Příběhy se Zádrhelem 1992-1994
napsal Ivo Fencl, upravil chrz

5 příběhů se Zádrhelem v letech 1992-1994.

4. 200 (1992)
200 (Čtyřlístek 200, 1992)
napsala Ljuba Štíplová, nakreslil Jaroslav Němeček, 30 stran
V 200. svazku oslavuje Čtyřlístek jubilejní číslo a pozve kamarády s časopisu na velkou oslavu. Zatímco Čtyřlístek zažívá dobrodružství s cestováním v čase díky dárku od dr. Fausta z budoucnosti (z příběhu Zajatec minulého času neboli Muž z budoucnosti), hosti netrpělivě čekají před brankou. Mezi pozvanými je i Zádrhel, nakreslený ještě postaru, ale už jen pár měsíců zbývalo k jeho opravdovému návratu (a mírně jiné podobě).


5. Zádrhel se vrací (1992)
Zádrhel se vrací (zvláštní číslo, 1992)
napsal Jiří Čehovský (pod jménem Karel Ladislav), nakreslil Jaroslav Němeček, 16 stran
A už jsme zase na ostrově, kam Čtyřlístek padoucha před 22 lety donutil seskočit padákem. Zádrhel nám teprve nyní a tady prozrazuje, že se původně chtěl stát pánem světa, proklíná dobrotivou čtveřici a vyrobí si raketu, na které se "po balistické dráze" sám odpálí - až do Třeskoprsk. Bobík s Fifinkou jej přitom považují za meteor.
Myšpulín mezitím opět přepracoval svůj stroj času a pod názvem "časolet" teď vynález umožňuje proniknout do minulosti i budoucnosti jen během vteřiny. Myšpulín stroj zamaskuje co obyčejný vozík, kterému však se tu neznámých důvodů říká trakař. A dá-li se oj nahoru, ocitne se cestovatel v budoucnu. Spustí-li se dolů, ocitne se v minulosti.
Bohužel, právě tento recept slyší i Zádrhel, ukrytý už u Čtyřlístku v kůlně. Rozhodne se, že zabrání založení Třeskoprsk. Samozřejmě proto, aby byl Čtyřlístek navěky vymazán z mapy.
Během prohlídky zpozorují naši hrdinové z věže hradu Bezzub podivné jevy v dáli u svého domku a rychle se tedy vrátí. Časolet však už je pryč - a Zádrhel ve středověku, kde se hravě ubrání i dvěma loupežníkům.
Stejně snadno, a jako správný padouch, se pak ujme i jejich vedení. Bandité mu seženou i další loupežníky z okolí a on je učí karate, zatímco v Třeskoprskách už Myšpulín opravil původní chronolet a všichni se tímto "zastaralým typem" přesouvají také do středověku.
Tam opět následuje tradiční čtyřlístkovské přistání s ulomenými řídítky a strojem vzhůru nohama, ale nikomu se nic nestane, jak by také mohlo. Hrdinové pak probudí medvěda. Ten je zažene ke skále, shodou náhod však právě tam je vykopána jáma zakrytá chvojím, a tak je míša uloven. Dvěma muži, jeden z nichž je kníže Jan.
Později Čtyřlístek v lese spatří světýlko a dojde do sídla loupežníků. Ti je hned rádi přiberou do party a chystají se přepadnout právě knížete. Jeden z loupežníků si také cvičně zašermuje s Bobíkem, který mu však přesekne meč. A tu přinese další loupežník dopis od Zádrhela.
Má být zahájena "Akce kníže Jan" a lupiči tedy nad lesní cestou zamaskují síť, což Zádrhel považuje za geniální. Padne však díky Pinďovi a Bobíkovi do oné sítě sám.
Na útěku před loupežníky se pak Čtyřlístek znovu setkává s knížetem, a když je lupiči dohoní, Bobík se docela schopně ohání. Kníže i Čtyřlístek utečou na vysokou skálu, kde se opevní, ale loupežníci do nich vystřelí pomocí ohnutého stromu balvan. Čtyřlístek naštěstí zatím spletl větve stromu tak, že se kámen odrazí - a Zádrhelovi rovnou na hlavu.
Ten atak naivní loupežníci považují za "tajnou zbraň" a utečou. Dochází ke klíčové změně dějin a zatímco v úvodu průvodce na Bezzubu ještě vyprávěl, že Třeskoprsky byly pojmenovány knížetem Janem podle třeskotu blesků, teď už kníže Jan nazývá Třeskoprsky na paměť boje, během něhož vydával Myšpulínův válečný stroj zvuky "TŘESK a PRSK".
"A co takhle založit i město?" navrhuje Myšpulín. Je rozhodnuto a kníže se dokonce chystá zbudovat i hrad Bezzub. To proto, že během obléhání skály neměli nic na zub.
A co se Zádrhelem? Fifinka rozhodne, že bude pracovat jako galejník právě na stavbě Třeskoprsk. Stane se a padouch opět slibuje pomstu.
A návrat Čtyřlístku do současnosti? Přistání je opět bolavé, a když Pinďa na Bezzubu opraví průvodcův výklad podle vlastního zážitku, mají ho za blázna.


