wz






logo

© Pavel Chrz 2001 - 2017

Bukanýři
napsal Ivo Fencl

Čtyřlístek, Bukanýři a Rychlé šípyJaroslav Němeček sám a "dobrovolně" vzpomíná, nakolik ho v dětství zaujaly Rychlé šípy. Ale nejenom Němeček, především i Ljuba Štíplová se tímto klasickým seriálem konce třicátých let velmi ráda nechala inspirovat, a to právě během své scénáristické práce na Čtyřlístcích.

 Zcela markantním to pak je u dílu Bukanýři na Blaťáku (in 29, 1973). vzkaz od pirátů Ten očividně těží z Foglarových a Fischerových příběhů nazvaných "Rychlé šípy na pramici" a "Rychlé šípy trestají piráty" - ihned a konkrétně srovnejme třeba nejspodnější krajní obrázek Rychlých šípů na pramici s horním krajním obrázkem na čtvrté stránce "Blaťáku"... U Foglara tu vidíme hocha s pirátským šátkem na hlavě, který právě narazil na větev papírový vzkaz pro Rychlé šípy tohoto znění: "Tu loť sme vzaly mi! Pyráťy." U Štíplové vidíme (překvapením) na zem usedající Fifinku "tváří v tvář" velice, ale velice podobnému papíru, který je navíc rovněž naražený na větev a na němž stojí: "Uloupyly sme vám loť! Dyž se nebojíte, přiťte si pro ni. BUKANÝŘI."

Právě ony pravopisné hrubky TADY I TAM jsou nám nejjasnějším důkazem, že Štíplová od Foglara opisovala zcela určitě a více vědomě nežli podvědomě... A hned dalším Němečkovým obrázkem, kde je tato inspirace patrná, je samozřejmě i ten, na němž Fifince na hlavě přistává zelená "zahrádka". Vždyť naprosto stejný drn (i se stejným počtem kytiček!) již přistál (a rovněž do člunu!) i na hlavu Rychlonožkovu ve foglarovském příběhu "Dva čluny ztraceny" náležejícím pro změnu do série o válce Rychlých šípů s klubem Potápníků... A další obdoba, pokračujme: kytičky na hlavěČtyřlístek totiž vyráží proti Bukanýrům na své loďce až za tmy a přistane v jejich zátoce, načež jde Pinďa na výzvědy (a šlápnou mu na ucho)... V příběhu Jaroslava Foglara nazvaném Na nepřátelském ostrově ovšem už dávno předtím proběhlo totéž. I zde vyrážejí Rychlé šípy přes vodu a proti nepřátelské partě až za večera... a rovněž zde se k oněm klukům plíží, aby... Ale dost.

 Ještě bychom mohli pokračovat, jenže jaký to má smysl? A ne, ani neříkám, že by to snad vadilo. Přebírání situací se mi zdá naopak zcela regulérním a nepřesahujícím žádnou únosnou míru. Ba je to i poklona Foglarovi a Fischerovi! A tak si raději všimněme Štíplové vtipných inovací... Jsou! V příběhu Rychlých šípů musí totiž ještě Rychlonožka vyšplhat až do větví vysokého stromu, aby ukradenou loď spatřil (první obrázek na stránce)... V příběhu Čtyřlístku už na totéž stačí Myšpulínův radarohled. A dál? Už naštěstí podobnosti končí, protože zatímco Foglarovi hrdinové nepřátelskou partu svrhnou do vody (a ponechají osudu), u Štíplové naopak dochází ke kýženému spřátelení se. Ke skamarádění s dalším "čtyřlístkem"...

A dá se tedy závěrem i říci, že Rychlé šípy sice posloužily jako vzor pro úvodní příběh s Bukanýry, nicméně nijak příliš. Přesto však ano - a existují, jak jsem právě naznačil, dokonce hned TŘI LOKALITY v rozsáhlém cyklu Foglarova seriálu, odkud bylo těženo!

V těsně následujícím příběhu Pod velkým totemem (in 30, 1973) Bukanýři (byť ještě Bukanýry nenazývaní) vystupují znovu. Z "vodních trampů" však už se transformovali spíše na trampy klasické. A co ještě je tu důležitým? Samozřejmě hlavně ony dva obrázky zachycující ŠŤASTNÉ A VŘELÉ shledání Fifinky a Věrky!

