Honza (Věra Faltová)

píše Angelika Hanauerová, na motivy lidových pohádek
kreslí Věra Faltová

počet dílů: 8
počet stran celkem: 48
ve Čtyřlístcích: 88-105 (1980-1982)

Další příběhy Honzy od Angeliky Hanauerové nakreslil Stanislav Duda.
Řazeno jako samostatný seriál.

Čtěte také:
Honza: reedice
Příbuzné a navazující seriály (příbuzný seriál Honza (Stanislav Duda))

obsah doplnil Ivo Fencl

1. Honza a kouzelná jablíčka
Za čest krále (Čtyřlístek 88, 1980)
napsala Angelika Hanauerová, nakreslila Věra Faltová, 6 stran
Honza žije s mámou (vyká jí), ale má narukovat. Uteče před verbíři na jabloň, ale oni si sednou zrovna pod ni. Sotva Honza nahoře kousne do jablka, začnou mu růst nos, až vznikne chobot, a uši. Verbíři, kteří mezitím usnuli, před Honzou strachy utečou jako před strašidlem.
Na to, aby se vrátil k původní podobě, naštěstí Honzovi stačí, že se u mámy napije vody ze džbánu. V jejích šatech se pak vydá na hrad a prostřednictvím kuchaře prodá králi tři jablka: za půl dukátu. Král si kousne a dopadne jako už předtím Honza. Mimo obou biřiců se ho bojí i kuchař. Je vyhlášen smutek, hledá se zázračný lékař a král si chce pomoci i sám, ale uši a nos se jenom ještě zvětší a on končí v obvazech. Tu vchází Honza. Prý krále vyléčí, ale nabije mu holí, a teprve pak mu dá napít. A král? Bohatě Honzu odmění a místo válčení se začne učit vyšívat. 2. Honza a obr
Zaváté stopy (Čtyřlístek 89, 1980)
napsala Angelika Hanauerová, nakreslila Věra Faltová, 6 stran
Král má taky dceru, ale ta se ztratí. Je to vybubnováno. Je vypsána odměna a Honza se vydá hledat s uzlíkem.
V noci najde vprostřed lesa chaloupku na muří noze a hodná čarodějnice udá jako únosce obra. Více sice neví, ale sotva přidá do krbu uschlý kořen jasnosmrku a pírko moudré sovy, spatří v plamenech Černou Horu a v ní pod plochým kamenem jakousi díru. A tam prý obr žije.
Honzovi dá čarodějka na cestu provaz a zázračný tabák a nato sice odletí na koštěti, ale Honzu nechá v chaloupce přespat, jak si přál.
Nazítří honza potká škemrajícího žebráka, a ten se vydá hledat s ním. Vyšplhají na Černou Horu a Honza zdvihne plochý kámen. Skutečně uzří otvor, do něhož pak žebrák spustí Honzu na provaze, který se sám od sebe natahuje.
V nitru hory stojí obří stůl s obří svící a obřím talířem i příborem. A obří křeslo. Před křeslem v obřím škrpálu stojí princezna.
Honza se před zajatkyni spustí z otvoru ve stropě, ale než stačí oba uniknout (i princezně Honza vyká), obr se vrátí. Za trest je chce zašlápnout, ale Honza si v posledním zlomku vteřiny šňupne a obra odnese vichřice, Hora se sesune a místo ní tu na zeleném kopci stojí zámek, v jehož bráně vítají Honza s princeznou onoho žebráka. A pak Honza doprovodí princeznu k ní domů a mámě přinese tisíc dukátů. 3. Honza a kouzelná čepice
Tajemství zeleného mýdla (Čtyřlístek 90, 1981)
napsala Angelika Hanauerová, nakreslila Věra Faltová, 6 stran
S uzlíkem buchet jde Honza znovu do světa a všechny dá stařečkovi. Dostane červenou čapku s kšiltem. Až nad studánkou zjistí, že ho tato pokrývka hlavy činí neviditelným, i když hůl, uzlík a čepice jsou vidět pořád (možná je to ale jen orientační viditelnost pro čtenáře komiksu).
