wz






logo

© Pavel Chrz 2001 - 2017

Pinďův strach
napsal Ivo Fencl

Pinďův strach Každý ze čtveřice Čtyřlístku je obdařen charakteristickými vlastnostmi. Jinak to ani není možné. Tyto charakteristiky se během let nijak zvlášť nevyvíjely a neměnily, ale určitě nabývaly v některých obdobích na intenzitě, již na "území" řady jiných čísel zase ztrácely.

A jsou, samozřejmě, taky svazečky Čtyřlístku, které jsou celé - více či méně - věnovány jen jednomu z hrdinů. Příkladem takového raného Čtyřlístku je např. Ďábelská jízda, kterou absolvoval na Myšpulínem zdokonalených sáňkách Bobík.

Bobík, který se vyznačuje i tím, že občas škádlívá Pinďu. Nebo se s ním přímo pere, ale podobně často ho i ochraňuje. Proč? Samozřejmě z toho důvodu, že se Pinďa bojí. Strach a obavy, to jsou zase Pinďovy typické vlastnosti.

Ale pozor! Plno Čtyřlístků je věnováno i vylíčení toho, jak Pinďa svůj strach překonává. A zdárně překoná... Nejméně jeden díl naopak odhaluje příčinu, která možná k Pinďově vyjukanosti vede...

strach Pinďovy hrůzy při tom všem bývají deklarovány slovně, úplně nejčastěji však jeho strach prostě vidíme. A občas přitom máme i podezření, že už si Jaroslav Němeček úplně navykl kreslit Pinďu... jaksi automaticky zaraženého. Není to asi pravda, existují přece i spousty obrázků s Pinďou, který se směje. A tady jsou všechny "Pinďovy strachy" ze Čtyřlístků let 1971 až 1990.

Čtěte také:
Myšpulínovy vynálezy
Fifinka kuchtí
Bobík zpívá
Pinďův strach



Ocelový oř (in 14, 1971). Jim Kolťák a jeho kumpán proženou Pinďu palbou z pušky a revolveru. "Pomóc," křičí Pinďa - ačkoli se předtím ani trochu nebál vstoupit do deště kulek a Kolťáka varovat, že by "mohl někoho trefit"... Když Pinďa doběhne k Fifince, jenom už jí - celý zpocený - vyjeví, že... "Tady mají ale hloupé vtipy."
V tomtéž příběhu Pinďu vyděsí Jim Kolťák ještě jednou, když ho pak v "salónu" chytí za kšandu. Znovu však dodejme, že vstupem do krčmy těsně předtím projevil Pinďa naopak značnou odvahu...
A potřetí - v tomtéž Čtyřlístku - vyděsí Kolťák Pinďu i tím, že mu strhne falešný knír. Pinďa pak prchá před noži vrhače i kulkami, vcelku však v tomto pokračování projevuje až nezvyklou schopnost svůj strach překonávat.

Ztraceni v podzemí (in 15, 1971). Pinďa si zoufá, když se Fifinka kamsi propadne. Roní slzu, třese se mu hlas, nicméně v podzemí (krápníkové jeskyně) se pak překvapivě nebojí vůbec.

Ukradený vynález (in 16, 1971). Pinďa se tu bojí, že budou lupiči znovu chtít Myšpulínův vynález.

Červený pradědeček (in 17, 1971). Pinďa se zde bojí, že autíčko Čtyřlístku dohoní býk (strach vidíme hned na dvou obrázcích).

Zlatá hokejka (in 20, 1972). Pinďa se lekne, když zakopnu o šňůru od antény. Už předem se také pověrčivě bojí, že prohraje zápas v hokeji, protože ho svrbí nos. Později však na ledě projevuje odvahu.

Poklad starého opata (in 22, 1972). Pinďa se očividně bojí večer u táboráku vprostřed zříceniny. Opět se bojí, když na něj kluk namíří špuntovku, a rovnou prohlásí: "Všechno dáme." Tento díl Pinďovi ke cti věru neslouží!!!

Muž přes palubu (in 23, 1972). Narozdíl od svých kamarádů se Pinďa očividně bojí vykradačů vraků, které Čtyřlístku ukazuje ze člunu S. Holmepes.

strachVeselo je na pouti (in 24, 1972). Zaskočený Pinďa se bojí sám sebe a chce jít domů z pouti poté, co málem zastřelil pána ve střelnici. Fifinka ho zadrží, vezme ho ruské kolo, ale tam se Pinďa taky bojí. Nejvíc se však začne bát až v cirkusovém stanu kouzelníka Huga-fuga. Schová se dokonce za Bobíka, aby si ho mág náhodou nespletl s králicí. A vzápětí se doslova zhroutí na židli, protože by mohl být (náhodou) využit jako oběť mizící v bedně. Bobík ho však zastoupí. Ve finále tohoto příběhu zato Pinďa projeví až bláznivou odvahu, když pronásleduje létající koberec pomocí balónků.

