Rudolf Čechura psal Holmese
nejen do Čtyřlístků
napsal Ivo Fencl

Narodil v Želénkách u Duchcova (1931), vystudoval obchodní akademii v Chomutově (1950) a mimo holmesovského seriálu vymyslil a napsal i Maxipsa Fíka a řadu dalších knih. Méně už je známo, že nasbíral i deset platinových desek Supraphonu a jako autor detektivek má cenu Jiřího Marka (1999).

Čtěte také:
Sherlock Holmes (seriál ve Čtyřlístku)
Sherlock Holmes: reedice (příběhů ze Čtyřlístku)
Sherlock Holmes: rozbor (příběhů ze Čtyřlístku)
Sherlock Holmes: časopisy a knihy (povídky a romány)
Sherlock Holmes: mluvené slovo (rozhlasové hry a CD)
Sherlock Holmes: adaptace (porovnání případů)
Pestrý život jedné kočky
Maxipes Fík

Odkazy:
Co má společného Rudolf Čechura, Holmes a Maxipes Fík
ROZHOVOR: Odpovídá Rudolf Čechura (jiná verze stejného rozhovoru)
Česká společnost Sherlocka Holmese


S výtvarníkem Marcelem Steckerem jste v letech 1984-1990 realizoval pro Čtyřlístek celkem 28 dílů obrázkového seriálu o Sherlocku Holmesovi. Jak došlo na tuto úspěšnou spolupráci?

Marcela Steckera jsem vůbec neznal. Vybralo ho až nakladatelství Albatros a mně se jeho ilustrace líbily a pro své komiksy jsem ho Čtyřlístku SÁM doporučil. Osobně jsem se s ním však setkal snad jenom jednou!

Mimo tohoto cyklu existuje třeba i váš bohatě ilustrovaný příběh "Maxipes Fík u Sherlocka Holmese" (časopis Věda a technika mládeži 12. 12. 1977), kde jste geniálně propojil dva své nejznámější hrdiny!

Ano, ale tato povídka se Šalamounovými obrázky samozřejmě nevyšla ve Čtyřlístku a byla to jen taková legrácka pro předsilvestrovské číslo.

V edici Ilustrované sešity (Panorama ji vydávala souběžně se Čtyřlístkem) vyšel i další váš holmesovský příběh Sherlock Holmes a případ s ptáky (1987).

Jistě, ale opět tady nejde o kreslený seriál a kratší verze té povídky se po převratu objevila v mé knížce Dr. Sherlock Holmes v Čechách (1993).

Vraťme se tedy k vašim komiksům. Jak vlastně došlo na ty holmesovské ve Čtyřlístku?

Dlouze a složitě. A na počátku stály jen krátké rozhlasové hříčky, asi dvacetiminutové, jež si u mne postupně objednával dr. Josef Kleibl pro oblíbený sobotně dopolední pořad Meteor.

To já pamatuji! A Sherlock Holmes tady býval zlatým hřebem, když vystoupil vždycky až na závěr pořadu. A přitom ho vždy uvádělo i pointovalo působivé tango Jana Vodňanského To vaše alibi... Takže až pak jste své rozhlasové případy přepracovával pro Marcela Steckera a Čtyřlístek?

Jen některé. A ještě před seriálem přišla fáze povídek pro časopisy - a až poté i komiksy ve Čtyřlístku. A nakonec ještě knížky a pozor, některé Holmesovy případy jsem psal JEN jako obrázkové seriály pro Čtyřlístek a jiné zase vyšly pouze jako časopisecké povídky a ještě jiné výhradně v knížkách. Druhá a zatím poslední z těch knih je Čítanka pro začínající detektivy (2003).

Roku 2000 u nás vznikla Česká společnost Sherlocka Holmese, jejímž jsme oba členy, ALE VY jste byl už předtím po dlouhá léta jediným českým členem Společnosti Sherlocka Holmese v Londýně. Opravdu jediným?

Skoro dvacet let byl jsem v The Sherlock Holmes Society of London jediným nejen z Československa, ale ze všech zemí za železnou oponou. Jen krátce, asi jen jeden nebo dva roky, byl členem taky náš herec Jan Skopeček, který kdysi napsal hru Pes baskervillský (1965).

A teď se zeptám totálně nediplomaticky. Hodně peněz vás to členství stálo?

