logo

© Pavel Chrz 2001 - 2026




Článek z kategorie Události a rozhovory
Článek z kategorie
Události a rozhovory
Pradávné rozhovory

3 krátké rozhovory Rozhovory s tvůrci Čtyřlístku ve starých novinách a časopisech.

Čtěte také:
Dobová kritika
Psali kdysi o Čtyřlístku (o Čtyřlístku ve starých časopisech)



Spisovatelka s klukovským srdcem
napsala Jaroslava Kubištová, Naše rodina 11/1970, 11. března 1970

Rozhovor s Ljubou Štíplovou zhruba v době, kdy teprve vycházel její první Čtyřlístek, takže na něj pochopitelně nepřišla vůbec řada. Přesto prozradil o tehdy 40leté spisovatelce mnohé. Ljuba Štíplová, původně sochařka, nyní spisovatelka na volné noze, novinářka a scenáristka, je v rozhovoru popisována jako křehká a žensky působící žena s "klukovskou" náturou, elánem a optimismem. Specializuje se na tvorbu pro děti (např. knihy Kočkám vstup zakázán a Povídám, povídám neplechy), ale začínala satirou.
Napsala jsem jednou satirickou básničku a dva moji známí nezávisle na sobě a bez mého vědomí ji poslali dvěma redakcím. Jeden den byla otištěna v Dikobrazu a druhý den mi rozhořčeně volali z Mladé fronty, jak si to představuji, posílat stejnou věc na dvě místa, že tu nešťastnou básničku, kterou se také chystali otisknout, museli narychlo nahrazovat jiným materiálem. A pak se pro změnu ozvali zase z Dikobrazu, věc se jim líbila, abych poslala další.
V rozhovoru dále líčí, jak se do televize díky přátelům a dlouho vedla pořad pro mateřské školy Co už umíme, po němž se připravuje další s názvem Chvilky pro kutilky. Pracuje profesionálně a není sentimentální, i když má k dětem blízko. Vzpomíná na pořad Ping a Pong:
.. tyto televizní pingpongové míčky vzaly takový divný konec. A přitom to byl pořad, který bylo možno dělat takřka na koleně. Paní Skořepová dokázala s míčky navlečenými na prstech pravá kouzla. Ale někdo přišel na to, že holá ruka působí neesteticky, navlékli tedy Lubě Skořepové rukavice. Pak se zase ozvaly hlasy, že prý Ping s Pongem kazí dětem správnou češtinu a kdesi cosi a byl konec. Dostávaly jsme s Lubou Skořepovou rozkošné dopisy, určené vlastně Pingovi a Pongovi. Dodnes si z jednoho pamatuji tuto větu: Pingu a Pongu, až mi budete odepisovat, odlepte opatrně známku z mého dopisu, abyste nemuseli tetě Lubě říkat o peníze na novou.
Její sedmnáctiletý syn s "matematickým mozkem" její tvorbu pro děti považuje za "hlouposti", ale spisovatelka to chápe, protože se k pohádkám a veršům člověk vrací až v dospělosti. Podle Ljuby Štíplové práce na volné noze vyžaduje sebekázeň a píli, kterou se naučila v době novinářské kariéry. Bydlí s manželem a synem v malém bytě, ale navzájem si nepřekážejí a mají smysl pro humor. Klid tam ovšem není.
Náš Miloš si pochopitelně vodí domů kamarády, ale jsou to hoši vtipní a dobře se s nimi bavím. Beztoho jsem byla vždycky půl kluka. Také moje první knížka, Stará stopa, byl klukovský románek. A miluji nože, to je vlastně také taková klukovská záliba. V kuchyni jich mám kupu, tak pro tři rodiny, ale musejí se používat, byť jednou za půl roku. Nemám ráda věci, které nejsou k užitku.
Vařit se prý naučila "mužským způsobem, přes intelekt." Na závěr rozhovoru se s humorem sobě vlastním podělí o báječný recept na polský bigos. Autorka rozhovoru si hodlala později předpis vyzkoušet, ale nesehnala kyselé zelí.



Pionýrská vlaštovka
pořad, Československá televize, srpen 1984

Rozhovor s Ljubou Štíplovou a Jaroslavem Němečkem v pořadu pro děti a mládež Pionýrská vlaštovka. Vysíláno 4., 11. nebo 25. srpna 1984.