Za tygří kůží (in 25, 1972). Pinďa se lekne lva, ale očividně méně než Fifinka. Když pak objíždějí v autíčku na silnici slona, Pinďa radši zavírá oči. V témž příběhu se Pinďa právem bojí svého utopení - a vzápětí i krokodýla. Inu, neměl mít chuť na "zelí africké". Na posledním obrázku se bojí Finky v tygřím kožichu, ale určitě jen z legrace.

Záhada obrazovky (in 26, 1973). Bojí se, že mu Myšpulín srazí na nohu televizi - a bál se toho právem. Dále se Pinďa bojí, zda bude mít Čtyřlístek dost peněz v prasátku.

Rytíř a hradní paní (in 27, 1973). Pinďa se právem strachuje, že Čtyřlístek všechny své čtenáře "neoběhne ani za rok". A když pak rozbije tři talíře během žonglování, leká se i hospodyňky Fifinky.

Boj o zlato (in 28, 1973). Pinďa leží otřesen na zemi po strašlivé Bobíkově ráně, po níž pingpongový míček prošel Pinďovou pálkou - i oknem. A Pinďa: "Pomóc, vražda!"
Pinďa se ale skutečně vyděsí, až když jeho dlouhé uši zaslechnou podlý plán mužů, kteří chtějí překazit Bobíkovo vítězství v závodě.

Bukanýři na Blaťáku (in 29, 1973). Pinďa se bojí, jak dopadne po uklouznutí na mýdle, ale opravdu se vyděsí až Bobíkova vyprávění o pirátech. Navzdory tomu je to on, kdo jde na ostrůvek na noční průzkum. Svůj strach v tomto dílu tedy překoná.

Přistání v divočině (in 31, 1973). Pinďa se bojí pádu letadla. Po přistání na rukou zase nocování bez stanu. Posléze ho vyleká buvol: tak moc, že je v tu ránu v koruně stromu, kde se pak bojí vos. A taky že dostane žihadlo, když pak utíká.

O zlatého kanára (in 33, 1974). Pinďa se bojí, zda se zpívající Bobík nezbláznil. Vyleká ho i ucpaná trumpeta.

strachTajemství věčného vejce (in 34, 1974). Pinďu zaskočí či přímo vyleká obyčejné vejce mezi těmi zpevněnými, jimiž žongluje.

Záhada bílého koně (in 35, 1974). Pinďa se nepokrytě krčí před titulním hrdinou a přímo říká: "Já se bojím."

Ve stínu pralesa (in 36, 1974). Na Pinďu spadne obří květák, což ho vyděsí, ale když se ocitnou v "džungli trav", je to právě on, kdo se vyráží "proškrábat" pro pomoc. Opět tedy příběh o překonávání strachu.

Strašidla táhnou (in 37, 1974). "To vám tak věřím," říká sice Pinďa před spaním, ale strašidel na nedalekém hradě se viditelně a opravdu leká a bojí. Pak ho však vyděsí spíš Myšpulín. A když má hlídku, vystraší ho výkřiky ze zříceniny. Nakonec Pinďa spolu se Čtyřlístkem zděšen prchá před návštěvníky hradu, kteří si totiž strašení zaplatili. Bojí se i za otevřenými dveřmi, kam se s kamarády zázračně vtěsnali před pronásledovateli.

Ďáblova stěna (in 39, 1974). Pinďa se už předem bojí výstupu na titulní skalní stěnu a trochu se bojí vyhazování lana do výše.

Záhadný APOBAB (in 40, 1975). Tady se Pinďa jen ostýchá, když mu jedna paní odpojuje od kalhot síťovku, ale pak se skutečně vyleká APOBABA, a to ve chvíli, kdy robot leští podlahu.

Emír má zelenou (in 41, 1975). Pinďa se bojí nejprve fanoušků, kteří Čtyřlístek považují za taneční soubor, a nakonec na chvíli i fandů Čtyřlístku - až mu z toho nadskočí čepice.

strachModrý přízrak (in 42, 1975). Pindu vyleká, když slyší, jak proti jejich vozítku kují kluci pikle.

Vládci peřejí (in 44, 1975). Pinďa se vyděsí, když se s ním a Bobíkem potopí kajak, ale skutečná hrůza se ho zmocní, když Fifinka dopádluje a narazí na kámen. Kajak se potopí a Pinďa se s ní na onom kameni v hrůze objímá.

Zajatci černého hvozdu (in 45, 1975). Pinďovi není do smíchu, když ho divoká kačena srazí z letícího pouťového letadélka a on se k zemi snáší brzděn jen balónkem. Vzápětí se strašně vyděsí a představuje si, co mu udělá pes hajného. "Je konec! Ten nás vyčmuchá!" V tomtéž příběhu se hrozně lekne dřevorubce, kterého se bojí i při večeři, když jde onen muž nabrousit sekeru.

Příliš mnoho detektivů (in 46, 1975). Pinďu tu vyděsí Holmepes, který prudce otevře dveře, k jejichž klice je přivázána Pinďova židle.

