wz






logo

© Pavel Chrz 2001 - 2017

Kazimír Zádrhel
napsal Ivo Fencl

Kazimír ZádrhelZádrhelovy osudy mapuje prozatím 36 příběhů Čtyřlístku na 451 stranách. Přesto to vlastně není moc. Vždyť kvalita mnoha a mnoha i světově proslulých příběhů vždy stála a padala právě s úrovní jejich ústředního padoucha. A tady... Ano, o to víc musíme obdivovat Čtyřlístek. Ten se totiž svého úhlavního padoucha takřka vzdal, a uspěl i tak.
Vzdal, ano, ale právě s výjimkou všech následujících 36 dílů:

[1] Vynález prof. Myšpulína (9 stran)
[2] Vesmírný přízrak (9 stran)
[3] Velké dobrodružství Čtyřlístku (22 stran)
[4] Zádrhel se vrací (16 stran)
[5] Dobrodružství s Robobem (12 stran)
[6] Severské dobrodružství (11 stran)
[7] Tajemný hrad (10 stran)
[8] Rexík a Čtyřlístek (14 stran)
[9] Ostrov doktora Hela (9 stran)
[10] Tornádo (11 stran)
[11] Supí nebezpečí (15 stran)
[12] Zádrhel v lunaparku (15 stran)
[13] Modrý Bezzub (15 stran)
[14] Záhadné kruhy (16 stran)
[15] Pětistovka (20 stran)
[16] Na dalekém severu (15 stran)
[17] Zádrhel s Monou Lisou (11 stran)
[18] Mikuláš v pekle (15 stran)
[19] Čínská moudrost (11 stran)
[20] Dostihy pod Fudžijamou (10 stran)
[21] Myšpulín na hrad! (9 stran)
[22] Neohrožená Fifinka (9 stran)
[23] Bohaté Vánoce (9 stran)
[24] Ztracený poklad (10 stran)
[25] Záhadné vejce (14 stran)
[26] Zlatý skarabeus (15 stran)
[27] Zádrhelův zádrhel (9 stran)
[28] Pozor, natáčíme! (11 stran)
[29] Výlet na Slovensko (8 stran)
[30] Bobík z vosku (9 stran)
[31] Záhada na Housce (15 stran)
[32] Jubileum (15 stran)
[33] Osel Bobíkem (15 stran)
[34] Čtyři kamarádi (15 stran)
[35] Nebezpečný kolotoč (15 stran)
[36] Na Lipně bude líp (7 stran)

V následujícím shrnutí budeme ignorovat obsah všech tří až dosud existujících audionahrávek. A to i přesto, že v nich Zádrhel vystupuje také. Červeně označené příběhy také nejsou z různých důvodů započítány.



Kteří autoři už o Zádrhelovi psali

O vynálezci a vysokoškolském pedagogovi profesoru Zádrhelovi nám formou komiksového scénáře poreferovalo devět tvůrců:
1. Jaroslav Němeček [1][2][13][16][18][20][24][26][29][31][34]
2. Ljuba Štíplová [3]
3. Jiří Poborák, šéfredaktor Čtyřlístku (2010-2011) [6][9][10][14][27]
4. Jiří Čehovský, šéfredaktor Čtyřlístku (1977-2009) [4][5][7][8]
5. Martina Bobková [11]
6. Hana Lamková [12][15][17][19][21][23][25][32][35][36]
7. Stanislav Havelka [22][30]
8. Richard Svitalský [28]
9. Tomáš Srb [33]

A teď se ještě přece jednou zastavme, abychom si dokázali skrytou, nicméně dost fenomenální Zádrhelovu důležitost pro celý cyklus. Všimněme si totiž, že tato charismatická figura byla skoro pokaždé využita jen a jen tehdy, když se s něčím velkým začínalo. Ponejprv byl "vysazen" na scénu, když vznikal Čtyřlístek samotný. A pak taky sama "veliká" Ljuba Štíplová ho nasadila v klíčové chvíli: když zase ona začínala se svým vůbec prvním číslem Čtyřlístku (Velké dobrodružství Čtyřlístku). Do třetice, a stejně tak klíčově, nasadil poté profesora Zádrhela dvakrát i Jiří Čehovský (pod pseudonymem Karel Ladislav). Nejprve když zahajoval vydávání audiokazet, podruhé tehdy, když startoval řadu Speciálů (která dodnes zůstává jedinou delší řadou Čtyřlístků vedle té základní). Pak se vynořil i na úvod plánované páté stovky, v čísle 400. A dokonce šest příběhů se Zádrhelem oslavovalo ročník s pětistým číslem. Od té doby už vystupuje v každém ročníku alespoň dvakrát.



Bídákův vzhled

Zádrhela charakterizují jednak kulaté černé brýle, a od druhého z příběhů i velké písmeno "Z" umístěné na hrudi. Že bylo nepochybně inspirováno Supermanovým "S" umístěným tamtéž, není snad nutno podotýkat. Že byl, v kontrastu se Zádrhelem, Superman hrdinou až nepříjemně kladným? Inu, tak s tím už si hlavu radši vůbec nelamme...



Děj za dějem

Všechno to začalo tím, že profesor Zádrhel dosáhl odchodu svého konkurenta Myšpulína z vysokoškolské katedry. Jak se mu to povedlo? Inu, (s)prostým prakem.
Skoro jako rozpustilý kluk tedy ten budoucí génius zločinu začínal. Způsobil totiž v aule explozi zvláštního roztoku, a to přímo při Myšpulínově odborném výkladu. A důvod onoho zvláštního anarchismu? Jednoznačný. Chtěl nastoupit na Myšpulínovo profesorské místo.
Vzhledem ke všem jeho budoucím eskapádám, si ho však po takovém nástupu - a jako pedagoga - opravdu jen stěží svedeme představit...

