Alenka a Vašek: rozbor
Hrnčířovy seriály o Alence a Vaškovi, Klárce a Jakubovi a Semtamťukovi (1. část)
napsal Ivo Fencl

    Svatopluk Hrnčíř (21. 5. 1926) má přinejmenším jedno společné s Jaroslavem Foglarem. NIKDY nenapsal snad ani jedinou řádku pro dospělé. Tedy s výjimkou článků pro Bělohradské listy v Lázních Bělohradě u Jičína, kde se narodil, kde vyrůstal a kam se vrací.
    Hrnčíř přerušil roku 1942 studium na gymnáziu a vyučil se knihkupcem. 1945 odmaturoval a 1947 ještě absolvoval Státní knihovnickou školu. Knížky se pokoušel i vázat a chtěl být tiskařem, stal se však redaktorem. Vpředu, Pionýra, Větrníku a Ohníčku (do roku 1986).
    Nás zajímá Čtyřlístek. Vytvořil pro něj 50 dílů komiksu o Alence, Vaškovi, Klárce, Jakubovi a vynálezci Semtamťukovi (1969-2004), pouze jediný z nichž zbeletrizoval (Příběh osmého trpaslíka, 1979). Jiné jeho obrázkové seriály však vycházely i v Pionýru, Větrníku, Ohníčku, Kometě, Sluníčku a v dětských rubrikách Svobodného slova a Práce. Psal taky rozhlasové pohádky a ohromné množství povídek pro dětské časopisy a různé sborníky. A je dokonce i autorem literární úpravy prvních pěti dílů Burrougsova Tarzana.
    Hned Hrnčířův knižní debut Případ skončil v pátek (1959) byl Otou Hofmanem a Milanem Pavlíkem zpracován ve film Zpívající pudřenka. Hrnčíř od té chvíle až dosud publikoval přes dvacet dalších titulů a trilogií "Uctívači ginga" důstojně navázal na svého oblíbeného Jaroslava Foglara. Mj. vydal i knihy Prázdniny s pradědečkem (1963), Ostrov uprostřed města (1976), Únos krále hádanek (1977, cena Premio Europeo), Cestovatel Komínek (1978), Kamarád z planety Haf (1982), Kapsa ohnivého mloka (1983), Cour a Courek (1983), Země Zet (1990), Želva čeká v Babylónu (1990), Detektivní kancelář Dvořák a Filip (1992), Kouzelná koloběžka (1995), Talisman spiklenců (1996), Lovci z Ohňové hory (1998), Ostrov Uctívačů ginga (1999), Poklad Uctívačů ginga (2000), Osada na konci světa (2003, Zlatá stuha sekce IBBY), Klub dobrodruhů (2004), Sedm sněhuláků (2005), Maják Uctívačů ginga (2005) a je spoluautorem dalších publikací.
    V následujícím přehledu jsem stručně převyprávěl 50 dílů Hrnčířova seriálu spojených s postavami vyjmenovanými v titulu. Tyto příběhy vynikají výrazně komprimovaným dějem, což u tvůrců seriálů nebývá zdaleka pravidlem. Osobně mám nejradši díl odehrávající se u středověkého alchymisty Konráda Fouska z Lanškrounu, vynálezce to KOFOLY, dále však preferuji i první z Hrnčířových egyptských epizod.
    Oba jím vytvořené páry dětských hrdinů ze seriálů jsou částečně zaměnitelné, ale rozdíly mezi nimi jsou.
    V druhém z případů jde kupř. o sourozence, v prvním je zase holčička bývalou pohádkovou bytostí, což se trochu podobá filmu Ať žijí duchové, byť se na to pak už v seriálu nikdy nevzpomíná.
    A Vašek? Ten je zase typický tím, že bývá pyšný. Na pýchu i doplácí, zatímco Jakub u pozdějšího seriálu vedle něj působí o dost dětinštěji... Což ostatně i vedle Klárky... A zatímco Vašek Aleně jednoznačně dominuje... a působí na nás, jako by byl o něco starší než ona, Jakub dělá spíše dojem kluka stejně starého jako Klárka, nebo dokonce mladšího.
    Co ještě lze dodat? Příběhy číslo 3 až 14 vyšly znovu roku 1995 v knize Kouzelná koloběžka a příběhy číslo 15, 16, 17 a 19 vyšly roku 2001 v knize Eldorádo kreslených příběhů (v pořadí 15, 19, 17, 16). V oné publikaci se objevily pod titulem Vynálezy pana Semtamťuka. Roku 2006 pak došlo po dlouhém čekání i na knížku Vynálezy pana Semtamťuka (BB art), která obsahuje příběhy číslo 15-33. V roce 2013 vyšly všechny příběhy novodobého Semtamťuka - díly 34-50 v knize Nápady pana Semtamťuka (Mladá fronta). Co se však týká televizního večerníčku, ten už je zpracováním nových příběhů Jakuba a Klárky, přičemž se s časopiseckou verzí nekryje.
    A ještě jeden podstatný dodatek! Neočíslované díly 1-33 kreslil Adolf Born, ale díly 34-50 už vytvořila autorova dcera Lenka Vybíralová.

Čtěte také:
Alenka a Vašek (seriál ve Čtyřlístku)
Alenka a Vašek: reedice
Semtamťuk (seriál ve Čtyřlístku - volné pokračování)
Semtamťuk: reedice
Semtamťuk: rozbor
Semtamťuk: animovaný seriál
Svatopluk Hrnčíř o Semtamťukovi, Alence a Vaškovi (rozhovor)



1. Vašek a bílá holčička
Čtyřlístek dobývá vesmír (Čtyřlístek 5, 1969)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 5 stran
    "Ha! Dlouho se nic nedělo, ale dnes..." praví bílý duch, který se uprostřed noci vynořil z hradní věže, a my vidíme cedulky s nápisy "Zde spí...", pod nimž už stovky let neprocitlo i ptačí strašidlo a dvouhlavé strašidlo a také ohnivý muž, kostroun a dvouhlavé strašidlo. Tu však zavelí netopýr (upír?) k nástupu do hladomorny, neboť hradu hrozí nebezpečí, obranu proti němuž strašáci projednají na schůzi. "Na hrad táhne tlupa ozbrojenců," oznamuje duch, naštěstí to však není tak horké. Je to jen kluk Vašek a jeho tři kamarádi.
    Chtějí si ovšem vskutku hrát na dobývání. Jeden z nich má prak... a kameny se už brzy strefují do gotického okénka, ve kterém se zjeví "bílá holčička" (namísto bílé paní, která by "odpovídala" většímu hradu. Dívka také trochu připomíná družičku.
    "Trochu ji ozdobíme," začnou teď kluci metat bláto, nicméně tu se Vašek holky zastane. "Hele, ženich s nevěstou!" rozkřičí se kluci a melou posměšnou říkanku o blechách. A tu ty blechy na ně bílá dívka i přičaruje.
    "Jsem Vašek Černý," představí se hlavní hrdina slečně "Bílé".
    Kluci na Vaška číhají pod hradem, ale místo něj se vynoří rytíř, zatím s nasazenou hlavou. Kluci se domnívají, že je to Vašek, a bahno znovu přijde ke slovu. Tu si však železný muž sejme hlavu. Zlobiví kluci utečou. A dál? Rytíř si hlavu přilepí leukoplastí a už ji prý nesundá. A brnění dá do muzea. Chce se uplatnit mezi lidmi.
    Aby kluky dole ještě vystrašili, pošle také slečna Bílá na věž ohnivého muže. Jak fouká nahoře vítr, strašák se rozhoří. Ale až moc, přijedou požárníci. Z ohnivého po jejich zásahu zbude jen doutnající muž.
    Strašidla uspořádají další schůzi. Strašení na hradě podle duchova názoru k ničemu nevede. A tak stvoří Vašek z ohniváče topiče pro lokomotivu, na duchy "televizní" bude dohlížet jejich druh, kostlivec poputuje do školního kabinetu, jeden z duchů se spolu s dvouhlavým a ptačím strašidlem uplatní na pouti, v strašidelné jízdě strašidelného zámku. "Tato zřícenina je chráněna památkovým úřadem," napíše nakonec Vašek na hrad a slečnu Bílou vezme nejen domů, ale i do školy.

