další články z kategorie Analýzy a hodnocení
Dobová kritika
napsal Ivo Fencl, upravil a doplnil chrz

Psali kdysi o Čtyřlístku Podívejme se, co říkala kritika na Čtyřlístek v 70. a 80. letech 20. století.
Negativní dobová kritika částečně dokázala bránit tomu, aby se reprintovaly starší příběhy.1) Systematickým mapováním dětské literatury (a tedy i dětských časopisů, které otiskovaly obrázkové seriály) se zabýval kriticko-pedagogický měsíčník Zlatý máj, pasoval se do role strážce kvality.2) Mezi autory různých pojednání nejvíce vynikl dlouhodobý kritik František Holešovský, který pro českou tvorbu místo "komiks" nebo "comics" používal obecný termín "seriál".3)


Čtěte také:
Psali kdysi o Čtyřlístku (o Čtyřlístku ve starých časopisech)
5 krátkých rozhovorů (rozhovory s tvůrci ve starých časopisech)



Strašidlo braku a kýče v dětské literatuře
časopis Zlatý máj, ročník 14, číslo 6, str. 352-360, 1970, více autorů4)

Čtyřlístek kárali za to, že spojoval seriály nesouměřitelných kvalit a dále mu vytýkali komerční hledisko.


Hledá se nový seriál
časopis Zlatý máj, ročník 16, číslo 2, str. 132-133, 1972, František Holešovský5)

Autor odsuzuje koncepci Němečkova Čtyřlístku slovy:
... šlo mi hlavně o stereotyp seriálu, ale i o jeho fabulační stránku, která se zálibou prodlévá u nejokrajovějšího rozptylového čtiva (přepady, špionáž, krimi, robot).


Ilustrace pro děti. Tradice, vztahy, objevy
kniha, vydavatel Albatros, str. 93, 1977, František Holešovský6)
Němečkův seriál Čtyřlístku s postavami zvířátek Myšpulína, Fifinky, Bobíka a Pindi zašel v nezřízené hyperbolizaci groteskové schematizace daleko za hranice vkusu a umění. Můžeme ho logicky srovnávat s Bonzem a dalšími americkými modely zvířecích comics. Takový druh humoru výtvarných schémat nelze už považovat za prostředek odlehčení a úniku z pocitů složitosti života.
Nelze přeci nemyslit na infekční působení takového produktu: zvyknout lze opravdu všemu, dříve či později.


130 000 a kvalita
časopis Tvorba 26/1977, autor lc (Jaromír Pelc)
Čtyřlístek, to je čtveřice postaviček z kresleného dětského seriálu, který už osmým rokem vydává zhruba v dvouměsíčním intervalu nakladateství Orbis. Výtvarnou podobu mu dal Jaroslav Němeček, autorkou textu je Ljuba Štíplová. Čtyřlístek nevystupuje ani v televizi, ani na stránkách novin nebo časopisů, ani se kolem něho nedělá rozsáhlá nakladatelská reklama, a přece si získal mezi dětmi popularitu, kterou by mu mohli mnozí hrdinové televizních seriálů závidět. Jeden svazeček dosahuje dnes nákladu přes 130 000 výtisků a je rozprodán během týdne. To už věru stojí za zamyšlení.
Když začaly tyto kreslené seriály vycházet, byla v nich zřejmá snaha vyprodukovat český ekvivalent na Západě oblíbeného komiksového čtení se všemi jeho charakteristickými znaky, tzn. schematismem boje "dobra" a "zla", mstivě karikaturní charakteristikou hlavních hrdinů a vůbec jistým námětovým i výtvarným primitivismem. Tato poplatnost cizím vzorům však netrvala dlouho. Autoři si zakrátko vyhranili originální přístup k látce a hle, neztratili tím odběratele, ba naopak. Je to vlastně obdivuhodné: rezignovali na všechny příznačné komiksové rekvizity, na ony obligátní honičky, rvačky, přestřelky a jiné umělé stimulátory "napětí", umístili své hrdiny do prostředí obyčejných lidských vztahů, které má s trochou nadsásky a idealizace blízko k současnosti a v němž komika pohádkového dobrodružství nastavuje zrcadlo běžným lidským radostem i starostem, vede děti nenásilně k poctivé etice a především je kulturně baví, a náklad šel rychle nahoru. Úspěch Čtyřlístku je důkazem opravdové vyspělosti dnešního dětského čtenáře, který dovede neomylně rozeznat hodnotnou četbu od kýče i v žánru tradičně vydávaném za "pokleslý". To není malé ani marné zjištění.


