Kouzelné hodinky: rozbor
napsal Ivo Fencl

Nejen Čtyřlístek putoval časem, ale i hrdinové čtrnácti, respektive šestnácti pokračování seriálu scenáristy Jiřího Čehovského a kreslíře Iva Šedivého. Stojí přitom za pozornost, že se Čehovský stal odpovědným redaktorem knihovničky Čtyřlístek právě v průběhu vydávání této série, takže vzadu na sešitech s prvými čtyřmi pokračování Kouzelných hodinek čteme "Odpovědný redaktor Jan Endrýs", zatímco na zbývajících deseti, respektive dvanácti (počínaje číslem 59) už stojí "Odpovědný redaktor Jiří Čehovský".

Čtěte také:
Kouzelné hodinky (seriál ve Čtyřlístku)

Tajemství také dávno není, že Jiří Čehovský později "zastřel" své jméno pseudonymem Karel Ladislav, pod nímž až dodnes pilně publikuje, především však už "vlastní" příběhy s Myšpulínem, Bobíkem, Fifinkou a Pinďou.

Tenkrát však ještě o ničem podobném možná ani nesnil a pilně se scenáristické práci teprve učil. Anebo už ji uměl? Spíš! Příběhy s Kouzelnými hodinkami patří podle mého názoru ve Čtyřlístcích k těm lepším a jejich snad jedinou slabinou je poněkud zbytečná přítomnost psa obou kluků. Nejprve uveďme seznam všech pokračování...

1. Jak se Toník vyznamenal (50, 1976)
2. Dobrodružství na Měsíci (52, 1976)
3. Toník a Vlastík mezi loupežníky (54, 1976)
4. Neslavný návrat (57, 1977)
5. Veselí pralidé (59, 1977)
6. Zloděj (62, 1977)
7. Kurs sebeobrany (64, 1978)
8. Dávná pověst (68, 1978)
9. U moře (71, 1978)
10. V zátoce (75, 1979)
11. Obraz, který zůstal na svém místě (80, 1979)
12. Jak se bez nich Toník s Vlastíkem obešli (85, 1980)
13. Lampa (94, 1981)
14. Doba ledová (96, 1981)
15. Toník, Vlastík a Hubert - Soutěž (99, 1982)
16. Toník, Vlastík a Hubert - Mlýn (103, 1982)

Nutno ovšem poznamenat, že poslední dvě části už vlastně regulérně do cyklu Kouzelné hodinky nepatří, protože byl přejmenován na "Toník, Vlastík a Hubert".

I s těmito dodatečnými pokračováními vycházel seriál šest let (1976-1982). A protože každé pokračování mělo šest stran, celek je tvořen 96 stránkami. A zde je nástin těchto až na výjimky povětšinou vědeckofantastických dějů:

1. Jak se Toník vyznamenal
Signály z neznáma (Čtyřlístek 50, 1976)
napsal Jiří Čehovský, nakreslil Ivo Šedivý, 6 stran
Hlavní hrdinové jsou bratři a Toníkovi ráno vadí řinčící budík, který ho "vyhání do školy". I zajde naproti k hodináři a ten... mu věnuje staré cibule, které prý dovedou vracet čas. "Když člověk ráno posune ručičku zpátky k večeru...." Toník ovšem pak využije hodinky ve škole i jinak a vrátí se ze třetí třídy až do první, kde pak ovšem snadno ohromuje skvělým počtářstvím. A nato čas úplně zastaví - a pět svých čtyřek přepíše v pedagogově sešitě na jedničky. "Zkamenělému" školníkovi a malému chlapci pak ještě před budovou vymění kšiltovky... a až pak všechno opětovně uvede do pohybu. Prozradí vše o moci hodinek bratrovi a rozhodnou se, že podniknou výlet do budoucnosti, kde jistě nikdo nemusí vstávat a ani se učit... Už v tomto díle vystupuje pes Hubert, moc se však neuplatňuje, což už zůstane až na výjimky tradicí. A ještě něco: první příběh trochu upomíná nejenom na Šípkovou Růženku, ale i na klasickou povídku H. G. Wellse Superstimulátor (v novějším překladu Superaktivátor), ve které se sice čas nezastaví úplně, ale zpomalí se až tak, jako by stál.