1. Vynález prof. Myšpulína (1969)
ZádhelMyšpulín tehdy prováděl své pokusy přes rektorův zákaz, a tak si po výbuchu rovnou mohl na fakultě sbalit svých pět švestek. Doma byl sice poté těšen Fifinkou (zjišťujeme, že s ní původně bydlel), ale ukázalo se, že utěšit jej nebude lehké. Podle všeho by totiž k explozi nedošlo, kdyby neudělal i jakousi CHYBU. A právě kvůli ní teď chudák nemůže spát, hledaje příčinu.
Zatím však už přichází maskovaný Zádrhel. Pro Myšpulínův vzorec, a rovnou se samopalem. Jenže bádavý Myšpulín právě způsobil další explozi a mne napadá: jestlipak Jaroslav Němeček také viděl tehdy u nás uváděnou francouzskou komedii Blázen z laboratoře č. 4 (1967)? Co do výbuchů se začátku čtyřlístkovské ságy dost podobá. Ale dál.
Zádrhela rána srazí z žebříku, zatímco pro Myšpulína přijíždí záchranka. Zádrhel ale omráčí jejího šoféra a ujme se řízení. Proč? Aby Myšpulínovi zůstal nablízku.
Vyjde to. Sedí u jeho lůžka i při Fifinčně návštěvě a zaslechne tedy její návrh týkající se srubu U modré konvalinky, který náleží Pinďovi a Bobíkovi. Fifinka tam Myšpulína zve. Vyjedou - a přivítáni jsou nezapomenutelně, střelbou. Oba obyvatelé si totiž mysleli, že se vrací záškodník, který je už několik dnů ohrožuje.
Mimochodem, na tomto místě si všimněme i jasně viditelných kulek hvízdajících Myšpulínovi a Fifině nad hlavou. Tyto a jim podobné násilné prvky byly charakteristickými ještě pro "mužného" Jaroslava Němečka, zatímco pozdější tvůrce, autorka Ljuba Štíplová, již jako spíš jemná žena ztlumila. Ale dál.
Myšpulín se rozhodne uplatnit na ochranu všech svůj objev. Celou noc na něm pracuje a hle, ráno je tu hlídací Vrtichvost - z kovu. Zdá se to až neuvěřitelným hazardem, ale Bobík se ihned pouští se zubatou stvůrou v závod. Brzy lituje. Počne mu být ouvej, pot se z něj jen řine a... Sice se zachrání na stromě, kmen však začne Vrtichvost podřezávat. "U sta korýtek! Já tomu snad opravdu neuteču!" zazní památně z Bobíkových úst.
Ale celá ta honička přece k něčemu byla. Z větve totiž Bobík spatří Zádrhela, jak stojí na kopci nad srubem, jako ďábel nad světem, a uvolňuje obrovský balvan. Za bídníkova smíchu už se pak také kámen řítí dolů. Ještě štěstí, že Pinďa s Myšpulínem včas vezmou nohy na ramena. Zde se ovšem naskýtá další otázka. Slyšeli ti dva Bobíkovo varování? Všimněme si, že je to neprokazatelné. Šokujícím přitom zůstává, že na útěku ti dva zcela ignorují Fifinku. A tak až věrný Bobík přeskočí psa Vrtichvosta a ještě ji stačí zachránit. Vzhledem ke vzdálenostem a časovým proporcím se to ovšem zdá až skoro nemožným.
Balvan zatím "rozšmelcuje" Vrtichvosta. "To je ale nezachrání!" konstatuje Zádrhel a my si na tím pádem můžeme uvědomit, že Myšpulín vyvinul vynález obracející se tak trochu (i více) PROTI svým majitelům.
A ještě dál? Zádrhel vypustí přehradu (zatímco Superman svět pod prolomenou přehradou, jak si možná vzpomínáte, zachraňoval)! Valící se příval vody brzy dohoní autíčko Čtyřlístku a tu poprvé vychází najevo, že Bobík neumí plavat. Až později, v dalších Čtyřlístcích se to naučí. A Pinďa? Ten se tady zase poprvé v dějinách Čtyřlístků bojí. Je to však opravdu koncem čtveřice? Ale kdeže.
Myšpulín totiž odhaluje další "samozřejmost": autíčko je obojživelné. A Zádrhel? Vynoří se na člunu vybaveném dělem. Zdá se, že Myšpulín mu teď své výpočty přece jen odevzdává, ve skutečnosti však je aktovka vybavena boxerskou rukaví, a ta se proti Zádrhelovi vymrští na pružině. A to je vše, anebo tedy vše, čím to začalo.
napsal Jaroslav Němeček, 9 stran
1. vydání: Čtyřlístek (Čtyřlístek 1, 1969)
2. vydání: Historické Čtyřlístky (reedice, 1991)
3. vydání: Prvních dvanáct příběhů Čtyřlístku (1. velká kniha Čtyřlístku, 2002)


Prof. Myšpulín zasahuje... (1969)
V třetím svazečku Čtyřlístek v tajemném hradě se titulní hrdina střetává s jistými padouchy. Jedním z nich mohl být docela dobře i prof. Zádrhel, vždyť i zde jde lumpům o Myšpulínovy vynálezy, ale autor oné možnosti pokračovat v rozvíjení legendy ještě tentokrát nevyužil, a tak jsou tu namísto Zádrhela zlem "jen" dvě psiska.
napsal Jaroslav Němeček, 9 stran
1. vydání: Čtyřlístek v tajemném hradě (Čtyřlístek 3, 1969)
2. vydání: Historické Čtyřlístky (reedice, 1991)
3. vydání: Prvních dvanáct příběhů Čtyřlístku (1. velká kniha Čtyřlístku, 2002)


2. Vesmírný přízrak (1969)
Zádhel Ve Vesmírném přízraku překvapivě vynalézá i Pinďa (což se pak už zřejmě nikdy neopakovalo). A co vynalézá? Vybuduje raketu poháněnou pěnovými hasicími přístroji a podotkněme v této souvislosti jen, že jistá infantilní naivita, která charakterizuje tyto nejranější Čtyřlístky tedy zdárně pokračuje. I pro ni je ostatně máme rádi.
A vylétáme vzhůru! Pinďa startuje. A Bobík? Slibuje, že ho bude řídit ze Země. V praxi se však omezí na traumatizování kosmonauta voláním do vysílačky.
Degraduje totiž "kapitána Korkorána" Pinďu za to, že ho tento při startu zatopil pěnou z hasicích přístrojů. A vzápětí s ním ztratí spojení, a to právě ve chvíli, kdy Pinďa spatřil létající talíř.
Bobík vše letí říct Myšpulínovi a ten ho dostane do vesmíru překvapivě zpátečnickou metodou z verneovky Se Země na Měsíc: pomocí kanónu (vybaveného ovšem ještě navíc parním radarem).
Vystřelený Bobík se octne díky dobrému míření přímo u talíře a pak už stačí klasický magnet, aby dosedl i na jeho povrch. Pohled průzorem do nitra však je strašlivý. Pinďa je připoután k židli a ohrožován Zádrhelem. Poněkud inovovaným: o zuřivé písmeno Z na hrudi... Vtom si Zádrhel Bobíka všimne a vyšle proti němu robota.
Tomu kupodivu stačí jediný zásah obyčejným magnetem a "přešaltuje" se na poslouchání nového pána. Vrátí se pak do létajícího talíře a zaútočí na Zádrhela.
Ten chce vyrazit proti Bobíkovi osobně a nasadí už si i přilbu, ale Pinďa ho vystrčí ven takovou silou, že padouch putuje vesmírem až do dáli. "A teď bude lítat jako nová oběžnice Země," je si Pinďa jist, a to už vstupuje Bobík.
Pinďu rozváže a při přistání na Zemi se dobrodruzi řídí polohou Kanárských ostrovů. Dosednutí je tvrdé a talíř je tím zcela odepsán, Pinďovi však se aspoň podařilo přistát pouhé dva kilometry od Třeskoprsk.
A co dodat? V případě tohoto příběhu lze dost dlouze uvažovat, CO vlastně Zádrhela dostalo na PERMANENTNÍ dráhu profesionálního zločinu. A zda byl bytostí hodnou písmenka na hrudi už dřív.
Nezdá se mi. Že by se však stal "stálým padouchem" jen dík boji s Myšpulínem a Čtyřlístkem v první části? Ani to není zřejmé.
Ale i dál lze dost diskutovat. Třeba na téma, zda Zádrhel v této druhé části svých dobrodružství Pinďu a Bobíka vůbec poznal. Když se totiž na příběh pozorně zadíváme, není to vůbec jisté!
A stejně tak je poněkud pofiderním i celý motiv Pinďova zajetí. A že by chtěl Pinďa se Zádrhelem nějak soutěžit? Nesmysl! Přesto je o tom Zádrhel kdo ví proč přesvědčen.
A navíc ve vesmíru zcela bez motivu napadá i celou polovičku Čtyřlístku a o tom, že by se tí snad "mstil za minulé", tu skutečně nemůže být řeč, protože schází i jen li náznak takové motivace, a tak zkrátka dospíváme k názoru, že Zádrhel od tohoto dílu ztělesňuje jakési zkamenělé ZLO Z POSTATY, které útočí na DOBRO už skoro mechanicky.
A co ještě dodat? Pinďův únos "vesmírným přízrakem" je dobře srovnatelný s únosem Mořských vlků ďábelským doktorem QQ v komiksu Vojtěcha Steklače Mořští vlci ve vesmíru (Ohníček 1971-72). Ale bude to nejspíš podobnost čistě náhodná.
napsal Jaroslav Němeček, 9 stran
1. vydání: Čtyřlístek dobývá vesmír (Čtyřlístek 5, 1969)
2. vydání: Historické Čtyřlístky (reedice, 1991)
3. vydání: Prvních dvanáct příběhů Čtyřlístku (1. velká kniha Čtyřlístku, 2002)


