Čtyřlístek baví už 40 let!
napsal Tomáš Kábrt, Náchodský swing, květen 2009

Legendární český komiks Čtyřlístek, který je pro mnohé srdcovou záležitostí, letos slaví pěkné kulatiny - už 40 let baví čtenářské publikum, a to jak to dětské, tak dospělé. Pojďme tedy nostalgicky nahlédnout na příběhy čtyř zvířecích přátel a přiblížit si to, co všechno (milého) mají na svědomí.

• Celý článek si můžete také přečíst přesně tak, jak vyšel v časopise ve formátu PDF (str. 16-20). Najdete tam několik obrázků a anketu navíc.

40 let...
Historie Čtyřlístku začala v roce 1969, kdy se v nakladatelství Orbis objevil tehdy 24letý Jaroslav Němeček s prvním příběhem, nazvaným Vynález prof. Myšpulína. Redakce realizaci nápadu povolila a čtyři zvířecí postavičky se tak mohly pokusit zaujmout dětské publikum. To zareagovalo okamžitě a s nebývalou intenzitou a vynutilo si na Němečkovi další díly. Nutno poznamenat, že autor s tím, že by příhody Čtyřlístku mohly mít nějaké pokračování, zprvu vůbec nepočítal.
Protože byl Jaroslav Němeček hlavně kreslířem, se scénáři mu zpočátku pomáhala řada spisovatelů. Mimo jiné to byli např. Vladimír Urban, Ludmila Kolářová - Junková, Dagmar Vránová, Petr Karmín (Pavel Šrut) nebo Zuzana Brodová. V roce 1970 se textům začala věnovat Ljuba Štíplová (nejprve pod pseudonymem svého manžela Miloše), která se mj. zasloužila o charaktery jednotlivých postav. Zajímavé je, že jejich vzorem byla klasická rodina: roztržitý otec (Myšpulín), pragmatická matka (Fifinka) a silnější a slabší dítě (Bobík a Pinďa). Po revoluci se k ní přidali další autoři. Mimochodem, za svou tvorbu v čele se čtyřlístkovými scénáři získala Ljuba Štíplová v roce 2007 od Nakladatelstvím Albatros Cenu za celoživotní práci s dětskou knihou.
Zájem o komiks byl zvláště v 70. a 80. letech obrovský a nakladatelství (po Orbisu nakl. ÚV KSČ Panorama) neměla šanci poptávku uspokojit. Tomu nepomohl ani fakt, že byl tento klasický komiks vydávaný jako "Knihovnička", což mu umožnilo dosáhnout 220 tisíc výtisků. V té době vycházel šestkrát až devětkrát ročně.
Po revoluci se na české knižní scéně objevilo nakladatelství Čtyřlístek, které ve vydávání tohoto časopisu pokračuje dodnes. V posledních letech vychází za rok 20 čísel. Mimo to se objevují jeho hrdinové i v magazínu Čtyřlístek Speciál (od roku 1993) nebo Čtyřlístek CD-Romek (v letech 2001-2005).
Čtyřlístek v průběhu své existence několikrát vycestoval i za železnou oponu. Pár kompletně přeložených čísel vyšlo v Řecku a na zkoušku vyšlo také jedno číslo v angličtině a němčině. Do světa (konkrétně do Rumunska) se také dostaly počítačové hry a již zmiňovaný CD-Romek.

Typický český komiks
Čtyřlístek je považován za typický český komiks. I ten má ale předchůdce v cizině - Jaroslav Němeček se nechal podle svých slov ovlivnit (vedle Rychlých šípů a Kulihráška) zejména francouzským Pifem. K inspiračním vlivům ještě jednu perličku - čtveřice kocour, fenka, čuník, KOZLÍK se objevila už v roce 1967 v Mateřídoušce a autoři jejích dobrodružství Zdeněk Karel Slabý a Dagmar Lhotová si jsou čtyřlístkovského částečného plagiátorství moc dobře vědomi. Dokládají to slova dámské poloviny manželského dua: "Nikdy jsem nepochopila, proč Němeček pro své příběhy zvolil tak podobnou skupinu zvířátek, kterou přece už musel znát z Mateřídoušky, a raději jsem to ani nekomentovala..."
Inspirovat se jinými komiksy nechávala místy i Ljuba Štíplová. Ta upřednostňovala Rychlé šípy, což je vidět na několika téměř stoprocentně převzatých scénách. Markantní je to v dílech o bukanýrech (1. Bukanýři na Blaťáku), jejichž vzorem se staly příběhy Rychlé šípy na pramici a Rychlé šípy trestají piráty.
Typickými prvky Čtyřlístku jsou absence násilí (s výjimkou potyček hrdinů mezi sebou) a také absence klasického protivníka. I zde platí výjimka - v počátcích seriálu byl učiněn pokus o zapojení tzv. pana Zádrhela, který ale brzy zmizel. Čtyřlístek je pak klasickou "týmovkou". Nikdo není hlavním hrdinou a o úspěchu tak rozhoduje týmová práce, která dělá partu neporazitelnou.
Teoretici považují Čtyřlístek za revoluční hlavně tím, že hrdinové používali slovní obraty, které se do té doby v dětských komiksech nevyskytovaly, příběhy vůbec nebyly triviální a dialogy byly psané progresívně. K příběhové obsažnosti pak přispěly časově poměrně vzdálené přeskoky mezi políčky.
Úspěchu Čtyřlístku jistě prospěla i apolitičnost jeho příběhů. Tu umožnila příslušnost k nakladatelství Panorama (v Mladé frontě se vyžadovala aktuální témata, v Albatrosu převažovalo komerční zaměření) a to, že scénáře více méně nikdo nečetl. Čtyřlístek totiž v Panoramě spadal někam mezi užitnou grafiku a knižní redakci a vše mu tak procházelo. V případě, že tomu tak nebylo a někdo na Čtyřlístek tlačil, aby se např. zúčastnil prvomájového průvodu, ohradila se Ljuba Štíplová tím, že prase do prvomájového průvodu přeci nepatří...