2. Dobrodružství na Měsíci
Mořský koník (Čtyřlístek 52, 1976)
napsal Jiří Čehovský, nakreslil Ivo Šedivý, 6 stran
Bratři - a jejich pes Hubert - skutečně letí do budoucnosti, nejspíš asi až do roku 2500, a odtamtud se pak navíc vydají raketou až k Měsíci. A protože nemají magnetické boty, vychutnávají si beztížný stav poletujíce. Přistanou na Měsíci, kde už je dávno vytvořena dýchatelná atmosféra, a robotická kočka místních dětí napadne Huberta. Ale pes ji přemůže. Toník ho pak půjčí měsíční holce - a sám se proletí v letadélku. Skončí však na jabloni, kterou náraz očeše, a posléze až v bazénu na střeše výškové budovy. Kluci se tedy radši zase vracejí raketou domů.

3. Toník a Vlastík mezi loupežníky
Vynález na přání (Čtyřlístek 54, 1976)
napsal Jiří Čehovský, nakreslil Ivo Šedivý, 6 stran
A tam, na Zemi se přesunou z budoucna až do dávného času rytířstva. Setkají se s královnou, ale pes Hubert vzápětí ukradne kýtu, což si za něj oba hoši budou muset u pana uzenáře odpracovat. Jak? Jako lidský potah. Inu, chtěli brnění, mají ho mít v nohách. Otročina však je brzy omrzí, i pustí vůz z kopce. Obchodník skončí na stromně. Jsou volní. Avšak jenom chvilku: náhle je přepadne loupežník - a jeho tlupa kluky zavře do věže. A nazítří? Bandité číhají na královský průvod a chtějí před něj svrhnout balvany. A tady zasáhne pes Hektor - a lupiči jsou zajati královninými vojáky. Psa proto královna povýší do šlechtického stavu - a ještě mu věnuje celý hrad. I tak pejsek z této doby radši mizí - i spolu s kamarády.

4. Neslavný návrat
Fantóm stadiónu (Čtyřlístek 57, 1977)
napsal Jiří Čehovský, nakreslil Ivo Šedivý, 6 stran
Oba kluci se ocitli v džungli. Spolu s medvědem se málem zřítí do propasti, zvíře je však vycvičeno a veze je... k domnělému nádraží. Místo něj však okolo ohně sedí pravěcí divoši. A hned mrští po Tondovi a Vlastíkovi oštěpy... a kluci tak-tak unikají - i s medvědem - do ulic normálního města. Prchají pak před medvědem do tramvaje, ale šelma nastoupí také. "Já chci vystoupit," míní brzy jedna paní - a medvěd tramvaj jako na ten pokyn zastaví. Jde na zmrzlinu - a začne se vozit na zmrzlinářově vozíku. Kluci radši už podruhé zastavují čas - a vracejí jej pak o kus zpátky. Tím je vše zachráněno. Hubert se však v tomto dílu už moc neuplatňuje.

5. Veselí pralidé
Popelka v domě (Čtyřlístek 59, 1977)
napsal Jiří Čehovský, nakreslil Ivo Šedivý, 6 stran
S medvědem a zmrzlinou se oba hoši vrátí do pravěkého pralesa. Právě tam huňáče chtějí nechat, když tu se hodinek zmocní kmen Hračičků - a málem je rozbije. Marně se s ním o strojek přetahují: "Kulatý amulet" je vbrzku pračlověkem umístěn do hnízda divokých včel v dutém stromě. A pralidé? Hrají fotbal kulatým kamenem a jeden z nich jenom zametá ukopnuté palce. Toník s Vlastíkem radši popřou, že kopanou ovládají, ale jako hosté stejně musejí "vymyslet novou hru". Zvolí slepou bábu, zavážou pralidem oči, ale hodinky ze stromu stejně nevytáhnou: Místo toho prchají před rojem - i před oslepenými pralidmi. Tu však už přichází olizující se medvěd, který včelám vybral med, a Vlastík z jeho chřtánu vytáhne i hodinky. Hubert se ovšem opět moc neuplatňuje.