3. Velké dobrodružství Čtyřlístku (1970)
Zádhelzačíná památnou stránkou, která se v prvním vydání vůbec nevyskytuje, nahrazují ji tam totiž dvě strany textu. Obsah "památné" stránky je možná i pominutelný, možná však ne: Zádrhel zde poprvé nepracuje sám. Je šéfem... hned dvou zločinců. A z dopisu odeslaného neznámým udavačem (a věřme, že to nebyl žádný z hodné čtyřky) se dovídá, že Myšpulín sestrojil na dálku ovladatelného robota.
Jak to jeho lidé slyší, rozbrečí se, neboť je jisté, že jim Myšpulín robota nedá (aby jím mohli vykrádat banky). Zádrhel bulení rázně přeruší. Má už plán. Čtyřlístek zatím gratuluje Myšpulínovi k 3333. vynálezu a současně i k jakémusi výročí. Co se tím výročím vlastně myslí? Inu, nepochybujme, že tu Jaroslav Němeček tímto způsobem sám se sebou oslavil zahájení druhého ročníku (1970). A ostatně podobná oslava přijde i po dvou letech, na začátku čísla 13. Oslava skončila. Myšpulín se jde ještě projít a je za šera přepaden Zádrhelovými muži.
"Teď budeš pracovat pro nás!" je mu řečeno a on... se rozzuří. Oba lotry bleskem vyřídí a jejich revolver a nůž nedostanou šanci. Unikl-li však Myšpulín těmto slabochům, neuteče už záludnému úderu do temene, jehož původcem je sám Zádrhel číhající v popelnici s věru negeniálním klackem. Myšpulín je pak uložen do postele zlosynů. Co je vlastně náplní injekce, která mu je vzápětí vpíchnuta, to se nedovíme. Sotva však jen tak "něco pro uklidnění," jak jest řečeno, protože když se Myšpulín probere, začne jím lotrům až trapně na ruku a pokorně chce Zádrhelovi sloužit. Inu, asi nějak tak jako unesení profesůrkové slouží Fantomasovi ve filmu Fantomas se zlobí.
"Profesor sestrojí robota řízeného na dálku," oznamuje pak Zádrhel svým mužům a ze způsobu té formulace lze usuzovat, že výše zmíněná první stránka příběhu, kde už se hovoří o tomtéž, byla skutečně dokreslena až dodatečně.
Myšpulín pak robota skutečně vyrobí, ale Zádrhel mu sebere ovládací vysílačku a přikáže výtvoru, aby Myšpulína shodil do sklepa. Pak už se začnou množit případy záhadných bankovních loupeží a jen v jediném týdnu dojde k deseti. Zoufalý policista vypráví svému nadřízenému, co se stalo posledně: Robot prošel do banky rovnou zdí, ohnul ocelové mříže, rozbil pokladnu o zem a na útěku převrhl policejní vůz - snad vůbec nejanarchističtěji agresivní obrázek v celých dějinách Čtyřlístku.
Robot dále zastaví lokomotivu a ujede na ní. A policie? Nebudete tomu věřit, ale zavolá si na pomoc Čtyřlístek. Pro ten bude totiž vyřešení řetězce loupeží "maličkost".
A dál? Zajímavě se opakuje scenérie ulice, na které se hrdinové na začátku příběhu loučili s Myšpulínem, a domnívám se, že právě oba tyto "večerně laděné" obrázky vycházejí přímo z ducha Foglarových Rychlých šípů a jejich večerních výprav do Stínadel či z loučení těchto hochů. Ale pokračujme.
Čtyřlístek najednou v šeru spatří robota s trezorem, a ten robot je začne honit, což je situací připomínající loupící roboty z nedávného filmu Svět zítřka. I zde totiž roboti působí ve městě, do něhož byli vysláni padouchem, a to podobně anachronicky a absurdně.
Záchrana naštěstí přijde, a to dík Bobíkově zálibě v kukuřici. Zrovna ji chroupal. A na útěku ji upustil a robot po ní uklouzne a ztratí vědomí. Pod jeho kabátem pak najdou i Myšpulínův dopis: "Lupiči mě uvěznili v boudě u ohrady."
Bobík se za robota převlékne, což je však krajně nepravděpodobný akt, a to i přesto, že má podobně kulatou hlavu. A byla snad ta robotova hlava dutá? Anebo snad předtím Čtyřlístek nějaké součástky z hlavy vybrakoval?
Bobík najde boudu, o které se mluví v dopise. Ale Zádrhel mu vynadá, že přišel bez lupu - považuje ho totiž dál za svého robota.
"Jdu pomstít Myšpulína," opáčí klidně Bobík. "Kde je?" A tu se překvapivě ukáže, jaký je Zádrhel "génius". Vůbec se totiž svého domnělého "robota" nepokusí ovládnout a rovnou pustí Myšpulína ze sklepa. A ten? Opět se klasicky rozvzteklí a klackem lupiče mydlí a mydlí, až jsou na valné hromadě.
A Bobík v převleku? S nimi. To už se však sem řítí Fifinka v policejním autě a je naprosto zřejmé, že tady příběh původně končil a že tedy měl klasický čtyřlístkovský rozsah. Osm či spíš devět stran (s tou první navíc).
Místo toho však děj pokračuje. Zádrhel totiž uprchl. A kam? Na letiště.
A patří mu pevnostní, ostrovní skrýš v centru Bouřlivého oceánu, jak se vzápětí dovídáme. A řekl bych, že na tomto místě se v seriálu odrazil i dozvuk bondovek, jejichž filmová pověst i ke Ljubě Štíplové prosákla.
Na letiště, odkud Zádrhel odstartoval, dorazí jen Fifinka s Pinďou. Proč ne i ostatní, není jasné. Letadlo s ničemou už nezadrží a na jeho palubě pak jsme svědky klasického únosu, což je tedy (vida!) další anarchistický prvek těch dob. Jeden další z těch, jež z pozdějších Čtyřlístků vymizely.
A co ještě? Zádrhel donutí pilota i letušku, aby vyskočili (i když za pomoci padáků), a ujme se pilotáže. Fifinka a Pinďa si zatím na zemi "vypůjčili" jiné letadlo, ale jde spíš o sprostou krádež. Letí. Přistání není nejhladší, ale to už bylo ve Čtyřlístcích těch časů zvykem.
Pinďa se dokonce kvůli Fifinčině razanci zaryje až po pás do písku. Ale je vytažen.Oba navštíví hostinec. Otevře jim Zádrhel přestrojený za hostinskou. Postel v pokoji, který jim je nabídnut k přespání, se podivně propadá a děje se tak ve chvíli, kdy Pinďa tiskne vypínač (proč vlastně?). Ostatně lůžko se hned zase z podzemí vrací...
Aha. Jsme v Zádrhelově skrýši! pochopí Fifinka a pošle Pinďu na výzvědy. Ten objeví za jedním z obrazů na chodbě schodiště. Vede do sklepa a ve sklepě jsou sejfy a bedny ze spořitelen a bank, například i banky Betona anebo ze Státní spořitelny Prachovice. Pinďa zatáhne za podivné splachovadlo a už je tu zase známá postel. Fifinka na ní - a svázaná. A navíc pod postelí tiká časovaná puma. Pinďa tedy znovu zatáhne za splachovadlo a lůžko startuje zpátky a vzhůru. Odvážný zajíc si vzápětí poradí i se zamčenými dveřmi, čemuž je překvapivě věnována celá stránka, jako by chtěli tvůrci příběh natahovat. Konečně hrdinové vyjdou na denní světlo, ale je trochu zvláštní, že ze sklepa na úrovni přízemí. A dál? Stojí před nimi stíhačka označená opět písmenem "Z". Naskočí do ní. A frr, uniknou Zádrhelovým kulkám. Je jim pak i uvolněno letiště k přistání a Pinďa se nechá dovést jako rek až k veliteli armády. Dostane kupodivu k dispozici čtyři stíhačky a ujímá se vedení náletu na Zádrhelův ostrov. Je to tedy i jednou z velmi památných chvil, kdy zcela překonal svůj strach.
Když jsou stíhačky skoro už nad ostrovem, ten exploduje. Že by až takovou dardu způsobila ona bombička pod postelí? Kdo ví. Tu však Pinďovi dojde benzín a spadnou do oceánu. Zapíchnou se až do dna, kde je dalším absolutním zázrakem najdou Myšpulín a Bobík putující v ponorce poháněné nám už známým robotem.
Bobík si oblékne skafandr a zdánlivě utopenou osádku letadla přenese do ponorky. Přitom stojí za pozornost, že tu vidíme jen to, jak táhne Fifinku. Když obrázek přidáme ke scéně, v níž ji Bobík zachraňoval už ve Čtyřlístku č. 1, nezůstává tedy nejmenších pochyb o tendenci autorů sdružovat k sobě víc a více právě tyto dva hrdiny.
Ljuba Štíplová měla podle všeho nejradši Bobíka, ale poněkud se pochopitelně projektovala i do Fifinky, jejímž on jako by se stával princem.
A dál? Zdánlivě utopený pár se probere jen dík dalšímu Myšpulínovu vynálezu - dýchacímu křeslu. Němeček ovšem tento Ljubin nápad kresebně poněkud odbyl.
A pak už zazní památně ojedinělý Myšpulínův výrok: "Přátelé, mám dojem, že Zádrhel potřebuje naši pomoc." Inu, altruismus byl i je pro Čtyřlístek typickým.
Zádrhel se skutečně topí. A tvrdí, že se polepší, ale nějak přece potrestán být musí. A tak ho Čtyřlístek vysadí na pustém, nicméně na mapách zakresleném ostrově.
A už jen dodejme informaci, která byla už od druhého vydání tohoto příběhu (1992) vypouštěna. Zádrhel pozve tři roky poté Čtyřlístek na prázdniny právě do Tyrkysového moře! Ale protože už nic v dalších dílech nenaznačuje žádné spřátelení se s ním, musíme brát tento (ostatně pouze nekomiksový) fakt s rezervou. Ljuba Štíplová snad tehdy chtěla udělat z lumpa dobráka, ale to se později ani trochu nelíbilo jiným pokračovatelům v Zádrhelianě.
Jedním z nich byl i Jiří Čehovský, šéfredaktor Čtyřlístku, a právě on doslova smetl její "utišující" plán do koše a ignoroval jakoukoli možnost spřátelení se někdejších soupeřů. Anebo ani pořádně nečetl ony nekomiksové části starého příběhu? To spíš!
Každopádně však právě on Zádrhela opět inovoval, a to supermanskou pláštěnkou - a občas i jakýmisi takřka upířími tesáky. Anebo inovoval Němeček sám a bez scenáristova doporučení? I to je možné.
napsala Ljuba Štíplová (pod jménem Miloš Štípl), 22 stran
1. vydání: Velké dobrodružství Čtyřlístku (Čtyřlístek 7, 1970)
2. vydání: Historické Čtyřlístky (reedice, 1992)
3. vydání: Prvních dvanáct příběhů Čtyřlístku (1. velká kniha Čtyřlístku, 2002)