Už na konci předešlého dílu spolu ty dvě vesele tančily - a nyní se k sobě přímo vrhají, aby se pak společně (a jako milý párek) staly i ženským čelem stopovací hry... Ne, takovou míru citů Štíplová už svým mužským hrdinům nedopřála - a lze dokonce nabýt i příjemně pádného podezření, že se při psaní s Věrkou hodně stotožňovala...

ohrada Nu, a tím účinkování Bukanýrů ve Čtyřlístku TAKŘKA skončilo. Takřka, ale přece jenom ne úplně. Vynořují se ještě i na celé poslední stránce příběhu Tajemství věčného vejce (in 34, 1974), ve kterém jsou navíc už od počátku Čtyřlístkem i očekáváni (a nezapomenutelnou je srážka na rohu plotů, byť opět jde jen o parafrázi dávné ohradní kolize Dlouhého Bidla s náručí Hlasatelů...). Nu, a ve Čtyřlístku Ve stínu pralesa (in 36, 1974) pak ještě "vystoupí" (vsedě) sama Věrka. Ale nesetká už se bohužel se svou přítelkyní Fifinkou a ta jí pouze pošle mísu naporcovaného květáku. Po Bobíkovi a po Pinďovi, přičemž je jen tak mimochodem odhaleno, že buď sama Věrka anebo spíše všichni Bukanýři mají poblíž Třeskoprsk i pěkný srub (už to však využito nikdy a nikde není)...

 Zajímavým prvkem pojícím dobrodružství Čtyřlístku prožitá s Bukanýry je ovšem i písnička "Bylo nás tam roku onoho, johohó...", již zpívají v prvním z příběhů Bobík společně s "kapitánem Žraloka", ve třetím příběhu pak ji na návštěvu přinášejí na svých rtech sami Bukanýři. Nu, a vzhledem k tomu, že v prvním případě hraje na kytaru Bobík a v tom druhém kapitán Žraloka, lze s jistou licencí i dedukovat, že snad onu písničku Čtyřlístek Bukanýry naučil.

 Bukanýry tvoří nepojmenovaný kluk s pirátským šátkem, Věrka, Jarda, Jirka, který si navíc říká i Vykulený svišť nebo Dravý sup. A zřetelné přátelství mezi Jirkou a Bobíkem je zde po vztahu Fifi-Věrka i druhým výraznějším citovým prvkem propojujícím obě čtveřice. A co se pak ještě týče přezdívek, víme navíc, že náčelník Bukanýrů si - přinejmenším na táboře - říká Velký bizon... a Věrka a Myšpulín zas Bobíkovi říkávají Tlustý vlk... On sám však dává přednost přezdívce Bystrý orel.

 A co ještě stojí za zmínku? Samozřejmě mapa. Mapa Blaťáku, které se nám dostává hned v prvním ze zmíněných příběhů. A dovídáme se díky ní například i to, že uprostřed Blaťáku leží jakýsi Kočičí ostrov... a že na pobřeží Blaťáku se nalézají vsi Velké a Malé Blatno. NU, a že DO Blaťáku se vlévá řeka Blatnice.

 A otázkou, kterou si můžeme položit až na samý závěr, pak zůstává, proč asi Bukanýři z příběhů Čtyřlístku tak zcela vyprchali (a podobně jako i třeba Sherryk Holmepes). Odpověď na tuto otázku neznáme, ale možná je vůbec i otázka sama špatně položena a měla by spíše znít: "A proč se Bukanýři vůbec objevili?" Musím říct, že jeden čas jsem se (zřejmě mylně) domníval, že to bylo i jakýmsi tlakem shora. A že třeba kdosi v průběhu nastávající normalizace tvůrcům Čtyřlístku přikázal: "Je třeba uvést ta zvířátka i do nějakého DĚTSKÉHO kolektivu - a pokud možno pionýrského." I to je možné. Protože však u žádného z pirátů nenacházím náznak jiného šátku, nežli zase jen pirátského (tedy bukanýrského, promiňte), zůstává zřejmě i tento názor jen velmi, ale velmi planou hypotézou. A pravdou snad bude i jen to jedno jediné, totiž že čtyři postavičky se přece jenom kreslí snáze a rychleji... než postaviček osm! Avšak čest Bukanýrů památce!




Čtěte také (5 náhodně vybraných článků)
Kouzelník Huryjáš
Kouzelník Huryjáš
Společnost za obrodu
Společnost za obrodu
Magnetky
Magnetky
Příběhy 1974
Příběhy 1974
Komiksácké pojmy
Komiksácké pojmy
Toto nejsou oficiální stránky časopisu Čtyřlístek, ty najdete na adrese www.ctyrlistek.cz