Čtyři ve Čtyřlístku (in 47, 1975). Pinďu vylekají tapety, na kterých upadne. Zrovna tak tapeta, která se na něj sroluje se zdi. Bojí se taky o váhu, vždy když se na ni postaví Bobík. A dost se vyleká, když zjistí, že rozstříhal ubrus. Taky pes v televizi ho notně vyplaší - až se dá na útěk. Ve vlaku se zase obává, že si zapomněl klíč od chaty strýce Findi. Za rohem chaty ho pak k smrti vyleká kluk, takže Pinďa upustí naštípané dříví. Hoch ale Pinďu vyloženě děsí i dál: báchorkami o strašidlech, o kostlivci, čertovi.
Pozdě večer se Pinďa podívá z okna a vyděsí se přízraku u lesa a již zcela totálně ho vystraší na okno klepající dýňová hlava. Bojí se ještě ráno v posteli. V posledním z příběhů téhož Čtyřlístku se pak Pinďa ještě děsí svých neviditelných kamarádů. "Pomóóc! Neviditelný přízrak!" řve. A neviditelní jej pak donutí vyhodit čtivo, kterým se napájel. Byly jím kupodivu brakově sešitové horory Neviditelná hrůza, Fantom paneláku, Vyjící přízrak aj...
Jinými slovy, tento poslední příběh se snaží odhalit a analyzovat příčiny stálé Pinďovy vyjukanosti. Tajně totiž škváry četl a přistižen zde vyskočil z křesla už jen zvuku domovního zvonku. Vcelku Čtyřlístek plný Pinďova strachu.

Na rozkaz císaře (in 48, 1976). Pinďa se po cestě časem ocitá s kamarády v minulosti a poleká se přijíždějícího kočáru.

Chatrč na spadnutí (in 49, 1976). Pinďa se právem bojí o Bobíka, na kterého se vysypaly cihly.

strachSignály z neznáma (in 50, 1976). I z titulních signálů je Pinďa vyjukaný. A když později uslyší slovo tygr (tak totiž nazve Myšpulínův mimozemský dvojník kocoura Macka), schová se Pinďa rovnou pod stůl. Pinďův mimozemský dvojník naopak strach nejeví.

Pošlete mrak DM 1 (in 51, 1976). Stejně jako celý Čtyřlístek, tak i Pinďa se nakonec na útěku bojí vodní záplavy.

Mořský koník (in 52, 1976). Pinďa v obavě varuje Bobíka před hřebíky, ale skutečný strach dostane - na rozdíl od Bobíka - až pod vodou. Z ohromné ryby.

Zaostřeno na šelmy (in 53, 1976). Na začátku je Pinďa zaskočen a v obavách: Fifi má dojem, že už zase čte brakovou literaturu. V balíku je však kamera. Kvůli natáčení se Pinďa oblékne do lví kůže a strašlivě ho roztřese a vyděsí skutečný lev.

Chyťte ho! (in 56, 1977). Pinďa se bojí Bobíka, který ho chytne za šli, protože Pinďovi vzal vítr vítězný los. Posléze Pinďa ve strachu utíká před jistou maminkou a jejím dítětem v kočárku.

Fantóm stadiónu (in 57, 1977). Pinďu-bruslaře doslova rozklepe nápis nalezený na jeho zádech: "Jestli pojedeš závod, bude s tebou zle!" A co je zde místo podpisu? Obrázek strašidla! Pinďa se také notně vyděsí, když mu kluk nasype pod brusle písek.

Přízrak hlubin (in 60, 1977). Kluk na pláži vyděsí Pinďu vyprávěním o jezerní příšeře. V pouťovém domě hrůzy se však Pinďa překvapivě nebojí.

Lev kráčí městem (in 62, 1977)... a Pinďa se ho - ve sklepě - očividně děsí víc než ostatní.

Sedlo a stáj (in 69, 1978). Pinďa se dost bojí na hřbetě uhánějícího koně.

strachVelké překvapení (in 70, 1978). Právem se Pinďa bojí o talíře, když uklouzne na mýdlu a nedonese je celé... Podobně se brzy bojí o vědro s barvou. Opět právem.

Trosečníci pouště (in 71, 1978). Pinďa se bojí o buchtu.

Neptun jde ke dnu (in 74, 1979). Pinďa se bojí, aby nebyl poznán dětmi ve svém přestrojení. Pak se zase strachuje pod vodou, když ho zaháčkuje rybář...

Okouni táhnou (in 75, 1979). Pinďa se bojí, že Myšpulín nic neuloví v řece, a skoro se modlí. Později Pinďu vyděsí rak zakousnutý klepetem do jeho prstu a nakonec utíká celý Čtyřlístek vyděšen před rybářem.

Záhadný škuner (in 77, 1979). Pinďu vyděsí pirátská loď na jezeře. Bojí se pak i před vyloděním na ni.

Lovci rekordů (in 78, 1979). Pinďa je vylekán pořadatelem běžeckého závodu, protože nese místo štafetového kolíku štangli salámu.