Od hradu Honzu vyženou stráže, ale on nasadí čapku a dostane se k večeřícímu králi a zmocní se nadívané křepelky i nápoje v kalichu. Král Honzu zprvu považuje za ducha, ale ten se mu zjeví. Král mu vyjádří obdiv a svěří se s trápením: Jeho žena každou noc uniká ze zamčeného pokoje a pokaždé protančí střevíčky.
Honza ji tedy nyní hlídá, a to přímo v pokoji, ale i pod jejím vlivem usne. Tu přiletí do okna dvouhlavý drak a chce strážce sežrat. Královna se za Honzíka přimluví, ale Drak ji jako pokaždé chytí kolem pasu svou spárou a úžasnou rychlostí s ní letí pryč.
Tentokrát však jej na ocase šimrá usazený tam Neviditelný.
Drak se snese na paseku a zopakuje každonoční varování: "Nebudeš-li tančit, zahubím nejen tebe, ale i tvého manžela a všechny poddané." Tu Honza uhodí holí obě hlavy, ty se vzájemně obviní, pohádají, srazí se a zapletou pod sebou vlastní krky. Drak tak sám sebe uškrtí a král a princezna věnují Honzovi obrovskou pyramidu buchet. 4. Hloupý Honza
Muž z láhve (Čtyřlístek 94, 1981)
napsala Angelika Hanauerová, nakreslila Věra Faltová, 6 stran
Honza je sice na peci, ale prý se učí číst. Máma ho přesto pošle do světa na zkušenou. Má se hlavně čímkoli vyučit, ale tesař už učedníka má, jak Honza brzy zjistí, a kovář chasníka nechce živit. Všecko přitom sleduje havran, který se náhle změní v černokněžníka a přijme Honzu do služby. "Doufám, že neumíš číst?" zeptá se jen.
"Kdepák," na to Honza.
Černokněžník jmenuje učně oprašovačem svých tajných knih, ale prach Honzu donutí kýchnout a knihy černokněžníka zasypou.
Ale vzletí zase jako havran a mizí oknem. Knihy poručí urovnat. V jedné najde Honza způsob, jak se proměňovat v "ptactvo a zvěř", udělá ze sebe zajíce a v té podobě, i když s holí a uzlíkem, uprchne. K mámě už dorazí normální. "Naučil ses řemeslo?"
"A jaké, mámo!!!" A slovy ABRAKA DABRAK ji změní v slepici. Zase mámě vrátí podobu. Potom se promění (to je nápad!) ve zlatou husu a ona jej na zámku prodá za tři sta zlatých. A pak? Vybraná společnost sleduje husu v jezírku, avšak ptáku začne být zima, tak se změní zpátky v Honzu a vyleze na břeh. Některými zděšenými svědky je přitom považován za vodníka.
Byl by už klid, ale Honzova máma chce být ještě bohatší, a tak se Honza změní v bělouše, kterého ona draží na návsi. Vše sleduje havran, který se vrátil. Znovu se změní v čaroděje a nabídne při dražení maximum: "Pět tisíc." Pak na bělouši odjíždí, ale ten ho vyhodí přes hlavu a změní se v myšku.
Čaroděj se ovšem změní v kočku. Myš se změní v obřího psa a kočku sežere. A Honza se vrátí se k mámě a čarovat už prý radši "nikdy nebude". 5. Jak se Honza vyučil
Past na medvěda (Čtyřlístek 97, 1981)
napsala Angelika Hanauerová, nakreslila Věra Faltová, 6 stran
Máma Honzu znovu pošle učit se řemeslu a tentokrát do města. Zas mu dá uzlík a varuje ho, aby nechodil přes černý les, kde se "každý bojí". Honza u lesa zhltne buchty a... "Vzhůru!" Přepadnou ho tři loupežníci a přivážou ke stromu, ale pak je rozhodnuto, že bude vyučen jejich řemeslu. A tak Honza dostane stejně vysoký klobouk i stejnou bílou roušku přes ústa. Jen zbraň mu nedají - a dál ho hlídají namířenou bambitkou.