Další podoby Čtyřlístku
V průběhu let zkoušeli různí tvůrci přenést příběhy Čtyřlístku i do jiného média, než je časopis. Jako první vznikl v roce 1993 animovaný seriál, který vyšel na třech videokazetách (dvakrát Ahoj kamarádi, jednou Čtyřlístek a ti ostatní). Hlasů postav se ujali známí herci a dabéři (M. - Jiří Bruder, B. - Vlastimil Bedrna, P. - Oldřich Kaiser, F. - Jana Paulová). Řeč byla ale "zrychlena" a podobala se tak řeči šmoulů.
Dále vyšly 3 audiokazety (M. - Miroslav Vladyka, B. - Marek Eben, P. - Martin Zounar, F. - Romana Sittová), 2 CD (M. - Tomáš Hanák, B. - Milan Šteindler, P. - David Novotný, F. - Magdalena Reifová), ale pronikl i do počítačových her (adventura Strašidelný hrad, chlapce namluvil Jiří Lábus, Fifinku Helena Brabcová, 3D hříčky na "CD-Romcích"). V 90. letech bylo také vydáno multimediální CD s naskenovanými sešity, které byly namluveny do tří jazyků (Lumír Olšovský, Marcela Rojíčková).
Ani tím ale výčet inovací nekončí - v roce 2004 se totiž Čtyřlístek dostal na divadelní jeviště. Může za to Divadlo Minor a hra pojmenovaná jednoduše Čtyřlístek!. V roce 2007 tvůrci inspirovaní partou z Třeskoprsk zašli ještě dál, když vytvořili hudební kapelu Čtyřlístek, která dokonce vydala už i CD. Hudbu na něj složil Matěj Homola (Wohnout) a texty napsal Lou Fanánek Hagen. Písně nahrál Čtyřlístek ve složení: Fifinka - zpěv, Bobík - bicí, Myšpulín - elektronické nástroje, Pinďa - kytary.

Ti další
Čtyřlístek ale není jen komiks o dobrodružstvích Fifinky, Bobíka, Pindi a Myšpulína. Časopis byl od samého počátku doplňován dalšími komiksy, jejichž množství po 40 letech dosahuje téměř počtu osmdesáti. Ani jeden ale nezískal takovou oblibu, jako titulní komiks, a to je kreslili i takový výtvarníci, jako byl Adolf Born, Miloš Nesvadba nebo Radek Pilař. Mezi nejznámější jmenujme např. Káťu a Škubánka, Semtamťuka, Poldu a Oldu nebo Anču a Pepíka.

Sběratelská vášeň
Vzhledem k omezenému počtu výtisků (viz Historie) a silnému citovému vztahu, který si k němu čtenáři v průběhu let vytvořili, je Čtyřlístek ideální volbou pro sběratele. Hlavním předmětem zájmu jsou samozřejmě časopisy, sbírají se ale také předměty s Čtyřlístkem spojené - leporela, puzzle, omalovánky, ale např. i čajové obaly a visačky.

Parodie a jiná dílka
O oblibě Čtyřlístku svědčí i řada parodií, které se v průběhu posledních let hlavně na internetu objevily. Autoři svá dílka tvoří tak, že naskenují časopis, vymažou repliky jednotlivých postav a do nich s větší či menší invencí vkládají jiná slova různých témat. Na jednotlivých stránkách tak můžeme nalézt např. Čtyřlístek řešící aktuální politické problémy, Čtyřlístek, o jehož nejlepší textovou náplň se soutěží, ale i vyloženě sprosté variace.
Speciální místo pak musíme věnovat Lukáši Bertovi, který převzal němečkovský výtvarný styl a aplikoval ho na knihu F. M. Dostojevského Zápisky z podzemí. Vznikl tak zbrusu nový příběh našich čtyř hrdinů, který se přikládal zdarma k jednomu z oficiálních časopisů. Vzhledem k tomu, že byl tento počin bakalářskou diplomovou práci na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, zajistil jeho autorovi titul.
A nakonec nelze zapomenout na temný komiks Dětem vstup zakázán, který vydalo v roce 2003 Sdružení přátel Čtyřlístku a který nabízí na zvířecí hrdiny trošku jiný, o poznání brutálnější pohled. Dokladem budiž přiznání jednoho z autorů, že jim celý projekt lehce přerostl přes hlavu, což na druhou stranu může limitované edici (111 kusů) značně přidat na atraktivitě...

Zdroje:
chrz.wz.cz, www.reflex.cz, www.komiks.cz, neviditelnypes.lidovky.cz
úvodní foto: Martin Kábrt