V džungli trav (in 79, 1979). Čtyřlístek se zmenšil a Pinďa hned považuje housenku za draka a chce utéci. "Všude na nás číhá nebezpečí," děsí se, a pak se bojí, že by mohl být zakopán mravenci až po krk do země.

Tajemství starého alchymisty (in 80, 1979). Pinďa se nejprve strachuje o dort a pak ho vyděsí modrý Myšpulínův obličej.

Bitva u Blaťáku (in 81, 1979). Pinďa se očividně bojí sněhových koulí. Je v bitvě u Blaťáku zajat a bojí se ve sněžném hradu, co že s ním bude.

Kde je Merkur? (in 82, 1980). Pinďa i Bobík se leknou, když jim opice pod nohy vmete rajčata.

Pinďa za nic nemůže (in 83, 1980)... a v úzkostech se zde kaje.

Racek volá SOS (in 84, 1980). Pinďa se bojí o Bobíka letícího na rogallu. Pak i sám o sebe.

Soumrak loupežníků (in 85, 1980). Pinďa je vyděšen i Fifinkou v kostýmu.

Velký švih (in 86, 1980). Čtyřlístek včetně Pindi prchá ve strachu před boxerem.

strachVzpoura robotů (in 87, 1980). Pinďa se bojí, kdo bude doma hlídat tzv. rodomíky.

Za čest krále (in 88, 1980). Pinďa sní o tom, jak se ztrácí z bitvy.

Tajemství zeleného mýdla (in 90, 1981). Pinďa je vyděšen létajícím kobercem, ale nakonec má naopak obavy, aby jim koberec neuletěl z domku, a tak zavírá okno.

Mistři volantu (in 91, 1981). Pinďa se bojí při skocích autem - a také chvil, kdy je soupeři dohánějí. I následná havárie ho vyděsí nejvíc ze všech čtyř.

Říďa to zařídí (in 92, 1981). Pinďa se bojí, že ho Bobík zboxuje.

Haló, tady ufoni! (in 93, 1981). Pinďa se bojí rozhlasové hry o ufonech, aby se vzápětí lekl i prosvištivší nad ním kosmické lodi.

Muž z láhve (in 94, 1981). Pinďa se tak bojí titulního muže z láhve, až se celý roztřese. Už menší úzkost zažívá při sledování kopané v televizi.

Srnčí stezkou (in 95, 1981). Nejen Pinďu vyděsí dav běžců.

Černá sobota (in 96, 1981). Pinďa žije chvíli v hrůze, že jsou všichni otráveni houbami.

Past na medvěda (in 97, 1981). Myslivec Bárta vyděsí Pinďu řečmi o medvědovi.

Karamely pro tetu (in 98, 1982). Bobík se stal miminkem a Pinďa se bojí, aby nesnědl mýdlo.

Pozor, padá omítka (in 99, 1982). První z pádů omítky vyděsí právě Pinďu, ale jinak se v tomto dílu překvapivě bojí spíše Myšpulín!

Strážci majáku (in 101, 1982). Pinďa se tak bojí mlhy, až se chytá Bobíka a pláče. Uvnitř majáku zas považuje houkačku za strašidlo.

Přízrak z Černé věže (in 102, 1982). Když dojde Čtyřlístek večer pod hrad, Pinďa se chce vrátit. Už od začátku byl zděšen, protože uvěřil kastelánovu synovi, že ve věži straší. Opět obejme ve strachu Bobíka, když ho vyděsí netopýři, a nakonec Pinďu úmyslně děsí i Bobík sám... Ani to není všechno, poněvadž v noci je Pinďa z celého Čtyřlístku nejvíc vyděšen jakýmsi kvílením. Vyskočí i se spacákem. Pro Pinďu to byl jeden z vůbec nejúzkostnějších dílů.

Ledová plavba (in 103, 1982). Pinďa se pošetile schovává do spácáku před rachotem praskajících ker, ale ledního medvěda se přece jen víc poleká Fifinka.

strachTřetí planeta (in 104, 1982). Pinďa už zase strachy klečí. Ocitli se totiž na neznámé planetě. O pomoc začne Pinďa křičet, když se pod nimi roztéká kosmická modul, a vzápětí sice spatří šipku ukazující na Třeskoprsky (6 km daleko), jenže má za to, že "je nemocný a vidí přeludy". Už zase objímá Bobíka a věří, že brzo umře. Inu, od čísla 100 jako by Pinďův strach kulminoval.

Omyl velkého mága (in 105, 1982). Pinďa je vyděšen domnělým zemětřesením a pak i příjezdem obyčejného autobusu.

Mistr Šarivari (in 107, 1983). Kouzelný cylindr Pinďu vynese na lustr a vyděsí.

Ovčáci čtveráci (in 108, 1983). Pinďu vyděsí i přítulný ovčácký pes.

Cesta mořských vlků (in 109, 1983). Pinďa se lekne, že se kluci z člunu Mořský vlk utopili.

Nezkrotná řeka (in 113, 1983). Pinďa spadne do vody, kterou za dveřmi chaty takto po ránu nečekal. Ale ještě víc se bojí, když jde - chvíli nato - "přes palubu" Bobík. Nakonec Čtyřlístek přistana v noci na stromě a Pinďa další ráno zůstane v úleku viset na dveřích.

