wz






logo

© Pavel Chrz 2001 - 2017

Knihovnička Čtyřlístek » Události a rozhovory » Jak se dělá Čtyřlístek
Jak se dělá Čtyřlístek
Silver, Neviditelný pes, 21.10.2003

Jak se dělá Čtyřlístek Středa 15. října se v Krakatitu nesla v duchu Slavných příběhů Čtyřlístku a jeho autorů, kteří zde uvedli a podepisovali v pořadní druhé souborné vydání příběhů slavné čtveřice, tentokráte z let 1971 až 1974. Během příjemného odpoledne zbylo trochu času na několik otázek.
První na řadu přišel vydavatel příběhů....


Silver: Jak se vydává český dětský comics v prostředí, které je zaplavené zahraniční produkcí?
Vydavatel: Sice prostředí zaplavené je, ale my jsme byli první. Ti, co to zaplavili, přišli až po nás a co se týče čtyřlístku, nezdá se mi, že by tím vysloveně trpěl, protože obecně ty náklady těch periodik značí hodně, nepohybují se v předsametových dobách, jsou výrazně nižší. U nás je to stále snesitelné, pořád je to celostátní časopis, v současné době třítýdeník. V dobách před devadesátým rokem to byl občasník, byla to knihovnička, i když to byl časopis, tak neměl oficiální statut a vycházel pouze osmkrát ročně. Teď vychází osmnáctkrát ročně, k tomu vydáváme speciál, což jsou také příběhy čtyřlístku, akorát jsou doplněny hříčkami a různými legráckami a rébusy, vychází osmkrát ročně, mimo to spolupracujeme na časopisu CD-romek Čtyřlístek, kde je vloženo cédéčko s různými sofistikovanými hrami, kdy mě samotnému někdy dá zabrat se dostat dál. Většinou to nechám na synovi, kterému se podaří tu hru dohrát. A mimo to vydáváme knížky. Produkce je tedy mnohonásobně vyšší, než byla v dobách, kdy vycházely tyto příběhy, které jsou sebrané v této knize.

S: Soupá náročnost čtenářů příběhů?
Myšpulín Vydavatel: Náročnost je daná možností výběru. Kdybychom byli nenároční sami na sebe, tak by nás čtenáři pravděpodobně opustili a šli by číst francouské, americké a podobné comicsy. Na druhou stranu nechceme, aby se čtenářům zahřívaly mozky samým přemýšlením, aby příběhy byly zábavné a poučné. Poučné v zábavním, nikoli školním smyslu. Myslíme, že Čtyřlístek rozšiřuje obzor našich čtenářů, máme tam i seriál pro věkově pokročilejší čtenáře, to je Rexík, který vychází pravidelně už devět let. Je tam tématika ekologie, či jiných aktuálních věcí, které hýbou společností. Ovšem z pohledu groteskního, legračního pohledu dětského.

S: Myslíte si, že by u nás nyní mohl vzniknout nový původní dětský comics bez zázemí, jako má Čtyřlístek? Samostatný, tvořili by jej jiní autoři?
Vydavatel: O tom pochybuji. Jedním z důvodů, které vidím na jiných comicsech, které ovšem nechci hodnotit, je podceňování příběhu. Stavba příběhů je špatná. Autoři se neuvědomují, že kreslený příběh je v první řadě příběh a teprve v druhé řadě kreslený. Aby upoutal, tak v první řadě musí být dobře postavený příběh. A v druhé řadě ho musí někdo dobře nakreslit. A lidí, kteří dobře nakreslí příběh, je poměrně dost, znám mnoho výtvarníků, kteří dobře nakreslí příběh, ale velmi málo lidí, kteří dokáží ten příběh dobře napsat. A často je nutné je ke comicsu vychovat. Většinou přijdou lidé, kteří předtím psali romány, ale comicsy psát neumí. Dá se jim to vysvětlit a oni se po několika příbězích zapracují. Pokud bych měl něco poradit našim konkurentům, tak velice upřímně bych jim poradil, aby si na to vzali profesionální scénáristy, kteří znají comics a těch je u nás velmi málo.



Pak v záplavě podpisuchtivých čtetářů zodpověděla několik dotazů autorka příběhů paní Ljuba Štíplová.

S: Jak se tvoří příběh čtyřlístku? Kde hledáte inspiraci?
autogramiáda Ljuba Štíplová: To je těžké říci. Někdy jsem o tom sama přemýšlela v průběhu těch let. Já jsem měla ráda pohádky, to mě zůstalo, ty jsem nepřestala číst. Poslední dobou čtu téměř jen pohádky, detektivky, fantasy a sci-fi. I když té fantasy už hodně méně, začíná být poslední dobou pitomá a ujetá. A miluju Zeměplochu. To je inteligentní čtení až do konce, je jen škoda, že to už končí. Nic s tím není k porovnání. Vnukovi jsem ji začala kupovat, když ani nebylo patnáct a hned mě v prvním díle okouzli barbar Cohen, "čo na štarý kolena pšišel o všechny žuby a tak šišlá, muší jíšť polívky a kašičky a ono mu už to leže krkem, takže celou svou činnošt zaměží na to, aby ši šehnal žuby." Později jsem zjistila, že tam je díl psaný dle Krále Leara, či Hamleta. Tak jsem si říkala, že ten kluk v těch čtrnácti letech nemůže mít tolik načteno, jestli mu o něco řekne. A on se královsky bavil a hodně o to stál, tak jsem mu to celý leta ke všem příležitostem kupovala. No a klasické sci-fi čtu do dneška. Dále něco i z literatury jiné, něco člověk sám zažil. Leckteré příběhy vycházejí z toho, že žijí jako rodina, v rodině se také ledacos semele, tak se vždy něco vynořilo. Jediný problém nastal tehdy, vymyslet něco, co ještě nebylo. Je to čím dál obtížnější. Prakticky všude byli, Myšpulín už ledasco vynalezl. Na rozdíl od jiných, kdy mě nedávno přišel do ruky Pif. Oni naprosto bezostyšně za rok zopakují naprosto stejné pokračování, ani není překreslené. Kdybychom to my udělali za pět let, tak nám přijde mnoho dopisů od dětí, že to už bylo. Děti si to schovávají a to je místní specialita. I v době kdy jsem to nedělala, tak mě bavilo si ty seriály prohlížet, trochu to souviselo s tím, že jsem dělal televizní pohádky a podobné. Byl to trochu ořech, protože jsem nikdy nebyla schopná něco dělat pro rozhlas. Chtělo se to po mě, zkoušelo se to, mě ten obraz chybí, mám totiž vizuální představivost. Proto někdy musí Němeček zapracovat, protože si představuju takový věci, že to někdy vypadá úplně jinak.