Představujeme vám: Ljuba Štíplová
napsal "šof", Československá televize (časopis), 3. září 1984

Rozhovor je doplněn fotografií Ljuby Štíplové od Olgy Váňové.
Její jméno čítávali v titulcích televizních pořadů pro děti a mládež už vaši rodiče. Před bezmála čtvrtstoletím připravila Pohádkové noviny, podílela se na cyklu pořadů pro mateřské školy Co už umíme, psala scénáře úspěšného zábavného vzdělávacího pořadu Je nás pět, o čtyřčlenné skupině dětí, která společně s kamarádem psíkem navštíví provozy, kde se zpracovávají věci zdánlivě všední a obyčejné jako jsou voda nebo chléb.
Když jsme s Ljubou Štíplovou připravovali rozhovor pro srpnové vydání Pionýrské vlaštovky, byli jsme si jisti, že její jméno dobře znáte i vy. Vydala na padesát dětských knížek a leporel, z nichž si sice sama nejvíc považuje publikace Povídám, povídám neplechy, ale statisíce dětských čtenářů si její jméno zafixovaly především z obálky sešitové knižnice nakladatelství Panorama Čtyřlístek, pro niž připravila už stovku libret příběhů ústředních hrdinů.

Příběhy Čtyřlístku vycházejí devětkrát ročně, v nákladu přes 170 000 výtisků. Vždycky se po nich zapráší. Čím si vysvětlujete jejich oblibu?
Je to nejspíš tím, že se k životu dnešních dětí patří televize už naprosto neodmyslitelně. Mezi televizními žánry je seriál jedním z nejvděčnějších, což se projevuje i na tom, že také večerníčky se dětem nabízejí v cyklech příběhů. Příbuznost animovaného seriálu a kreslených comicsových příběhů je nasnadě. Obliba příhod Čtyřlístku bude tedy mít asi podobné kořeny.

Patřily kreslené příběhy k oblíbené četbě vašich dětských let?
Ne. Já bývala zuřivý čtenář knížek, které se obvykle počítají za spíš klukovské. Milovala jsem vědecko-fantastické příběhy. I když pohádky jsem měla taky vždycky ráda.

V pamětnickém úvodu rozhovoru jsme zapomněli připomenout význačnou televizní zkušenost Ljuby Štíplové. Její příběhy Jak sluníčko rozdávalo stíny, zpracované jako papírkové filmy režisérem Josefem Lamkou, se kdysi vysílaly jako vůbec první televizní večerníčky. Ale když se teď na konci rozhovoru chci k téhle vzpomínce vracet, Ljuba Štíplová mou snahu zaplaší mávnutím ruky. Nechce utrácet čas vzpomínáním. Myslí už na příběhy, které vám nabídne zítra.


Představujeme vám: Jaroslav Němeček
napsal "šof", Československá televize (časopis), 17. září 1984

Rozhovor je doplněn fotografií Jaroslava Němečka a obrázkem z titulní strany 116. čísla Čtyřlístku Ztracená pyramida (1984) - vyfotografovaná stránka.
Vítek Němeček je dneska už vlastně dospělák. Studuje scénografii, kreslí jevištní návrhy a staví jejich modely - a chtít se s ním bavit o oblíbeném dětském kresleném seriálu Čtyřlístek by bylo opravdu nepatřičné, kdyby... kdybychom nevěděli, že si Čtyřlístek vymyslel před necelými patnácti lety právě Vítkův táta a právě pro Vítka. Jenže o Fifince, Myšpulínovi, Pinďovi a Bobíkovi nám pak v prázdninové Vlaštovce stejně vyprávěl malíř Jaroslav Němeček společně s autorkou libret příhod Čtyřlístku Ljubou Štíplovou a Vítek se už jen usmíval jako při příjemném vzpomínání.
A protože při přípravě vlaštovčí besídky nám Jaroslav Němeček pověděl o své práci i o čtveřici svých postaviček z Třeskoprsk řadu zajímavostí, které pak při natáčení "naostro" nezazněly, přináším vám jeho odpovědi ještě na vaší stránce:

Čtyřlístek byl vaším prvním seriálem pro děti?
Ne, ještě nějaký ten rok předtím jsem kreslil do Mateřídoušky seriál o Svetříkovi. Tam se seriály střídaly každý rok, takže když Svetřík doběhl, nasadil se další připravený seriál. Ale mně hned při té první zkušenosti ta práce chytila, nejspíš díky tomu, že děti dovedou velice příjemně dát najevo, že se jim něco líbí. A možná že právě to byla ta hlavní pohnutka k tomu, že jsem si pak vymyslel Čtyřlístek.

