Dobrodružství Hupa a Hopa: rozbor
napsal Ivo Fencl

Zatímco dnes se dva rozpustilí opičáci Hup a Hop vyskytují již jak ve večerníčku, tak uvnitř opakovaně vydávané knížky, roku 1973, kdy se "narodili" (a kdy mi bylo báječných devět let) existovali ještě pouze ve třech číslech Čtyřlístku (27, 29, 31) a třech dobrodružstvích (i s velkým D), která měla celkem osmnáct stran (4+6+6) nakreslených Václavem Junkem (mj. i spoluautorem seriálu Rychlé šípy) podle scénáře Jiřího Kafky...

Čtěte také:
Dobrodružství Hupa a Hopa (seriál ve Čtyřlístku)
Dobrodružství Hupa a Hopa: knihy
Dobrodružství Hupa a Hopa: animovaný seriál
Dobrodružství Hupa a Hopa: mluvené slovo

1. Jak se pan kormidelník Rybička zachránil
Rytíř a hradní paní (Čtyřlístek 27, 1973)
napsal Jiří Kafka, nakreslil Václav Junek, 4 strany
"Je moře, v tom moři ostrov, a na tom ostrově žijí mnohá zvířátka," napsal pan Kafka již před pětatřiceti lety. "Taky stará želva a dva opičáci. Jednoho dne si želva zdřímla na sypkém písku a opičáci zas na jejím hřbetě..." Zkrátka, "spletli si ji s postelí... Studená voda vás brzy probudí," pomyslela si ona želva sloní - a šup do moře, po kterém si to (naštěstí) zrovna brázdí pěkná plachetnice Dobrodružství ubírající se okolo světa s kapitánem Velrybou a kormidelníkem Rybičkou. Ti opy zaregistrují a Rybička je v obráceném dalekohledu dokonce i uslyší. Lidé opičáky vyloví, přičemž scenárista považuje za normál, že šimpanzi nejen hovoří lidskou řečí, ale jsou i lidsky inteligentní (nad tím se zde tedy nikdo nepozastavuje).
Blamoval se ovšem pan Rybička velice, když si vůbec nevšiml, že opičáci jsou kluky a ušil jim překotně dívčí oblečky. Naštěstí... Oba borci Afriky zvládli předělat sukně na kalhoty a "dodrželi slib", takže se "pan kapitán Velryba o omylu svého kormidelníka nikdy nedověděl". A Rybička? Vyšil pak opičákům na čepice i jména, která jim sám dal, ale pletli si je dál, protože zvířata si pokrývky hlavy svobodně vyměňovala.

2. Jak zvítězili nad piráty
Bukanýři na Blaťáku (Čtyřlístek 29, 1973)
napsal Jiří Kafka, nakreslil Václav Junek, 6 stran
V pokračování se pak titíž čtyři hrdinové dostanou z Mokrého moře až do Oceánu miliónů ryb. Hup a Hop zde pilně krmí pilouny, a to značným množstvím brambor z podpalubí, když tu... Kapitán Velryba spatří v dalekohledu loď s černou vlajkou, na které je vyšita bílá lebka a dva zkřížené hnáty. "A my jsme vystříleli všechny dělové náboje k oslavě dne námořníků!" posteskne si kormidelník Rybička, nicméně... Ne, ani v tak dramatické chvíli nepřestane bafat z lulky.
"Nás může zachránit jen rychlost," reaguje kapitán. "Všechny plachty na stožár!!!" Opičáci vykonají povel. Ale piráti disponují daleko větším množstvím plachet. Dohánějí loď Dobrodružství.
I tak si ví Velryba rady a nechá na stožáry (správně však mělo být psáno stěžně) vyvěsit dokonce i košile, trička, kapesníky a kalhoty.
Přesto... je loď pirátů vyzdobená lebkou dál dohání. Nutno přistoupit k boji. Opičáci si naštěstí ví rady. Přinesou k dělům co "muži činu" místo koulí právě pochoutkové brambory z lodní kuchyně a výsledkem hned prvního výstřelu jest "plný zásah. Ty plachty nám vyperete!" hrozí sice starodávně odění piráti, co je jim to však platné? Uprostřed smršti brambor se nemohou ani dostat ke kanónům, přičemž největší užitek z utkání mají pilouni (mňam). "Jakživo" si takhle nepochutnali. A rozhodnou se i projevit vděk. Hup a Hop už jim i poradili jak, a tak čtyřčlenná rodinka pirátský koráb navrtá.
"Práce šlechtí všechny tvory... Otec piloun se synem pilounem řezali levý bok pirátské lodi. Matka pilounka s dcerou pilounkou zase pravý bok," líčí to Kafka, a právě když našim hrdinům dojdou brambory-střelilo, klesají piráti ke dnu a marně volají o pomoc. Nepřijde... A Hup a Hop jsou jmenováni "vrchními bramborovými dělostřelci" a obdrží od kormidelníka Rybičky po lízátku.
A pilouni? Těm všichni čtyři hrdinové i poděkují.

3. Jak opravovali stoleček
Přistání v divočině (Čtyřlístek 31, 1973)
napsal Jiří Kafka, nakreslil Václav Junek, 6 stran
A závěrečné pokračování trilogie? "Tak jako lidé, i moře mívá své nálady, bouří a hned zase hladí. Dnes se trochu rozzlobilo a Hop hlídkuje ve strážním koši, aby občas ohlásil nebezpečí," dočítáme se. "A Hup odpočívá v kajutě..." Nu, odpočívá?
Spíš baští. Džemy, jahody... Nakonec se napije i mléka. Brzy jest mu špatně a mluvící racek to letí oznámit do strážního koše Hopovi, který pak Hupa léčí i za pomoci obkladu přiloženého k čelu a s pomocí octa. Ten se ale vylije na zem, stolek měl totiž jednu nohu trochu delší.
I chtějí ji opičáci ustříhnout nůžkami, ale ty jsou tupé a aby nebyly, když jimi "pan kormidelník... tuhle stříhal papír".
"Nešlo by to pilkou, Hupe?"
"Tak ji přines."
Co následuje? Tušíme to...
Opičáci to přeženou a noha je zas moc krátká, počnou tedy přiřezávat i ostatní nohy, a tak to pokračuje..., až mají místo stolku klouzačku. Nakonec ani tu ne. A vtom vletí okénkem do kajuty racek: "Kormidelník jde!"
Opičí kluci ještě stačí uklidit a Rybička je najde už na lůžku. Se zavázanými hlavami.
"Copak? Bolí vás hlavy?"
"To jak jsme uklízeli."
"Chtěli jsme vám udělat radost."
"Však jste mi ji udělali. A bolest vás přejde, od práce ještě nikdo neumřel," mýlí se kormidelník a Hup a Hop opět dostávají po lízátku.
Tu se ale vrací racek a opakuje jako papoušek slova "hej říz... hej říz", která si Hup a Hop říkali při práci. Opičáci po něm však hodí čapky... a racek uletí na stěžeň nedaleké loďky.
A tím celý seriál i končí, byť právě působí dost neukončeně...