6. Zloděj
Lev kráčí městem (Čtyřlístek 62, 1977)
napsal Jiří Čehovský, nakreslil Ivo Šedivý, 6 stran
Hubert se zmocní hodinek a kluci ho honí až do budovy plné strojů. Zavedly je snad hodinky o nějakých sto let dopředu v čase? Jeden z robotů se Tondy a Vlasty zmocní a čistí pak Tondovi zuby a holí ho i češe, což ještě komentuje ve verších. A pejsek Hubert? Ocitl se v kleci jako pokusné zvíře. Naštěstí v budově existují i jakési "ztráty a nálezy", a ty klukům kouzelné hodinky vrátí. Tonda a Vlastík však stojí uprostřed úplného bludiště. Tonda ovšem najde automat na žvýkačky a už se mu nechce nikam. Vtom oknem přichází zloděj. Tonda převlékne Vlastíka za robota a ten zloděje kradoucího žvýkačky chytí a dopraví přímo do spárů robota, který muže vypulíruje. Pak kluci zloděje zavřou do pytle a předají vrátnému. A nebyli v budoucnosti, ale ve Výzkumném ústavu automatů.

7. Kurs sebeobrany
Festival senzací (Čtyřlístek 64, 1978)
napsal Jiří Čehovský, nakreslil Ivo Šedivý, 6 stran
Při tělocviku je Tonda nejlepší v sebeobraně. Oba sourozenci pak sledují v kině rytířský turnaj a pomocí ručičky hodinek se vrátí do času turnajů skutečných. Tonda si coby "komická vložka" chytí koně, ale při srážce se soupeřem-rytířem skončí v jeho sedle. Podruhé uhne a rytíř se zabodne do vrat. Tasí však meč. Tonda ho stejně naučeným chvatem přehodí přes hlavu - a už se uklání ve spršce růží. A pak už se kluci jenom vrátí do kina, přičemž se Vlastík naprosto zbytečně obává, zda ještě "stihnou konec filmu". Hubert se opět moc neuplatňuje. Asi nejméně pravděpodobný díl.

8. Dávná pověst
Expedice Asinus (Čtyřlístek 68, 1978)
napsal Jiří Čehovský, nakreslil Ivo Šedivý, 6 stran
Průvodce ukazuje radniční hodiny, které kdysi podle pověsti posunuly čas o dvě hodiny, čímž uhasily požár. Kluci prolézají ohromná ozubená kola, která však už nejdou. Tu se přece rozběhnou - a čas? Vrací se z roku 1978 až do roku 1678 a kluci vidí opatrovatele hodin, jehož považují za žháře, a běží varovat nejbližšího úředníka. Dojde k poplachu, lidé udělají řetěz, podávají si od studny vědra s vodou a pak... se stane zázrak. Ač je teprve deset, hodiny odbijí poledne. A požár? Nikde. Tak to písař i zapíše do kroniky. Kluci jsou sice za posunutí hodin vsazeni do vězení, ale pomocí hodinek se dostanou do naší doby. A pes Hubert. V dílu se opět uplatňuje jen co dekorace.

9. U moře
Trosečníci pouště (Čtyřlístek 71, 1978)
napsal Jiří Čehovský, nakreslil Ivo Šedivý, 6 stran
Učitel dětem ve třídě připomíná, že kdysi bývalo na našem území moře. Kluci se k němu odpoledne pomocí hodinek vrátí. Cachtají se, sluní, když tu přiletí ozubený ještěr a sebere jim šaty. Hodinky naštěstí vypadnou z kapsy. Další dinosaurus je mírumilovnější a chce hrát fotbal. Míč na chvíli spolkne, ale Vlastík mu ho vytáhne z krku. Pak dojde k boji tohoto dinosaura s pterodaktylem (či co to je) - a tím jsou klukům zachráněny šaty. A v našem čase ve třídě? Učitel vypráví, že byl v prastarých usazeninách objeven oblý obtisk připomínající kopací míč. A pes Hubert? Se v tomto dílu opět moc neuplatňuje.