Páni opraváři (in 114, 1983). Pinďa se zděsí: zapomněl totiž utrhnout list z kalendáře! Pak ho vystraší pračka. Potom proud vody z rozbitého kohoutku a konečně i plechovka lepidla, o kterou zakopne.

Hodina duchů (in 115, 1983). Pinďa se tady víc než nějakých přízraků leká prodavače vstupenek a Fifinka ho proto musí obejmout. "Ode dneška se nebojím žádných strašidel!" prohlašuje ušatec na konci. Uvidíme!

Perníková chaloupka (in 118, 1984). Víc než tři Čtyřlístky nevydržel. Na jejich vlastní půdě skáče Bobíkovi opět do náruče jako mimino, když si se strašidly splete loutky starého divadélka.

Pes na stopě (in 119, 1984). Pomocný elektronický slídič chňapne do čelistí malého pána a Pinďu přitom musí chytat Myšpulín, aby se leknutím nesložil.

Velký bengál (in 120, 1984). Hned na druhém obrázku se Pinďa očividně bojí i právě vybalené knížky zaslané jim Bobíkovou tetou: Lučba pro užitek domácí.

Bruchnička to zařídí (in 121, 1984). Při příletu stroje času vrhá se Pinďa v úleku na Myšpulína a v budoucnosti se pak schovává za Fifinku.

Muší kapky (in 122, 1984). Spolu s Fifinkou a Myšpulínem se Pinďa rozklepe při ráně do zdi, kterou si Bobík zmrzačil levačku. A pak se Pinďa bojí o ucho, když ho chce Bobík plácnout kvůli mouše.

strachZelené peklo (in 127, 1985). "To nic, jen jsem se trochu lekl," konstatuje Pinďa odnášený Myšpulínem a Bobíkem od anakondy, které dala Fifi hrdinskou petardu pánví. Ani pád do vodopádu se posléze neobejde bez Pinďova zděšení, které je tentokrát dokonce zachyceno i na film.

Regata na Blaťáku (in 128, 1985). Při katastrofě pramičky Pinďa v úzkosti chytá Myšpulína za nohy: "Jsem neplavec!"

Ostrov delfínů (in 130, 1985). Jistý kluk pouze předvede, JAK na titulním ostrůvku straší, a Pinďa se celý rozklepe hrůzou.

Velká paseka (in 131, 1984). Pinďa si úzkostně představuje, jak ho pronásleduje jakýsi žoldák s šavlí. Notně se pak i lekne obyčejné paseky.

O zlatou harpunu (in 133, 1985). Pinďa, jak vidno, plavat umí. Dokonce pod vodou. Tam dole však - jako první ze Čtyřlístku - musí zděšeně upozornit na žraloka. Ten ho přesto zaskočí a Pinďa kvílí: "Jejky!" Ryba dostane Pinďu až ke stále, kde se ušatec znovu celý roztřese: "To je můj konec!" Je to vlastně vtipná parafráze na Spielbergovy Čelisti.

Příšera z jezera (in 134, 1986). "Hrůza!" chytá se Pinďa za uši - už při vytí pejska Broka.

Zámek bez klíče (in 135, 1986). Ve Fifinčině fantazii se Pinďa bojí bijícího pohádkového obušku z pytle.

Poselství tamtamů (in 137, 1986). Palmou vymrštěný Pinďa sice "konečně vidí Kilimandžáro", ale notně letem vyděšený. Dorazí ho na zemi nosorožec, před kterého dopadá, a pak propast, kam se na útěku málem zřítí. Následuje scéna jak vystřižená ze závěru prostředního dílu Indiana Jonese. Když Pinďa vylézá z propasti k Bobíkovi, zoufale dí: "Vždyť víš, že neumím šplhat!" "Ale umíš!" opáčí Bobík. "Právě ses to naučil," dodá Myšpulín. A každý z nich drží Pinďu za jednu ruku, ušatec však stejně zůstává zoufalcem a později se bojí i domorodců a jejich tamtamů a opět se úplně roztřese.

MIŠ (in 138, 1986). Překvapeni zjišťujeme, že se Pinďa bojí i myší a na stůl vyskočí dokonce i před umělou myškou Myšpulínovou.

Antianopheles (in 140, 1986). Vyděšený Pinďa má naivně za to, že se před komáry zachrání na stromě.

strachV zajetí obrazovky (in 142, 1986). Tak tady se zmíněné televizní obrazovky bojí Pinďa - jako jediný ze Čtyřlístku - už na titulní straně. Ve vlastním příběhu se pak opět strachuje, ale spíš při sledování fotbalu.

Zelená je tráva (in 143, 1987). Pinďa se právem bojí o letadélko.

Velké čarování (in 144, 1987). Tohoto čarování se Pinďa v říši za zrcadlem bojí až tak moc, že se rozklepe. Nic nového. Leká se nejen černokněžníka, ale i obyčejného pohádkového dědka s babkou.