Na začátku býval celý sešit Čtyřlístku věnován hrdinům ústředního seriálu, který dal edici jméno. Dnes se Čtyřlístek dělí o stránky sešitu s dalšími seriály. Proč?
Protože zaplnit devětkrát do roka takovou plochu zajímavými příběhy jedné čtveřice populárních protagonistů je zpropadeně těžký úkol. Můžete mi věřit, já se úplně na začátku pokoušel příběhy Čtyřlístku i vymýšlet. Dneska uctivě smekám před invencí Ljuby Štíplové, podle jejichž scénářů kreslím.

Kreslil jste si rád už odmalička?
Kreslil. Dokonce náruživě. Takže dost často mi to nedalo i při vyučování a kreslil jsem si pod lavicí. Jednou mě takhle přistihl můj oblíbený kantor, vzal mi skicář, pozorně si to prohlédl a pak mi to bez pohlavků i výčitek vrátil se slovy: No dobře, ty na fyziku nemusíš dávat pozor, stejně pro tebe bude jednou kreslení znamenat celý život.

Pan učitel už tenkrát věděl co říká. Jaroslav Němeček kreslí a maluje pro děti kromě Čtyřlístku i pohádková leporela a prostorové pohádky. Sám z nich má nejraději Kouzelníka Žita, i když největší úspěch (a to opravdu téměř po celém světě) měla jeho prostorová pohádka o Kocourovi v botách.
A protože jako výtvarník dělí svůj čas mezi kreslení a keramiku, zabydlují jeho byt i ateliér také keramické obrázky, kachle a figurky. Mnohé z nich si prohlédli návštěvníci řady československých i světových výstavních síní a galérií. A jistě odcházeli s podobně příjemnými pocitem, s jakým si vy prohlížíte každý nový sešit Čtyřlístku. Protože výtvarný rukopis Jaroslava Němečka prozrazuje v každém díle i kus nakažlivé klukovské radosti ze hry.


Rozhovory s Ljubou Štíplovou a Jaroslavem Němečkem
Nové knihy, 5. května 1991
Společné otázky:
1) Jakou knížku si berete na dovolenou?
2) A jakou byste vybral(a) na dovolenou dětem?

Odpovídá Jaroslav Němeček, výtvarník a nakladatel
1) Už jste někdy viděl, že by kumštýř - ať už výtvarník, spisovatel či skladatel - měl dovolenou? Že by prostě zavřeli krám? No, ale když mi zbude chvilka, tak na tu pěknou hodinku bych si vzal Vejce a já Betty MacDonaldové a Saturnina od Zdeňka Sirotky. Možná, že v obráceném pořadí.
2) Samozřejmě, že všech 180 čísel našeho Čtyřlístku!

Odpovídá Ljuba Štíplová, spisovatelka
1) O dovolené ráda potkávám staré dobré přátele. To platí i o knížkách. Může to být Bulgakovův Mistr a Markétka nebo půvabný příběh tibetského chlapce Mipan, láma s Paterou Moudrostí od Alexandry David-Neelové. Ráda se vracím k detektivním příběhům soudce Ti i k cestování v čase v báječné, vtipné sci-fi Dveře do léta Roberta A. Heinleina.
2) Knížku bych vybrala podle věku a zálib dítěte. Pro staršího chlapce se zájmem o techniku by to byly Asimovovy povídky Já, robot, pro skauta a zálesáka Setonovy Dva divoši. Větší dívky jistě ocení vynikající dívčí sci-fi Hra na Betsy Brownovou australské spisovatelky Ruth Parkerové. Menším holkám a klukům bych bez váhání přibalila kterýkoli z příběhů Vlaštovek a Amazonek Arthura Ransoma. A docela malého špunta nezklame Povídání o pejskovi a kočičce od Josefa Čapka, i kdyby jejich příběhy znal nazpaměť.