10. V zátoce
Okouni táhnou (Čtyřlístek 75, 1979)
napsal Jiří Čehovský, nakreslil Ivo Šedivý, 6 stran
Kluci veslují v kajaku po Vltavě, když tu se objeví jiní kluci - piráti na voru. Přivážou Tondu a Vlastíka ke kůlu uprostřed svého plavidla a všemu velí Postrach Sargasové zátoky. Piráti se zmocní i kouzelných hodinek. Nejdou, a tak je "musejí" nařídit. Stane se - a hle, na pravoboku pluje člun. V něm dva lapkové (mj. Kulhavý Vincek). Považují hochy za kupce, ale ti to popřou a přiznají se k "pouhé" hře na piráty. Jsou však za piráty skutečně považováni, a tak i spoutáni. A Tondu a Vlastíka lapkové propustí. Naši hrdinové však chtějí kluky-piráty zachránit a přesvědčí kupodivu lapky, aby si vyzkoušeli rychlost jejich kánoe. Nezkušení ničemníci se vymáchají, o vodáctví neměli ponětí a teď je unáší proud. Tonda a Vlastík zatím odvážou čtyři cizí kluky od stromů. A psí účast? Opět jen symbolická.

11. Obraz, který zůstal na svém místě
Tajemství starého alchymisty (Čtyřlístek 80, 1979)
napsal Jiří Čehovský, nakreslil Ivo Šedivý, 6 stran
Z galerie někdo zcizil před třemi měsíci obraz. Kluci hlídači tvrdí, že ho najdou. Vrátí se o tři měsíce v čase a všimnou si podezřelého cizince. Pak jsou svědky, že tento elegán pohrozil hlídači nožem - ale také mu dal kufřík peněz. A hlídač a padouch se radují, jak vyzráli "na fotobuňky". Tu je však kluci zamknout a zloději jim musejí všechny bankovky nastrkat škvírou pod dveřmi. Tonda a Vlasta hotovost odevzdají jako "dar neznámého mecenáše muzeu". Po návratu o tři měsíce dopředu v čase je ukradený obraz na místě a zloduch má nové zaměstnání: metař ulic. A opět jenom zcela symbolická pejskova účast.

12. Jak se bez nich Toník s Vlastíkem obešli
Soumrak loupežníků (Čtyřlístek 85, 1980)
napsal Jiří Čehovský, nakreslil Ivo Šedivý, 6 stran
Je hezky, Tonda a Vlastík tedy vyrážejí na kolech na výlet. Aby se neuhnal Hubert, zastaví. A jí. Ale tu je odhání babka: včera prý jí zmizela slepice. Chleba je tedy dojídán až na návsi pod sochou slavného místního rodáka Vincence Kolíska, té však chybí ruka a jakýsi muž kluky přirovnává k vandalům. Jdou radši dál. Spatří "sopku". Jdou blíž: kouř stoupá nad zříceninou. A uvnitř? Tři zarostlí chlapi. Kluky uvězní. "Na rakvi patnáct popíjí chlapů, johohó..." parafrázuje jeden zpustlík s kytarou známý popěvek z knihy Ostrov pokladů. A hodinky? Kluci je tentokrát zapomněli doma, a tak je tento příběh takříkajíc bezhodinkový... Hubert mizí jakousi chodbičkou, kluci ho předkloněni sledují... a tajná chodba končí až na vzdálené louce. A dál? Co počít? Nalákají vesničany podzemní chodbou až na hrad - a lid lumpy chytí. Opět jde o poněkud absurdní část a je docela otázkou, proč se tady autor tak úplně vzdal možnosti využít titulní hodinky. Nutil jej snad někdo, aby příběhy "odfantastičil"? Ne, tomu nevěřím. Spíš prostě Čehovskému zrovna došly nápady tohoto druhu, a tak sáhl do realističtější přihrádky.