Členský příspěvek byl zpočátku pět dolarů.

A dnes?

Na rok 2005 už je to 42 USD.

Avšak Společnost přece sídlí v Londýně.

Já uvádím částku v amerických dolarech, protože tak ji platím. Jinak je to letos 21 liber.

Vy jste, pane Čechuro, anglofil. Ale v Holmesově vlasti byste prý žít nevydržel, jak jste na sebe jednou prozradil. Platí to i nadále?

Ano, platí to stále. Británii mám rád. Mám rád i les. Rád tam často pobývám. Ale trvale bych v něm taky žít nechtěl.

Kdysi jste býval ředitelem školy a spolupracoval přitom s rozhlasem. Roku 1961 jste se však do toho rádia jako jeho zaměstnanec moc snadno nedostával, načež vám zase vyčítali, když jste odsud dezertoval do časopisu VTM. Anebo vám to nevyčítali?

Uveřejnil jsem kdysi v odborném časopise Komenský článek o využívání rozhlasu pro školy a od té doby mě tam jistý dr. Smrčka zval na porady učitelů, a pak se mu uvolnilo redaktorské místo. Nabídl mi je. Nevadilo mu, že nevlastním rudou živnostenskou knížku a nevadilo mu, že ho oslovuji Pane doktore namísto řádného Soudruhu šéfredaktore. Nevadilo mu ani to, že jsem vesnický buran, a pomohl mi dokonce získat v Praze družstevní byt a já mu pak za rok a půl utekl do VTM kvůli třem stovkám navíc, protože jsem potřeboval splácet dluh právě na ten byt. Ne, nevyčítal mi to. Řekl, že to chápe, a loučil se velice srdečně, ale já se dodnes trošku stydím. Byl to skvělý člověk a já se zachoval pragmaticky, jak říkají politici. Čili počesku: jako hajzl.

Z VTM jste ale stejně po jedenácti letech (1973) šel. Na volnou nohu. Proč? Byl jste odejit? Musel jste?

Ano, musel. Přišlo na mě opakované udání, že jsem si dovolil přirovnávat komunistickou stranu ke krávě a tím ji zneuctil, a to v článku Pazákony (číslo 11/1968).

Vzpomínám si, jak jste jednou líčil styl svého následujícího života, a někomu bude na tu dobu připadat poněkud bohémský. Vždy dopolední procházka, pivo od jedenácti v Plzeňském dvoře na Letné, odpolední spánek a... Co vlastně dál? Psal jste nějakého toho Holmese aspoň za nocí?

Máte bohužel nepřesné informace, protože dopoledne jsem na procházky rozhodně nechodil! To jsem vyřizoval všelijaké pochůzky (podtrhněte) po redakcích a po knihovnách. Což je rozdíl. V Plzeňském dvoře jsem skutečně býval - tak od jedenácti hodin, ale nechodil jsem tam na pivo, nýbrž na oběd. Tři piva jsem přitom samo sebou vypil, to byla tehdy moje norma.

A kdy tedy došlo na psaní Holmese a Fíka?

S tím to bylo horší. Měl jsem ještě malé děti, a tak jsem psal opravdu spíš v noci, anebo taky odpoledne ve smíchovské kavárně Olympia, kde je dnes banka. Byla to sice oficiálně kavárna, ale čepovali tam plzeň! Sláva. Kávy jsem tam za těch dvacet let vypil asi tři.

Zpět však k Holmesovi, se kterým jste ve Čtyřlístku vydržel opravdu dlouho a o němž jste vydal i ojedinělé a průkopnické články. Bylo tehdy obtížné takto propagovat svou příslušnost k britské Společnosti?

Ne zas tak obtížné. Zpočátku mi samozřejmě cenzurovali veškerou poštu z Británie, ale pak usoudili, že je to pro režim neškodné, a asi tak pět let před převratem už mi chodily všechny zásilky neporušené. Možná, že však už měli cenzoři jen modernější techniku.

Vaše knížka Jak se stát Sherlockem Holmesem musela roku 1979 vyjít pod horším titulem Abeceda důvtipu. Jak k tomu odholmesení došlo?

