Rozhovor s Milošem Štíplem
napsal Ivo Fencl, červenec 2013

Když jsem byl malý kluk, domníval jsem se, že je autorem všech Čtyřlístků pan Miloš Štípl. Jako autor je, pravda, uveden na obálkách dlouhé řady čísel, počínaje třináctkou. Po své nedávné návštěvě u Miloše Štípla ve Střešovičkách v Praze už ale vím, že je ve skutečnosti jen autorem jednoho jediného ze Čtyřlístků. A to kterého? Osobně se domnívám, že to pan Štípl hodlá už provždy uchovat v tajnosti. A nemá ostatně pravdu? Není to nakonec zajímavější, když něco zůstane nedořešeno či nedořečeno? I takový Howard Phillips Lovecraft, také autor poutavých příběhů, by možná souhlasil. I ptal jsem se tam ve Střešovičkách hned několikrát, ale pan Štípl pokaždé jen máchl rukou... a prohodil: "Ale ne. Už je to tak dávno. Já si to už přesně nepamatuju." Připustil nicméně cosi jiného. O dlouhé řadě příběhů profesora Myšpulína, Fifinky, Pindi a Bobíka se svou manželkou vždy hojně diskutovali, takže na nich má značný autorský podíl.

Čtěte také:
Ljuba Štíplová (Miloš Štípl)
Zemřela královna Čtyřlístku Ljuba Štíplová


Smrt vaší paní vás zasáhla, konstatuji. A nedivím se.
Tři roky jsem se z toho vzpamatovával.

A potom jste mi zatelefonoval.
To proto, že jsem znovu přečetl váš článek Zemřela královna Čtyřlístku v deníku Neviditelný pes (Zemřela královna Čtyřlístku). Udělal jste mi nesmírnou radost.

Ne tak asi žena, která tenkrát couvala autem.
Ano, couvala, a já sám zvažoval i podání trestního oznámení. Ale pak jsme od toho upustili. Ljuba byla každopádně převezena do nemocnice, kde bohužel posléze zemřela.

Ačkoli mohla napsat ještě spoustu Čtyřlístků - a snad i knih. Pana Štíple, i tady máte velikánskou knihovnu.
Ta část vpravo byla Ljubina.

Jsou to, pozoruji, často hodně staré knihy. Nechtěl byste i vy napsat nějaké stručné vzpomínky na svou ženu, tu veleplodnou autorku pro děti?
Já na to nemám čas. Je tu veliký nepořádek a...

To bych ani neřekl... Napíšete tedy něco?
Ne. Ne. Musím utřídit řadu věcí... Ale máte pravdu v jednom. Je - i takhle k stáru, anebo právě takhle, příjemné si... i jen tak číst.

Na svůj věk, a to říkám upřímně, nevypadáte.
Vypadám - nevypadám, nicméně je mi pětaosmdesát.

Mrzí mě ale, že jsem už nerealizoval rozhovor s Vaší paní. Prostudoval jsem tenkrát i její rána díla, tedy ta z éry ještě před Čtyřlístkem, a udělalo to na ni, jak si vzpomínám, aspoň trošku dojem... Potom jsem jí teprve poslal otázky. Už je nezodpověděla.
Víte, pane Fencl, já stále počítal, a s docela vysokou jistotou, že se z té nehody Ljuba vykřeše. Chodil jsem za ní do nemocnice (poslední týden ji ovšem udržovali ve spánku) a úplně jsem tomu věřil. Já ano. Třeba syn už však ne... Asi chápal víc.

Máte jen jednoho syna?
Ano. Pracuje v počítačovém oddělení jedné advokátní firmy, která se zabývá obchodními známkami a patenty, často mě navštěvuje a donáší mi také dvakrát týdně jídlo.

Pokud vím, pane Štíple, tak ta žena, jejíž jméno nesmíme zveřejnit, couvala na přechodu pro chodce.
Jistě. A chtěla pak Ljubu v nemocnici několikrát navštívit.

To jí možná slouží ke cti. Vraťme se k něčemu veselejšímu. Říkal jste mi už před chvílí, že vaše svatba s Ljubou, tenkrát na Praze 5...
Opravdu, byla to komika! Nádherná. Opravdu byla. Za svědky nám šli dva moji spolužáci, kteří se o tu legraci hodně přičinili, a taky jsem měl předtím malér na koleji, protože my se s Ljubou zavřeli na pokoji a... Všechno je to ale strašně dávno, bylo mi teprve nějakých třiadvacet... Vzpomínám i na to, že měla na tu svatbu něco přešívaného, a že jsme se zachovali jako relativní intelektuálové.

Jakže?
Za peníze na prstýnky jsme si radši koupili Švejka. Zrovna totiž vyšel.

A obě rodiny, ze kterých jste pocházeli, se k sobě hodily? Anebo taky vznikala komika?
Víte, Ljubina matka byla velmi zvláštní. Nadaná. A matka má... Zase takový generál. Ale bavme se o Čtyřlístku.

Což je aktuálně i značka generující značné zisky, takže si mnozí mladí čtenáři často ani neuvědomí, že si Ljuba tím psaním tenkrát zase tolik nevydělala!
Tak to máte pravdu. A nebýt mého platu, bylo by to někdy zlé.

Vy jste inženýr, že ano.
Ano. Ale na druhé straně si poznamenejte, že mě postupně vyrazili z komunistické strany i z vysoké školy. A tak jsem jednu dobu makal na Smíchově ve výrobně cementového zboží.

A s Ljubou jste, jak vím, nebydlili vždycky tady, vlastně i kousek od Nepraktů, že?
Ne, ne. My spolu žili na Zlíchově. A v tom samém domě se narodil i Karel Hašler. Až později jsme se přestěhovali sem, do Střešoviček, ale to s panem Nepraktou je samozřejmě náhoda.

A je to náhoda i s tím tajemným, jediným Čtyřlístkem, jehož jste autorem?
Kryl jsem, jak dobře víte a jak jste o tom i psal, svým jménem manželku, a to v časech, kdy se jim jaksi nehodilo do krámu, aby publikovala pod svým vlastním jménem. Tedy na počátku sedmdesátých let. A já ji kryl, ale já ty Čtyřlístky nepsal. To je všechno její invence, její obrovská fantazie, její práce. A taky dnes, při reedicích, je to tak už správně prezentováno.

No, ale stejně, řekněte mi: Který je ten váš jediný Čtyřlístek?
Nezlobte se, ale na to si nevzpomenu. Proč by to ostatně mělo mít význam?