6. Dobrodružství s Robobem (1993)
Dobrodružství s Robobem (Čtyřlístek Speciál 3/1993)
napsal Jiří Čehovský (pod jménem Karel Ladislav), nakreslil Jaroslav Němeček, 15 stran
Zádrhel se zlobí... a naštvaně metá šipky do plakátu Čtyřlístku. Pak vyrobí Roboba - přesnou kopii Bobíka. A zaúkoluje ho: Robob má vykrást banku. Tím se tedy vracíme k tematice třetího ze Zádrhelových příběhů.
Má však banku "udělat" hlavně proto, aby pravého Bobíka zavřeli do vězení.
Jenže Roboba potká Fifinka vracející se z nákupu, považuje ho za Bobíka a chce, aby jí pomohl s taškami. Díky tomu se stane svědkem přepadení. Robob má samopal, lup je brzy jeho. Policie však akci monitoruje a Fifinku má za spolupachatelku. Ani doma holce nikdo nevěří, i Myšpulín si myslí, že se zbláznila. Ale pak dojde právě on k závěru, že možná šlo o dvojníka.
Před přijíždějící policií všichni přesto radši prchnou na létajícím čtyřkole zvaném šlapolet. Ale jak na něm i našli Zádrhelovo doupě, zůstává záhadou.
Přistání poblíž proběhne (jak jinak) opět v havarijním stylu. Zádrhel se zatím schová v podzemí, ale Bobík vylomí dvířka. Jde klesající krápníkovou chodbou až do Zádrhelovy laboratoře, odsud však padouch a Robob uprchnou a dál unikají na motocyklu. Čtyřlístek se zmocní jejich vozu a pronásleduje je. Během honičky jim auto začne hořet.
Ještě hůř jsou na tom Robob se Zádrhelem. Jednou skončí v říčce, podruhé zase nabourají do pařezu, a tak už pak prchají jen pěšky. Robob kácí smrky, aby zatarasil cestu, bere Zádrhela na záda... až uniknou do města. S dvěma dalšími lumpy se pak znovu chystají přepadnout Čtyřlístek, ale když k tomu dojde, už vše opět monitoruje policie. Zatčeni coby "mafie" jsou však všichni, i Čtyřlístek.
A u soudu? Navzájem se pak obviňují. Bobík - a Robob.
Myšpulín navrhuje jako důkaz rentgenování, ale to už Bobík ručně vyklepává z Roboba kolečka a Zádrhel brzy pochoduje po nádvoří věznice. A hle, má návštěvu. Je to Fifinka! Přináší mu v Myšpulínově doprovodu tranzistorák. Právě z něj se však lotr dovídá, že se Robob se ocitl v muzeu. Uniká z cely, ze které už prý ostatně utíkal několikrát, a v muzeu si posléze Fifinka všimne povědomého jí "dědečka". Pinďa dědečkovi odvážně strhne falešný vous a je pod ním Zádrhel. I tak stačil ničema zapnout Roboba a ten unese Fifinku. Zádrhel s ní i Robobem ujíždějí autem, ale Robob se příliš bojí Bobíka, čehož Fifinka využije a křikne na něj, že si ho "Bobík podá". Robob se lekne, sváže Zádrhela, donese Fifinku až domů a radši se prý vrátí do muzea. Závěr tohoto pokračování je tedy až podivuhodně přehuštěn dějem. Až jako by tu autor do jediného celku lisoval hned dva příběhy.


7. Severské dobrodružství (1993)
Severské dobrodružství (Čtyřlístek Speciál 6/1993)
napsal Jiří Poborák, nakreslil Jaroslav Němeček, 15 stran
Tento Poborákův příběh přivádí na scénu vzducholoď a uskutečníme tu se Čtyřlístkem let jako vystřižený z časů Umberta Nobila, totiž až do polárních krajů. Je třeba ovšem akceptovat, že podle autora žijí tučňáci i na severní polokouli.
Stejně jako v případě legendární vzducholodi Italia dojde i tady k pádu a Čtyřlístek musí pokračovat na saních tažených soby. Místo s vytouženými tučňáky se však setká s pytláky, kteří získávají tuleně pro cirkus. Jen vzdáleně připomene průběh tohoto setkání (Čtyřlístek je nabalen do sněhové koule) jedno z dávných dobrodružství Alenky a Vaška v Říši sněhuláků ohrožované tenkrát rovněž pytláky.
Čtyřlístek je tedy zajat, ale s výjimkou Bobíka. Ten si navlékne kůži ledního medvěda (nepřipomíná vám to rovněž něco? Viz nejpradávnější Čtyřlístky) a dva z pytláků pronásleduje. Zachrání pak jak tuleně, tak i své kamarády.
A pytláci? Chtějí uletět hydroplánem, ale díky Piďovým zásahům sněhovými koulemi jsou chyceni. Čtyřlístek pak odletí k základně ničemů. Tam spatří Zádrhela, který je zde vůdcem.
Bobík však odvysílá zeměpisnou polohu základny a zprávu zachytí policie.
Pinďa chce zatím hodné tuleně pomstít sám, ale je opit a až v tomto rozezpívaném stavu se vrhá na Zádrhela. Ten vyhlásí poplach, ale tuleni už jsou Čtyřlístkem vypuštěni. Po zuby ozbrojená policie učiní poté řádění pytláků a Zádrhela přítrž, a její mechanik dokonce pomůže Čtyřlístku opravit vzducholoď. Čtyřlístek sice propásl štědrovečerní večeři, ale zase udělal dobrý skutek.


