Výroky Čtyřlístku
sestavil Ivo Fencl

Nejcharakterističtější výroky prvních 34 dílů Čtyřlístku.

Vynález prof. Myšpulína (in 1, 1969)
"Musím pomoci Fifince, je ještě malá," skáče Bobík na hřbet ocelového psa Vrtichvosta. Notně to oponuje dnešní občasné vizi, v níž je Fifinka matkou a Pinďa školákem.

Bitva s piráty (in 2, 1969)
"Největší dřina je vždycky na mně," charakterizuje se zde Bobík, zatímco točí starobylou klikou jejich autíčka. "Těším se, jak půjdou ke dnu," projevuje se až nečekaně krvelačně Myšpulín. Tyto tendence k násilí byly ovšem v průběhu příštích pěti let ze Čtyřlístku zcela anulovány.

Prof. Myšpulín zasahuje... (in 3, 1969)
"Musím se k ní dostat, je to přece kamarádka," hrabe prof. Myšpulín živočišně jámu, ačkoli je přece kocour - a nikoli pes. A hloubí ji proto, aby zachránil Fifinku (tedy pejska, jenž však se sám očividně podhrabat neumí). "Jsme přece kamarádi, ne?" nezapomene Myšpulín zdůraznit, když pak Fifinu rozvazuje.

Bobík šerifem (in 4, 1969)
Pinďa v tomto příběhu drnká na kytaru Voskovcovu a Werichovu Babičku Mary, která se však zdá Fifince strašidelná. "Krabička SAFETY MATCH SOLO SUŠICE ho zničí, cha cha cha cha," praví na jiném místě sešitu padouch... A Bobík čiře fantazíruje: "Na mostě přes Colorado jsem uzřel děsnou věc!"

Vesmírný přízrak (in 5, 1969)
"A já pořád, kdo to tluče, že by Pinďa na obruče?" rýmuje zde Bobík.

Fifinka na severním pólu (in 6, 1969)
"Mne už to s vámi nebaví," říká Fifi - a to ještě netuší, kolik čísel má před sebou. "Jako čtyřlístek kamarádů si musíme vždy a všude pomáhat," míní rychlošípovsky Pinďa, ale když se lépe podíváme na obrázek, zjistíme, měl přátelení se měl opět propagovat Myšpulín. Ten a jen on... zůstává zatím hlavním tahounem a tmelícím prvkem čtyřky.

Velké dobrodružství Čtyřlístku (in 7, 1970)
Myšpulín praví: "Pánové, to chce denně cvičit a tužit svaly!" Na jiném místě jsme šokováni (už tehdejší) chvalnou pověstí čtveřice, neb čteme i tuto žádost: "Tady policie. Pan Bobík? Můžete nám v něčem pomoci?" Nu, a Čtyřlístek zákonu pomáhá. K padouchům však není krutý. "Přátelé," konstatuje Myšpulín. "Mám dojem, že Zádrhel potřebuje naši pomoc."

Létající koberec (in 8, 1970)
"Nikde nikdo. Kdypak asi dojdu do pohádky?" ptá se osamělá Fifinka v úvodu. "Co můj univerzální přístroj zaplete, nikdo nerozplete!" konstatuje jinde Myšpulín.

Ke třem planetám (in 9, 1970)
Vlastně celý tento příběh sestává jen z památných výroků.

Jeden den v Bubákově (in 10, 1970)
Vodník praví k Myšpulínovi: "Jsi ta nejhodnější dušička, kterou jsem poznal."

Letem kulatým světem (in 11, 1970)
Myšpulín říká: "Celý svět bude překvapen naší odvahou." A Bobík: "Myslíte, že tohle je ta Mňamňánie? Já už bych něco mňamňal." Načež si zalamentuje: "Tak k tomu jsme se prodlubovali zeměkoulí?" A ledový muž si libuje: "Tři sta stupňů pod nulou, to je moje."

Prázdniny na sněhu (in 12, 1970)
Bobík zpívá: "Zííma, zima tú jé, snížek poletújéé." Myšpulín zas žasne: "Sopka v Krkonoších? Vyloučeno! To musím vidět." A Fifinka se projevuje žensky: "Jejky! Já zapomněla vařit!"