200 (1992)
Zádhel V 200. svazku oslavuje Čtyřlístek jubilejní číslo a pozve kamarády s časopisu na velkou oslavu. Zatímco Čtyřlístek zažívá dobrodružství s cestováním v čase díky dárku od dr. Fausta z budoucnosti (z příběhu Zajatec minulého času neboli Muž z budoucnosti), hosti netrpělivě čekají před brankou. Mezi pozvanými je i Zádrhel, nakreslený ještě postaru, ale už jen pár měsíců zbývalo k jeho opravdovému návratu (a mírně jiné podobě). Tento příběh nezařazujeme mezi zádrhelovské.
napsala Ljuba Štíplová, 30 stran
1. vydání: 200 (Čtyřlístek 200, 1992)
2. vydání: Zlaté příběhy Čtyřlístku (10. velká kniha Čtyřlístku, 2011)


4. Zádrhel se vrací (1992)
ZádhelA už jsme zase na ostrově, kam Čtyřlístek padoucha před 22 lety donutil seskočit padákem. Zádrhel nám teprve nyní a tady prozrazuje, že se původně chtěl stát pánem světa, proklíná dobrotivou čtveřici a vyrobí si raketu, na které se "po balistické dráze" sám odpálí - až do Třeskoprsk. Bobík s Fifinkou jej přitom považují za meteor.
Myšpulín mezitím opět přepracoval svůj stroj času a pod názvem "časolet" teď vynález umožňuje proniknout do minulosti i budoucnosti jen během vteřiny. Myšpulín stroj zamaskuje co obyčejný vozík, kterému však se tu neznámých důvodů říká trakař. A dá-li se oj nahoru, ocitne se cestovatel v budoucnu. Spustí-li se dolů, ocitne se v minulosti.
Bohužel, právě tento recept slyší i Zádrhel, ukrytý už u Čtyřlístku v kůlně. Rozhodne se, že zabrání založení Třeskoprsk. Samozřejmě proto, aby byl Čtyřlístek navěky vymazán z mapy.
Během prohlídky zpozorují naši hrdinové z věže hradu Bezzub podivné jevy v dáli u svého domku a rychle se tedy vrátí. Časolet však už je pryč - a Zádrhel ve středověku, kde se hravě ubrání i dvěma loupežníkům.
Stejně snadno, a jako správný padouch, se pak ujme i jejich vedení. Bandité mu seženou i další loupežníky z okolí a on je učí karate, zatímco v Třeskoprskách už Myšpulín opravil původní chronolet a všichni se tímto "zastaralým typem" přesouvají také do středověku.
Tam opět následuje tradiční čtyřlístkovské přistání s ulomenými řídítky a strojem vzhůru nohama, ale nikomu se nic nestane, jak by také mohlo. Hrdinové pak probudí medvěda. Ten je zažene ke skále, shodou náhod však právě tam je vykopána jáma zakrytá chvojím, a tak je míša uloven. Dvěma muži, jeden z nichž je kníže Jan.
Později Čtyřlístek v lese spatří světýlko a dojde do sídla loupežníků. Ti je hned rádi přiberou do party a chystají se přepadnout právě knížete. Jeden z loupežníků si také cvičně zašermuje s Bobíkem, který mu však přesekne meč. A tu přinese další loupežník dopis od Zádrhela.
Má být zahájena "Akce kníže Jan" a lupiči tedy nad lesní cestou zamaskují síť, což Zádrhel považuje za geniální. Padne však díky Pinďovi a Bobíkovi do oné sítě sám.
Na útěku před loupežníky se pak Čtyřlístek znovu setkává s knížetem, a když je lupiči dohoní, Bobík se docela schopně ohání. Kníže i Čtyřlístek utečou na vysokou skálu, kde se opevní, ale loupežníci do nich vystřelí pomocí ohnutého stromu balvan. Čtyřlístek naštěstí zatím spletl větve stromu tak, že se kámen odrazí - a Zádrhelovi rovnou na hlavu.
Ten atak naivní loupežníci považují za "tajnou zbraň" a utečou. Dochází ke klíčové změně dějin a zatímco v úvodu průvodce na Bezzubu ještě vyprávěl, že Třeskoprsky byly pojmenovány knížetem Janem podle třeskotu blesků, teď už kníže Jan nazývá Třeskoprsky na paměť boje, během něhož vydával Myšpulínův válečný stroj zvuky "TŘESK a PRSK".
"A co takhle založit i město?" navrhuje Myšpulín. Je rozhodnuto a kníže se dokonce chystá zbudovat i hrad Bezzub. To proto, že během obléhání skály neměli nic na zub.
A co se Zádrhelem? Fifinka rozhodne, že bude pracovat jako galejník právě na stavbě Třeskoprsk. Stane se a padouch opět slibuje pomstu.
A návrat Čtyřlístku do současnosti? Přistání je opět bolavé, a když Pinďa na Bezzubu opraví průvodcův výklad podle vlastního zážitku, mají ho za blázna.
napsal Jiří Čehovský (pod jménem Karel Ladislav), 16 stran
1. vydání: Zádrhel se vrací (zvláštní číslo, 1992)
2. vydání: Strašidla v nesnázích (reedice, 2005)