Ljuba Štíplová - Dětem
napsal Pavel Polák, Vlasta 42/1992

Rozhovor je doplněn obrázkem z omalovánek Čtyřlístek a piráti (1990).
Paní Ljubo, povězte dětem o svých uměleckých začátcích.
Ke psaní jsem se dostala nepřímou cestou. Na té pomyslné startovní čáře jsem totiž začínala jako studentka Uměleckoprůmyslové školy. Tam jsem, a teď budete asi překvapeni, studovala sochařství. Z mnoha důvodů jsem se ale této disciplíny vzdala. Začala jsem psát satiru. Ta se v době minulé moc nenosila a do šuplíku se satira psát nedá. Proto, i na popud přátel, jsem začala psát pro děti a to se mi zalíbilo.

Co jsechno pro děti tvoříte?
Básničky, pohádky, scénáře pro Čtyřlístek, ale také jsem pro děti dělala vůbec první televizní Večerníčky. Tehdy se Večerníček vysílal jen jednou týdně a samozřejmě černobíle.

A co váš Čtyřlístek?
Zdá se to neuvěřitelné, ale na podzim vyjde už dvousté číslo Čtyřlístku.

Vzpomenete si na nějakou veselou příhodu, která se váže k Pinďovi, Bobíkovi, Fifince nebo Myšpulínovi?
Do redakce chodí od dětí stohy dopisů a v mnohých se objeví nejedna perlička. Například v době, kdy byl na trhu nedostatek mrkve, nám jeden kluk napsal, že nasázeli na zahradě spoustu mrkve. Ptal se, jestli má Pinďa mrkvičku, kdyby neměl, že mu ji pošle...

Co byste ráda pro děti v budoucnosti napsala?
Chtěla bych pro ně psát hezké básničky, které by jim něco přinesly - pohled na přírodu, určitý vztah k věcem. Ukázat dětem, že práce je strašně zajímavá... A to všechno s pěknými obrázky.

Kolik vám vyšlo knížek s verši pro děti?
Větších knížek asi šest, sedm... Leporel jsou desítky. Pak je to řada pohádek třeba v Ilustrovaných sešitech.

Co byste poradila dětem, které by chtěly zkusit psát básničky, pohádky...?
Ať to zkusí. Určitě jim to neuškodí...

Požádám vás na závěr našeho minirozhovoru o soutěžní otázku pro děti.
Děti, nebude-li mít vaše maminka čas udělat večeři, dokážete ji zastoupit? Pošlete nějaký recept na jídlo, které dokážete samy připravit, ať už na jídlo vařené, nebo recept na dobou pomazánku... Ale pozor, odpověď nesmí znít: namažu chléb se sádlem!


Knihovna Jaroslava Němečka
napsal rk, Čtenář 3/1994, březen 1994

Nejedná se přímo o rozhovor, ale o krátké nahlédnutí do knihovny Jaroslava Němečka, která je sice roztroušena na několika místech, ale tvoří spolu s knihami manželky jakýsi kulturní celek. Knihovna obsahuje široké spektrum knih - od beletrie, poezie a odborné literatury až po dětské knihy z jeho mládí, jako jsou například ilustrované pohádky Boženy Němcové nebo publikace o hradech a zámcích. Je v ní také rozsáhlá sbírka předválečných a poválečných kreslených seriálů, které vycházely v časopisech jako Srdíčko, Vpřed či Mateřídouška (a také některé zahraniční komiksy). A mnohé z nich měly vliv na vznik Čtyřlístku, jehož kompletní ročníky v knihovně nechybí, ale jsou na odděleném místě. O tom, že jsou postavičky Myšpulín, Pinďa, Fifinka a Bobík nadšenými čtenáři, svědčí i jeden reprodukovaný obrázek s Fifinkou na štaflích jak vyzvedává knihu z horní police knihovny.