Bílá past (in 145, 1987)...je tvořena sněhem, kterým zapadá domek Čtyřlístku. Pinďa se této pasti bojí už předem, ještě než Bobík otevře dveře.

Rytíř (in 146, 1987). Hned na začátku Pinďu vyděsí exploze, ke které došlo během Myšpulínova vynalézání. Na hradě se pak ušatce zmocní hrůza, když se ozve zanaříkání strašidla.

Cesta do neznáma (in 147, 1987). Pinďa se celý typicky rozklepe poté, co spatří pistoli v ruce muže v kabině nákladního auta.

Přízrak v domě (in 148, 1987)... je přízrakem neviditelným. A Pinďa se ho bojí.

Černý den (in 149, 1987). Brečící Pinďa vkleče spíná ruce před katovým pacholkem, ale je to naštěstí jen Bobíkův škaredý sen. Pinďa se později úplně roztřese, když mu Bobík o snu vypráví, a otevře snář: "Kat? To znamená malér! Já mám STRACH!... Radši bych nikam nechodil!" Navíc je zrovna pátek třináctého. Bobík pak Pinďovi ještě cosi zašeptá a tomu se rovnou udělá špatně a musí si sednout.

Ohnivá řeka (in 152, 1988) = lesní požár. Jako první se ho zděsí právě Pinďa, ale vzápětí vyrážejí s Bobíkem statečně hasit.

Akce Pěnkava (in 154, 1988). Pinďa se bojí o pěnkavu ohrožovanou kocourem, ale Bobíka pak běží do noci zachraňovat jako první.

Nekonečně malý svět (in 155, 1988). Obavy jsou na Pinďovi znát už od začátku, ale vyloženě ho vyděsí až útok baktérií. To se chytí za uši... "Plnou parou a honem," spíná ruce v touze po záchraně.

Duchu, jsi tu? (in 156, 1988). Když Pinďa poprvé slyší o duchovi, očividně dostává strach, pak si však v muzeu vede vcelku statečně.

strachVelmistrova závěť (in 157, 1988). Už na obálce se Pinďa bojí ve starém hradě. Ve vlastním příběhu kráčí spolu se Čtyřlístkem vyplašeně skrz větvící se podzemní chodby. Jen na něj dopadne pár kapek od stropu, chce aby se všichni zastavili, protože se prý "topí".

Vlak do Oklahomy (in 158, 1988). Pinďa se roztřese při pohledu do ústí bubínkového revolveru a vrhá se poté se sepjatýma rukama na kolena před Myšpulína a Fifinku. Nato ale naopak srdnatě šplhá za plné jízdy na střechu vlaku a skáče z vagónu na vagón. Tento díl připomíná Ocelového oře, ale až na to, že se to Pinďovi všecko jenom zdálo.

Psí hvězda (in 159, 1988). I na psy z cizí hvězdy kouká Pinďa notně vystrašeně, ale když Fifinka, kterou později pozoruje na obrazovce, omdlí při pohledu na vnucovaného jí ženicha, je to překvapivě Bobík, kdo se "na to nechce dívat". A Pinďa? Ten naopak odmítne vypnout video.

DUP (in 160, 1988). Myšpulínův robot zvaný "domácí univerzální přítel" potřese vyděšenému Pinďovi rukou až moc mocně - a znova se ušatec vyděsí, když Myšpulín postřehne, že je v robotovi vypjato přátelské centrum.

Poklad kapitána Kida (in kniha, 1988)
Na moři se Pinďa poněkud bojí mlhy. Víc už žraloka, který málem dostal Myšpulína, vyloženě však ho vyděsí až noční Eliášův oheň na jeho přátelích. Roztřese se: "Jejky, jejky!" Strach má ovšem i o Fifinku, která v bouři málem uletí. A pak o všechny tři kamarády, které to na rozdíl od něj smetlo přes palubu.
Pinďa dokonce pláče pro svého kamaráda Bobíka v domnění, že se utopil. A mimochodem, Bobík v tomto příběhu Pinďu označuje jako neplavce...
Další Pinďovy strachy přijdou, když se loď začne potápět. Pinďa nejprve za žádnou cenu nechce skočit do moře, a pak ho to odnese s nějakou bednou dost daleko od jeho přátel. To se mu pranic nelíbí.
"Oni nás rozšavlují," třese se Pinďa později před piráty, ale když jejich zakletá loď kouzlem zmizí, Pinďa opět pláče. Stojí za pozornost, že i v tom pláči stihne konejšit brečící Fifinku. Nakonec na pustém ostrově vyleze přes noc až do špičky palmy, jak se bojí divoké zvěře… A bojí se i na obálce celého svazku…