5. Dobrodružství s Robobem (1993)
ZádhelZádrhel se zlobí... a naštvaně metá šipky do plakátu Čtyřlístku. Pak vyrobí Roboba - přesnou kopii Bobíka. A zaúkoluje ho: Robob má vykrást banku. Tím se tedy vracíme k tematice třetího ze Zádrhelových příběhů.
Má však banku "udělat" hlavně proto, aby pravého Bobíka zavřeli do vězení.
Jenže Roboba potká Fifinka vracející se z nákupu, považuje ho za Bobíka a chce, aby jí pomohl s taškami. Díky tomu se stane svědkem přepadení. Robob má samopal, lup je brzy jeho. Policie však akci monitoruje a Fifinku má za spolupachatelku. Ani doma holce nikdo nevěří, i Myšpulín si myslí, že se zbláznila. Ale pak dojde právě on k závěru, že možná šlo o dvojníka.
Před přijíždějící policií všichni přesto radši prchnou na létajícím čtyřkole zvaném šlapolet. Ale jak na něm i našli Zádrhelovo doupě, zůstává záhadou.
Přistání poblíž proběhne (jak jinak) opět v havarijním stylu. Zádrhel se zatím schová v podzemí, ale Bobík vylomí dvířka. Jde klesající krápníkovou chodbou až do Zádrhelovy laboratoře, odsud však padouch a Robob uprchnou a dál unikají na motocyklu. Čtyřlístek se zmocní jejich vozu a pronásleduje je. Během honičky jim auto začne hořet.
Ještě hůř jsou na tom Robob se Zádrhelem. Jednou skončí v říčce, podruhé zase nabourají do pařezu, a tak už pak prchají jen pěšky. Robob kácí smrky, aby zatarasil cestu, bere Zádrhela na záda... až uniknou do města. S dvěma dalšími lumpy se pak znovu chystají přepadnout Čtyřlístek, ale když k tomu dojde, už vše opět monitoruje policie. Zatčeni coby "mafie" jsou však všichni, i Čtyřlístek.
A u soudu? Navzájem se pak obviňují. Bobík - a Robob.
Myšpulín navrhuje jako důkaz rentgenování, ale to už Bobík ručně vyklepává z Roboba kolečka a Zádrhel brzy pochoduje po nádvoří věznice. A hle, má návštěvu. Je to Fifinka! Přináší mu v Myšpulínově doprovodu tranzistorák. Právě z něj se však lotr dovídá, že se Robob se ocitl v muzeu. Uniká z cely, ze které už prý ostatně utíkal několikrát, a v muzeu si posléze Fifinka všimne povědomého jí "dědečka". Pinďa dědečkovi odvážně strhne falešný vous a je pod ním Zádrhel. I tak stačil ničema zapnout Roboba a ten unese Fifinku. Zádrhel s ní i Robobem ujíždějí autem, ale Robob se příliš bojí Bobíka, čehož Fifinka využije a křikne na něj, že si ho "Bobík podá". Robob se lekne, sváže Zádrhela, donese Fifinku až domů a radši se prý vrátí do muzea. Závěr tohoto pokračování je tedy až podivuhodně přehuštěn dějem. Až jako by tu autor do jediného celku lisoval hned dva příběhy.
napsal Jiří Čehovský (pod jménem Karel Ladislav), 12 stran
1. vydání: Dobrodružství s Robobem (Čtyřlístek Speciál 3/1993)


6. Severské dobrodružství (1993)
ZádhelTento Poborákův příběh přivádí na scénu vzducholoď a uskutečníme tu se Čtyřlístkem let jako vystřižený z časů Umberta Nobila, totiž až do polárních krajů. Je třeba ovšem akceptovat, že podle autora žijí tučňáci i na severní polokouli.
Stejně jako v případě legendární vzducholodi Italia dojde i tady k pádu a Čtyřlístek musí pokračovat na saních tažených soby. Místo s vytouženými tučňáky se však setká s pytláky, kteří získávají tuleně pro cirkus. Jen vzdáleně připomene průběh tohoto setkání (Čtyřlístek je nabalen do sněhové koule) jedno z dávných dobrodružství Alenky a Vaška v Říši sněhuláků ohrožované tenkrát rovněž pytláky.
Čtyřlístek je tedy zajat, ale s výjimkou Bobíka. Ten si navlékne kůži ledního medvěda (nepřipomíná vám to rovněž něco? Viz nejpradávnější Čtyřlístky) a dva z pytláků pronásleduje. Zachrání pak jak tuleně, tak i své kamarády.
A pytláci? Chtějí uletět hydroplánem, ale díky Piďovým zásahům sněhovými koulemi jsou chyceni. Čtyřlístek pak odletí k základně ničemů. Tam spatří Zádrhela, který je zde vůdcem.
Bobík však odvysílá zeměpisnou polohu základny a zprávu zachytí policie.
Pinďa chce zatím hodné tuleně pomstít sám, ale je opit a až v tomto rozezpívaném stavu se vrhá na Zádrhela. Ten vyhlásí poplach, ale tuleni už jsou Čtyřlístkem vypuštěni. Po zuby ozbrojená policie učiní poté řádění pytláků a Zádrhela přítrž, a její mechanik dokonce pomůže Čtyřlístku opravit vzducholoď. Čtyřlístek sice propásl štědrovečerní večeři, ale zase udělal dobrý skutek.
napsal Jiří Poborák, 11 stran
1. vydání: Severské dobrodružství (Čtyřlístek Speciál 6/1993)