2. Výlet do Mamutova (Podivuhodný příběh Alenky a Vaška)
Čtyřlístek v polárních krajích (Čtyřlístek 6, 1969)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 5 stran
    Tento příběh je druhý ze tří úvodních odehrávajících se na hradě a první z 5 dílů o cestách časem do minulosti (byť poprvé ještě ne pomocí kouzloběžky). Díl je zřejmě mírně inspirován seriálem Sek a Zula, který od roku 1968 vycházel v Ohníčku (Švandrlík-Neprakta). Ačkoli se totiž odehrává ve čtvrtohorách, hned na prvním obrázku vidíme druhohorního brontosaura, kterého dokonce drží děcko ve společnosti své rodiny na provázku (i Seka a Zula kamarádili s brontosaurem Punťou, i Švandrlík propojil pravěké éry).
    Za noci objeví Alenka s Vaškem na hradě Studnu přání Kouzelné Cestovní Kanceláře Pro Děti, kterou lze cestovat nejen časem do minulosti, ale prý "kamkoli" (jde vlastně o první verzi už v následujícím díle vytvořené kouzloběžky). Inu, kam tedy pocestujeme? ptají se samy sebe. Alenka by nejradši za babičkou do Pyšel, Vašek však prosadí výlet k "Lovcům mamutů". Obě děti pak nastoupí do velikého vědra nad studnou a Vašek stiskne tlačítko. Do Mamutova pak plují podle šipky umístěné nad ponornou řekou - nepochybná inspirace v Zemanově filmu Cesta do pravěku (1955).
    I zde se hrdinové po vyplutí z chodby vynoří v kraji sněhu (a sopek). Spatří jeskyně a před nimi pralidi a praděti, které si klidně ochočují brontosaury. Vašek se seznámí s praklukem. Pravěcí lovci kopou past na mamuta, Alenka s Vaškem pomáhají. Jenže když je jáma zakryta, Alenka mamutí mládě stejně varuje a Vašek jej přímo odláká - pomocí klásku. Nu, a sám zahučí do jámy. Jenže malý mamut přivede maminku, a ta Vaška svým chobotem vyloví. Pak mamuti odejdou.
    To se pralidem samozřejmě nelíbí. Začnou děti pronásledovat, ale Vaškův přítel, pravěký kluk je ukryje. Následuje dokonce utkání v kopané s pradětmi, načež už se hrdinové ve vědru vracejí do budoucnosti. Je třeba však ještě poděkovat do mikrofonu (který je svým způsobem "pravzorem" kouzelného sluchátka, jež využívali Mach a Šebestová). A kam se pojede příště? Vlakem do Pyšel! je rozhodnuto.

3. Vaškova kouzloběžka (Z podivuhodných příběhů Alenky a Vaška)
Dáma s krokodýlem (Čtyřlístek 13, 1971)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 5 stran
    Born zde trochu změnil výtvarné pojetí. Jde o poslední z příběhů z prostředí hradu v blízkosti Vaškova bydliště a první díl s kouzloběžkou. Inspiraci poskytlo Jiráskovo pojetí pověstí o Čechovi, Bivojovi a Horymírovi, tj. tu byly stejně jako v případě pravěku i do jediného času zasuty různé "dějinné" éry.
    Alenka čte Staré pověsti české, ale Vašek chce znovu na hrad, kde ji kdysi objevil. Tentokrát tam kupodivu už není okna Studna, zato však "kouzelný strom". Vašek vyleze do koruny, aby našel kouzelná jablka, ale spadne a v ruce mu zůstane větev v podobě řidítek. I připojí k ní celou koloběžku - a ta létá. Vašek ji pojmenuje Kouzloběžka (až odsud s velkým K). Rychlostí tryskáče pak děti putují opět časem, až je starým Slovanům. Tam si Vašek nasadí čelenku a zjistí, že "náčelník" je zrovna na Řípu. Ovšemže jde o vojvodu Čecha, který Vaška považuje za věštce. Problém je v tom, že Vašek nezná dějepis. Netuší např., kdo Čechy "pozvedne k slávě". Děti radši prchají - a srazí se s kancem. Bivoj je zachrání a s ním se dostanou i na Vyšehrad, kde zrovna k smrti odsoudili Horymíra. Vašek netuší, která bije, nicméně v pověstech sečtělá Alenka mu vše předem říká. Vašek Horymírovi nabídne místo Šemíka Kouzloběžku - a ten i s nimi uletí... a pokračuje k Neumětelům.

4. Za vlády knížete Vaška
Ztraceni v podzemí (Čtyřlístek 15, 1971)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Alenka a Vašek mají ve středu odpoledne volno a neboť je středu, vyletí na kouzloběžce do středověku, a to do doby vlády císaře Rudolfa (1576-1611). Alena v tomto příběhu navrhne přejmenovat jejich stroj času na "kouzloletku", ale to neprojde. V minulosti proletí okolo opevněného města a vidí na poli pracovat i děti a stařenky. Poddaní musí nosit těžké kameny a dokonce sami tahají pluh. Kdosi po Alence a Vaškovi vystřelí šíp z hradeb, a tak se chtějí schovat do mraku. Uvnitř něj však kouzloběžka narazí na nejvyšší věž nějakého hradu. Naštěstí se ocitnou na jejím ochozu. Z něj pohlédnou i do okna, které vychrlilo onen mrak, a slyší alchymistu, jak čte z knihy: "Přidám špetku zeměžluče a roztlučený drápek netopýra." Děti před alchymistou vidí i baňku s jakousi zelenou tekutinou a jsou svědky mužova zklamání: "Kdepak, z toho zlato nebude..."
    Nicméně vynálezce se napije svého už předchozího výtvoru a ten je skutečnou lahodou. Konrád(o) Fousek(tini) z Lanškrounu (Lanškrounopůru) tekutiny po sobě nazve Kofola.
    (Mimochodem, obdobný námět Hrnčíř zpracoval i v komiksu pro časopis Pionýr 10/1971, kde byl zástupcem šéfredaktora: totiž v Josefem Schekem kreslených příbězích Pepánka. V jednom z nich Pepánek za pomoci "Malého chemika", jakéhosi černého roztoku a zkumavky způsobí zdánlivý výbuch, ve skutečnosti však udělá on "BUM!" pusou - a ono explozi předcházející SSSSS udělala černě zde namalovaná kofola...)
    V hradu žije kníže s kněžnou. Pozorují v zrcadle, jak stárnou. "A v pokladně ani dukát..." ověřují si. I rozhodnou se, že pokud alchymista už konečně neuspěje aspoň v něčem, nechají jej popravit. Po příchodu do laboratoře objeví jakousi zelenou tekutinu. Vypijí ji. Kníže rovnou z baňky, ona brčkem ze sklenice, oba netrpěliví. Vtom dovnitř vtrhnou Alenka s Vaškem a banky, bohužel už příliš pozdě, zpřevracejí. Z toho vznikne i nový dým a právě z tohoto dýmu se děti před Konrádem vynoří.
    Má je za svého omládlého panovníka a panovnici a představí Alenku a Vaška co knížete a kněžnu "jejich" už dospělým dětem a vnoučeti. I celému dvoru.
    Všichni na to skočí a Vašek se ujímá vlády. Nejprve dá Konrádovi dovolenou - a po ní už prý má vyrábět pouze kofolu. Konrád se v tu chvíli málem prořekne, že je "jen" z Lanškrouna, nikoli Lanškrounopůru, ale ve Vaškově případě by odhalení stejně nehrálo roli.
    Pak se Alenka věnuje "svému" vnoučeti a Vašek zruší robotu. Ba každý týden se pro lid má konávat hostina. I děti samozřejmě přestanou díky Vaškovi pracovat, zato budou chodit do školy: právě k panu Fouskovi.
    Se smrtí panovníků si tedy Alenka a Vašek hlavu očividně nedělají. Tu se však ukáže, že král a královna pouze usnuli. Procitnou - a, slyší: "Ať žije náš kníže a kněžna," a pochvalují si tedy, jak je mají lidé rádi. Vynořují se před ostatními a kupř. jejich dcera si to pochvaluje. Dobře prý, že "kouzlo" pominulo, protože rodiče ani nemohli poznat.
    "A ty tři zákony nesmíš zrušit," dodává dcera. Kníže svolí.
    Alenka a Vašek se zatím nenápadně vytratili ke kouzloběžce na ochozu věže, ale dětí je Vaškovi líto. Budou muset chodit do školy.

5. Mezi zbojníky
Červený pradědeček (Čtyřlístek 17, 1971)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Saab či dálnice se Alence nelíbí, a tak se vydá s Vaškem opět naslepo do minulého času. Kouzloběžka přistane na lesní křižovatce označené dopravní značkou Pozor! Loupežníci! Ve značce je přitom v červeném trojúhelníku pistole. A místo strážníka tu stojí zbrojnoš. Tu přijede kočár a je přepaden třemi muži s bambitkami kasajícími se, že "vše vrátí chudým". Alenka s Vaškem prchají a on se přitom ztratí.
    Dva oloupení boháči si stěžují u dalšího bohatého pána a vojáci následkem toho zavřou do hladomorny nevinnou rodinu i s dítětem... a polapí i Vaška.
    Toho zatím Alenka hledá v lese, místo kamaráda však narazí na medvěda. Ten ji pronásleduje i na strom. Pod Alenkou se zlomí větev a medvěd s ní počne větví šermovat. Vše napodobuje, posléze dokonce i Alenin tanec. Nakonec dívku odvede k dutému stromu, jímž vede žebřík do třípodlažního lupičského brlohu v zemi (celostranná Bornova ilustrace). Kohoutek s vodou je tu napojen na studánku nahoře, dým vystupuje z krbu "komínem" ústícím do trávy. V dalším podlaží se nachází i ložnice a současně zbrojnice, nu, a úplně dole leží naloupený poklad. Zvlášť medvědovi se sídlo moc líbí. Nahoře se napije, o patro níž vyzkouší postel a dole si zatančí s náhrdelníky a korunou na hlavě.
    Tu se však vracejí tři zbůjníci s novým lupem. Zoufalá Alenka se v nejhlubším podlaží pokouší kamsi prokopat krumpáčem a i míša vedle ní nesmyslně hrabe. Pojednou však stačí zatlačit na velký kámen - a dívka i zvíře jsou v hladomorně.
    Jeden ze zajatců současně v medvědovi pozná ochočeného tvora zbojníků, kteří mají taky radost: právě se totiž zajatce chystali osvobodit. Následuje už pouze oslava, během níž se zpívá: "Hej, hore háj, dolu háj, hore hájom chodník. Moj otec bol dobrý, já musím byt zbojník." Alenka a Vašek se jednoduše dostali kamsi na Slovensko Jánošíkovy doby (ten žil 1685 či 1688 až 1713), nu, a nyní jim hodný medvěd ještě přinese i med.
    Jenže za medem se žene i roj lesních včel, a tak děti radši rovnou uletí domů, kam si Vašek přiveze i žihadlo.