Jak se chodí do pohádky (in kniha, 1988)
Pinďa se bojí, že skřítek, který se objevil u nich ve spižírně, kouše, a vyloženě dostane strach, když jim ten trpaslík hrozí, že kdo řekne určité zaříkávadlo, zkamení. Vyděsí ho, když Fifinka vzápětí zmizí... V pohádce se pak bojí lézt po provazovém žebříku do domku na ocelové nožce, k ježibabě, a má strach z požití netopýřího sádla. Bojí se i v kouzelníkově hradě, očividně taky při letu pod kouzelným parapletem, to už taky na obálce.
Dále ho vyděsí úředník a kopa formulářů, které má Čtyřlístek vyplnit. A když chce Čtyřlístek před panem králem vystoupit s komickým číslem, Pinďa opět dostane vyložený strach. Vyleká ho i paní, která si sedla na Fifinku proměněnou v kámen. Později se pro Fifinku rozbrečí. A pořádně se lekne i ve chvíli, kdy se Fifinka znovu zjeví - s kýchnutím. Znovu je zoufalý, že všichni zapomněli kouzelné zaříkávadlo...

strachNebezpečný míč (in 161, 1989). Míč zůstane v koruně stromu a když pro něj Pinďa vyleze, zůstane viset za šli a zoufale volá o pomoc. Na konci téhož příběhu už se ale naprosto nebojí skákat na neobyčejně pružné matraci.

V komoře je myš (in 162, 1989). Tentokrát se myši nebojí (už na titulní stránce) z celého Čtyřlístku jen Bobík, zatímco ostatní visí na lustru. Ve vlastním příběhu jsou Pinďa, Bobík a Myšpulín vyděšeni Fifinčiným bolestným výkřikem. Chytila se do totiž pastičky.

Římské tajemství (in 163, 1989). Čtyřlístek se propadne časem. Všichni jsou z toho naštvaní, jen Pinďa je zoufalý: "To je KATASTROFA!" Nakonec se - zase jen on - leká i hlídače výstavy.

Únos (in 164, 1989). Pinďa se už na obálce bojí o spoutaného Myšpulína. "Někdo chce zneužít jeho vědomostí!" tahá se v příběhu zoufale za uši.

Podařené pilulky (in 165, 1989). Myšpulín vytvoří stav beztíže, což zvedne z podlahy a vyděsí úplně všechny.

Výlet pro čtyři (in 167, 1989). Pinďa si přečte, co je napsáno na papíru, který vypadl ze středověkého bestiáře, a celý se rozklepe. Právem: za chvíli je místnost plná oblud. Pinďa se klepe dál a všichni utečou na střechu.

Cirkus Pepi (in kniha, 1989)
Pinďa opět zapomněl trhat kalendář a bojí se proto trochu Bobíka, který ho kvůli tomu popadne za šli. Později se lekne rozzuřeného Myšpulína. Ještě později je Myšpulínem vyděšen i ve spánku. Jedinkrát v dějinách ho vidíme bát se i hlavou dolů - po obrácení letadla, když se chytá Myšpulína. Také se bojí o Bobíka, který má být zastřelen, a v cirkuse je zoufalý, protože neví, s čím by vystupoval. Potí se a ještě větší úděs ho přepadne, když má chodit po laně. V kleci se zhrozí lva. "Andělíčku, můj strážníčku," modlí se. Lev jen konstatuje: "To si pochutnám!" A Pinďa klasicky: "To je konec!" Pak se však vzchopí, nepochopitelnou silou roztáhne mříže klece a uniká mistrně právě po laně. Nouze naučila Dalibora... Později se bojí i opic, opět pláče pro Bobíka, když má za to, že byl sežrán a... "Noc v džungli," říká později. "Hrůza! Oka bych nezamhouřil!"
Pak se vyděsí pochodujícího stromu, což je ale vlastně slon. "Sloni bývají zpravidla hodní," chlácholí jej Fifinka, Pinďa však praví skepticky: "Není tenhle výjimka?" Při koupání v moři se pak strachuje: "Kdo ví, co tu všechno plave!" V noci se bojí i u pralesního ohně: "normálních" zvuků džungle. Roztřese se a začne šišlat, utíká před tygrem. Znovu se má proč bát, když zůstane trčet na bidle vytrčeném z vody a zlý klaun po něm v této póze počne ještě pálit z pistole. Nakonec naštěstí všechno dobře dopadne.

strachLoupež století (in kniha, 1989)
Poprvé Pinďu vyděsí klakson náklaďáku. Úlek je tu i ve chvíli, kdy Bobík proletí cihlovou zdí, a když Myšpulín vyráží opět vynalézat, poklekne Pinďa a sepne ruce: "Jen opatrně!"
Pak ho k smrti vyděsí lupiči. Znovu si kleká, zoufá si: To já je poslal k sousedce! S pláčem se opírá o Bobíka a bojí se taky o zahrádku. Potom včel. Bojí se i padajícího stromu i útočícího býka a znovu je tu jeho strach z lupičů. "Utečeme!" potí se. V další fázi příběhu ho ale vyděsí a prožene sám Myšpulín, když mu lupou zapálí kalhoty. Zelení příslušníci Veřejné bezpečnosti však ve finále Pinďu nevyděsili.

