Vosí hnízdo
Jaroslav Veis, český spisovatel vědeckofantastických povídek, překladatel a redaktor
je také autorem čtyřlístkovským - pro omalovánky
Čtyřlístek a jeho vynálezy (1980) napsal povídání na závěrečné straně.
Není to ale jediný případ, kdy napsal o Čtyřlístku. V jeho povídce Vosí hnízdo z roku 1986 se o Čtyřlístku mluví, děti si na něj hrají a díky mimozemšťanům se i na postavy ze Čtyřlístku promění.
Je to nejspíš poprvé, kdy se Čtyřlístek nebo zmínka o něm objevuje v uměleckém literárním díle mimo časopis Čtyřlístek (a mimo omalovánek Čtyřlístku).
Příběh byl uveřejněn v povídkové knize Moře času (1986), za kterou dostal Jaroslav Veis v roce 1987
cenu Ludvík v kategorii původní česká a slovenská science fiction.
Kniha obsahuje téměř výhradně povídky již dříve publikované časopisecky, ale "čtyřlístkovské" Vosí hnízdo má v knize premiéru.
Moře času (1986)
vydala Mladá fronta, 232 stran
napsal
Jaroslav Veis
ilustroval Jiří Svoboda
obsahuje povídky:
Vosí hnízdo
Život a osudy Forcefama Whitea I.
Na zdraví
Život a osudy Forcefama Whitea II.
Krátké štěstí dr. Alexe Marka
Život a osudy Forcefama Whitea III.
Kdo se směje naposled
Život a osudy Forcefama Whitea IV.
Budete si přát? zahuhňala centrální automatická servírka
Život a osudy Forcefama Whitea V.
Potěšení pro Váz i celou Rodyna
Život a osudy Forcefama Whitea VI.
... počkejte, kde jsem to skončil...
Život a osudy Forcefama Whitea VII.
Den na Kallistó vydá za rok na Zemi
Život a osudy Forcefama Whitea VIII.
Zpráva o výsledku pracovní cesty
Život a osudy Forcefama Whitea IX.
Na co ale mysleli klasikové?
Život a osudy Forcefama Whitea X.
Šest měsíců, in ulna
Život a osudy Forcefama Whitea XI.
Vosí hnízdo
66 stran
Na odlehlé horské chatě se sejde několik rodin na rekreaci. Kolem chaty i nad ní se objeví neprostupná neviditelná stěna. Zatímco dospělí řeší důsledky toho, že nemůžou kontaktovat okolní svět,
jejich děti objeví u chaty zvláštní zeleně zářící kouli, kterou nejdřív považují za vosí hnízdo. Pak zjistí, že je to mimozemská loď s malými létajícími mimozemšťany připomínajími právě vosy.
Děti upadnou do zvláštního stavu, kdy jejich těla usnou, ale v myšlenkách se můžou podívat dovnitř ufonského plavidla a různě se proměňovat.
Po probuzení můžou děti komunikovat telepaticky mezi sebou a také s ufony.
Mimozemská loď odletí a s nimi zmizí i neprostupná bariéra. V příběhu není (asi) uvedeno, jaký byl účel návštěvy ufonů.
V příběhu je zmíněno 93. číslo Čtyřlístku
Haló, tady ufoni! z roku 1981
bez obálky.
Výpisky o Čtyřlístku či jeho členech
Strana 15 (v knize, 5. strana povídky): Děti Radek a Tomáš jdou spát.
Vyšplhali se s Tomášem nahoru na palandu a kupodivu klidně a bez rvaček si oba listovali Čtyřlístkem.
Vladimír nikdy nedokázal pochopit, jak to, že právě tyhle debilní postavičky kresleného seriálu děti zajímají.
Strana 21: Alena, Petr a tlouštík Martin mají bunkr v lese, Radek chce k nim.
Martin konečně znovu nasadil šíp a začal natahovat luk. "Čelem vzad a pochodem vchod," zapištěl. Ale potom, jako kdyby ho něco napadlo, vyhrkl: "Leda kdyby byl Bobík."
"Jakej Bobík?" chtil se okamžitě Radek.
"Bobík. Ze Čtyřlístku. My jsme Čtyřlístek a já jsem Fifinka," pronesla nikoliv bez pýchy v hlase Alenka.
"Já bych chtěl bejt Myšpulín," vyhrkl Radek. "Protože je vynálezce."
"Myšpulín je Petr."
"Tak já budu Pinďa."
"Já budu Pinďa," vykřikl Martin. "A ty Bobík." Každému, kdo Matina viděl, musela být jeho taktika zcela jasná.
Radek se zakřenil a znovu se podrbal na zátylku. "Já nejsem tlustej, takže nemůžu bejt Bobík. A ty jsi mnohem tlustější než já. Takže jseš Bobík." Pokročil dopředu.
"To není pravda!" Martinovi se rozhořčením třásl hlas.
"Martin byl už včera Pinďa," rozsoudil je Petr. "Když chceš do čtyřlístkovskýho bunkru, tak musíš bejt Bobík."
Strany 24-25: Tatínek Vladimír popíjel včera i s panem Jelínkem, redaktorem nějakého dětského časopisu.
