Příprava komiksu a sešitu

Příprava jednotlivého příběhu i sešitu se skládá z více na sebe navazujících produkční a výrobních fází. Během půlstoletí vydávání časopisu se navíc pracovní postup několikrát proměnil. V tomto článku se zaměříme na to, jak vznikal Čtyřlístek v éře knihovničky, tj. do roku 1990.


Článek byl sestaven výtahem z knihy Čtyřlístek: První půlstoletí v Třeskoprskách (2019, str. 140-148), kde jsou ještě detailnější informace a další zajímavosti.


1969-1970

Předknihovničkové dva ročníky představují jistou výjimku. Jaroslav Němeček tehdy chystal i předlohové scénáře. Co se týče kresby, ke každé komiksové stránce vytvořil list s černou linkou a černými plochami a samostatný list se všemi barvami (některé stránky byly celobarevné, některé jen s doplňkovou oranžovou a výjimečně modrou). Tato technika dávala výtvarníkovi velkou kontrolu nad finální podobou, ale byla mimořádně technicky náročná.

1971-1975

S ustavením knihovničky a oznamováním edičního plánu se produkční mechanismy proměnily. Pár desítek příběhů z počátku sedmdesátých let vzniklo v jakési přechodové fázi, kdy výtvarník připravoval plnobarevný originál, což znamená, že na stejném listu byly kresby i vybarveny.

1975-1990

Přibližně od roku 1975 se ale ve spolupráci s tiskárnou Severografia v Červeném Kostelci ustavil postup, který přetrval dlouhá léta a museli se mu podřizovat i skoro všichni tvůrci vedlejších seriálů v časopisu.

Život každého příběhu začínal až 18 měsíců před předpokládaným datem vydání. Nejdříve bylo na Ljubě Štíplové, aby na podzim přinesla nápady a návrhy na dobrodružství Čtyřlístku do následujícího ročníku. Redakce jednotlivé návrhy schvalovala a už v této fázi získávaly příběhy své názvy, které se pak objevovaly v edičním plánu na zadní straně obálky. Tento nemalý časový rozestup způsobil, že se nakonec příběh mohl jmenovat trochu jinak, než byl původně ohlášen.

Po odsouhlasení se pustila Ljuba Štíplová do práce na scénářích. Detailně rozepsala repliky po panelech a políčkách, jen zřídkakdy připisovala své představy, jak by to mělo graficky vypadat. Kompozice strany a "záběrování" obrázků v políčkách byly ponechány na výtvarníkovi, který se k hotovému scénáři obvykle dostal přibližně 3 až 4 měsíce před předpokládaným vydáním.

Jaroslav Němeček nejprve připravil všechny stránky příběhu v černé lince. Než mu Čtyřlístek přešel naplno do ruky, začínal tužkovou předkresbou, později už mu ale stačila jen černá tuš a bílý papír. Někteří komiksoví výtvarníci mívají ve zvyku kreslit na výrazně větší formát než je zamýšlená tisková velikost, aby se kresbě dodalo na detailnosti. U Čtyřlístku to ale neplatí, Němečkovy původní kresby jsou ve stejné velikosti jako byly vytištěny v sešitech (případně jsou původní kresby jen o malinko větší).

Originály komiksových stran byly pak odeslány do Červeného Kostelce, pobočné tiskárny Severografie, kde převedli Němečkovy kresby na velké archy tištěné modrou barvou, podle které se jim říkalo "modráky". Tyto podkladové archy byly odeslány do redakce za výtvarníkem, který na tuto předlohu pečlivě vyvedl veškeré vybarvení. Kolorované modráky se vrátily do Kostelce, tam se k nim připojila černá kontura z původních originálů a konečně se mohlo začít tisknout. Pokud tedy už bylo vše ostatní pohromadě, všechny vedlejší seriály a rubriky. Ilustrace na přední a zadní obálku sešitu vznikaly také za použití modráků.

Několik dnů či týdnů od zahájení tisku se Čtyřlístek bez ohlášení objevil na novinových stáncích.

Ukázka

Kniha Čtyřlístek: První půlstoletí v Třeskoprskách (2019) přetiskuje grafické podklady pro celý příběh Ztraceni v čase z čísla 170 (1990) - jak stránky v originální černé lince, tak i vybarvené modráky.



Po roce 1990

Po vzniku samostatného nakladatelství (a faktickém konci knihovničkové éry časopisu) se dosavadní ruční postup začal aktualizovat postupným zapojováním počítačového zpracování. Nejdřív šlo jen posílání podkladových grafických materiálů do tiskárny na datových nosičích, ke konci devadesátých let i větším zapojením počítačů při přípravě samotných komiksových příběhů.

Tuto éru blížeji popisují články:
Jak se dělá Čtyřlístek
Jaroslav Němeček, tvůrce Bobíka, Myšpulína, Fifinky a Pindi