Během nepodařeného přepadení kočáru (bandité seskočí z větve až za něj) se Honza pak dostane právě k ní a loupežníky vyžene z lesa. A jde na zámek ke knížeti pro slíbenou odměnu. Ale pohrdají jeho chudobou - a kněžna má podmínku: Honza jí musí přes noc sebrat z prstu prsten, "když je loupežník", přičemž kníže po jejím boku uléhá s dvouhlavňovou puškou.
Za noci pak vypálí do okna, ale Honza tam naštěstí místo sebe nastrčil strašáka z pole s hrncem místo hlavy.
Kníže se jde podívat, zda Honzu nezastřelil, a ten zatím vnikne do ložnice a vydává se za manžela se slovy: "Raději schovám prstýnek u sebe." Kníže a kněžna pak až do rána vůbec nepřijdou na to, že je prsten už pryč, ale ráno ho Honza přinese. Za odměnu ho udělají zámeckým ponocným, z čehož má jeho máma velikou radost. 6. Honza a čarodějnická dcera (Honza a čarodějova dcera)
Karamely pro tetu (Čtyřlístek 98, 1982)
napsala Angelika Hanauerová, nakreslila Věra Faltová, 6 stran
Máma vyhodí "lenocha" Honzu z domu, dokud prý se nenaučí pracovat. Ve "světě" její syn nejprve zmokne, pak znovu dojde k chaloupce na muří noze. Čarodějka je teď ale zlá a má dceru, která se zrovna vrací na koštěti. Rády by si Honzu upekly k večeři, ale on dceři lichotí a ta mu hned předkládá knedlíky.
Podle její matky však musí host nejprve "posekat" sekerou les. Dcera Honzu z koštěte varuje, že je sekera navíc začarovaná, a skutečně. Sekera uletí a omráčí ho. Ale dcera les "poseká" kouzlem, Honzu vzkřísí a matce tvrdí, že uspěl, takže Honza dostane najíst.
Matka mu ale dá další úkol. Musí "okamžitě" přelít pouhou naběračkou rybník. Jinak bude upečen.
Naštěstí Honza i dál lichotí mladší čarodějce, a ta mu z koštěte opět pomůže. Rybník ovšem přelije na vlastní chaloupku. "A vzal by sis mě za ženu?"
"Jestli to maminka dovolí..." zalekne se zprvu trochu Honza. A přestože úkol splnil, pečínka prý "bude". A oznámí to dcera. Ale je prý nutno vymést komín. Dívka tam Honzu vtáhne krbem a dole nechá mluvící koště, které za ni komunikuje s její matkou, zatímco ona sama a Honza unikají na střechu. Při útěku od chalupy jsou nuceni se brodit jezerem, které vzniklo okolo muří nohy z vody rybníka.
Čarodějnice v chaloupce stále nic netuší, když tu ji koště v krbu uhodí. Za trest jej přelomí a vyrazí z chaloupky, ale protože neumí plavat, utopí se.
A Honza. Už mámě představuje "pracovitou ženu", ale ta prostě jen řekne "čáry máry" - a vedle chalupy vyroste zámek. Ne, tak si maminka pracovitost nepředstavovala.
Poznámka: název příběhu v závorce platí pro reedici v Čtyřlístek a jeho přátelé 1/94 (1994). 7. Hluchý Honza
Strážci majáku (Čtyřlístek 101, 1982)
napsala Angelika Hanauerová, nakreslila Věra Faltová, 6 stran
Honza a máma neplatili nájem a statkář jim oznámí, že pokud to do zítřka nenapraví, pošle na ně četníky. Máma z toho onemocní, pláče v posteli a Honza běží za kořenářkou, ale ta chce hrnec smetany a Honzu dokonce polije. Právě pod smrští jejích "nadávek", které jej urážejí (uličníku, bambulo, kořenáči, ohryzku) ale hoch dostane i spásné vnuknutí: Bude před statkářem předstírat hluchotu, anebo radši nedoslýchavost. A jak to dopadne?