S: Jak hodně ovlivňují současné události ve společnosti, kultuře a světě příběhy Čtyřlístku?
LŠ: Do jisté míry. Vzhledem k tomu, že člověk píše ptákoviny a já se někdy, čím jsem starší, zarazím a říkám si, co to těm dětem vykládám. Jsem technický antitalent, ale zajímají mě děti kolem toho. Na počítači bych nebyla schopná něco udělat, či si zapnout mobil, ale zajímám se o věci okolo počítačů. Tím, že o tom téměř nic nevím, tak jsem schopná napsat o tom takové věci. Dám příklad, když se ví všeobecně a já to vím, že kosmonauti byli na měsíci a že tam kromě prachu není nic, tak tam nemůže přijít Čtyřlístek a najít tam Měsíčňany. Teď už máme pomalu i ten Mars pryč, tak když někam jedou, tak už do nějaké další galaxie.

S: Je znát na dětech, jak se svět mění?
LŠ: Děti jsou teď velice náročné. Ale mizí jedna velice cenná věc našeho dětství. Mizí fantazie. Kdysi děcku stačila krabička na provázku a bylo to cokoli, co člověk chtěl aby bylo. Jako malá děvčata jsme si natrhaly květiny, nasbíraly kamínky, všelijak poskládaly na zemi a měly jsme krám. Dneska na to děti potřebujou krám udělaný a ještě k tomu nejlépe pohyblivý. Ztrácí se u dětí fantazie. Na druhou stranu bych řekla, že jsou hůře zvládnutelné, ale chytřejší.



The last, but not the least přišel na řadu autor kreseb Čtyřlístku, pak Jaroslav Němeček.

S: Jak se inspirujete při tvorbě obrázků do Čtyřlístku?
Jaroslav Němeček: Celý Čtyřlístel vzniká rok dopředu, je daný náměty pro osmnáct čísel, které kolem poloviny září dáváme dohromady. A mě po schválení přichází v daných termínech scénáře tak, jakoby se dělal kreslený film, kde je psáno třeba Myšpulín běží, přeskakuje potok, zakopne a spadne do vody. Pak je tam napsáno, co zakřičí. Celé je to týmová práce, kdy to začíná u námětu, který se schvaluje, pak se musí napsat scénář, to pak nakreslím tužkou , to se pak schvaluje, pak se to kreslí perem, pak přijdou barvy a další úpravy do tiskové kvality. Je to zdlouhavý proces, nejde tam tedy o mou inspiraci, ale o součinnost všech lidí, co se podílí na jednom příběhu.

S: Chtěl jste někdy zkusit něco jiného? Jinou techniku?
JN: Řeknete-li si, třicet pět let ty samé figurky, to je výtvarně méně zajímavé. Tak na mě přišla ta chuť se jinak realizovat, ukázat, že umím i něco jiného. Jelikož mám kamarády, kteří dělají keramiku, tak jsem se s nimi do toho pustil. Posléze jsem si postavil vlastní pec, sehnal vlastní hlínu, dělal vlastní nápady, nakonec i vlastní výstavy. Takže jsem dělal patnáct let mimo Čtyřlístku talíře, keramické stěny, doplňky do architektury. Vzpomínám na to rád, protože ty práce byly úspěšné, vystavovali je po celé Evropě. Moje keramické období skončilo tehdy, když jsme šli do soukroma. Mysleli jsme si, jak krásný budeme mít život. Předtím jsem jenom obrázky odevzdal a čekal jsem dva tři měsíce na výplatu. A najednou se ukázalo, jak máte soukromé nakladatelství, tak musíte mít nějakou střechu nad hlavou, musíte platit elektřinu, nájem, musíte mít nasmlouváno s tiskárnou, odběrateli a s tím je spousta starostí.

S: Chtěl byste zkusit do budoucna zkusit ještě něco jiného?
JN: Jasně. Až budu v důchodu, tak malovat zapadající slunce nad brdskými lesy.



Celým odpolednem se nesla pohodová nálada umocněná starostlivostí paní Němečkové o hosty a přidalo se tak mezi příjemná podzimní odpoledne tohoto roku. (foto: autor)




Čtěte také (5 náhodně vybraných článků)
Rozoumek a Malý kel
Rozoumek a Malý kel
Nedokonalosti knih
Nedokonalosti knih
Další publikace
Další publikace
Příběhy 1988
Příběhy 1988
Stopa
Stopa
Toto nejsou oficiální stránky časopisu Čtyřlístek, ty najdete na adrese www.ctyrlistek.cz