7. Tajemný hrad (1994)
ZádhelZádrhela nalézáme v nitru hradní věže a nutno zde Čehovského skutečně pochválit za to, jak nádherně využívá filmově přibližovací úvodní záběry. Tak jako zde na Zádrhelův hrad, zaostřoval ovšem už u svého prvního příběhu - a to na Zádrhelův ostrov.
Zádrhel se bojí Myšpulínových vynálezů. Velmi. A to je opět i důvodem, proč chce zničit jeho i jeho kamarády.
Nejdřív však také hodlá ovládnout Třeskoprsky. Přiletí tam dravě vyhlížející helikoptérou s nápisem "ZÁDRHEL, génius zločinu, a. s." a unese starostovu dceru, což je pro Čtyřlístky dosti netradiční motiv, až jako vystřižený z Drsného Harryho Clinta Eastwooda. Tím spíš, že Zádrhel onu dívčinu využívá co rukojmí a diktuje si přímo z vrtulníku podmínky.
Starosta prý má vystěhovat Čtyřlístek, ten ovšem hrdinně vzletí na svém šlapoletu a sleduje Zádrhelův vrtulník. Až do hor. Přistanou v jistém městečku, kde je považují za "další strašidla", poslední dobou se tam totiž prý dějí divné věci. A taky že ano. Hospodská pečeně určená pro Bobíka vzlétne z talíře. Vše se děje od chvíle, co je na hradě nový pán.
Pak do restaurace vletí i duch, ale Myšpulín objeví v křoví filmový projektor, kterým byl tento přízrak vytvořen. Ano, tady už jde o víc než zřetelný ozvuk románu Tajemný hrad v Karpatech.
Bobík lasem polapí svou létající kuřecí pečínku a Myšpulín uvnitř v ní objeví speciální magnet. Kuře se totiž vznášelo díky indukované magnetické síle. Ano, hradní pán chce očividně strašit. A všechny tím vyhnat.
Nazítří Čtyřlístek vyráží na hrad, z něhož křičí starostova dcera. Ve skutečnosti tak Zádrhel láká Čtyřlístek k sobě a Pinďa a Bobík už taky šplhají po provaze vzhůru. Zádrhel však lano přestřihne a Pinďa při pádu zarazí Bobíka do země. Myšpulín si tak vzápětí může připadat jako v pohádce o veliké řepě.
Čtyřlístek tedy Bobíka do hradu vystřelí, a to pomocí klády položené přes kámen. Primitivnost, ale i účinnost těchto metod tváří v tvář géniovi zločinu vskutku zaráží.
Zádrhel Bobíka chytí do obrovské bubliny a vypustí jej do prostoru. Do dalších bublin na dálku záhadně pochytá i Fifinku a Pinďu a vítr má hrdiny zanést "až za moře"... Myšpulín proti Zádrhelovi vyšle mechanického ptáčka. Lump se mu však vysměje. A co na to hodný vynálezce? Už na následujícím obrázku zahlédneme po mnoha letech opět jeho špičáky.
¨Zlobí se. Moc. A chce vyrazit dveře do hradu. Ale je odemčeno (starý fór) a on se zarazí až o kašnu. A už ho vítá Zádrhel. "Pojď do bubliny!" Jenže mu "dojde bublinomet". Tak použije paprskometu, Myšpulín však spolkne zmenšovací pilulku a vyšplhá po Zádrhelovi až do jeho ucha. Křičí mu do něj, aby osvobodil jeho kamarády, a ohlušený ničema kupodivu poslechne. Propíchá prostě bubliny.
Proč si však mrňavého Myšpulína z ucha nevyšťoural, zůstává záhadou. A dál?
Zádrhel zcela oddaně poslouchá Myšpulína v uchu, až musí konečně i uznat, že jsou Myšpulínovy vynálezy "lepší". Proč však právě k tomuto jej hodní hrdinové nutili, zůstává rovněž záhadou. Anebo se právě tady poprvé projevila i ješitnost Čtyřlístku?
Asi. Zádrhel musí vydat starostovu dceru a odlétá věží hradu-raketou. "Na shledanou na oběžné dráze!" loučí se s jistotou. "Příště zvítězím!"
napsal Jiří Čehovský (pod jménem Karel Ladislav), 10 stran
1. vydání: Tajemný hrad (Čtyřlístek Speciál 2/1994)


8. Rexík a Čtyřlístek (2005)
ZádhelAž do této chvíle se Zádrhel nikdy nevyskytl na stránkách tradičního, takříkajíc řadového Čtyřlístku. Číslo 400 situaci změnilo. Zde se totiž objevil příběh Karla Ladislava (opět Jiřího Čehovského), ve kterém poprvé spatříme i Zádrhelovu vlajku s baňkou podloženou párem zkřížených kostí. A s padouchem samotným se pak už opět setkáváme na hradě.
Začíná se - přesněji řečeno - už skoro tradiční "přibližovačkou" na hradní věž. "Konečně ovládnu celé město!" raduje se "alchymista" Zádrhel. Vynalezl zelený roztok, kterým "všechny zmenší". Začne vlastní kočkou. Potom univerzální zmenšovač rozpráší z letadla (dalšího svého vynálezu). Ukazuje se, že postiženým městem je to Rexíkovo. Rexík a jeho dva kamarádi se také vzápětí zmenší a ocitnou se v trávě. Ano, nebyli "začarováni do dalekých krajů", nýbrž "úkladně zmenšeni".
"Že by další bláznivý vynález bratránka Artura?" podivují se.
Klika je moc vysoko, a tak se nemohou dostat domů. Nakonec použijí ke skoku obyčejnou kuchyňskou lžíci. Jak ale zatelefonovat Arturovi z náhle pro ně obřího telefonu. Konečně se to povede, ale Artur čas tráví na vědecké konferenci v Austrálii. Co dělat? Na Arturovu radu zatelefonují profesoru Myšpulínovi do Třeskoprsk, který jakousi intuicí dojde po chvíli k závěru, že za vším stojí právě Zádrhel.
Do Rexíkova města Čtyřlístek doletí na čtyřkole. Ještě ve vzduchu si nasadí protiplynové masky. Tu zahájí Zádrhel palbu z okna a následuje pád, během něhož masky sklouznou a hrdinové se nadechnou normálního vzduchu. Zmenšeni bloudí travou a potkají své tři přátele. "Škoda, že jsme se nesešli za lepších okolností."
Myšpulín nejprve vysvětlí, že věda už byla vícekrát ve službě zla. Potom putují ku hradu a Myšpulín rozhodne za pomoci dalekohledu, že se tam vyšplhají po severní hradbě. Lano nahradí nit, zásoby jídla houska.
První šplhá Bobík. Jde to pomalu, ale Rexík se nakonec do hradu rafinovaně vyhoupne jako první. Ukazuje se však, že Zádrhel naše hrdiny celý čas pozoroval na monitoru svého počítače. Chce je teď pochytat a zavřít do klece. Pinďa má ale prak-skobičák a trefí baňku na stole. Zmenšovací tekutina šplouchne Zádrhelovi do tváře, ten se zmenší a hrdinové ho uvězní ve sklenici. Bohužel neví, jak živé bytosti zase zvětšovat.
Tu se pzve dunění. Třese se země. Deus ex machina = Artur. "Nedalo mi to a vrátil jsem se z Austrálie o něco dřív!"
Dalším štěstím je, že právě vynalezl přípravek podporující plevel (zachraňuje prý zemědělství před nadprodukcí). Sotva Myšpulín ochutná, zvětší se - a potom i ostatní. Se Zádrhelem v zavařovací sklenici mohou si teď pohazovat. Potom Artur s Myšpulínem rozpráší "univerzální zvětšovač" na město ze čtyřkola. Hrdinové ovšem musí dodatečně pokosit a porubat plevel. Aspoň bude topení na zimu!
A Zádrhel? Raději ho dá Rexík nahoru na polici, aby ho "nenašla kočka". Potom Čtyřlístku poděkuje za "pomocnou výpravu" a Fifi zdůrazní, že šlo o "náš čtyřistý příběh" (správně čtyřstý). "Na shledanou v dalším čísle!" loučí se Bobík spíše už se čtenáři. "Ale už ne na stejných stránkách!" doplňuje Artur.
napsal Jiří Čehovský (pod jménem Karel Ladislav), 14 stran
1. vydání: Souhvězdí Čtyřlístek (Čtyřlístek 400, 2005)