Neslužební zpráva o knižním veletrhu v Boloni
časopis Tvorba 22/1984, Michal Černík

Michal Černík, který i pro Čtyřlístek napsal několik básní, popisuje své zážitky z návštěvy knižního veletrhu v Boloni. Na akci se prezentovalo 998 nakladatelů dětských knížek z 59 zemí světa. Porota zde také udělovala ocenění pro nejlepší tituly a kresby, mezi oceněnými byly i ilustrace Markéty Prachatické ke knize Alenka v kraji divů a za zrcadlem od nakladatelství Albatros. Autor článku si všímá různých přístupů různých národů k dětské knize. Podivuje se i nad převodem některých klasických děl na obrázkové příběhy (podle něj prostě "seriály"). Z celého článku vybíráme odstavec se zmínkou o Čtyřlístku:
Příjemně mne překvapila vkusná decentnost francouzských knížek. A jestliže se tu a tam objevila paperbacková srdíčková literatura nebo komerce jiného ražení, mohu jim tento hřích odpustit. I u Larousse občas zabrousili do seriálu, ačkoliv to nemají zapotřebí. Líbila se mi jedna pařížská firma, kde se děti učí pravidlům a základům jednotlivých druhů sportů jako je například tenis, lyžování, plavání, judo, fotbal. Vida! Tohle je jedna z možností plnohodnotné rehabilitace kreslených seriálů! A myslel jsem na Čtyřlístek, náš jediný seriálový časopis, jak by mu to tady mezi seriálovými knížkami docela slušelo, protože je jiný a svůj a skromný. I když není nejlepší. Myslel jsem na to, že bychom si o seriálech neměli dávat zpozdilé otázky, zda ano či ne, ale co a jak, že bychom ho měli střízlivě postavit na roveň ostatních žánrů, tak jako televizní večerníčky.


Až příliš mnoho průměrnosti
K současnému stavu dětských rubrik periodického tisku
časopis Zlatý máj, ročník 28, číslo 9, str. 557-559, 1984, Pavel Kosatík7)
Na str. 559 autor konstatuje, že série je
pro nezaujatého pozorovatele zajímavá především tím, jak její autoři dokáží po celou dobu "vařit" prakticky z šesti sedmi motivů a prostředí, jimiž obklopují své zvířecí hrdiny. Naštěstí jsou v každém čísle kromě příběhů titulního Čtyřlístku ještě seriály jiné, často alespoň textově na vyšší úrovni, nepostrádající myšlenku a vtip.


Z nepovinné četby
časopis Tvorba 25/1985, příloha Kmen, str. X, Jaromír Pelc8)

Tentýž autor, co chválil před 8 lety v článku 130 000 a kvalita, s uspokojením konstatuje, že se ve Čtyřlístku v posledních letech
čím dál častěji v podtextu ozývají i některé vážné myšlenky, zejména téma ekologické a téma mezilidské lhostejnosti, přirozeně na úrovni, jak se dají takové motivy nenásilně vtělit do zábavného čtení.


kritika ze Svobodného slova
noviny Svobodné slovo, 21. března 1986, "šv"

Kritika na Čtyřlístek ze Svobodného slova, kde si autorka tak trochu plete Čtyřlístek s příhodami kocoura Vavřince a jeho přátel:
HMATATELNÝM příkladem mé rodičovské slabosti bývá každé nové vydání Čtyřlístku. Ačkoliv tyto sešity kreslených seriálů před dětmi chci už léta zatajit, vždycky se najde kamarád, který je rád půjčí. Aby bylo jasno, nebojuji proti kresleným seriálům všeobecně. Třeba Veselou knížku seriálů Ondřeje Sekory nebo Obrázky z českých dějin a pověstí Z. Adly, J. Černého a J. Kalouska (oba tituly vydal Albartros v roce 1982), jsem vlastnoručně koupila a s potěšením pozoruji, jak se k nim děti stále vracejí. Jenom tu Fifinku a Mojmíra a jak se všichni ze Čtyřlístku jmenují, nemohu přes svědomí člověka zodpovědného mj. i za estetickou výchovu svých potomků přenést. A teď mě potkala další rána. Vyšlo už druhé vydání dvaceti kreslených příběhů ze Čtyřlístků. I když neustoupím a pětatřicet korun nevydám, určitě se k nám časem brožura dostane. A já budu zase jen bezmocně meditovat: copak se nenajde konkurence - vtipnější, chytřejší, hezčí?


Analýza kreslených sešitů "Čtyřlístek"
diplomová práce, FŽ UK Praha, 1987,173 stran, Petra Švábová9)

V rozboru (str. 61) autorka míní, že
zásadním negativním projevem výtvarné složky, která se v sešitu objevuje, je automatismus ... Často se stává, že si kreslíř tyto návyky přenáší z jednoho seriálu do druhého.
Dále píše
Častým nedostatkem doplňkových seriálů v sešitu Čtyřlístek ... je absolutní nenáročnost (Příhody staré mašinky, Jak se Čubka s Klouzkem učili létat apod.), naprosté nevyžadování jakékoliv aktivity dítěte při sledování děje. Zásadně je v těchto seriálech opomenut požadavek vynalézavosti.
Pak ještě konstatuje (str. 86), že během času se úroveň seriálu značně snížila, a to jak po obsahové, tak i po výtvarné stránce, a přičítá to únavě autorů po nepřetržité devatenáctileté práci na seriálu. Přináší to schematismus, opakování námětů v pozměněném prostředí a za jiných okolností.


