Čtyřlístek stále nosí štěstí
napsala Blanka Kovaříková, Vlasta 20/2009

Nejen čtyřlístek na louce, ale i stejnojmenný kreslený seriál nosí štěstí, a to rovných čtyřicet let! Se čtyřmi známými figurkami jsme přitom mohli prožít už na 600 příběhů.

Psí slečnu Fifinku, udatné prasátko Bobíka, moudrého kocoura vynálezce Myšpulína a vyplašeného zajíce Pinďu určitě netřeba představovat. Vždyť s nimi vyrostlo už několik generací čtenářů. Život jim vdechl výtvarník Jaroslav Němeček se svou ženou Lucií a v rodném listě mají napsáno datum 15. května 1969.

Proč má Fifinka růžové šaty?
Často prý děti do redakce Čtyřlístku posílají obrázky svých hrdinů a holčičky také návrhy různých šatiček pro Fifinku. Některé se dokonce rozhořčeně ptají, proč jí výtvarník nedopřeje nějaký jiný model. Jenže Jaroslav Němeček stejně jako scénáristé komiksu v duchu tradice Čtyřlístku image svých hrdinů měnit nehodlají. A proč má Fifinka zrovna růžové šaty? "Moje paní působila jako herečka v Rokoku a já jsem jí navrhl právě takové růžové šaty do jednoho představení. Pak otěhotněla a najednou jí už nebyly, tak je dostala Fifinka," vypráví Jaroslav Němeček. Fifinku spolu s jejími přáteli vymysleli manželé za jedno odpoledne, ale inspiraci si přivezli z cesty na Západ. "Na nádraží v Mnichově nás fascinovaly stánky, obležené barevnými časopisy, z nichž bezmála polovička byly komiksy. Je pravda, že osobně jsem ke komiksu inklinoval a už v roce 1968 jsem kreslil pro Mateřídoušku seriál o Svetříkovi."
Když Němeček donesl do redakce nakladatelství Orbis příběh o partě zvané Čtyřlístek, myslel, že zůstane u jediného dílu. Jenže zájem čtenářů si vynutil pokračování, a tak do konce roku 1969 vyšlo v měsíčním sledu šest dílů. Pak byla ke spolupráci přizvána Ljuba Štíplová, zkušená autorka (mj. i historicky prvního televizního večerníčku Jak sluníčko rozdávalo stíny), v té době ovšem na indexu kvůli podpisu petice 2000 slov. Tak získal Čtyřlístek svou stálou scénáristku, která se tehdy ovšem musela skrývat pod jménem svého manžela Miloše. Paní Štíplová dala figurkám definitivní charaktery a příběhům zákonitosti, které fungují dodnes.

Byl jednou jeden domeček
Čtveřice přátel připomíná trochu rodinný model. Jedna z figurek se v příběhu většinou dostává do potíží, v nichž ji ovšem ti ostatní nenechají. Nikdy se nehádá Fifinka s Myšpulínem, ten je také nejmoudřejší; a když se chytne Bobík s Pinďou, rychle se zase usmíří. Každý z nich má nějaké drobné neřesti, jde ale o vlastnosti čtenářům blízké a sympatické. Myšpulín věčně něco vynalézá, a je proto trochu pyšný. Bobík se rád přejídá, Pinďa je zas někdy přehnaně vyplašený. Jen slečna Fifinka žádnou špatnou vlastnost nemá, ráda se stará o domácnost a je prototyp správné holky. Z příběhů sálá pohoda a končí happy endem. Svět je v nich lepší než ve skutečnosti, proto zlý pan Zádrhel, který se kdysi objevil v prvních epizodách, brzy zmizel. Čtyřlístek neřeší problémy násilím, ale vítězí chytrostí. Možná se to někomu může zdát staromódní, ale rozhodně je to typicky české.
A proč čtveřice bydlí zrovna v domečku se zeleným nábytkem? "Právě v takovém domku v modřanském údolí na Beránku jsem vyrůstal. Tatínek, jinak profesí fotograf, měl vždycky při ruce plechovku se zelenou barvou a tou natíral dveře, rámy oken i nábytek. Na dvorku jsme měli studnu, králíky, slepice, tatínek dojížděl do ateliéru na kole i v zimě a všechno tohle ve mně nějakým způsobem zůstalo a do Čtyřlístku se promítlo," vzpomíná Jaroslav Němeček. A podobně je tomu s typicky českou krajinou, v níž Čtyřlístek žije. Ve skutečnosti je to kraj kolem Bezdězu (v komiksu hrad Bezub) a Máchova jezera (rybník Blaťák) a město Třeskoprsky, jsou ve skutečnosti Doksy, kde má kreslíř chalupu.

Sen o kresleném filmu
Jaroslav Němeček si kreslil odjakživa. "V roce 1952 nebylo téměř nic k dostání, ale přesto jsem k Vánocům dostal plechovou krabici plnou temper a štětců. A když se krabice otevřela, byla z ní paleta, prostě nádhera! A jak to krásně vonělo!" Díky staršímu bratru Vladimírovi se Jaroslav dostal záhy k sešitům Rychlých šípů, které bratr odebíral za války - a odtud byl už jen krůček k prvním vlastním komiksům.
A jak vlastně vzniká Čtyřlístek? Nesmíme zapomenout, že ho netvoří jen příběhy čtyř zvířátek, ale své místo tu mají také další hrdinové. Jako první se kdysi v edici Knihovničky Čtyřlístek - to vycházel časopis jen osmkrát ročně, kdežto dnes každé tři neděle - objevila Alenka a Vašek výtvarníka Adolfa Borna, z nichž se později "vylíhli" Mach a Šebestová. Stránkami za ta leta prošel kouzelník Huryjáš, Polda a Olda, Káťa a Škubánek, Rendlík s Hopíkem, v posledních letech Rexík a mnoho dalších. Kromě Jaroslava Němečka, který je tvůrcem všech dílů Čtyřlístku, které za 40 let vyšly, pro časopis kreslilo mnoho dalších výtvarníků - Miloš Nesvadba, Radek Pilař, Vladimír Jiránek, Václav Junek, Věra Faltová, Karel Franta.
Každý text v podobě jakéhosi "filmového scénáře" prochází redakčním schválením, pak putuje ke kreslíři, který rozkreslí situace tužkou, opět donese ke schválení, pak překreslí tuší a konečné dobarvování probíhá v počítači. Jaroslav Němeček je zvyklý kreslit pět hodin denně, ať už v redakci, doma, na dovolené v horách i u moře. Délka tvorby jednotlivého dílu je různá - podle toho, jak mu námět "sedne" a v jakém prostředí se odehrává.
A kdo jsou dnes čtenáři Čtyřlístku? Děti od čtyř do sta let, chtělo by se říct. Zůstává mu věrná generace, která se narodila v šedesátých letech, a dnes časopis kupuje pro sebe, své děti, případně vnoučata. Sběratelé jsou ochotní na aukcích zaplatit za historicky první číslo až 25 000 korun. Češi, žijící v zahraničí, si nechávají Čtyřlístek posílat, protože s jeho pomocí učí své potomky česky. Existují jedinci, kteří vlastní celou produkci, což jsou také speciály, CD-romky a knížky. Tvůrci Čtyřlístku mají snad jen jediné nesplněné přání: obsadit své hrdiny do kresleného filmu.

(v časopise vyšel článek s kratší kapitolou Sen o kresleném filmu)