6. Neuvěřitelné příhody papouška Kryštůfka
Mezi dravou zvěří (Čtyřlístek 21, 1972)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    V zoo žije sto let starý papoušek, který Alence a Vaškovi vypravuje, jak už ho co vejce ohrožovala krajta. "A když jsem se vyklubal, skoro mě sežral tygr krajtovitý." Ale rodiče ho pokaždé svými zobáčky zachránili. Kryštůfek se už odmalička dívával dalekohledem do světa, až se konečně připojil k výpravě slavného cestovatele Kryštofa Pralinky. Právě ten jej pokřtil a naučil i mluvit. S Pralinkou Kryštůfek přežil i přepadení divochy a odvázal svého pána od mučednického kůlu. Plavil se s ním na plachetnici Pralinka. U severního pólu skoro zmrzli. Na Sahaře se Kryštůfek radši sám oškubal. Jejich loď také přepadli piráti a Kryštůfka přikovali na řetěz. Svého pána už nespatřil.
    Ale jednooký kapitán pirátů si jej oblíbil, ba jmenoval svým pobočníkem. Na Banánovém ostrově zakope papoušek s kapitánem zelenou truhlu, kde je poklad. Mezi třemi palmami. Jen pár týdnů nato loď v bouři ztroskotá a marně, marně volá papoušek: "SOS!"
    Zachrání se jako jediný. Letí nad oceánem, už umdlévá... a totálně vyčerpán se zřítí na palubu moderního parníku. "Pralinka," opakuje česky, a tak jsou mu v nejbližším přístavu koupeny rumové pralinky.
    Labským parníčkem se papoušek konečně dostane i do Čech, do "Pralinkovy země". "Pražská zoo vítá statečného papouška!" stojí na transparentech, které zdvíhají vševědoucí české děti. "Nejlepší pralinky vyrábějí modřanské čokoládovny."
    Vyprávění skončí a Alenka s Vaškem pochopitelně zatouží najít onen poklad. Kouzloběžka však tentokrát vůbec nezareaguje. To se stane teprve, když chtějí "tam, co se Kryštůfek narodil". Octnou se ovšem jen o pár kroků dál, za mřížemi jeho klece!
    Nu, a papoušek se pojednou stydí. A dělá, že je nezná. Ukáže se, že jej sice vskutku naučil mluvit pan Pralinka, ale že se tak jmenuje jeho krmič a ošetřovatel ze zoo, taktéž čtenář knih Cesta kolem světa a Poklad starého piráta, které papouškovi patrně vyprávěl.
    Nu, příště ti přineseme pralinky - a zase budeš něco vypravovat, řeknou si Alenka s Vaškem...
    Tento díl lze označit jako "z mezidobí", kdy se Hrnčíř teprve rozhlížel po novém cíli pro kouzloběžku.

7. Alenka a Vašek na olympiádě
Muž přes palubu (Čtyřlístek 23, 1972)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Autor scénáře neuveden, ale v pozdějším knižním vydání nic nesvědčí o tom, že by jím také nebyl Hrnčíř. Jde o druhý ze dvou částí v mezidobý mezi cestami časem a cestami světem.
    Tato část se mimořádně skládá ze dvou samostatných příběhů, každý z nichž zabírá tři strany. V první části letí děti na kouzloběžce na zimní olympijské hry. Nejprve sledují skoky na lyžích... Rekordem dne je 96 metrů... Tu Vašek sklouzne ze skály a i s kouzloběžkou dopadne na můstek. "Skočí" asi čtyři sta metrů, což je i komentováno, a skončí kdesi v závěji. Amplionem je naštěstí povolán "čestný člen horské služby" bernardýn Benedikt - se soudkem rumu na krku. Komentováno je i jeho hrabání a komentátor se mylně domnívá, že Vaškovy lyže zůstaly pod sněhem. Děti však dobře vědí, co v závěji hledat, a řeknou to i Vaškovu zachránci. Ten však místo dopravního prostředku jménem kouzloběžka dodá jen KOLO a JEŽKA. Vaškovi už se nese zlatá medaile, a tak utečou. Nakonec naštěstí stačí na kouzloběžku zavolat - a ona sama vyskočí.
    Po půl roce děti letí i na letní olympijské hry, a to s oním zachráněným ježkem pojmenovaným Bodlinka. Na stadiónu dají kouzloběžku do úschovy a Vašek vyráží pro podpisy. Alenka zatím pozoruje běh a hod oštěpem. Omylem však vymění svůj raneček s Bodlinkou za tretry jednoho závodníka. Černoch pak šokovaně hledí na ježka, ale Alena tretry ještě včas vrátí. Jenže Bodlinka mezitím došel na doskočiště. Je pozdě skokana zastavit, černochovi to však pomůže. Vida pod sebou ostny, dokáže prodloužit skok a je to světový rekord. Vašek záměrem míní, že by však měli zlatou medaili získat spíš on a Alenka: za ony zmatky.

8. Plavba do prapravěku
Veselo je na pouti (Čtyřlístek 24, 1972)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Definitivně poslední díl o cestování časem do minulosti, přičemž autor znovu zpracoval téma zachycené už ve druhém pokračování - a opět přitom inspirován filmem Cesta do pravěku.
    Přece jen však je zde změna: tentokrát už se jednoznačně putuje do druhohor.
    V úvodu se Vaškově kouzloběžce smějí cizí kluci. Inu, udělá si z ní tedy za pomoci bedničky a deštníku až takřka jakési auto. Reflektory jsou přitom z trychtýřů. V tomto "stroji" se řítí silnicí, Vašek i Alenka, a dokonce předjíždějí. Nedají také přednost náklaďáku. Zastaví je Veřejná bezpečnost: Vašek přitom nemá ani doklady, ani státní poznávací značku. Rychle však auto rozebere, a tak se před pokutou přece zachrání.
    Kluci se jim ovšem smějí dál, a tak jsou kromě deštníku pro změnu využity necky a dalekohled... a z kouzloběžky vzniká plavidlo "NE-C/KY - 72".
    Plují proti proudu řeky a vzletí dokonce přes vodopád. Pak vniknou do podzemí, proplují krápníkovou jeskyni - a jsou opět v pravěku (byť už ne Studnou).
    Vašek si chce vzít na památku jedno z obřích vajec, ale z toho vyleze "žába". A druhá zírá z řeky. Tu se však počne její hlava zvedat a je to brontosauřice.
    Alenka se zachytí na jeho krku. Děti jsou v ohromné jeskyni osvětlené otvorem ve stropě, který je vlastně ústím vyhaslého kráteru... Brontosauřice Alenku nechá sklouznout po svém krku, ale necky zabaví. Pro mladé. Děti se s tím smíří a opět jen na "očesané" kouzloběžce vyletí ze sopky. Jejich maminka ovšem doma postrádá necky.
    Nazítří Vašek ve škole vypráví o "ještěrech" a prohlásí, že měli brontosauři hnízdo v neckách. Pan učitel to žaluje jeho matce v domnění, že si z něj hoch dělá legraci, ale ta míní, že šlo o přeřeknutí. Postrádáme necky, přizná, a on na to, chudák, asi pořád myslí.

9. Vašek a Alenka v pyramidě
Za tygří kůží (Čtyřlístek 25, 1972)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    První ze dvou "cest světem".
    Alenka si plete modrý svetr, zatímco Vašek navštíví muzeum - výstavu o starém Egyptě. V jedné váze najde listinu s řadou obrázků. Vidí tu vlnky, což by mohla být řeka Nil. Dále vidí znak pro pyramidu, sovu, oko, krokodýlí hlavu, bludiště a sfingu.
    Alena doplete a svetr si natáhne. Pak se letí do Egypta. Překonají Nil a přistanou na špičce pyramidy. Zde objeví obrázek sovy. Alenka stiskne její vypoulenou zorničku - a kámen se otočí. Objeví se otvor. Naštěstí mají svítilny. Sestupují po nekonečném schodišti, chodba však končí drakem, jehož má Alena zprvu za živého. Pak však opět stiskne vykulené oko - a tlama "krokodýla" se otevře. Vašek se úplně rozklepe (tentokrát on), avšak Alenka jej srdnatě zve do krku, kde začíná ono bludiště ze šifry-plánku postupu na cestě.
    Vašek pro jistotu využije Alenina párajícího se svetru (mimo zmíněný první obrázek už červeného), aby nezabloudili. Jak se vlna vyvléká, je spodní polovina svetru za chvíli pryč. Aleně je kvůli tomu zima.
    Tu děti objeví faraónovu hrobku a za ní dvě chodbičky. Vašek se pustí tou pravou a kámen na konci se dá opět otočit. Tu se kluk málem zřítí LEVÝM OKEM SFINGY, zatímco Alena už vykukuje z pravého a jakýsi Egypťan v dáli praví: "Ó, všemohoucí mi ukázal zázrak! Mlčící sfinga roní slzy!" Přičemž druhý Egypťan je skeptičtější: "To je divná slza. A jak sebou mrská!"
    Alena Vaška vytáhne. Smotávají vlnu do klubka a vracejí se, zatímco děd a vnuk (první a druhý Egypťan) vyprávějí o slze s modrými kalhotami a otevřených očích sfingy.
    Alena bohužel stiskne oko draka moc brzy a tlama chytí Vaška za kalhoty, když se zavírá. "To máš za ten rozpletený svetr," míní dívka.
    Že došli do duté hlavy sfingy, pochopí děti až venku. Vašek: "Tak ten výstupek pode mnou byl nos!"
    Doma Vašek odevzdá listinu, ale vědec z muzea pohrdlivě praví, že ta nic neznamená a že si tam jen překreslil pár znaků, které "nedávají smysl". Nu, není to poprvé, co dospělí Alence a Vaškovi nevěří.
    Pak Vašek Alenu znovu zve na výstavu a že prý bude studovat egyptologii. Jenže Alena nejde, musí znovu uplést svetr.
    Poznámka. Velice obdobné uleknutí se kamenného draka v bludišti najdeme rok poté i ve Steklačově komiksu pro Ohníček o "Mořských vlcích". Jinak musím podotknout, že toto pokračování považuji za vůbec nejlepší z celého cyklu o Alence, Vaškovi i Semtamťukovi. Je názornou ukázkou, co vše lze směstnat na minimálním prostoru, s jakou poutavostí i s jakým vtipe...