Dáma s krokodýlem (in 13, 1971)
Pinďa hned na prvním obrázku (vůbec prvního číslovaného sešitu) konstatuje: "Jak k jídlu, tak k dílu, viď Bobíku?" A Bobík se poté ujišťuje o identitě Myšpulínova přítele Holmepsa následovně: "Ten vyčmuchal ty, co padělali padesátníky?" Detektiv Holmepes se s podřízenými dorozumívá následovně: "Tady ťuhýk, tady ťuhýk." "Tady kvíčala, tady kvíčala." A Fifinka v převleku za Aramise se ptá v knihovně hradu Krutiburku: "Á, tady je schůze gaskoňských kadetů?" A Bobík - až úplně na závěr - vzdychá obligátně pod váhou rytířského brnění: "Dřina zbyla zase na mě."

Ocelový oř (in 14, 1972)
Pinďa dí (poklepávaje na rameno střílejícímu Jimu Kolťákovi) "Neblázněte, pane! Co kdybyste někoho trefil." Co zvěd prérie pak Pinďa stane před Kolťákem i v saloonu: "Dobrý den. Je zde, prosím, volné místo?" A co že si dá k jídlu? "Jednu whisky se sodou a dva olomoucké syrečky. A pronto!" A jak že náš Pinďa odpoví na Kolťákovo: "Cizinče, váš knír se mi nelíbí!" Ovšemže slovy: "No a? Mám si ho snad oholit?" A k čemu že vybídne Bobíka hlas z nitra umělého bělouše? Jistěže: "Prima, Bobíku, a teď ještě rumbu!" A povšimněme si, že k rumbě vyzývá Myšpulín. Opět se projevuje ze čtveřice nejagresivněji. Inu, byly to ještě časy drsných počátků, kdy třeba Myšpulín padl do zajetí... a už-už se mu jiskřilo před očima... a už všechno "srovnával". Tyto profesorovy překvapivé ataky lze v raných Čtyřlístcích registrovat několikrát, ale posléze zmizely. Myšpulín se zklidnil. A ještě jeden klasický výrok z tohoto westernu: "Houbec máš, uličníku." A také ovšem nezapomenutelná odpověď na "Vzdejte se!" "Tůlenc!"

Ztraceni v podzemí (in 15, 1973)
Scéna s úvodní Bobíkovou písní, již Pinďa doprovází na kytaru, je očividně ovlivněna Rychlými šípy. Píseň zní: "Vlaky čmoudí horem dolem, auto práší jako ďas, do kopců se vláčet s kolem není také žádný špáááás..." Bobík v témže dílu později praví: "Znám uzel, co se nerozváže." A Myšpulín posléze říká - už z podzemního jezera: "Šmarjá!!! Jen pro plavce." Reaguje tak na mínění, že "ta cesta bude schůdnější". Není tomu tak.

Ukradený vynález (in 16, 1973)
Lupič s pistolí volá: "Spray nebo život." A Fifi: "To raději ten spray." Lump pak ovšem chce ublížit i Pinďovi: "Já ti ty uši provětrám," ujistí jej.

Červený pradědeček (in 17, 1973)
Co že to Čtyřlístek udělal za pomoci svého autíčka (a při předjíždění) z cisterny s mlékem? Ano, KROPICÍ VŮZ. A Když pak Bobík fotografuje Pinďu na větvi nad vodou, zmiňuje zde nezapomenutelně Tarzana.

ANANAS (in 18, 1973)
Proč není pro robota Ananase nikdy pozdě? Ale jistě, víme to. Zalévá živným roztokem. A Bobík - zobrazený v klasické chvilce Zlaté éry skoro jako před oltářem - dí: "Zlatý Ananásek, asi ví, jak miluji palačinky."

Ďábelská jízda (in 19, 1974)
I tento díl sestává hlavně z klasických výroků - a co vy sami si myslíte? Měl vůbec Bobík zmáčknou na sáňkách knoflík s hvězdičkou... anebo ten s jedničkou??