Statkář: "Nájem!"
Honza: "Najím? Ale rád, vašnosti!"
Statkářka s husou na pekáči: "Co tu chce ten Honza?"
Honza: "Husa?"
Statkářka: "Nesahej na ni!!!"
Honza: "Opravdu voní..." A Honza jim spolkne najednou celou večeři. Statkářka: "Spolkl celou husu!!!"
Honza: "Že vám mám dát pusu?"
Statkář omdlí jako špalek. Statkářka: "Omdlel, honem doktora!"
Honza: "Že je pan statkář potvora?"
Statkářka: "Potřebuje lék!!!"
Honza: "Taky jsem se lek." A statkáře polije ze škopku. Ten se probere a posílá ženu pro četníky. Statkářka: "Běžím pro ně!!!"
Honza ke statkáři, který sedí se škopkem na hlavě: "Cože? Vy mi dáte koně?" A odvádí jim ze stájí od ostatních herek bělouše. Statkářka: "Co si to dovoluješ? Nejsi v právu!"
Honza: "Že mi dáte taky krávu?"
A odhání ze dvora spolu s koněm stračenu: "Na viděnou, dobří lidé!!!" A pak krávu u kořenářky podojí a za smetanu dostane medicínu pro maminku. Tu se ale vynoří statkář s tlampačem. "Přišel jsem si pro nájem za chalupu!!!" duní. A Honzova máma?
Zaplatí darovanou jim kravičkou a koněm.
8. Honza a strašidlo
Omyl velkého mága (Čtyřlístek 105, 1982)
napsala Angelika Hanauerová, nakreslila Věra Faltová, 6 stran
Máma peče Honzovy chleby a dumá, kdo se o něj postará, až ona umře.
Takže tentokrát jde Honza do světa vystrojený do vesty a do kloboučku s kytkou. "Vzhůru za nevěstou."
Nejprve zabuší na bránu statku, ale tamní dceři se (prý) nelíbí. Co horšího, na pantátovu otázku, co prý umí, Honza bezelstně odvětí: "Nejlíp ze všeho umím jíst!" Je vyhozen. A tak dojde až ke hradu. Má už zase hlad a tady cítí pečínku, i odstrčí oba strážné, stane před králem a královnou a zhltne jim pečínku (královně) i rybu (králi).
Aby se Honzy zbavili, pošlou ho do nedalekého zámku, kde prý žije jejich "zlobivá" dcera. "Smíš si ji vzít."
Uvnitř toho zámku ale Honzu čeká příšerný nepořádek.
Také ovšem, co má rád. Létající dobroty. Pečínka, dort... A zatímco si v křesle pochutnává, začne na něj dělat "bu bu bu" modrý čtyřruký modrý s ošklivě dlouhým nosem, ale i žlutou mašličkou.
Přesně o půlnoci se Honzy zeptá, kdy prý bude svatba, a vyzve žrouta k zápasu, jenže jemu se prý do praní "nechce".
Tak ho strašidlo lechtá. Vše je však marné, duch se vysílí, klesne a nastává ráno. Honza strašidlo spoutá a na zádech donese do hradu, v jehož bráně před ním opět uprchnou stráže. Pak ještě váhající Honza spořádá další létající dort a další pečeni a konečně je přímo matkou zakleté princezny oddán s nestvůrou, zatímco jeho vlastní máma pláče. Ale sotva Honza vysloví své "ano", kouzlo pomine. Princezna je navíc krásná.
To kvůli zlobení byla až do té chvíle zakleta jistou čarodějnicí, zvíme. A pointa?
Princezna nese Honzovi na stůl (už nelétající) pečeni a dost a dí: "Dobře, že ses nechtěl tehdy se mnou prát! Slupla bych tě jako malinu!!!"