Život v bublinách
napsal Marcel Kabát, Mladý svět 27/1994, 30. června 1994

Článek přináší pohled šéfredaktorů dvou českých časopisů na komiks. Nejprve se zaměřuje na Čtyřlístek. Jeho popularita má kořeny ve šťastně zvolených charakterech postav a v rodinném modelu, který se za jejich vztahy skrývá. Částečně je dána i tím, že v minulém režimu byl komiks (comics) pro své západní kořeny málo dostupný. Přesto odolal porevolučnímu přívalu disneovek. Dlouholetý šéfredaktor Čtyřlístku Jiří Čehovský nejprve zmiňuje rozdíly mezi anglosaským a českým pojetím komiksu.
Američané jsou potomky dobyvatelů, kteří museli bojovat o přežití a prostor k životu.
Anglosasové vůbec jsou vychováni krutými živly - mořem, bouřlivým počasím. Nepřipadá jim tak hrozné, že někdo někoho odbouchne. Češi naposledy s nadšením bojovali někdy za husitských válek. Máme dost zvláštní povahu, a z ní Čtyřlístek vychází. Od počátku držíme linii nenásilí. Je samozřejmě možné, že někdo někoho výjimečně praští, ale to už v tom musí být skutečně silný etický náboj. Nikdy to navíc neskončí nějakým zmrzačením, zabitím, likvidací.
Obliba Čtyřlístku tkví podle šéfredaktora i v tom, že se časopis se před čtenáři nikdy politicky nezkompromitoval.
Byl to totiž titul, který živil Orbis, později Panoramu, proto se nějaká ideologická kritéria nebrala v potaz. Za celou dobu jsme čtenáře nezradili tím, že by se v našich příbězích objevil byť jen náznak propagandy, třeba pionýrský šátek. V nakladatelství ani o nějaké ideologické působení neusilovali. Snížilo by to náklad a oni to věděli.
Ve Čtyřlístku vycházelo vícero seriálu, ze kterých se staly předobrazy úspěšných večerníčků. Jenom příběhy Čtyřlístku se však na obrazovce ani filmovém plátně nikdy neobjevily, až na jednu výjimku, na kterou Čehovský vzpomíná bez valného nadšení...
Asi před čtyřmi lety v Krátkém filmu začalo natáčení. Udělalo se několik dílů, ale projekt nebyl nikdy dokončen. Nedopadlo to dobře. Částečně vinou nedostatku peněz, ale i proto, že autoři kresleného seriálu neměli nejmenší vliv na to, jak se v Krátkém filmu ke zpracování přistupuje. Filmové příběhy nebyly šťastně postavené, ani animace nebyla příliš kvalitní...
Čtyřlístek vychází ve stále stejném formátu a rozsahu, trochu ale poklesl náklad a přibyla reklama.
Dnešní náklad se pohybuje mírně pod sto tisíci a už přes rok zůstává na stejné úrovni. Příliv konkurence ze Západu znamenal pokles, který jsme pozorovali ze začátku se znepokojením, ale teď už jsme celkem klidní.
Příchodu reklamy jsme se nijak příliš nebránili. Máme pro ni ovšem vyhrazený fixní rozsah - maximálně tři strany. Pokud je to reklama na ovocné šťávy nebo zubní pastu, není proč se bránit. V roce 1992 jsme zkusili také soutěž o deset tisíc korun. V zahraničních časopisech takové věci jsou, tak jsme si řekli - trošku se zmodernizujeme. Ale po několika měsících jsme tu akci zrušili. Byl to vlastně paradox - v příbězích jsme se zmínkám o penězích a vůbec o věcech, které příliš zavádějí do dospělého světa, vždycky vyhýbali. Taková soutěž se k nám prostě nehodila.
Druhá část článku se věnuje rozhovoru s Vladimírem Veverkou, vydavatelem časopisu Comics arena (vyšlo jen jedno číslo v roce 1993). Ten považuje situaci komiksu v Česku jako špatnou, protože je stále považován za žánr pro děti, na rozdíl od Západu. Komiks ve světě se přitom vyvinul do mnoha žánrů (detektivka, sci-fi, politický comics) a slouží i v učebnicích či instruktážních brožurách. Propast v komiksové kultuře je podle Veverky hluboká a těžce překonatelná.



Ljuba Štíplová
napsala Marta Fenclová, Reflex 18/1995, 21. dubna 1995

Portrét - rozhovor s autorkou textů pro časopis Čtyřlístek.



Přežijí hrdinové z Třeskoprsk americkou komiksovou invazi?
S výtvarníkem a ředitelem nakladatelství Čtyřlístek Jaroslavem Němečkem o kreslených seriálech pro malé čtenáře.
napsal Jiří Šantora, Plzeňský deník, 7. prosince 1995

V článku a rozhovoru se přemítá o budoucnosti Čtyřlístku.