10. Alenka a Vašek v údolí orchidejí
Rytíř a hradní paní (Čtyřlístek 27, 1973)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Druhá z cest kouzloběžky "jenom" po světě (později bude takovou cestou ale třeba i pokračování 28. Dalekohled pana Semtamťuka).
    "Holky se přijdou podívat na mou zahrádku," zmíní se Alena... Vašek zalévá tulipány a pak se děti přes oceán vypráví i za orchidejemi. Alena cestuje v modrákách. Je však tropickými květinami omámena.
    Vašek si v poslední chvíli nasadí roušku, odtáhne přítelkyni a vzkřísí ji vodou. Tu ho jakási rostlina zasáhne do ramene semenem. Objeví i takovou, co lapá hmyz. A nakonec Vaška jedna strhne do houští: jde však jen o ocas pestrého ptáka. Vašek ho polapí, zatímco Alena sbírá semínka. A kouzloběžka? Zarostla zatím a při jejím hledání se už předtím zamazaný Vašek dozamaže úplně. Nicméně když letí zpátky v dešti, hned si pochvaluje, že se přece koupat nebude muset.
    Pták si za letu proklove ve vaku otvor a zobá semínka z vaku sousedního. Nakonec uletí - a zbytek semínek vypadá. A kouzloběžka? Pojednou se zazelená. Vyroste z ní už za letu celý keř. Jenže když přistanou, ukáže se, že vlastně vypučel zpoza Vaškových nehtů.
    Vašek je pojednou rozkvetlou a chodící orchidejí. Tu přicházejí tři dívky - podívat se na zahrádku. Jedna z nich se poleká "hovořící orchideje", když chtěla utrhnout květ, druhou Vašek zatahá v roli květiny za nos. ORCHIDEA VENCESLAUS, tak je posléze stanoven název rostliny, již dětem předvádí pan učitel. "Zapamatujte si, jak vypadá." K čemuž Alena už jen mravoličně dodá: "A taky si zapamatujte, že si máte mýt ruce a stříhat nehty."

11. Alenka a Vašek v perníkové chaloupce
Bukanýři na Blaťáku (Čtyřlístek 29, 1973)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    První z nové řady příběhů, kde bude kouzloběžka své děti dopravovat do rozličných pohádek, v tomto případě hned do pěti. Mimo té titulní zde narazíme i na prvky Šípkové Růženky, pohádky O veliké řepě, Popelky a příběhu Zvířátka a loupežníci.
    Alena chce ovšem původně letět do Pardubic za tetou. Místo "za perníkem" (kam ostatně putoval na obyčejné koloběžce už hrdina prvorepublikového seriálu Punťa) však jsou dopraveni do lesa. Ze stromu uvidí Vašek světélko. V domnění, že přicházejí k prvnímu domu Pardubic, stanou před... A už Vašek loupe perník se střechy. Ježibaba je pochopitelně má za Jeníčka a Mařenku a už je i krmí. Mají tu dokonce televizi - z marcipánu. V sedm večer začnou "pohádkové televizní noviny". Z těch se děti doví, že měla Šípková Růženka zrovna narozeniny, píchla se však koncem večírku o gramofonovou jehlu a usnula. "Má mít magnetofon, pak by se jí to nestalo," podotýká Alenka.
    Následují zemědělské zprávy: V pohádkovém jednotném zemědělském družstvu vyrostla velká řepa družstevnímu dědkovi. Pomáhali mu ji tahat brigádníci - a těm se za odměnu zahraje. Na příkaz prince se také v televizi vyhlašuje pátrání po neznámé dívce, která ztratila střevíček (jenž je ukázán). Pak je přepojeno na jakýsi stadión, a tam začíná utkání zvířátka kontra loupežníci. Lupič Punčcajs právě provádí výkop na kozla, s nímž hraje i prasátko, pes a kočka. Rozhodčím je šašek - a brzy vedou zvířátka 3 : 0.
    Alena nechce ani v chaloupce z perníku ztratit linii, Vašek už se však stará o útěk. Právě z televize dokáže vytvořit vysílačku a zavolá signál SOS, který zachytí radiotechnický kroužek jejich školy. Vašek navíc vyšle kouzloběžku pro největší jedlíky.
    Nu, a ti se pustí do chaloupky a baští a baští. Ježibaba na koštěti sotva uniká. "Ještě že mám pohádkové sdružené pojištění. Obrátím se na stavební podnik pardubických pekáren." Zatímco se takto utěšuje, školní děti už se dávno prokousaly k zajatcům. A je vztyčen nápis - nad "perníkovou zříceninou": CHRAŇTE TUTO PAMÁTKU.
    Scény u televize trochu asociují Macourkovu pozdější Arabelu.

12. Alenka a Vašek robinzony
Přistání v divočině (Čtyřlístek 31, 1973)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Příběh inspirovaný jak Robinsonem, tak Gulliverem v Liliputu.
    Vašek čte Robinsona - a s Alenou vyrazí na jeho ostrov. Letí se v PÁTEK. Objeví zde lodičku, autíčka, domky i hrádek. Sledují do tunelu vláček, ale jde o jeskyni s Robinsonem a jeho papouškem. "Loď, která tu ztroskotala, vezla hračky," vysvětlí. "A tak mám v jeskyni stovky vláčků a koleje by vystačily na celý ostrov. Ale už mě to nebaví."
    Zato Vaška ano. A Vašek se také Robinsonovi představí jako Pátek. "A toto je Sobota," ukáže na Alenku.
    Ztratí se jim kouzloběžka, kterou nechali příliš blízko břehu. A náhle jsou dalšími "robinzony" opravdu... Když však Vašek vykřesává oheň, odnese to jeho prst... Když rozbíjí kokosový ořech, odnese to prst druhé ruky... A tak je třeba už přece jen vymyslit plán útěku.
    Vašek ochočí čtyři želvy a na jejich krunýřích, nebo spíš mezi nimi, vybuduje ohrádku s lavičkou. Pak před tlamičky želv na udicích zavěsí větvičky. Vyrážejí z ostrova na tomto voru - a když želvy usnou, Vašek natočí na klíčky lodičky, které vzali sebou, a jimi taženi připutují až do přístavu. Vor dají námořnickému muzeu - a díky té šlechetnosti se dovědí, že už je to druhé podivné plavidlo, jež v těch dnech přistálo. Prvním byla kouzloběžka - a Alenka a Vašek ji v muzeu také objeví. Poté, co jim Robinson poděkuje, vracejí se děti domů.

13. Alenka a Vašek v říši sněhuláků
O zlatého kanára (Čtyřlístek 33, 1974)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Alenka a Vašek si vybudují sněhuláka s modrým hrncem jménem Buchtička, jenže kluci je napadnou koulemi. Vašek tehdy Buchtičku zaštítí vlastním tělem. Alenka zase na kluky svrhne z vikýře lavinu. A tu Buchtička promluví, což se může stát pouze za tří podmínek. 1. Sněhulák dostane jméno. 2. Někdo z lidí se ho zastane. 3. Právě je svátek v říši sněhuláků.
    Buchtička poděkuje, i vezmou ho na kouzloběžku. Jenže v tropech taje. Dají mu slunečník, ale už je tu Antarktida a vítání v říši sněhuláků. Děti vidí řetízkové kolotoče, zaplněné lodičky z pouti... ale to už musejí prchat před ledním medvědem. Spadnou rovnou k lodi pirátů a oknem vyslechnou část jejich porady. Muži hodlají sněhuláky unést a vydělat na nich ohromné peníze: v teplých krajinách. Vašek s piráty začne bojovat pomocí slunečníku a ti padají ze svahu, obalí se sněhem a jsou na lodi pokládáni právě na první dodávku sněhuláků. Dáni do mrazírny a... Na lovce, za to, že málo ulovili, piráti na lodi nečekají.
    A pak v teplých krajích sněhuláky chtějí prodat, ale sotva k něčemu takovému dojde, dotyčný sněhulák roztaje a už jde po lumpech policista jako po podvodnících.
    Vašek zatím doma postaví Alence sněhuláka nového, žemličku. S červeným hrncem. Opět jej ochrání, ale on nepromluví. V zemi sněhuláků není svátek.
    V tomto případě tedy Hrnčíř vymyslil regulérní pohádku vlastní.