9. Ostrov doktora Hela (2006)
ZádhelA zřejmě ano. Zádrhel se ze sklenice dostal, i když se nikdy nedovíme jak. Už zase odpočívá na ostrově v Indickém oceánu, kde mu posluhují tři jím týrané opičky. Pod cizím jménem také napíše drzý dopis, že toto místo v moři Čtyřlístku odkazuje jakýsi doktor Hel (ne tedy Moreau).
Psaní pak doručí v prostorném zobanu pelikán.
Zádrhel zatím chystá slona Bihára, kterému však říká Bimbo, a nechá na Čtyřlístek vyhloubit jámu. Když hrdinové dorazí, uvítá je v převleku za Helova právníka. Opice se Čtyřlístku marně snaží cosi říct... a pak je čtveřice vyplašena domněle sloním hlasem, ve skutečnosti však hlásnou troubou. Všichni se tak kvůli Zádrhelovi propadnou do nalíčené jámy.
"Jistě se tu brzy objeví ten zástupce za dr. Hela," napadne Fifinku... a tu už Myšpulín pochopí: "ZA DR. HELA! SPOJ TO V JEDNO SLOVO!"
Ale to už stojí Zádrhel nad nimi - a jde pro slona, aby jámu zasypal a Čtyřlístek zaživa pohřbil. Jenže slon místo toho zavalí chýší Zádrhela samého, načež Čtyřlístku pomůže vylézt, když mu podá chobot. A hrdinové na slona nasednou a Zádrhela pronásledují, až tento skončí v jámě původně vykopané pro Čtyřlístek. Poručí sice slonovi, aby ho vytáhl, dočká se však jen sprchy z jeho chobotu. Proč vlastně zvíře zradilo?
"Zádrhel Bihára naštval, protože mu říkal Bimbo," vysvětlí vodič zvířete a Čtyřlístek odplouvá i s týranými opičkami, se slonem i jeho vodičem a ceduli "toto je ostrov doktora Hela" nahradí cedulí "toto je ostrov zlého Zádrhela!".
Vcelku jde o silně naivní příběh pro hodně malé děti.
napsal Jiří Poborák, 9 stran
1. vydání: Ostrov doktora Hela (Čtyřlístek 412, 2006)


10. Tornádo (2010)
ZádhelZádrhelovi vadí, že je Myšpulín významnějším vědcem, a klopotně proto na skálu dostává ve vozíku titulní řízené tornádo, svůj geniální vynález cíleně zchystaný proti Čtyřlístku. "Nic mě neodradí, nic mě nezastaví" opakuje doktor Zádrhel a je to kupodivu parafráze věty padajícího Bohouše z příběhu Rychlých šípů Tlouštík uniká Bratrstvu kočičí pracky (9. dubna 1946) "nic mě nezadrží, nic mě neporazí!" K vlastní škodě čekal ale Zádrhel s vysátím třeskoprského domku až do poledne, a protože právě ve 12.00 domeček odkráčel díky Myšpulínem připojeným ocelovým nožičkám (poháněným sluneční energií), hrdinové unikli útoku a dalekohledem nepřítele uvidí. Zádrhel musí tři hodiny dobíjet baterie a pak... Domek zase popoběhne včas, a teprve poté Myšpulín vyhrabe i přistroj Anti - proti tornádům - a tento přístroj taky hned nazítří upozorní sirénou na třetí útok.
Anti vcucne tornádo i s jeho původcem, a ten se Čtyřlístku snese do koruny stromu a musí opravit vše, co poničil, natřít plot, posekat trávu, vyplít a zrýt zahradu, zatímco hrdinové odkráčí na výlet i se svým domečkem.
napsal Jiří Poborák, 11 stran
1. vydání: Tornádo (Čtyřlístek 490, 2010)


11. Supí nebezpečí (2010)
ZádhelUprostřed noci Myšpulín vynalézá vynález pro mezinárodní Salon vynálezců, ale příliš malým kladivem se mu nepodaří rozbít atom. Ráno zato vynalezne zvukotěsnou a vyhřívanou "superpostel" s roletou, která sama mění barvu povlečení, houpá a podává jídlo. Nazítří Čtyřlístek nový vynález uváže za vrtulí a křídly doplněné staré autíčko a letí na Salon.
Další den Pinďa zaslechne, že je superpostel jasným kandidátem na hlavní cenu, a ta taky zvítězí, jenže za autora je porotcem označen doktor Zádrhel, který od nic netušícího Myšpulína jeho objev převzal v převleku za pracovníka Salonu. Strhne se bitka, porota netuší, komu věřit a Myšpulín má den na předložení plánků a náčrtků. Protože nechali auto-letadlo na letišti, půjčí si k cestě tam auto, ale Zádrhel je pronásleduje v ocelové supici, která umí shora vůz otevřít jako konzervu. Naštěstí je pro supici odtržená střecha těžká a ona je nucena i se Zádrhelem nouzově přistát a usne. Zase se ale probudí a za Čtyřlístkem v autě-letadle vysílá z očí laserové paprsky. Bobík ovšem udeří supici do hlavy boxerskou rukavicí a Zádrhel se chvíli řítí k zemi, ale zachrání se a počne Čtyřlístek bombardovat: Fifinka však veškeré pumy odpálí tenisovou raketou. Zádrhel se tedy ukryje v mracích a pomocí supího pařátu unese Myšpulína. Právě nad domečkem Čtyřlístku mu naštěstí dojde palivo a padá do zajetí sám. Myšpulín odpojí supici ruční ovládání a naprogramuje ji tak, aby toto ovládání úplně znemožnil. Potom Čtyřlístek Zádrhela pustí a on se chce v supici ukrýt mezi čápy, místo toho se ale s nefungujícím řízením zařadí na místo jejich vůdce a mizí kamsi do Afriky, zatímco profesor Myšpulín, "spoluautor známého vzorce 1 + 1 =...", přebere konečně ocenění, finanční odměnu s ním spojenou však věnuje opraváři Zádrhelem zničeného auta.
Doma si Čtyřlístek pověsí na stěnu orazítkovaný "Diplom za 1. místo v soutěži o nejlepší vynález" a Bobík sice doufá, že se o tom Zádrhel nedoví, Zádrhel však už zase číhá za oknem...
napsala Martina Bobková, 15 stran
1. vydání: Nesmrtelný Zádrhel (komiksová kniha, 2010)