Co čtou nečtenáři?
časopis Tvorba 8/1989, Václav Mertin

Autorem článku je dětský psycholog, který rozebírá (i v návaznosti na jiné příspěvky v časopise Tvorba i jiných) jestli děti čtou knížky a co brání ve čtení těm dětem, které to moc nebaví nebo jim to nejde.
Jak tyto děti přivést ke čtení? Jak u nich vzbudit potřebu číst? Nemůžeme čekat s rukama složenýma v klíně na to, že časem dozrají a přitažlivost kvalitních knih se jim zjeví jaksi sama. Zde vidím mimochodem metodologickou slabinu řady příspěvků. Příliš se zaměřují na kvalitu podnětu (knihy) a prakticky zcela opomíjejí vliv výchovného působení. Nepochybně všichni tito autoři vědí, že bez vedení ze strany dospělých zůstávají i hodnotná díla pro dítě bez většího významu. A naopak působením dospělých lze minimalizovat nepříznivý vliv bezduchých obrázkových sešitů typu Čtyřlístek, Jen počkej zajíci i různých Mufů a Tryskomyší v televizním vysílání. Čtení knih je poměrně náročná záležitost (na rozdíl např. právě od sledování televize) a vyžaduje systematické rozvíjení, trénink a podporu dospělých od nejútlejšího dětství.
Dále článek rozvíjí myšlenky, jestli je na trhu dostatek knih pro slabé čtenáře a dyslektiky.
Co vlastně čtou nečtenáři? Pro školu "čtou" doporučenou literaturu, s pomocí rodičů dělají výpisky, opisují obsahy. Řadu z těchto knih opravdu začali se zájmem a dobrými úmysly číst, ale nikdy nedočetli. Jsou ještě ochotní prohlížet si obrázky, čtou popisky k ilustracím, listují časopisy, čtou comics. A to vše v lepším případě.
Neporozuměl jsem tomu, proč bychom měli odsuzovat comics, které jsou plánovány a které asi málokdo zná, když jsme důkladně nerozebrali ty, které již léta vycházejí. Téměř dva milióny výtisků a 14 miliónů korun tržby v roce 1988 za Čtyřlístky. A co třeba Střapeček a Metlička, Barbánek, Tři prasátka, Mimozemšťané a řada dalších kreslených seriálů v časopisech? Zkuste se podívat, co čte většina dětí ve svém časopise nejdřív. A vyšly i knižní comics - např. Cour a Courek. Poklad kapitána Kida, třikrát sto tisíc výtisků Čtyřlístků po 35 korunách. Nyní jsme v napětí, které nakladatelství první zareaguje na nejnovější šmoulí šílenství. Proslýchá se, že palmu "vítěztsví" si odnese Albatros.
Přestože některé comics mají podle mého soudu dost pochybnou hodnotu, nepřeceňoval bych jejich negativní vliv. Myslím dokonce, že mají své místo v dětském světě. Představují předstupeň opravdového čtení a současně i určitý druh dětské odpočinkové literatury. Nebo snad děti nemají stejná práva jako dospělí?
Autor by rád viděl přiměřenou úroveň comics, kterou by musel zajistit systematický odpovědný zájem autorů, kritiků a psychologů. Potřeba je podle něj i zitenzivnit literární (estetickou) výchovu. Nelze se spolehnout jen na rodiče, svou roli zde hraje škola.
Nemyslím, že jsou to právě comics, které vyřeší problémy, které máme se čtenářstvím u dětí. Na druhé straně bych se kvalitním comics nebránil. Comics mají totiž v sobě něco, co vyhovuje psychice školního ( i předškolního) dítěte - rychle se vyvíjející děj, střídání scenérií, určitou schmatičnost postav i děje, snadnější srozumitelnost. Je totiž více než pravděpodobné, že cesta ke čtenářství, má-li být absolvována, by měla vycházet také z dítěte, a ne jen z apriorních požadavků, které kladou dospělí.

Zdroje citací:
1) Signály z neznáma (2012, str. 92)
2) Dějiny československého komiksu 20. století (2015, str. 551)
3) Dějiny československého komiksu 20. století (2015, str. 721)
4) Po stopách kreslených seriálů 2 (2012, str. 132)
5) Po stopách kreslených seriálů 2 (2012, str. 134); Dějiny československého komiksu 20. století (2015, str. 725)
6) Po stopách kreslených seriálů 2 (2012, str. 134-135); Dějiny československého komiksu 20. století (2015, str. 722); Signály z neznáma (2012, str. 92)
7) Dějiny československého komiksu 20. století (2015, str. 725)
8) Po stopách kreslených seriálů 2 (2012, str. 135)
9) Po stopách kreslených seriálů 2 (2012, str. 133) (Správně má být Ďubka a nikoliv Čubka. Není známo, jestli chyba je i v diplomové práci nebo až v knize, která práci cituje)
Čtěte také (5 náhodně vybraných článků)
Toto nejsou oficiální stránky časopisu Čtyřlístek, ty najdete na adrese www.ctyrlistek.cz
Toto nejsou oficiální stránky časopisu Čtyřlístek, ty najdete na adrese www.ctyrlistek.cz

nahoru