14. Alenka a Vašek mezi trpaslíky
Tajemství věčného vejce (Čtyřlístek 34, 1974)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Tato pohádková parafráze byla jako jediný díl seriálu i zbeletrizována. Roku 1979 vydal Hrnčíř publikaci Příběh osmého trpaslíka.
    Alenka chce do kina na Sněhurku, ale už to nestihne. Leda na kouzloběžce? Místo kina je však jejich pomocnice zanese kamsi na borůvky. Alenka vzápětí objeví i malou chaloupku. Vstoupí, uvaří oběd. Kouří však kamna, načež dorazí trpaslíci. V požárním voze. A mají Alenu za Sněhurku. Přitom každý z nich si nese na čapce jedno z písmen slova trpaslík. Jmenují se podle těchto písmen. Tóňa, Ráďa, Píďa, Aďa, Sóňa, Láďa a Íďa...
    Ale co písmeno K? A co zde přítomná osmá postýlka? "Káďa se odstěhoval," oznamují trpaslíci. "Byl moc velký."
    Pak skřítkové z komína vydloubnou sovu, kvůli níž kouřila kamna, a vyrážejí do práce. "Jim se ztratil Káďa - a mně Vašek," vzdychá Alena nad hrnkem. Nu, a my dotyčného spatříme, jak se zvedá celý modrý z borůvčí. Začne se shánět po Aleně, ale místo ní najde doupě v kmeni, před nímž visí malé prádélko. "Nejsi Křemílek?" zeptá se Vašek trpaslíka, jenž se objeví. "Ani Vochomůrka!"
    Po tomto odkazu na Václava Čtvrtka, tehdy ještě žijícího klasika, posílá trp kluka nabručeně pryč. "Vyhodili mě, že jsem byl osmý - a že měřím o půl centimetru víc."
    Ovšem trpaslík pak i jedná. Převlékne se za babičku a dodá Aleně tranzistotové rádio. Zní Čechova píseň Žárlivý Kakadu (singl 1972) - a Alena ještě myje hrnky. Už při další písni však uléhá. "CUCAJ, DUCAJ, CÁRÁRÁ," ji "dokázalo OTRÁVIT".
    Trpaslíci si ovšem zoufají. Jenže Vašek-princ Alenu probudí. "A kde je zlá královna?" ptají se pomstychtivci. A Vašek jim ukáže Káďu. Tu se také odhalí, že právě on mu podstrčil rádio. "Jsem jenom o čtvrt centimetru větší," rozčiluje se Káďa a Alenka s Vaškem jeho druhy přesvědčí, aby mu umožnili návrat.
    Ve scénáři se vyskytuje pro ostatní díly netypické utajení informace spojené s jednáním hlavního hrdiny - tj. Vaškova intrika s rádiem...

15. Kouzelné pilulky (Nové dobrodružství Alenky a Vaška)
Ve stínu pralesa (Čtyřlístek 36, 1974)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Tento příběh je začátkem nového cyklu o Semtamťukovi.
    Podobně jako hrdinové Trnkovy knihy Zahrada (1962) stojí i Alenka a Vašek před tajuplnou brankou do tajuplné zahrady. Využijí však kouzloběžku a přeletí. Objeví dům s věžičkou, ve kterém je laboratoř s automatem na jídlo a tzv. telekinovizorem (Hrnčíř zde předpověděl video). Najednou si Alenka všimne "myši", která v místnosti sbírá drobečky. Podíváte se lépe - a on je to človíček. Vynálezce, pan profesor docent doktor ing. Bartoloměj Semtamťuk, CSc.
    Zbrkle spolkl zmenšovací pilulku - a už nedosáhl na polici, kde leží pilule zvětšovací. Svůj problém jim teď vylíčí miniaturní hlásnou troubou. Alenka a Vašek jej zachrání a on jim ukáže další vynálezy. Nejen stroj na výrobu jídla, ale i Všudekuk, kterým lze na různých obrazovkách sledovat jak místní město, tak Prahu i různé světadíly.
    Už doma Vaška stále zajímají pilulky. Zmenší se a vesluje svým akváriem v ořechové skořápce. Ale skoro se utopí - a druhá, zvětšovací pilulka se mu přitom rozmočí. Musí si sednout Aleně na hlavu a ona letí na kouzloběžce za vynálezcem. Tu je však Vašek unesen ptákem... Alena si ovšem myslí, že se "jen" ještě příšerněji zmenšil.
    Semtamťuk však využije Všudekuk a objeví Vaška v ptačí budce na zahradě, která se jeví jako způhlednělá. Alena pro kamaráda šplhá po žebříku a vstrčí do otvoru budky pilulku. Tím, jak se Vašek zvětší, domek roztříští... "Pořád na něj musím dávat pozor," vysvětluje Alena vynálezci. Po návratu domů už děti čeká v akváriu zvětšená rybička.

16. Brýle pana Semtamťuka
Strašidla táhnou (Čtyřlístek 37, 1974)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Vašek se chce u pana Semtamťuka "vyučit" a ten ho jmenuje svým asistentem. Nejprve má Vašek vyzkoušet brýle, kterými každý vidí to, na co právě myslí. Hoch si brýle nasadí na nos a hned vidí švestkové knedlíky. Doma se pak tímto jednochuchým způsobem dívá i na kopanou. Půjčí brýle i Aleně.
    Ta zrovna pomyslí na Semtamťuka, a tak v nich spatří jeho únos. Na kouzloběžce děti letí za oběma únosci vzdalujícími se ve voze, jenže dojde ke srážce s divokou husou - a Vašek brýle ztratí. V její prospěch! A husa náhle brýlemi spatří ideální rybník, kde se usadí. Jak přistává, spadnou brýle na nos rybáři. Jen díky nim uzří v rákosí obrovského kapra. Uloví do pomocí pramičky a podběráku - ale brýle mu přitom spadnou do vody. Klesají ke dnu a ocitnou se i na nose potápěčově. Ten díky nim najde truhlu zlata. Nadšen brýle na souši ztratí, ale všimne si toho stará houbařka: a už stojí nad úrodou hříbků.
    Dá brýle malíři - a ten díky nim spatří v plenéru jelena. Zachytí jej. Obraz spatří hajný - a hned se na jelena ptá. S brýlemi jej konečně i zbystří. Vtom však sklouznou z jeho nosu na oči jeho psa Broka - a ten - konečně - spatří znovu vůz s unášeným vynálezcem.
    A protože si Alenka a Vašek obrýleného psa z kouzloběžky všimnou, mohou ho jen sledovat. Dovede je k jeskyni, kde nejprve on sám - a pak i děti - dopadnou lotry. Chtěli ze Semtamťuka vymámit důležitý vynález. Každý teď jistě uzná, pochvaluje si Brok,že jsem detektivní pes.

17. Náušnice pana Semtamťuka
Pozor, zlá myš (Čtyřlístek 38, 1974)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Hrnčíř se v tomto díle vrací k pohádkám a využívá tu, kterou ještě nevyužil: Erbenovu Zlatovlásku.
    Semtamťuk si pořídí hotový zvěřinec. Proč asi? Alenka nad tím u něj právě přemítá, když na stole najde náušnice. Nasadí si je - a hned rozumí řeči zvířat "jako Jiřík".
    Na kouzloběžce Alena sleduje straku. Doletí za ní až na starou věž. Pták má v hnízdě, jak se ukáže, také náušnice, ale zlaté - a zpívá árie z Prodané nevěsty.
    Alena "obyčejné" náušnice zahodí, neboť jejich přičinění jí nedošlo, a leze do věže, avšak zřítí se do jejího nitra.
    "Zoosluchátka" zatím hledá Semtamťuk. Všudekukem. Objeví je - v křoví pod zříceninou, tam vyslaný Vašek však už najde jen jednu. Připne ji - a slyší volání o pomoc. Najde zajíčka Fouska, který se chytil do pytláckého oka, ale ten tvrdí, že se příliš bál, než aby volal. Zajícovi rodiče Vaškovi poděkují, ale ten už zase slyší volání. Jako by z podzemí. Vašek už si připadá opravdu jako Jiřík ze Zlatovlásky a hle, najde pomocníka v panu krtkovi. Ten "podzemí" prozkoumává - a vyvrtá se až v hladomorně, která je právě ve věži, kam se Alena zřítila. Alena má krtka v první chvíli za strašidlo - ale to už ji Vašek vytahuje za pomoci lana co "Zlatovlásku".
    Druhé zoosluchátko hledají zvířátka marně. Ale tu si pes Alík vzpomene na straku. Nu, a žluva vydávající se za "zlatého slavíka" od ní ztracenou náušnici skutečně získá. Marně touží straka po nálezném...
    V tomto dílu není možná zcela domyšleno, že ač děti rozumějí zvířecím řečem, se zvířátky jen na základě toho přece nemohou i normálně hovořit...