Zlatá hokejka (in 20, 1974)
Když na začátku zazní věta "To je špatné znamení," je bezpochyby opět inspirována Rychlými šípy. A JAK že odskakovali útočníci Třeskoprsk od soupeře, víte to ještě? Ano! "Jako odmrštěni perem." "Obecenstvo se baví, ale bude se vylučovat," slyšíme dále a Čtyřlístek je zde hodně kritický k nesportovnímu duchu fanoušků ledního hokeje. Konečně se setkáváme i s policistou, který se zeptá stopnuvší jej Fifinky suše: "Co si přejete, občanko?" A pak se teprve vracíme na utkání, kde komentátor doslova řve: "Jakoby se hráči Hromdopolic smrskli - a zatím hráči Třeskoprsk dávají góóóól."

Mezi dravou zvěří (in 21, 1974)
Myšpulín praví k Fifince, která chtěla rozuzlovat dlouhého hada: "Nech to radši odborníkům."

Poklad starého opata (in 22, 1974)
Víte, kde podle Fifinky bývají poklady? "Vždycky v hrnci!"

Muž přes palubu (in 23, 1974)
Přestrojený Myšpulín (už tenkrát kupodivu z toho důvodu, že zájem otravných čtenářů o hrdiny Čtyřlístku byl obrovský a davový) praví: "Já nerosumet, co vy šikat." Podotkněme, že obdobná touha po značné anonymitě a klidu zůstává charakteristická i pro Ljubu Štíplovou a hlavně Jaroslava Němečka. "Je libo čerstvé kraby?" zazní zde ještě jako otázka - ale ukáže se, že Bobíček miluje spíše vajíčka natvrdo.

Veselo je na pouti (in 24, 1974)
V tomto příběhu (vymyšleném dosti mimořádně a pod pseudonymem básníkem Pavlem Šrutem) vystupuje pouťový kouzelník Hugo Fugo a zaříkává týmiž slovy, z nichž se skládá jeho jméno. Na ruském kole pak zazní památný výrok: "Z výšky je všechno jiné. I Bobík." A zmíněný je pod ruským kolem takřka raněn spadnuvší zmrzlinou. Opravdu však jen takřka, neb mu vzápětí po dopadu... "bylo sladce".

Za tygří kůží (in 25, 1974)
Druhý ze Šrutových Čtyřlístků upoutá odpovědí na otázku, jak se dostat z Gízy do džungle. "400 km rovně a potom doleva." Fifinčina přilba s mašlí je rovněž nezapomenutelnou relikvií Zlaté éry... A jak nám Pinďa komentoval ceduli Hlavně se nebát divoké zvěře? Slovy: "Jim se to mluví." Bázlivým zůstával vždy. Nu, a jak přítomnost Čtyřlístku v Africe okomentoval lev? Přece: "Zas nějaký zájezd zvědavců!" A Myšpulín - ještě jinde - bezděky informuje o zlití naší čtveřice slonem: "V Africe často sprchne znenadání." A krokodýl? Chce Čtyřlístek rovnou sežrat a dí: "Koupání zakázáno, vážení!" Což je v podstatě výrok převzatý ze Švandrlíkova komiksu Sek a Zula.

Záhada obrazovky (in 26, 1975)
Bobík konstatuje: "To není televize, ale větrák." A poté brouká slůvka komentující jeho kamarády: "Naši malí kutilové." A nakonec varuje: "Nedotýkat!"

Rytíř a hradní paní (in 27, 1975)
Němeček a Štíplová jako by už tímto dílem snili i o zdivadelnění Čtyřlístků, ke kterému ale došlo až po desetiletích. Bobík zde hraje na kytaru a falešně zpívá Vyčítalův Oranžový expres. Památným je i skandování obecenstva v divadle: "My - chceme - Čtyřlístek!" A památným zůstalo i samotné inscenování divadelní hry čtveřicí. "Oč, že přijdou loupežníci!" šeptají na začátku dětští diváci. "Tamhle jeden leze..." Ve skutečnosti však jde o nápovědu Myšpulína. Napovídá takto: "Rytíři, hrajete jak ponocný!" A Bobík na jevišti: "Rytíři, hrajete jak nemocný." Myšpulín: "Ha! Teď hraješ falešně!" Bobík: "Hade, hraješ fešně!" Myšpulín: "Můj manžel je mrtev." Fifinka: "Můj manžel je mrkev." Přesto má hra ohromný úspěch.