Co na tom, že jsme dospělí!
napsala Šárka Voršilková, Vlasta 7/1996, 8. února 1996

Ljuba Štíplová v rozhovoru říká, že ráda vzpomíná na dětství a přiznává, že je stále hravá, označuje se za "přerostlého skauta". Jako dítě byla spíš kluk než holka.
Hrávala jsem si s klukama. Lezla s nimi po stromech a trhala sváteční kalhoty. Měla jsem krásné dětství. Otec byl moudrý Ukrajinec, maminka Češka, tolerantní a laskavá. Nikdy mě k ničemu nenutili. Dnes ale vím, že mě nenápadně vedli k toleranci a úctě k opravdovým hodnotám. Otcem jsem byla vychována v řeckokatolické konfesi. Ale jediné, co z toho ve mně zbylo, je obdiv k překrásným řeckokatolickým chorálům.
Byla roztěkaný studijní typ. S manželem si rádi hrají a nenudí se, což je i důvod, proč se ocitla v dětské literatuře - věci dětské jsou nadčasové. Ve výchově syna dodržovala pravidlo, že mu nešlape na paty, ale vždy věděla, kde je.
Původně jsem studovala na UMPRUM sochařinu. Ale nebylo to to pravé, a tak jsem odešla do novin. Deníkařila jsem a zároveň psala satiru. A protože byla doba, jaká byla, rozhodné však beze smyslu pro humor, bylo čím dál tím těžší jen tak si psát. Až za mnou přišel tehdejší šéf Dikobrazu a řekl: "Tak tohle ti, holka, nevydám. A nejen tohle, už nic. Ty kdybys opsala naši hymnu slovo od slova, cenzura ji zabaví, protože v tom bude hledat jinotaje." A tak jsem si řekla, že děti jinotaje nepotřebují a cenzura ať klidně spí.
Když jsem začala psát pro Sluníčko, věděli, že nebudu veršované oslavovat první máje a vojáky.
... tehdy už jsem psala verše a televizní pořady pro děti, ale rozhodně jsem netušila, že se jednoho dne potkám s Jardou Němečkem. Od té doby vymýšlím příběhy Čtyřlístku. A už mi to zůstane napořád. Ti čtyři mají úspěch, především pro talent pana Němečka zvládnout dětský seriál. Myslím, že ho tolik dětí četlo a čte pro vnitřní pohodu, která z nich neustále čiší. A ještě jednu výhodu měl Čyřlístek po celou dobu svého trvání, vždycky byl absolutně nadčasový a tendenčně nevyužitelný. Bobík je prase. A pošlete prase do průvodu, nebo uvažte mu pionýrský šátek...
Autorce rozhovoru přijde Ljuba Štíplová pořád trochu sarkastická, což spisovatelka přiznává a doplňuje, jak si před lety často chodila něco vyříkat s učitelkami syna ve školce.
Druhý prapodivný dojem, který vyvolávám, je jistá odtažitost a nafoukanost. A já jsem jen obyčejně krátkozraká! Proto se nezdravím s lidmi přes ulici. Korunu tomu dodává geneticky vyšpulený dolní ret.
Celkově je ale Ljuba Štíplová ráda dobře naladěná a žije pro "příjemné hlouposti".



Přinesl vám někdy čtyřlístek štěstí?
napsala Michaela Hrušková, Týdeník Televize, 20. listopadu 2001
Odpovídá Jaroslav Němeček: Ti čtyři ze Čtyřlístku mi určitě v životě veliké štěstí přinesli, protože jsem viděl štěstí v očích dětí, které moje příběhy četly. Ale přiznám se, že Čtyřlístek je můj život, a ten byl šťastný.

Odpovídá Lucie Němečková, spolupracovnice: Určitě věřím ve štěstí Čtyřlístku, jinak bych na něm společně s manželem tolik let nespolupracovala. A co se týká toho obyčejného čtyřlístku, který roste někde na louce... Když je někdo opravdu pilný a pořádně hledá, proč by mu takový čtyřlístek nepřinesl štěstí?
Čtěte také (5 náhodně vybraných článků)
IsabelaIsabela Výstava Čtyřlístkománie (2024)Výstava Čtyřlístkománie (2024) Pohádkové lístečkyPohádkové lístečky Ahoj, tady Fifi (krátké)Ahoj, tady Fifi (krátké) Studia komiksuStudia komiksu
Toto nejsou oficiální stránky časopisu Čtyřlístek, ty najdete na adrese www.ctyrlistek.cz
Toto nejsou oficiální stránky časopisu Čtyřlístek, ty najdete na adrese www.ctyrlistek.cz

nahoru