13. Lampa
Muž z láhve (Čtyřlístek 94, 1981)
napsal Jiří Čehovský, nakreslil Ivo Šedivý, 6 stran
Kluci váhají, zda se mají opět projet na kánoi, anebo jít na fotbal. Hodí si nakonec mincí, která však spadne do kanálu, a když pro ni Vlastík vleze, objeví podzemní řeku. Kluci si tedy - považováni chodci za zloději - vstrčí kánoi do kanálu! Plují pak nadšeni podsvětními peřejemi a bludištěm a na břehu objeví starou lampu. Pomocí hodinek se vrátí asi o dvě stě let, což jsou časy jejího majitele. A hle: spatří "lupičské doupě", právě se tu dělí slušná hromádka zlaťáků. Anebo to jsou jen měďáky? Tu pejsek Hektor vyrazí, zmocní se pečeně a tři "lapkové" ho hned pronásledují do podzemní chodby. Tonda a Vlastík zatím posbírají peníze, aby je "odevzdali poctivým lidem", a znovu nastoupí do kánoe. Muži je však spatří a pronásledují je ve své loďce. Varují je také, aby nezatáčeli doprava. Kluci jim nevěří a zrovna tam zahnou. Octnou se nad vodopádem. Lapkové je však v poslední chvíli zachrání - a ukáže se, že šlo vlastně o poctivce - a o jejich poctivou mzdu. Jsou staviteli podzemních chodeb. "Člověk by nikdy neměl dát na první dojem," konstatuje tedy Vlastík. A pak... Výjezd z kanalizace do řeky je opět vodopádem, a tentokrát už se kluci vymáchají.

14. Doba ledová
Černá sobota (Čtyřlístek 96, 1981)
napsal Jiří Čehovský, nakreslil Ivo Šedivý, 6 stran
Tonda a Vlastík si v parném létě vytvářejí sáňky. Aby je mohli vyzkoušet, vrátí se za pomoci hodinek do doby ledové. Tam se jich však zmocní mamut. Kupodivu je to dobrák a vynáší je na kopec místo vleku. Při koulování s ním však jsou zasypáni sněhem z mamutova chobotu. Objeví se i mamuťátko - a kluci s ním závodí. A když pak dospělý mamut i vyvrátí stromy, mají řádnější i sjezdovku. Naučí mamuty stavět sněhuláka i jezdit na saních a když se vrátí do naší doby, zalepí nevěřícímu kamarádovi oči sněhem.

15. Toník, Vlastík a Hubert - Soutěž
Pozor, padá omítka (Čtyřlístek 99, 1982)
napsal Jiří Čehovský, nakreslil Ivo Šedivý, 6 stran
Stejně jako díl dvanáctý, je i tento předposlední už bezhodinkový. Jeden časopis vyhlásil soutěž o nejlepší fotografii, kluci však získají jako půjčku pouze stařičký dědův fotoaparát. Jeho bleskem pak ušpiní focenou slečnu. Utečou a chtějí vyfotografovat kluky na minikárách - a jsou smeteni. Znovu utečou, stopnou náklaďák a vystoupí u hradu. V záběru však jim překáží starý šrot. Traktorista je požádá, aby mu ho naházeli na valník, načež jsou za to pochváleni dostavivšími se lidmi - a zapojeni i do dalšího úklidu. A pointa? Vlastík zjistí, že časopis byl starý a soutěž proběhla už loni.

16. Toník, Vlastík a Hubert - Mlýn
Ledová plavba (Čtyřlístek 103, 1982)
napsal Jiří Čehovský, nakreslil Ivo Šedivý, 6 stran
Při průchodu vsí uslyší kluci-turisti dětský nářek. Babička na dvoře bije ušpiněného kloučka - a dalších špindírů je plný potok. Ale nemohou za to, voda už je taková. Tonda a Vlastík tedy vyrazí proti proudu a dojdou ke starému mlýnu, za nímž už je voda čistá. Na noc se utáboří ve stanu. Za tmy je překvapí vodní příval a ráno jim porybný ukáže ceduli "stanování zakázáno". Už to chtějí vzdát, Vlastík si však všimne vytaženého stavidla. Odtud noční povodeň. A pak jsou svědky toho, jak zarostlý muž vypouští kal z cisterny do řeky. Neopatrně to pozorují z mlýnského kola, které padouch náhle spustí. Kluci se ale zachytí střechy. Vylezou na ni, prkna však povolí a ničemný Vincek je "uloví" do pytlů na mouku. Naštěstí v tu chvíli přichází jako deux ex machina porybný - a Vincek je usvědčen jako příčina vyhubení pstruhů. A porybný? S kluky si opeče buřty a pozve je na pstruhy na příští rok...