedná se o reálnou osobu, u které nacházíme dětskou tvorbu mezi lety 1981 až 1984 a další nesouvisející až později.
Helena Špačková napsala omalovánky Čtyřlístku v roce 1982 a mimo něj nacházíme zmínky o této autorce jen mezi lety 1980 a 1985. Mohl by to být pseudonym.
Noemi Zárubová opatřila textem omalovánky v roce 1984. Další její dětskou tvorbu nacházíme do roku 1988, jinak je tato reálná autorka odbornicí na řeč těla. Nechceme nikomu bez důkazů ubírat zásluhy, ale potvrzené pseudonymy nás naučily zpochybňovat skoro vše zdánlivě jisté.

autor omalovánky jiná tvorba poznámky
Magdalena Röselová 1975, 1976, 1977, 1978 1975 možná pseudonym
Simona Simonová 1979 1978-1979 pseudonym neznámé osoby
Jaroslav Veis 1980 (dětská spíš později) reálný člověk
možná propůjčil jméno
Dagmar Ledečová (básničky) 1981 1981-1984,
další až později
reálný člověk
Helena Špačková 1982 1980-1985 možná pseudonym
v tomto roce asi každoroční omalovánky nevyšly 1983    
Noemi Zárubová 1984 1984-1988 reálný člověk

Od roku 1985 už psala básničky pro omalovánky Ljuba Štíplová. Zkusíme předpokládat, že omalovánky z let 1975 až 1984 nenapsala pod skrytým jménem, protože v této době už nepoužívala pseudonym ani jinde.

V tabulce lze vysledovat, jak se někteří autoři vynoří, pak chvíli publikují a nakonec navždy zmizí, současně s tím, jak se objeví nové krátkodobě působící jméno. To nás pobízí k teorii, že by to nakonec mohly být jen navazující pseudonymy jedné a té stejné osoby, a reálně psalo čtyřlístkovské omalovánky méně skutečných autorů.

Jak je zkusíme propojit? Pokud v prvním kole vynecháme reálné a potvrzeně existující osoby a o jejich zásluhy je nepřipravíme, zbydou nám tři jména, která na sebe krásně časově navazují:
Magdalena Röselová (1975-1978) = Simona Simonová (1978-1979) = Helena Špačková (1980-1985)
Někdo by podle této teorie během 10 let převléknul 3 různé pseudonymy. Kdo by to byl a jaký by k tomu měl důvod se skrývat, to zatím nevíme. V tomto ohledu můžeme třeba předpokládat, že svou ranou tvorbu podepisovala Noemi Zárubová jinak, než své jméno odhalila.

V druhém kole zkusíme zapracovat ozdrojovanou domněnku, že Jaroslav Veis svým jménem pokrýval zakázaného Tomáše Pěkného v roce 1980. Tomáš Pěkný by tedy mohl být skryt i pod jedním či všemi z jmény z trojice Röselová, Simonová, Špačková.

Další teorie, kdo je ve skutečnosti kdo a kolik různých pseudonymů využíval, už můžeme přenechat i na čtenářích a následném výzkumu v budoucnosti... Na jazykový rozbor bychom kromě čtyřlístkovských omalovánek museli získat i text u jejich další zjištěné tvorby, ale to můžeme nechat na povolanějších, třeba jako téma pro diplomovou práci na odpovídající vysoké škole.
Čtěte také (5 náhodně vybraných článků)
Toto nejsou oficiální stránky časopisu Čtyřlístek, ty najdete na adrese www.ctyrlistek.cz
Toto nejsou oficiální stránky časopisu Čtyřlístek, ty najdete na adrese www.ctyrlistek.cz

nahoru