Studia komiksu Čtyřlístek

Kniha Studia komiksu: Možnosti a perspektivy (2012) prezentuje široké spektrum perspektiv na komiks, od literární analýzy po sociologické souvislosti, a otevírá tak nové možnosti pro český komiksový výzkum. Zastoupena je pestrá škála nejrůznějších témat od různých autorů s rozličným badatelským uchopením. Nezapomnělo se ani na Čtyřlístek - komiksový odborník Pavel Kořínek uveřejňuje v knize svou studii O Čtyřlístku s láskou: Prolegomena k analýze jednoho seriálu. V tomto článku se pokoušíme o její krátké shrnutí.

Čtětě také:
Encyklopedie (Studia komiksu: Možnosti a perspektivy)
Odkazují se na tyto stránky (Studia komiksu: Možnosti a perspektivy)


O Čtyřlístku s láskou
Prolegomena k analýze jednoho seriálu
napsal Pavel Kořínek

Badatelský příspěvek má v knize celkem čtrnáct stránek (str. 201-214), včetně úvodu, soupisu použité literatury i krátkého představení autora Pavla Kořínka. Termín prolegomena z názvu značí spis uvádějící do základní problematiky určitého vědního oboru.

Studie si klade za cíl nabídnout vstupní analytické ohledání třeskoprského fikčního univerza, navrhnout základní chronologizační členění "fenoménu Čtyřlístek" a postulovat otázky pro případné další "čtyřlístkologické" analýzy.

Úvodem

Hned na úvod přichází úvaha, jestli je vůbec badatel schopen dětský časopis studovat. Zahraniční teoretické komiksové práce jsou na český komiks krátké. Zatímco o superhrdinech a jejich proměně v čase lze napsat spoustu zajímavých pojednání, tak pro český komiks, jehož obsahem je anekdotické kočkování několika antropomorfizovaných zvířat, lze zahraniční teoretické postupy obtížně využít. Do českého komiksu v poslední době pronikají i práce věnované nejen dětem, ale i staršímu publiku podle zahraničních vzorů. Přesto ale českému komiksu vévodilo čtení pro děti a je potřeba najít prostředky, jak ho badatelsky uchopit.

Komiksový seriál Čtyřlístek vychází nejen v základní řadě, ale i "spin-off" časopisech (Čtyřlístek Speciál, Bobík, Ahoj, tady Fifi) a také v komiksových knihách s delšími příběhy (graphic novels). Čtveřice hrdinů se ale dostala i mimo toto domovské médium - pronikla i do počítačových her, namluvených příběhů i do celovečerního filmu. O to víc je neuvěřitelnější, že vznikal celou tu dobu v úzkém autorském okruhu podle (v zásadě) stejných scénářů (zatímco v angloamerickém světě domovské nakladatelství pověřuje realizací různé scenáristy a výtvarníky). Tento fakt ještě více ztěžuje badatelské zkoumání Čtyřlístku a jeho proměnách v čase.

Dosavadní přehledové práce o Čtyřlístku jsou velmi odbyté a limitované. Jen formálně popísují, jaké časopisecké řady vycházely a vycházejí, a kdo v komiksových příbězích vystupuje. Nejenže neexistuje relevantní vědecké (literárněvědné, komiksologické) popsání fenoménu Čtyřlístek, ale Čtyřlístku dokonce není (a nikdy nebyla) věnována ani soustavná pozornost kritická. Což je u tak dlouho vycházejícího komiksu nevídané.

I. Nebojme se kvantifikovat

Dosavadní dostupné materiály a čtyřlístkovské texty sekundární povahy lze shrnout do dvou základních kategorií:
1) Rozhovory s Jaroslavem Němečkem (výjimečně dalšími tvůrci) a bilanční články o Čtyřlístku. Sice se v nich dostaneme za kulisy, dozvíme se jak vzniknul Čtyřlístek a jak probíhá tvorba časopisu, ale chybí v nich kritická perspektiva a odstup.
2) Fanouškovské analýzy, diskuzní fóra, specializované internetové stránky, jako například bezkonkurenčně obsáhlé stránky Knihovnička Čtyřlístek. Tyto zdroje sice přinášejí mnoho zajímavého, ale do závěrů výrazně promlouvá fanouškovská sentimentalita.

Skutečně odborná a ucelená analýza chybí. Bylo by potřeba sledovat například proměnu komiksu v čase, chronologizovat jednotlivé etapy, zhodnotit vliv Čtyřlístku coby inspiračního vzoru. Teprve po takovém posouzení můžou následovat úžeji vymezené analýzy (otázky ideologie, genderu, seriality).