Boj o zlato (in 28, 1975)
"A pak tiše otevřel a proklouzl úzkým světlíkem," čte zde Bobík z nám neznámé knihy. Televizním seriálem Fan Vavřincové Taková normální rodinky bylo pro změnu inspirováno zdejší Pinďovo zvolání "Pomóc, vražda!" V příběhu se dále vyskytuje trenér jménem Ofsajd, který směrem k Bobíkovi konstatuje: "Bohužel, máš moc velkou ránu!" A Fifinka? Moc dobře chápe: "Byl to doping! Chtěli Bobíka znemožnit." Nu, a nezapomenutelným je v tomto dílu i Myšpulín za volantem: "Že by nás pes předhonil?" podivuje se.

Bukanýři na Blaťáku (in 29, 1975)
Díl opět parafrázuje Rychlé šípy, respektive jejich dobrodružství ve vodním kraji ostrůvků. "Hotovíčko!" nechá se slyšet Bobík poté, co napíše na bok lodi jméno Delfín a Myšpulín v příběhu vyzývá: "Vraťte nám loď." Plesk! ozve se. "Asi ji nechtějí vrátit," dodá Myšpulín zalitý po zásahu úplně blátem. Bitva pak pokračuje - a Bobík informuje Fifinku po škutinovsku: "Máš na hlavě zahrádku." "Šlápli mi na ucho," neopomene si nakonec postěžovat Pinďa, ale Fifi stejně ví své: "Pinďa je šikula." Závěrem opět zazní Bobíkův (a už nejen Bobíkův) pirátský zpěv: "Bylo nás tam toku onohóó, johohóó..."

Pod velkým totemem (in 30, 1975)
Fifinka bičuje Bobíka: "Oheň utlučeme větvemi." A kluk, člen Bukanýrů, namítá: "Ale Indián ve stanu nespí." Bobík: "Mysli si, že je z bůvolí kůže." Nejlepší tu však je děda táhnoucí vozík s dřívím. "Cákryš! Pořád to padá," žbrblá opakovaně.

Přistání v divočině (in 31, 1975)
Víte ještě, Z ČEHO si udělal Myšpulín letadlo? Vrtuli z vařeček, křídla ze žehlicích prken a řídítka a kola a z Pinďovy koloběžky. A Bobík to uzavřel na úrovni: křtem: "Dávám ti jméno Mistral." Nechtěně však polil Myšpulína. Buvol z tohoto dílu se vyjadřuje takto: "Múúúú." Nu, a Pinďa s Fifi před ním prchají na strom. "Prý buvol někdy čeká dole celý týden..." Přeskočme pár obrázků a slyšme ještě Fifinku. "Vidíš, že to jde jako po másle," uklidňuje Pinďu a ten: "Kdepak, po žihadle." A ještě jinde praví Myšpulín: "Mlč a běž!", což je nesporně inspirováno známým závěrem pověstného českého filmu, kde žena praví jen: "Mlč a plav."

Honba za Orlíkem (in 32, 1975)
Zde se Němeček nejpodstatněji inspiroval francouzským Pifem a Fifi tu lehce kritizuje Myšpulku: "Dělá pokusy - a já to zas budu uklízet."

O zlatého kanára (in 33, 1976)
Hrdinové pějí: "Když sluníčko pěkně svítí, všude je nám héj," což opět silně připomíná zpívánku Rychlých šípů, jíž budily Rychlonožku.

Tajemství věčného vejce (in 34, 1976)
Stojí za zmínku, že v tomto Čtyřlístku opět vystupují kamarádi čtveřice zvaní Bukanýři - a nezapomenutelnou je srážka na rohu plotů, byť opět jde jen o parafrázi dávné ohradní kolize Dlouhého Bidla s náručí Hlasatelů...

Tím zlatá éra Čtyřlístků končí, neboť následující Záhada bílého koně bývá považována za první slabší díl. Nu, rozhodně se pak už nedalo tolik citovat...