8. Tajemný hrad (1994)
Tajemný hrad (Čtyřlístek Speciál 2/1994)
napsal Jiří Čehovský (pod jménem Karel Ladislav), nakreslil Jaroslav Němeček, 15 stran
Zádrhela nalézáme v nitru hradní věže a nutno zde Čehovského skutečně pochválit za to, jak nádherně využívá filmově přibližovací úvodní záběry. Tak jako zde na Zádrhelův hrad, zaostřoval ovšem už u svého prvního příběhu - a to na Zádrhelův ostrov.
Zádrhel se bojí Myšpulínových vynálezů. Velmi. A to je opět i důvodem, proč chce zničit jeho i jeho kamarády.
Nejdřív však také hodlá ovládnout Třeskoprsky. Přiletí tam dravě vyhlížející helikoptérou s nápisem "ZÁDRHEL, génius zločinu, a. s." a unese starostovu dceru, což je pro Čtyřlístky dosti netradiční motiv, až jako vystřižený z Drsného Harryho Clinta Eastwooda. Tím spíš, že Zádrhel onu dívčinu využívá co rukojmí a diktuje si přímo z vrtulníku podmínky.
Starosta prý má vystěhovat Čtyřlístek, ten ovšem hrdinně vzletí na svém šlapoletu a sleduje Zádrhelův vrtulník. Až do hor. Přistanou v jistém městečku, kde je považují za "další strašidla", poslední dobou se tam totiž prý dějí divné věci. A taky že ano. Hospodská pečeně určená pro Bobíka vzlétne z talíře. Vše se děje od chvíle, co je na hradě nový pán.
Pak do restaurace vletí i duch, ale Myšpulín objeví v křoví filmový projektor, kterým byl tento přízrak vytvořen. Ano, tady už jde o víc než zřetelný ozvuk románu Tajemný hrad v Karpatech.
Bobík lasem polapí svou létající kuřecí pečínku a Myšpulín uvnitř v ní objeví speciální magnet. Kuře se totiž vznášelo díky indukované magnetické síle. Ano, hradní pán chce očividně strašit. A všechny tím vyhnat.
Nazítří Čtyřlístek vyráží na hrad, z něhož křičí starostova dcera. Ve skutečnosti tak Zádrhel láká Čtyřlístek k sobě a Pinďa a Bobík už taky šplhají po provaze vzhůru. Zádrhel však lano přestřihne a Pinďa při pádu zarazí Bobíka do země. Myšpulín si tak vzápětí může připadat jako v pohádce o veliké řepě.
Čtyřlístek tedy Bobíka do hradu vystřelí, a to pomocí klády položené přes kámen. Primitivnost, ale i účinnost těchto metod tváří v tvář géniovi zločinu vskutku zaráží.
Zádrhel Bobíka chytí do obrovské bubliny a vypustí jej do prostoru. Do dalších bublin na dálku záhadně pochytá i Fifinku a Pinďu a vítr má hrdiny zanést "až za moře"... Myšpulín proti Zádrhelovi vyšle mechanického ptáčka. Lump se mu však vysměje. A co na to hodný vynálezce? Už na následujícím obrázku zahlédneme po mnoha letech opět jeho špičáky.
Zlobí se. Moc. A chce vyrazit dveře do hradu. Ale je odemčeno (starý fór) a on se zarazí až o kašnu. A už ho vítá Zádrhel. "Pojď do bubliny!" Jenže mu "dojde bublinomet". Tak použije paprskometu, Myšpulín však spolkne zmenšovací pilulku a vyšplhá po Zádrhelovi až do jeho ucha. Křičí mu do něj, aby osvobodil jeho kamarády, a ohlušený ničema kupodivu poslechne. Propíchá prostě bubliny.
Proč si však mrňavého Myšpulína z ucha nevyšťoural, zůstává záhadou. A dál?
Zádrhel zcela oddaně poslouchá Myšpulína v uchu, až musí konečně i uznat, že jsou Myšpulínovy vynálezy "lepší". Proč však právě k tomuto jej hodní hrdinové nutili, zůstává rovněž záhadou. Anebo se právě tady poprvé projevila i ješitnost Čtyřlístku?
Asi. Zádrhel musí vydat starostovu dceru a odlétá věží hradu-raketou. "Na shledanou na oběžné dráze!" loučí se s jistotou. "Příště zvítězím!"

1969-1970

seznam

2005-2006