18. Klobouk pana Semtamťuka
Záhadný APOBAB (Čtyřlístek 40, 1975)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Díl ve kterém se do děje aktivně znovu zapojuje kouzloběžka (nejen jako dopravní prostředek, i co deux ex machina) a díl, kde Vašek zdokonalí Semtamťukův vynález.
    Titulní klobouk je cylindr vyzařující paprsky neviditelnosti, přičemž sám na hlavě nezmizí, což je nedostatkem číslo jedna. "Za druhé..." pokračuje Semtamťuk, ale to už Vašek neslyší. Sebere klobouk a chodí s ním. "Vítr někomu sebral klobouk!" komentují to okolní chodci.
    Pak Vašek vyleze na třešeň. "Třešně jsou přezrálé. Padají z nich pecky," interpretuje hlídač Vaškovo baštění. Nu, a zdarma se Vašek dostane i na světoznámého kouzelníka Čari-mariho. Nicméně jedna holčička v obecenstvu přes cylindr nevidí, a tak ho její maminka Vaškovi, ač neviditelnému, sundá. On si toho vůbec nevšimne a chce se zdarma svézt na řetízkovém kolotoči. Má smůlu. Vrací se pro klobouk a omylem sebere kouzelníkův. Tentokrát už ho hlídač třešňového sadu samozřejmě chytí. A Vašek v klobouku objeví králíka.
    Kouzelník je rovněž "plonkový". Skoro je vypískán. Nic z Vaškova klobouku nevyčaroval, pochopitelně. Chce utéci, ale jak si přitom klobouk nasadí, zmizí. Obrovský úspěch. Pro velký zájem zopakuje toto vystoupení po širým nebem, jenže začne pršet. Voda paprsky neviditelnosti ruší, a tak teď už musí kouzelník prchat před rozlícenými diváky doopravdy.
    Alenka a Vašek letí na kouzloběžce za čarodějem a když otevřou truhlu na jevišti, vypustí mu z ní holuby. Kouzelník se vrací, omlouvá a chce realizovat právě trik s holuby. Bohužel... Ale Alenka a Vašek jej zachrání. Nazvěte tu bednu létající truhlo-raketou," poradí, načež si dovnitř Vašek vleze s na první pohled obyčejnou "koloběžkou". Truhla vzlétne a ve výši se do ní vrátí i holubi, kteří ji poznali. "Malý kosmonaut" se poté vrací. Na závěr Vašek panu Semtamťukovi zdokonalí cylindr deštníčkem.

19. Boty pana Semtamťuka
Emír má zelenou (Čtyřlístek 41, 1975)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Díl skoro bez Aleny, ve kterém Vašek Semtamťukův vynález naopak zničí.
    A opět se Hrnčíř vrací do pohádek, tentokrát k sedmimílovým botám. V podání pana Semtamťuka jde prostě o "rychloboty". A ty je nutno dokonce zavírat do klece. Když jim Vašek otevře dvířka, počnou kroužit jako družice a jedna Vaška i kopne. Obuje je.
    Donesou a dotáhnou až k přihlášení se na maratón. Tam získá právě číslo 100 - a překoná světový rekord. Vzápětí uletí - a boty jej donesou mezi ligové fotbalisty. Ti jej co chlapečka zpočátku vykazují, ale Vašek prokáže rychlost, umí kličkovat a posléze dokonce při gólu prostřelí síť. Je angažován. Stane se nejlepším fotbalistou světa.
    Tři volné dny využívá k cestování. Přeskočí Labe. Vyskočí si na Mont Blanc. Podívá se k moři. Až ke kráteru sopky - jenže tady mu boty začnou doutnat. Nevšimne si toho a během dalšího utkání se se spálenými botami znemožní.
    A kouzloběžka se doma splaší a i s Alenkou pro Vaška na stadión doletí. Je tu stále, ale co divák. Boty už do klece není třeba dávat.

20. Prsten pana Semtamťuka
V říši sněžného muže (Čtyřlístek 43, 1975)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Díl, kde je zpočátku za vynález považováno něco, co jím není. Díl zase především Alenin.
    Přímo ve Čtyřlístku se dva muži dočtou o Alence a Vaškovi. Ta zrovna dostala prsten - od Semtamťuka. Ti dva jej mají za vynález. "Vy jste ti slavní hrdinové Alenka a Vašek?" vznese jeden z nich dotaz. "Moc mě těší, že vás poznávám." A podávaje ruku, stáhne Aleně prsten. Tím posléze třikrát zatočí. Nic. Tiskne jeho kámen. Nic. Z úřadu pro vynálezy jej vyrazí. Z obchodu s klenoty jakbysmet, vždyť prsten je z plechu. Zloděj chce věcičku konečně zahodit, ale nelze stáhnout z jeho prstu.
    Alena zatím odhalila ztrátu. Semtamťuk poznamená, že prsten koupil za korunu na pouti. Ale Alence je to líto, a tak vynálezce zapojí další vynález: Hleztrap (hledač ztracených předmětů). V přístroji je zvláštní druh magnetu, kterému lze dát na vědomí, co je třeba vyhledat a co přitáhnout, přičemž se z vynálezu vysune jakási lopatka. Právě na ni taky už za chvíli začnou oknem doslova pršet prsteny. A Alenka je může rozdávat dětem u cedulky "Kdo ztratil prstýnek, ať se zde přihlásí".
    Ale přímo ten Alenin se neobjevuje. Semtamťuk přepne stroj a ten počne prsteny přitahovat i z větší vzdálenosti. Až nyní je zloděj nucen se rozběhnout. Ruka s prstenem ho táhne. Strašnou silou. Když nechá Semtamťuk stroj chvíli odpočinout, klesá zloděj k zemi. Jde k doktorovi. "Asi se vám něco zdálo," usmívá se lékař. Ale už je nutno běžet znova, nakonec se muž uhodí do hlavy až o Semtamťukův dům. A ruka s prstenem ční do okna.
    "Byl to asi prsten pro závodníky v běhu," mudruje zloděj před kolegou později. "O takový vynález nestojím." A nechce už si radši koupit ani žádný jiný prstýnek. Radši zase utíká.

21. Rukavice pana Semtamťuka
Zajatci černého hvozdu (Čtyřlístek 45, 1975)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Semtamťuk vyrobí rukavice z vlny vydávající zvláštní vlnění. "Vlnění vyvolává sílu, protože vlna je silná," vyjádří se. A opravdu, je. Vašek zvedne současně jeho i Alenku. Ohýbá kolejnici, nosí těžké koberce stěhovákům, přepere kluky trápící děti, odtáhne vlak, jemuž došla pára, na laně. Za stokorunu přemůže i "silného Vencu" v cirku, takže tento je přeřazen na jiné pracoviště. Stokoruna ke stokoruně, pochvaluje si Vašek, a za chvíli budu boháčem. Zpychne. Skládat uhlí? To už není prací pro jeho "rukavičky". Pak z cirkusu uteče medvěd.
    Vašek ho chce přeprat, ale je přemožen. Semtamťuk se o neštěstí dozví, a tu se mu Alenka přizná: upletla falešné rukavice. Pak se Alena vydá k cirkusu na kouzloběžce.
    "Vzdáváš se, Venoušku?" zeptá se náhle medvěd. "Ano." A tu se odhalí smějící se "silný Vašek", který byl oblečen v kůži a který dělal medvěda za trest.
    Současně shazuje Alenka z nebes správné rukavice... Dochází ke smíření... Vašek posléze i to uhlí nanosí, nicméně s početním úkolem stejně nehne. Není zase tak "Silným Venouškem".
    Alena by z téže silné vlny Vaškovi ráda upletla čepici, Vašek si dá na hlavu aspoň rukavici, ale už stejně ví, že tady vlna nepomůže...

22. Hrneček pana Semtamťuka
Chatrč na spadnutí (Čtyřlístek 49, 1976)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Tentokrát autor zabrousí do pohádky Hrnečku, vař. Nový Semtamťukův vynález vaří dokonce krupicovou kaši - a rovnou s čokoládou. Z jeho dna sálají tepelné paprsky, v uchu je zásobník krupicových pilulek, v druhém uchu mikrofon. A nahoře sypátko čokolády.
    Protože se s ním děti musely na výletě až příliš nosit, přidělá Semtamťuk ještě nožičky. Ale když plave Vašek přes řeku, musí si dát hrneček na hlavu, což ho řádně otráví - a tak Semtamťuk přidělá i ručičky, aby hrnek i plaval. Už je tedy de facto robotkem.
    Pak se dětem přejí kaše. Semtamťuk tedy uzpůsobí hrnek i k výrobě zmrzliny. "Hrnečku, chlaď," je jen třeba říct. A u vody přijde míchaná zmrzlina k chuti. Jenže Vašek se hrnkem předvádí. Běž, plav, vař, chlaď, skoč do vody... Tak to střídá. Skákat ovšem ještě vynález neumí, na to není seřízen. Vašek ho tedy do vody hodí - ale hrnek padne na loďku. Od nárazu pak reaguje podivně. Místo vař rozumí vzpaž. Místo chlaď rozumí hlaď. Místo běž rozumí lež. Místo plav rozumí haf - a štěká. Má poškozený mikrofon v uchu, jak zjistí jeho vynálezce. "Kdo to zavinil?" zeptá se hlásnou troubou, když nebožáčka prohlíží naslouchátkem. A hrnek pozdvihne za límec Vaška.