Ztraceni v čase (in 170, 1990). Pinďa se vyděsí při poruše chronomobilu a již zase se chytá za uši, zezelená a je mu zle. To ale i ostatním. V pravěku Pinďu vyděsí dinosaurus. "Jsme ztraceni!" křičí na Fifinku. Ona však opáčí: "Ještě ne!"

Autoautomat (in 171, 1990). Tak tady se bojí v titulním voze opravdu všichni.

Tajemství almary (in 174, 1990). Pinďa se obává titulní skříně a ve světě za ní zůstává také vyjukaný. Navíc spadne ze střechy a visí z balkónu.

Hospodáři (in 175, 1990). Pinďa prchá dokonce i před nevinnými slípkami - a končí v močůvce.

MADOR (in 176, 1990). Už se zdá, že titulní robot Pinďu vůbec nevyděsí. Ale ve chvíli, kdy začne "magor MADOR" specifickým stylem "nakládat" jídlo do talířů, zaleze ušatec radši pod jídelní stůl.

Zálesáci (in 177, 1990). Nu, a tady vidíme Pinďu opravdu důkladně vyplašeného, jak prchá ze stanu před štiplavým kouřem.

Cesta kolem světa (in kniha, 1990)
V tomto příběhu Pinďu vyděsí nepravý sněžný muž. Pravého už se moc polekat nestačí. Později se bojí spolu se Čtyřlístkem i pouštních Arabů a jinde ve světě jsou posléze vyděšeni partou ozbrojených zlatokopů na koních. Pinďa se v opuštěném stavení bojí myší, ale před spaním ho místo nich vyleká dikobraz… Bojí se později taky Pinďu jednou vyleká dikobraz. Bojí se taky o Bobíka a při celní kontrole se notně zapotí. Bojí se i v letadle - už na obálce.

strachZachraňte Lidušku! (in kniha, 1990)
"Potápění je životu nebezpečné!" strachuje se Pinďa hned na začátku tohoto příběhu plného hrůz a Myšpulínem plánovaný sestup do 5000 metrů ho očividně děsí. Vyděsí ho ale i dva obyčejní kluci - až se úplně roztřese.
Přesto čte místo spaní s baterkou knížku Trosečník na širém moři a... Zmocní se ho totální hrůza. "Raději to zaspím!" řekne si.
Strašlivě se taky lekne chobotnice, jejíž chapadlo má zprvu za hada. Ten ho obtočí... Tvor pak Pinďu skoro přetrhne, když ho přátelé tahají zpátky na vor. Konečně se objeví loď, ale její posádka je NECHCE zachránit. "Nééé!" řve Pinďa. To již i ve skutečnosti. Probudil se totiž. Už od té chobotnice se mu vše jen zdálo a procitl úplně zpocený hrůzou.
Ostatní zatím klidně spí. Pinďa ale vstane a radši přeřízne provaz, na kterém má Čtyřlístek uvázaný ponorný člun. Ráno se pak ovšem bojí, aby nebyl odhalen jako pachatel, ale když padnou do podezření oni dva kluci, přizná se a na kolenou prosí za odpuštění.
Člun se najde, nasednou a vyplouvají. Když se ale chce Myšpulín potopit, Pinďa hned kvílí: "Jemináčku!" "Jen klid, nic se nemůže stát!" chytá ho Fifinka. Další hrůza přijde při průzkumu vraku. Pinďa vplave dovnitř (najednou plavat umí!), ale úplně se zamotá do provazu. A celý čas pak až do své záchrany má za to, že to byla další chobotnice. "Ale byl jsem to já sám!"
V moři najdou lodní deník. Myšpulín z něj čte. Píše se tam o příšeře, drakovi. Pinďa už se zase třese, klečí, spíná ruce. V noci nemůže spát. V tomto příběhu se skutečně překonává. Později se na písčitém pobřeží zděsí obřích stop. Skočí Fifince do náruče jak malé dítě a nechce zpátky - k stopám příšery, i když ho Bobík táhne. "Lodní deník mluvil pravdu," zoufá si.
Pak všechny vyděsí houkání parníku. Na něm se plaví zločinci, kteří chtějí příšeru ulovit. Čtyřlístek je touží předstihnout... Pátrá proto znovu pod hladinou a Pinďu záhy vyděsí strašlivý stín. Prchá. "Mořský vodník!" hrozí se. Jde však jen o hejno mřenek.
Konečně najde Fifinka mládě příšery, ke kterému se ale brzy dostaví i jeho velká matka. Před tou se Pinďa chytne v strachu za uši. "Má nebezpečně studený pohled," konstatuje. Mládě-Pepíčka později zločinci polapí. "Hrůza!" vidí to Pinďa dalekohledem.




Čtěte také (5 náhodně vybraných článků)
Karajda
Karajda
Výbuch v labor atoři
Výbuch v labor atoři
Další Němečkoviny
Další Němečkoviny
Příběhy 2003
Příběhy 2003
Krátké filmy
Krátké filmy
Toto nejsou oficiální stránky časopisu Čtyřlístek, ty najdete na adrese www.ctyrlistek.cz