Prosazoval jsem původní titul, ale v redakci mi řekli, že se musí "rozhodně změnit," a tak jsem Albatrosu odpověděl, ať si nový název vymyslí sami, no, a vymysleli ten nejblbější. Mávl jsem nad tím však rukou. Hlavně, že prošel text a Sherlock mi zůstal aspoň uvnitř.

Tu knížku jste, jak vím, psal v pronajatém srubu. Ale vždy až odpoledne, zatímco po ránu jste houbařil, přičemž sbírání hub pak proniklo i do vašich holmesovských příběhů: viz povídka Sherlock Holmes a suchohřib hnědý anebo čtyřlístkovský seriál Sherlock Holmes a případ podivného houbaře. Jste znalcem hub?

Nejsem mykolog, ale praktický a donedávna vášnivý houbař. V houbách se vyznám snad o něco líp než většina běžných houbařů, ale od roku 2004 už kvůli zdravotním potížím nehoubařím.

A ostatně: ve vaší oblíbené Anglii se na houby stejně vůbec nechodí.

Ne. V Anglii se skutečně na houby nechodí. Ale proč by nemohl Angličan Holmes houbařit aspoň ve Čtyřlístku? V detektivce se přece může ledacos.

Ano, a tak i čtyřlístkovský Sherlock rozumí houbám.

Na tom přece není nic divného, Holmes přec rozumí všemu. Jako i Stalin i Klaus.

Píšete i knihy pro dospělé. Těch si ceníte více než čtyřlístkovských komiksů anebo Maxipsa?

Nejde o cenění, milý pane, ale o to, že jsem až do převratu mohl vydávat JEN knížky pro děti a že všechny mé knížky pro dospělé vyšly až po něm, tedy kromě detektivky Nikdo nemá alibi, již ještě stačili vydat v dubnu 1969, tj. těsně před nástupem Hnusáka. To N, prosím, nevyhazovat!

A co myslíte, je lepší být slavným autorem dětí... než "jen" ne tak slavným autorem dospělých.

Nesouhlasím už s formulací otázky. Já nejsem slavný. Slavná je jen jedna moje postava. Maxipes Fík. A pak Sherlock Holmes, samozřejmě, ale toho jsem jen převzal od pana Doyla.

Píšete něco nového?

Píšu pořád, ale pomalu. Jsem líný.

Pro Českou společnost Sherlocka Holmese píšete i testy znalostí z holmesologie. Příklad otázky: Kolik schodů vedlo do Holmesova bytu na Baker Street? Už vás někdy nějaký zkušenější holmesolog na něčem nachytal?

Ty testy jsem dělal, ale víc jich dává dohromady náš prezident Aleš Kolodrubec - a ten toho ví o holmesologii víc než já. Já mám jen nezaslouženou POVĚST znalce. Asi proto, že se tím zabývám už tak dlouho a jsem v našem spolku nejstarší. Jenže se zapomíná, že se ve stáří zapomíná. Kdysi jsem zpaměti dovedl vyjmenovat všech 60 titulů Doylova díla o Sherlockovi. Dnes už bych to nedokázal.

Mezi příběhy vašeho Sherlocka Holmese ve Čtyřlístcích jsem našel i pár duplikátů k původním Doylovým povídkám. Nebo tedy rozhodně v názvech svých komiksů parafrázujete: Sherlock Holmes a případ v Čechách, Sherlock Holmes a liga zrzavých... Budete v tomto variování a vůbec v psaní Holmese do Čtyřlístku ještě někdy pokračovat?

Zatím to nemám v úmyslu.

Škoda. A co celý ten cyklus přeložit do angličtiny a předvést se s ním tam za Kanálem?

Přeložit českou detektivku neznámého autora do angličtiny, to je, pane Fencle, slušně řečeno poněkud smělá představa. Zrovna loni si sice nějaký Angličan vyžádal od Knižního klubu Čítanku pro začínající detektivy, ale to vůbec neznamená, že by ji chtěl ve své vlasti i přeložit.

Když tak listuji Čtyřlístky, nemohu se závěrem nezeptat, jak vůbec dostáváte všechny ty své nápady?

Takové otázky nemám rád a neumím na ně ani odpovídat. Nápad buď přijde, nebo nepřijde, a jak k tomu dochází, to by vám snad mohl vysvětlit třeba profesor Hoschl.

Tak se nezlobte a děkuji za rozhovor.