Chronologizaci lze vyzkoumat různě, lze sledovat navracející se motivy a jejich proměny v čase. Nebo sledovat měnící se kreslířův styl. Případně porovnávat vyprávěcí styly jednotlivých scenáristů. Lze také sledovat formální aspekty příběhů, na což se zaměřuje následná analýza ve studii. Nelze se ovšem spokojit jen s počtem stránek, musí se zkoumat například i počet komiksových panelů na jedné stránce a v jednom příběhu. Nemusí být obecně pravda, že více obrázků znamená složitější děj příběhu, ale pro Čtyřlístek to zřejmě platí. Čtyřlístek nikdy nevybočoval z žánrového standardu českého dětského komiksu 2. poloviny 20. století, který své příběhy obvykle podává v pravidelném, lineárním a rytmicky vyrovnaném tempu. Panelová mřížka je pravoúhlá a různých různých grafických ozvláštění a vybočení (například celostránková ilustrace) je minimum.

II. Výsledky analýzy

Následující analýza formálních aspektů časopisu a komiksu se kvůli porovnatelnosti soustřeďuje jen na základní číslovanou řadu. Ze sešitů z let 1969 až 2010 zkoumá periodicitu časopisu, počet komiksových stran se Čtyřlístkem v ročníku, počet komiksových panelů za rok, průměr počtu panelů na stranu a průměr počtu panelů na příběh. V letech 1991-2010 významně narůstá periodicita a od roku 1997 se zvětšuje stránkový formát. Zatímco v polovině osmdesátých let byly příběhy osmistránkové se zhruba 35 panely na příběh, o dvacet let později měly příběhy stránek devět a (i díky zvětšenému formátu) panelů přibližně 65. Na základě těchto materiálních analýz nastavuje studie experimentálně 4 podtypy seriálového Čtyřlístku:

• 0: roky 1969-1974 - hledání tváře, formátové experimenty, periodicita 6x-7x ročně
• A: roky 1975-1992 - stabilní "klasický Čtyřlístek", nízký poměr panelů na stranu (3,5-4,5), periodicita 8x-9x ročně, později 12x
• B: roky 1993-1996 - přechodový typ, mírný nárůst počtu panelů na stranu (4,5-6), periodicita 12x-14x ročně
• C: roky 1997-2010 - stabilní "moderní Čtyřlístek", vysoký poměr panelů na stranu (okolo 7,5), větší formát, periodicita 14x-20x ročně

III. Klasický a moderní Čtyřlístek

Analýza dále zkouší zjistit, jestli zvýšení počtu panelů na příběh opravdu vedlo i ke zvýšení komplexnosti děje. Nejprve uvádí dějové shrnutí příběhu z experimentálně navržené éry "klasického Čtyřlístku" Bitva u Blaťáku (číslo 81, rok 1979) a příběhu z éry "moderního Čtyřlístku" Siréna Irena (číslo 448, rok 2008). Přetiskuje přitom synopse přímo z fanouškovských stránek Knihovnička Čtyřlístek. Pak jsou příběhy mezi sebou porovnány.
První příběh o 8 stranách a 42 panelech je pouze příhoda na zamrzlém rybníce vystavěná okolo jedné dějové situace, která je anekdoticky, epizodicky a nedějově rozvíjena. Druhý příběh o 9 stranách a 62 panelech zahrnuje několik příběhových jader. Spoléhá na epickou linii vyprávění, nerozvíjí jen unikátní výchozí situaci, ale konstruuje složité a komplikované příběhy plné náhle se zjevujícíh postav a osudových zvratů. Pro důkladnější analýzu by bylo nutné podrobit stejné analýze i další časopisecké epizody, ale i takto je možné konstatovat, že komiksový seriál Čtyřlístku od počátku 90. let přechází ke komplexnějším a epičtějším vyprávěcím strukturám.

Analýza nabízí vysvětlení. Zatímco prvních dvacet let existence neměl Čtyřlístek žádného sobě rovného soupeře, po roce 1989 s pádem komunizmu jich bylo mnoho - Tom a Jerry, Myšák Mickey, Kačer Donald, Šmoulové a další. Západní kultuře bylo navíc bližší epické konstruování dobrodružných příběhů. České dětské komiksové seriály byly do té doby obvykle jen anekdotické až nedějové. Domácí komiks o veselých zvířátkách (Cour a Courek, Klok a Kloček, Tři prasátka, Barbánek, Kocour Vavřinec) kontinuálně rozvíjené příběhy nerealizoval, místo děje bylo hlavním cílem na krátko rozveselit a případně poučit. Čtyřlístek se zkrátka poprvé střetnul s opravdovou konkurencí a jeho zábavné epizodky mohly v porovnání s napínavými dobrodružstvími působit nezáživně a zastarale. Navíc to byla konkurence, která měla i své vlastní animované seriály v televizi. Aby Čtyřlístek přežil, musel se adaptovat. Co se týče příběhů, Čtyřlístek se více začal vydávat za hranice Třeskoprsk, kupříkladu zachraňovat svět. A neoddělitelně spolu s příběhy se změnily i materiálové vlastnosti (periodicita časopisu, formát stránky, počet komiksových panelů na stránku a příběh).


Části Kořínkovy studie používá Kateřina Moravcová pro svou bakalářskou práci Dětský časopis Čtyřlístek, jeho grafické srovnání v letech 1980 a 2000 (PDF).