Jestli Jelínek blbne dětem hlavu tak, jako to předváděl včera večer, tak chudáci děti - i když zábava by to určitě byla.
Snad o něco lepší, než ten nesmyslný Čtyřlístek s přitroublými příběhy v anilínových barvách.
Kluci do toho koukají jako do studnice moudrosti a Tomáš, když už neumí číst, se to učí alespoň nazpaměť.
Sáhl na noční stolek, kde se jeden Čtyřlístek povaloval. Měl už urvanou obálku, ale přesto si ho museli vzít s sebou a deset dalších k tomu.
Otočil pár stránek. Haló, tady ufoni, jmenoval se šlágr čísla, na zahradě přistálo nějaké vajíčko na nožičkách a čtyři troubové v šatech,
kocour, který vypadal jako nepovedená figurka z maškarního bálu, přihlouplý mopslík s mašlí v chlupech nad ušima, prase připomínající náměstka Drápala
a to patrně nejen vzhledem, ale i projevem, a zajíc s jednou kšandou a nosem počínajícího alkoholika, se chovají tak blbě, jak je to možné jen
v takovémhle kresleném paskvilu. Vážně, Čtyřlístek Vladimír nesnášel, i když jinak byl zatraceně tolerantní ke všemu, k čemu vůbec šlo mít nějaký vztah.
Vítejte u nás na Zemi, stálo tam tiskacím písmem, Emám uchurop, povídali ufoni, samozřejmě že zelení a s tykadly, fantazie si tu zařádila, to tedy jo.
Kdyby bylo po jeho, nikdy by ty pitomosti nekupoval. Jen co se probere, musí se ta to zeptat Jelínka. Jen aby tenhle paskvil nevyráběl zrovna on, napadlo jej.
Otočil ušmudlaný sešitek na poslední stranu, ale list s tiráží už chyběl, stjně jako titul. Bude se muset ptát pokud možno opatrně.
Strana 31: Radek se dětem chlubí, že objevil roj ochočených vos, kterých se nebojí.
"Kecáš," vyrazil ze sebe Martin, který doopravdy vypadal mnohem víc jako prasátko Bobík než jako ušatý Pinďa.
Strana 31: Kluci vyrážejí za vosím hnízdem. Alena nemá radost, že Radka přijali do party.
Ve světlehnědých vlasech měla zapletenou žlutou šňůrku, která z ní měla udělat Fifinku.
Strana 39: Děti se přiblížily k vosímu hnízdu. Zároveň usnuly, a zároveň se v myšlenkách nacházejí uprostřed zářícího koule (ufonského vosího hnízda) a můžou si dělat co je napadne. Například létat.
"Pánové, tohle je teda paráda!"
"Koukni, Fifinka!"
Před nimi stála Fifinka ze Čtyřlístku, se žlutou mašlí na hlavě, s dlouhýma plandavýma ušima a černým čumáčkem.
Měla na sobě krátké růžové šaty s ozdobnou krajkou dole, bílé podkolenky a červené botičky jako do baletu. Ale byla to Alena, to Radek poznal.
"Jaks to udělala?"
"Normálně," zavrtěla Fifinka Alena hlavou.
"Já budu Myšpulín!"
Vzápětí se proměnil v kocoura, který stál na zadních nohách, točil černou hlavou se špičatýma ušima a ježil řídké vousy.
Místo do trička a do trenýrek byl oblečený do červeného sáčka a bílé košile s fialovým motýlkem pod krkem, měl modré proužkované kalhoty
a na nohou kožené lakýrky. Bylo v tom trochu horko.
Hrdě se rozhlédl kolem sebe, ale vzápětí se mu kočičí obličej protáhl. Vedle stáli další dva Myšpulíni. Ten blíž byl určitě
Martin, sotva se vešel do úzkých proužkovaných kalhot a košile mu na břiše skoro praskala.
"Ty přece chceš bejt Pinďa!"
"No a? Myšpulín je lepší. Je to vynálezce."
Radek zakroutil kočičí hlavou. "To je blbá hra. Někdo musí bejt Pinďa a někdo Bobík.
Strana 39-40: Děti se pak promění ještě na Macha a Šebestovou, maxipsa Fíka, Zlatovlásku a motýla Emanuela.
"To fakt nemá cenu, tři Myšpulíni a jedna Fifinka. Pojďte si hrát na něco jinýho," řekl hubenější Myšpulín hlasem jako Petr.
"Na Macha a Šebestovou!" zvolala Fifinka. Vzápětí tu s nimi stála Šebestová s pihovatým nosem a ze školní tašky tahala kouzelné sluchátko.
Strana 48: Děti se probraly ze zvláštního snového stavu, který jim přivodily vosy-ufoni.
Bylo to docela příjemné, octnout se zase ve své vlastní kůži. Myšpulín je fajn a motýl Emanuel taky, ale teď měl hlad a po tom všem lítání taky pořádnou žízeň a v tom mu vosí hnízdo nemohlo nijak pomoct.
Strana 66: Děti komunikují pomocí myšlenek s ufony.
Ufóni, skoro vydechla Alena. Jste ufóni, co o nich bylo ve Čtyřlístku. Potřebujete, abysme vám pomohli!