23. Kukačky pana Semtamťuka
Zaostřeno na šelmy (Čtyřlístek 53, 1976)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    První příběh bez kouzloběžky, tedy od chvíle, co ji Vašek sestrojil. Dojde zde i k dalšímu využití PILULEK pana Semtamťuka. Pro samé vynalézání, se Semtamťuk nedostal k opravě kukačkových hodin. Vašek ho zastoupí. Spolkne zmenšovací pilulku a prolézá zakletou strojovnu. Přilepí se však do pavučiny "osminohého strašidla" - pavouka, kterého zažene až minutovou ručičkou. "Zmizela," všimne si Alena.
    Další nestvůrou nitra hodin je spící kukačka. Nic netušící Alena zatím dává hodiny na zeď. Vašek přitom padá...
    Alena hodiny natahuje a Vaškovi se zdá, že v nich straší. Hodiny jdou. Aby se z nich Vašek vůbec dostal dolů, uplete si provaz z pavučiny. V cestě mu však brání kyvadlo. Sedne si na chvíli na kukačku, ale ta právě vyráží dvířky... a pojednou z hodin úplně vyletí!
    Semtamťuk sdělí Aleně ve své laboratoři, že je to v pořádku. Kukačka má létat po celém domě a oznamovat čas - jenže není dořešen návrat. Vašek už mezitím poletuje nad zahradou. Jistým nakloněním křídel se mu nakonec podaří ptáka usměrnit - a vrátí se do hodin. "Máme po starost!" žertuje Alena. "Vašek bude s kukačkou lítat jako pilot."
    Její kamarád se však radši zase zvětší.

24. Deštník pana Semtamťuka
Vynález na přání (Čtyřlístek 54, 1976)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Aby se dostali deštěm domů, seberou děti u Semtamťuka staromódní černé paraple. Připadá jim však jako cedník. Ve skutečnosti z deštníku prší. Mění vzduch ve vodu. Na kouzloběžce si to děti ověří i nad Saharou, kam je Semtamťuk vyslal, a setkají se s nebožákem umírajícím žízní. Deštníkem jej zachrání a on poušť přejde a zapůjčí vynález černochům. Ti jej dokonce ukazují ve škole, kde se pod ním sprchují žáčci. A už roste tráva, i tu je žákům možno ukázat... Alena zatím Vaškovi připomene, že měli deštník vrátit. Když však Semtamťukovým všudekukem spatří pohodu, ke které vynález pomohl, začne radši Vašek sestrojovat nové paraple. Do špičky obyčejného deštníku totiž podle Semtamťukova plánu namontuje jakési malé zařízení - načež si on i Alenka obléknou pláštěnky, aby vynález vyzkoušeli... Voda však stříká ve vodotrysku vzhůru, anžto Vašek trubičku namontoval obráceně. Vznikl přenosný vodotrysk do záhonů.

25. Robot pana Semtamťuka
Myš, která prochází zdí (Čtyřlístek 58, 1977)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Tentokrát na vynálezu znovu zapracuje Vašek - a také Alenka. Jde tedy o robota pana Semtamťuka, ale darovaného mu... Aby se nestýskalo, děti totiž jedou do Sázavy nad Sázavou - na tábor. Sestrojí předtím robota jménem ALVA (ALenka, VAšek, ne tedy křestní Edisonovo jméno) a ten má mýt nádobí, hrát fotbal, zalévat i nakupovat. Vašek ho také klíčkem nařídí, aby unesl sto kilogramů. Děti odjedou... Alva ovšem hraje onen fotbal právě s nádobím, inu, pozná se, že jej Vašek vyrobil z vyřazeného materiálu.
    Když má na Alenin pokyn zalít květiny zahradní hadicí v oknech, polije Semtamťuka. Taky mu sice donese sto kilogramů lízátek, ale aniž by platil. Nakonec dá vynálezce tato lízátka do balíku, s nimi i ALVU - a vše pošle poštou za dětmi: Aby Vaška hodil do Sázavy! To mu naprogramuje.
    "Jmenuji se ALVA a čekám na vaše rozkazy!" opakuje robot neustále - i během cesty vlakem, a tak se má za to, že v poštovním voze straší. "Lepší by bylo, kdyby ten balík místo mluvení chodil," míní kdosi. "Není tam klec s papouškem?"
    Ale to už si balík bez průvodky vykračuje k táboru - úplné strašidlo. A přece dodá lízátka: pro všechny. Jenže mu vypadl šroubek, a tak neví, co má udělat ještě. Konečně hodí Vaška do sazí. "Nebo do Sázavy? Že bych se spletl?"
    Díl vzdáleně připomíná jeden z prvních Čtyřlístků nazvaný ANANAS (18, 1971) V dílu se nevyskytuje kouzloběžka.

26. Kytara pana Semtamťuka
Mlok se vrací (Čtyřlístek 61, 1977)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    V tomto pokračování se poprvé objevuje aspoň jeden z rodičů hlavních hrdinů. Vaškův otec. Ani v tomto díle není kouzloběžka. Příběh připomíná řetězením majitelů KYTARY předchozí příběh o BRÝLÍCH.
    Vašek převrací hráběmi seno a zpívá si. Namlouvá si, že hezky, Semtamťuk si však zacpal uši. Vynálezce poté Vaškovi do kytary vmontuje usměrňovač zvuku, který "usměrní" nejen zpěv, ale i vyluzovanou hudbu. Nu, a Vašek s takovou kytarou zpívá "jako Gott".
    Uspořádá koncert. "Jakpak je dnes u nás domy..." pěje také. Jeho hlas se brzy ozývá i z rádia, Vašek už nechodí do školy. Všude jsou vylepeny jeho plakáty. A Alenu bere jako fanynku toužící po podpisu do památníku.
    Ale co počty? Co vlastivěda? Táta mu konečně nástroj zavře do komory a Vašek se učí sčítat. Tu zazní z komory hudba. To myši si udělali v kytaře pokojíček pro děti... a tiše hrají.
    Vaškova kolegyně - zpěvačka Lily - chce kytaru půjčit. Alena jí ji dá. "Chytila jsem na pasece motýlka!" pěje Lily jak Helena Vondráčková na koncertě - a stane se naší nejlepší zpěvačkou. Jenže myši kytaru neopustily, ona se jich vyděsí... a nástroj zahodí.
    Najde ji zpěvák Ríša: "Kávu si osladím o trochu víc..." zpívá hned jako Gott.
    Vašek už dostal dvě jedničky a smí zase hrát, a tak jde Alena za Lili. Ta však jí vynadá. A Ríša? Kytaru Aleně nechce dát. Jenže působnost nástroje lze zrušit na dálku. Semtamťuk to provede usměrňovačem. Ríša se znemožní. Pak kytaru vrátí vynálezci. Semtamťuk však žádá, aby se Vašek učil hrát hezky od počátku.
    Myši se před tou hrůzou raději vystěhují na letní byt na venkově.

27. Stoleček pana Semtamťuka
Abraka dabraka (Čtyřlístek 63, 1977)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Opět zabroušení do známé pohádky: "Stolečku, prostři se, oslíčku, otřes se, obušku, z pytle ven!"
    Opět díl bez kouzloběžky. Z výtvarného hlediska si všimněme také změny Aleniných vlasů (až do 31. pokračování u ní zůstane). Díl je trochu divný tím, že vše schopný vždy vynalézt pan Semtamťuk jako by zde na svůj um rezignoval...
    Semtamťuk vyrábí stoleček, ale odejde. Vašek stůl považuje za vynález, který bude dodávat jídlo (omyl podobný omylu zlodějovu z dílu Prstýnek). Když zklamaný Vašek odejde z místnosti, dodá Alena na stolek z ledničky pokrmy. "Nejde o vynález!" tvrdí ovšem vrátivší se Semtamťuk. "Předvedu!" oponuje Vašek. A dodá, že se na chvíli musí poodejít. Naštěstí ještě v lednici něco zbylo a Alenka to dodá. Dort apod. Semtamťuk se diví výsledku a naoko i Alena. Naoko se však divil i vynálezce: sdělí jí, že lest prohlédl.
    A pak vylepší stůl čtyřmi kovovými ručkami umístěnýma pod desku. Jsou dost dlouhé, aby SAMY dosáhly na ledničku.
    Chci ještě oslíčka, nedá se Vašek zastavit. Takové zvíře se nenajde, odbude ho vynálezce. Alenka však osla ušije a dovnitř dá pár korun. Na hračku naváže provázek a skryje se za okno. "Oslíčku, otřes se," řekne Vašek, Alena zatáhne - a peníze se sypou. Tři padesát.
    Vašek jde na zmrzlinu - Alenu ani nepozve. A tak mu kamarádka připraví i pytel s obuškem. "Stoleček mám, oslíka mám, ale v pohádce ještě něco bylo," uvažuje Vašek. Alena vytrhne za pomoci kladky z pytle obušek a udeří ho.
    Vašek ovšem stejně pohrdne obuškem i oslíkem, k nimž se dívka hlásí jako ke svým vynálezům ("Holky vynálezům nerozumějí."). Ovšem stolek si domů vezme. Jenže tam jej nepostaví k ledničce, ale poblíž školní brašny - a ruce z ní tedy místo jídla vyberou učebnice počtů a češtiny. Vašek to ještě netuší. "Otočím se a hned se do toho dám," těší se. Z toho, JAK je prostřeno, je pak ovšem v šoku.

