Za 3 rány kolem světa: rozbor
napsal Ivo Fencl

Obrázek kluka Juklíčka a jeho obrovského bernardýna Rambajse, jak oba svorně sedí na ještě obrovitějším červeném balónku (či spíše balónu), zahajoval během deseti pokračování seriál Václava Fischera a výtvarníka Karla Franty Za tři rány kolem světa, který vycházel v letech 1971-1973 ve Čtyřlístcích č. 18-30, a to vždy v rozsahu čtyř stran.

Čtěte také:
Za 3 rány kolem světa (seriál ve Čtyřlístku)
Ilustrátor Karel Franta, velký vypravěč a expert na čerty (rozhovor)


Celkem je tedy tento příběh tvořen 40 stránek - a je to opravdu jediné a de facto skoro kompaktní vyprávění. Což je i případ, který ve Čtyřlístcích zůstal značnou výjimkou. Většinou se totiž seriály skládaly z daleko samostatnějších epizod, zatímco tady jde o jeden jediný let, jedinou výpravu...

Václav Fischer (dobrý přítel Karla Franty) psal veršem a vytvořil jich 624 (156 slok). A Frantův doprovod k této básni? Je více sérií obrázků - než komiksem - a vůbec se tu např. nevyskytují bubliny.

Ale nevadilo to, protože děj zde existoval a spěl světem kupředu poměrně svižně, a to v dílech Na pouti, V kosmu, V moři, V Africe, V New Yorku, V prérii, Na severní točně, Na Krymu, V Alpách a Doma.

A o co tady vlastně jde? Naši dva hrdinové navštíví Matějskou pouť, a to právě na Rambajsův svátek, tj. zřejmě podle nějakého psího kalendáře. Zastřílejí si také na střelnici, avšak jen obyčejným prakem. Stačí! Získají kudlu, deštník a balónek, který Rambajs ihned nafoukne.

Čím vlastně, to je záhadou, ale balónek, anebo už spíše balón... se vznese majestátně s oběma cestovateli, a to až do hvězdného vesmíru. A bernardýn tam i hvězdy rozštěká.

Jsou však nabráni raketou (mimozemskou?), a ta je dopraví až na rozpálený Mars. Tato planeta však příliš nestojí o Rambajsovy blechy, a ty se okamžitě urazí a propíchnou balón, jehož pád Juklík zmírní pouze deštníkem.

Po pádu do moře ucpou díru žvýkačkou a pro změnu na balónu plují. Tak tak uniknou z tlamy bílé velryby a s delfínem hrají vodní pólo. Vyloví botu, pak i láhev od kofoly s odmítacím dopisem jakési Líby určeným pro jakéhosi Václava Čížka... A dál? Vlna je vyvrhne na africké pobřeží, kde je černoušek hostí kokosovými ořechy. Když Rambajs zatouží vykonat tělesnou potřebu u klasického patníku, tak mu ho domorodý čaroděj hned jeden vykouzlí. A pak si hrdinové ochočí slona, a ten je na jejich balónu vystřelí pomocí pružné palmy až přes Saharu a Atlantik, aby se Juklíček za šle zachytil na hromosvodu newyorského mrakodrapu.

V Americe jsou halasně vítáni vojenskou hudbou i starostou New Yorku jménem Haudujudu a vrtulník je pak dopraví na letiště. Juklíček a Rambajs si to s Amerikány rozdají v basketu, bernardýn však posléze ve zlosti pozře míč.

Výtahem se hrdinové vracejí na střechu mrakodrapu a na svém balónu pokračují v cestě "přesně podle plánu", a to na besedu s Indiány, aby s nimi vykouřili dýmku míru. Darem pak dostanou rychlé koně, ale ti je vyhodí. Naštěstí opět dopadají na svůj balón, a ten je zanese až do vln za severním polárním kruhem.

Po lidsku oblečený lední medvěd je zde podaruje nanukem a mrož s nimi zaválí kopanou. Tuleň je zase pozve na klouzačku a následuje i taneček s vyšňořenými tučňáky (kteří se ovšem ve skutečnosti v severských krajích nevyskytují). Po návštěvě polárního kina, kde se promítá film z Afriky, následuje další plavba na balónu a také cesta na saních tažených polárními psy. Pak hrdinové přesednou i na čapí letku, o které jako o dopravním prostředku už ostatně uvažovali v New Yorku. A doletí až do Moskvy a na Krym.

Tam jsou vzorově ošátkováni místními pionýry - a dojde i na společné sportování a večerní táborák. Pak cesta pokračuje. Nad Alpami se ale balón obalí sněhem a zřítí se. I to je k něčemu, protože dole dojde i na krasobruslení a skoky z můstku. "Nájezd s věže, mocný odraz a let jako vážka - Kdo doletí dolů pod sráz bude Jiří Raška," dočítáme se dobově.

Rambajs a Juklík však dopadnou do laviny a musí je zachraňovat hned pět bernardýnů. Po přenocování v chalupě následuje ještě šerm s rampouchy a další lyžování, přijde však obleva a z lyží jde tak akorát stlouci prám. Náhlá vichřice je pak i s balónem zanese přes Vídeň až do Prahy, kde přistanou přesně na původní střelnici. A na pouti? Zde je všichni vítají a zdraví a vyznamená je i sám pan Matěj, patron pouti. A protože si je lidé chtějí prohlížet, dají naše hrdiny do cirkusové klece.

Naštěstí pouze dočasně. A pak už jsou Juklíček a Rambajs vysazeni na poníka... a ten je nese a nese až domů... a k teplé Juklíčkově posteli.

Je to jeden z dřevních příběhů Čtyřlístku těch nejstarších dob, jehož výtvarnou i básnickou poetiku ocení spíše ty nejmenší děti. Ale ruka pana Franty byla jistá - a byl to čas, kdy měl za sebou i Malého Vinnetoua pro Ohníček či strašidýlko Kuka pro Sluníčko... Ostatně i ve Čtyřlístku ho ještě další seriály čekaly (Cirkus klauna Pepita, Kočka...). Závěrem už jenom upozorněme na reklamu na Čtyřlístek, která se objevuje v páté části tohoto seriálu, kde je Juklík newyorčany považován za Měsíčňana. Anebo jím snad není? zazní otázka... A čteme: "No, samozřejmě, že jsem, já i můj společník - a na důkaz vám vezem - nebeský měsíčník."

Jímž je samozřejmě Čtyřlístek. Aby se však stal měsíčníkem i ve skutečnosti, zůstalo tehdy jen zbožným přáním jeho tvůrců. Museli si počkat ještě několik desetiletí.