28. Dalekohled pana Semtamťuka
Hledači pramenů (Čtyřlístek 67, 1978)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Podruhé se tu mihne některý z rodičů hlavních hrdinů, tentokrát Alenina maminka. Naprosto naposledy se objevuje kouzloběžka, která už stejně dávno hrála druhé až třetí housle. Díl lze zařadit i k zeměpisně cestovatelským.
    Semtamťuk sestrojil vlastně už několik dalekohledů. Tímto vidí Alenka a Vašek jakousi zelenou planetu, kterou však žere obluda daleko větší brontosaura. Jde však jen o housenku požírající list: dalekohled je de facto mikroskopem. A jde o list zelné hlávky v Semtamťukově zahrádce.
    Děti tedy housenky sesbírají. Pak na dalekohledu pootočí kolečkem na opačnou stranu. A vidí klokany. Alena brečící klokanici, Vašek smějícího se malého. Jak pomoci? I namontují dalekohled nad řidítka kouzloběžky, jako už to udělali kdysi při cestě do pravěku, a letí. Moře má Alena za rybník, ale pojednou jsou nad palmami Austrálie. Klokánek je dětmi dodán do kapsy a dalekohled může být spokojen. Ještě v něm však spatří trosečníka na voru, který posléze s pomocí kouzloběžky dotáhnou až do přístavu. Nu, a na závěr ještě Alenka spatří svou maminku nad kupou nádobí. Tam je teď třeba pomáhat. De facto jeden z nejslabších dílů, až skoro svědčící o úbytku invence. Také se tu trochu opakují už použité motivy.

29. Kaktus pana Semtamťuka
Trosečníci pouště (Čtyřlístek 71, 1978)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Hrnčíř připomíná lochnesskou příšeru, jejíž první objevení se sám co kluk pamatuje.
    V tomto pokračování má Alenka pracovní kalhoty pro změnu zelené (porovnej s dílem o orchidejích), ale opět zalévá kytičky na zahradě. To je tak pro holky, ví Vašek. Alena ovšem chce od Semtamťuka nějakou takovou kytičku, kterou by nemusela moc zalívat...
    Semtamťuk jí dá vousaté semínko. Rostlina z něj v květníku roste dost pomalu, a tak ji Vašek dá pod žárovku urychlovače vzrůstu v laboratoři. Paprsky fungují.
    Ale je třeba dokonce i injekce: vitamínu S M T M Ť K. Nakonec vyroste kaktus v podobě zvířátka. To pije z kropáčku a stuleno spí. Ba za noci se Vaškovi stočí pod přikrývku jako lochnesska. A když jde kluk do školy, běží za ním kaktus jako pejsek či hádě. I s květináčem. Vašek jej zavře do klece, ale i tu kaktus otevře.
    Zatím se kluci za plotem domlouvají, že půjdou k Vaškovi na hrušky. Když to udělají, "příšera" se vysune z okna a ovine je.
    Kaktus je opravdu lepší než hlídací pes. Pojednou však přestane lézt a napadne jej vyrážka. A kvete. "Jak vidím, tak kytičky nejsou jen pro holčičky!" míní Alena závěrem.

30. Sněhulák pana Semtamťuk
Dětem vstup volný (Čtyřlístek 76, 1979)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Návrat ke známému staršímu motivu...
    Semtamťuk si půjčí srub v Krkonoších a vyrazí s dětmi na lyže. Chybějící sníh sám vyrábí a rozmetává. Děti postaví sněhuláka a on na noc zapne tzv. výkonný zvětšovač objemu (Alenka činnost tohoto vynálezu má za fujavici). Ráno je sněhu habaděj.
    Lyžují, ale hrají si i na horolezce. Za pomoci cepínů zdolají vrchol mizící v mracích. Najdou tam plechovou boudu bez dveří, do níž se musejí podhrabat. Zde najednou Vašek překvapeně najde s pomocí baterky své pohřešované rukavice - a Alenka včerejší svačinu.
    Ve spacácích přenocují a ráno obdivují výhled na Sněžku. Tu Vašek uklouzne a až pod obrovskou, do hory zaraženou mrkví se zachytí jakési větve. Je to zvětšenina té, kterou dali předevčírem sněhulákovi jako dýmku. Tak jako bouda na hoře byla zvětšenina červeného hrnce, který Alenka pro sněhuláka našla...
    Semtamťuk sešplhává dolů, aby Vaška zachránil, a Vašek má pocit, že se na něj "někdo" dívá. Pochopitelně jde o uhlí sněhulákových očí.
    Až zdola hrdinové pochopí, že hora je jakýmsi sněžným mužem či přímo Krakonošem... a až Semtamťukovi to definitivně dojde. Přístroj zvětšoval objem i v tomto případě... a tak spali pod hrncem.

31. Raketa pana Semtamťuka
V džungli trav (Čtyřlístek 79, 1979)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Počtvrté se Hrnčíř tímto dílem vyloženě vrací ke sportovní tematice.
    Alena Vaška porazí v tenise. On jde za Semtamťukem, ale na dveřích je NERUŠIT! Žádost o "raketu, dobře vypletenou" tedy vhodí do schránky. Chce být jako Kodeš.
    Toho však Semtamťuk nezná - domnívá se ovšem, že jde o kosmonauta. Protože vynálezce ovládá i pletení pomlázek, vytvoří stejným způsobem i "vypletenou" raketu, ovšem tu, která půjde vystřelit.
    Když ji Vašek najde, pokládá ji za koš. Protože má proutěná raketa odklápěcí špičku, vleze do něj tudy. Pak létá okolo vynálezcova domu, jak to Semtamťuk seřídil. A kouká přitom špičkou.
    Alena se doví, že Semtamťuk Vaškovi vyrobil "raketu", a chce ji taky. Trochu se diví, že prý jim má vystačit jedna.
    Na požádání jí Vašek koš ukáže. Zatím Semtamťuk pátrá v Naučném slovníku a najde tam Kodeše. Tu teprve mu to dojde - a chce po Alence Vaškovu raketu. Ta ovšem přinese tu tenisovou.
    Ve sportu vynálezy nemohou pomáhat, tvrdí Semtamťuk. Vašek bude muset trénovat. Nu, a to se děje - vynálezce soudcuje upíchnut v proutěné raketě jako ve věžičce. Opět dějově pustší díl. Dokonce jej uzavírá celostránkový obrázek!

32. Koště pana Semtamťuka
Soumrak loupežníků (Čtyřlístek 85, 1980)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 6 stran
    Opět návrat k parafrázi pohádky, nicméně i zajímavé využití Macourkova staršího scénáře: právě v okamžiku, kdy Born scenáristu Hrnčíře svým způsobem opouštěl i kvůli zintenzivnění spolupráce s Macourkem (Mach a Šebestová). Alenka se v tomto příběhu vrací ke své původní podobě (vlasy). A příběh začíná tím, jak uklízí u pana Semtamťuka. Vašek jí ovšem ke koštěti připevní "nadnášeč" opatřený vrtulkou - a pometlo by mělo mést samo. Alence ovšem připomíná spíše koště čarodějné. A tak Vašek přidělá i trysku a oba mohou odletět oknem. Tedy opět díl, kde sice je objekt v titulu majetkem "pana Semtamťuka", nikoli však už jeho vynálezem.
    Taky podle toho vypadá! Koště se nedá řídit! Semtamťuk svým všudekukem, který je najednou malý a připomíná staré rádio, vyhlásí pátrání po chlapci a dívce na koštěti. "Dívka na koštěti," zapamatuje si stroj, který vynálezce naloží do vrtulníku, než vyrazí pátrat.
    Koště našich dětských hrdinů zatím za letu omrzá a střetnou se i s dravcem. Tomu se brání rampouchem, pták však jej chňapne a na zmrzlé vodě zůstane Vašek visek. Když rampouch roztaje, zřítí se. Naštěstí opět do vody, z níž jej Semtamťuk vyloví do vrtulníku s pomocí žebříku. Všudekuk je dovede až nad kino, kde promítají Macourkův film Dívka na koštěti (1971), a jakási dívka s maminkou ho zrovna chce navštívit, když tu uvidí Alenku, jak na koštěti přelétá oblohou. Semtamťuk Alenu přitáhne na zem vlnami vysílanými ze stroje... a holčička s máti vše považují za reklamu.

33. Vynálezy pana Semtamťuka
Zvlááštní vydáníí (Čtyřlístek 100, 1982)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslil Adolf Born, 7 stran
    Čtyřlístek slaví svátek (sté číslo), a tak Alenka s Vaškem uspořádají výstavu. Alenka zde chce vystavit samu sebe v hezkých šatech a chce jít i ke kadeřnici, ale Vašek prosadí výstavu vynálezů. Tajně zajdou do Semtamťukova skladu, jenže brýle (16) a "kouzelná" kytara (26) jsou rozbité, rychlé boty (19) děravé, silácké rukavice (21) snědli moli, klobouk neviditelnosti (18) má díru a v hrnku (22) zrezivěla kolečka. A tak se dá Vašek do opravování - právě hrnečku, zatímco Alena zašívá klobouk. Jenže kolečka z klobouku se s těmi z hrnku smísí - a opravy se nezdaří. Do skladu vstoupí Semtamťuk. "Snad nejsi KLOBOUKU VAŠka?" zeptá se - a klobouk, jenž rozumí KLOBOUKU VAŘ... jej od hlavy až k patě zalije krupičnou kaší.
    Děti se stanou svědky. A Alenka? Stává se neviditelnou, když si na hlavu vloží zelený hrnek. A Vašek naříká, že si měl radši spravit boty, aby před kaší utekl. Nu, z výstavy nebude nic.
    A Alenka chce přesto nadále ke kadeřnici. Dostane se jí však nádhernějšího přelivu z krupičné kaše, která se na ně vrhá i oknem. "Hrnečku - vlastně - klobouku, dost!" velí Vašek.

díly 34 - 50