12. Zádrhel v lunaparku (2010)
ZádhelParafráze na Ostrov doktora Moreaua. Doktor Zádrhel se stal ředitelem vlastního zábavního "Zádrhelova lunaparku" a má světový úspěch díky panoptiku nevídaných tvorů. Jak ihned předvede i novinářům, vytváří ve speciálním inkubátoru kuriózní zvířata: tak např. z pouhých parohů a špetky štětin stvoří oživlé, rohaté prasátko. Nazítří se ješitný dr. Zádrhel hledá v novinách Deník, ale ke své zlosti píší na titulní straně o "Novém objevu profesora Myšpulína". Zádrhel noviny ve vzteku roztrhá a celý den se marně pokouší proniknout do jeho počítače a stáhnout si veškerá data s Myšpulínovými vynálezy, ale výsledkem je pouze to, že se na obrazovce nakonec zjeví sám jeho konkurent s výkřikem "hackeři celého světa, třeste se". Zádrhel tedy lunapark přestěhuje přímo do Třeskoprsk a v pronajatém krámu otevře kadeřnictví, které přesně podle jeho očekávání navštíví Fifinka. Převlečený Zádrhel ji učeše, přistřihne a věnuje jí vstupenku na všechny atrakce. Z ustřižené kudrlinky ovšem taky hodlá klonovat Fifinčiny dvojnice. Proces nanečisto a úspěšně vyzkouší na svém psu Azorovi a zlikviduje pak jak Azora, tak jeho klon.
Fifinka zatím vjíždí do strašidelného hradu a Zádrhel k ní ve tmě přisedne, chytí ji do pytle a uvězní ji v kuchyni na vrcholu toboganu. Nato vyrobí dvojnici a vybaví ji speciálním mobilem, díky kterému bude moci naslouchat. Navede pak Fininčin klon k tomu, aby se Myšpulína důkladně vyptal na jeho vynález, a ten skutečně vyzradí, že jde o univerzální lék Bonsantin, díky němuž nebude více docházet k nežádoucím změnám buněk a lidé se budou dožívat vysokého věku. "Ideální poměr je jedna třetina Bonulínu a dvě třetiny Santiniku," dodává Myšpulín. "Kdyby byly látky v obráceném poměru, došlo by k nebezpečným změnám."
Když to zádrhel slyší, rozhodne se, že se stane nejdéle žijícím člověkem a "ředitelem zeměkoule". Poměry ovšem poplete a látkou ve spreji postříká lízátka, která hodlá rozdat v lunaparku (motiv připomínající i bondovku V tajné službě Jejího veličenstva).
Fifinka zatím vymyslí válečnou lest: připraví večeři ze špekáčků, brambor a vína. Zádrhel si na ní skutečně pochutná a skutečně usne jako špalek, načež Fifinka sice uprchne, ale vybavena lízátky (podobnost s bondovkou pokračuje).
Fifinka přichází domů a setkává se s dvojnicí. Vzápětí už nikdo neví, která je která. Naštěstí má Bobík spásný nápad: každá Fifinka musí udělat omeletu. Klon je tím prozrazen a ptá se mobilem Zádrhela, co dál. Pak ukradne podle rozkazu Bonsantin a prchá, zatímco Čtyřlístek se pustí do lízátek. Pinčovi se prodlouží a změknou nohy, Bobíkovi ruce a Myšpulínovi vyrostou tři hlavy. Teprve teď Čtyřlístek pochopí, že proti němu stojí Zádrhel, a stačila by jediná pilulka Bonsantinu a všichni by byli v pořádku. Bonsantin je ale pryč. Fifinka ho předá svému tvůrci a on ji "za odměnu" zlikviduje. Mezi lidi chce teď shodit lízátka, aby Třeskoprsky zmutovaly a mohl je za "drahé peníze" léčit právě Bonsantinem (a mít "patent na zdraví"). To ale už přibíhá pod věž toboganu Čtyřlístek. I když Zádrhel vypne výtah, Pinďa se svýma nohama snadno vybějne schody a obrátí tak Zádrhelovu obludnou transformaci proti němu. Bobík zase může Zádrhela "zmydlit" svýma dlouhýma rukama a poštve na něj jeho opětovně stvořené Azory. Zádrhel se před psy ukryje v inkubátoru - a zbudou z něj jen černé brýle. Ale "Zádrhelové jsou a budou pořád", konstatuje Bobík. On, Pinďa i Myšpulín spolnou pilule Bonsantinu a nabudou původní podoby. Příběh je ryzí science fiction.
napsala Hana Lamková, 15 stran
1. vydání: Nesmrtelný Zádrhel (komiksová kniha, 2010)


13. Modrý Bezzub (2010)
ZádhelZa měsíc bude pětisté výročí založení Třeskoprsk Karlem IV. - a na radnici se rozhodnou uspořádat výstavu, k čemuž starosta pověří Myšpulína. Ten se doma smutně radí s ostatními a kupř. Pinďa navrhne připomenout napuštění rybníku Blaťáku, uprostřed kterého stál na místě Myšího ostrůvku hrádek rytíře Kruťase, kterého sežraly myši, když stoupla voda. Bobík zase radí vzpomenout strašnou bitvu Třesků proti Prskům (skončila nerozhodně) a v Třeskoprskách od těch časů každoročně slaví Den rozumu.
Fifinka pak ještě připomene slavného básníka Karla Hynka Října a jeho putování těmi kraji a Myšpulín se překvapivě rozpláče: na nejslavnějšího vynálezce si nikdo nevzpomněl.
Občané jsou rozhlasem vyzváni, aby přinesli památky na staré časy, obrazy a pohlednice a Pinďa navrhne, aby požádali jeho strýčka o zapůjčení nesmírně drahé známky Modrý Bezzub, kterých je na světě "sotva deset", přičemž strýčkova má o zoubek víc. Strýc se jim zdráhá raritu zapůjčit a rozhodně nepovolí dopravu autem ani letadlem. Fifinka tedy navrhne poslat Modrý Bezzub normální poštou, přičemž Čtyřlístek pojede jako doprovod.
To se ovšem rozkřikne a doktor Kazimír Zádrhel se o přepravě známky dočte v novinách. Jednoduše skácí na trať strom, ale nepočítal s hajným, který ho pěkně prožene. Čtyřlístek překážku odstraňuje a Zádrhel tedy nasadí bouchací kuličky: nakonec ovšem proti sobě.
Další léčkou je uvolněný most a konečně dojde i na klasický balvan, jak ho už pamatujeme z prvního Čtyřlístku. Zádrhel balvan uvolní z vrcholu skály, ale Bobík přidá a balvan dopadne až za poslední vagón soupravy a po dalších skocích zničí Zádrhelův dům. Zádrhel je sice zoufalý, ale tu jím blýskne geniální nápad.
Čtyřlístek uvnitř vagónu si zatím pochvaluje, že už lupiči nejsou, co bývali, a... "Kde jsou ty časy, když proti nám bojoval Zádrhel," vzpomíná Myšpulín. "A kdyby nám minule nezmizel v inkubátoru, měli bychom o zábavu postaráno." Načež i připojí, že s ním byla náhodou docela legrace.
Vlak stane na nádraží v Třeskoprskách a zásilka je odvezena do skladu, když ji však Myšpulín s Fifinkou nazítří otevřou, je prázdná. "Zdraví vás Zádrhel!" stojí na lístku a je to "opravdová záhada", sklad byl totiž zapečetěn a celou noc hlídán samotným Čtyřlístkem. Myšpulín se ujímá pátrání. Zjistí, že všechny ostatní zásilky byly doručeny adresátům a pouze jedna jediná musela být vrácena. "Jaká byla zpáteční adresa?" ptá se Myšpulín.
"Kazimír Lehrdáz, Vlkodlaky 007." Čtyřlístek na tu adresu míří tryskem v autíčku a ve zřícenině Zádrhelova domu najde další lístek tohoto znění: "Balík dejte do garáže. Přijdu hned - děkuji. Lehrdáz."
Balík v domě stále leží a Čtyřlístek se tedy schová a čeká. Z balíku vykoukne špička pily a po chvíli se vynoří Zádrhel osobně. Myšpulín ho chytí do lasa a spolu s Bobíkem jej spoutá. Pinďa zavolá policii a s obálkou v ruce skáče za ostatními do auta. Zdá se, že zahájení výstavy nestihnou, nicméně křídla vše napraví. Jen Pinďa stále nerozumí tomu, jak se Zádrhel dostal do skladu. Myšpulín to ovšem dávno ví. Zádrhel si na nádraží v Třeskoprskách vlezl do balíku, který měl otvor pro nohy, a došoural se k ostatním balíkům (A to taky v komiksu můžeme zpětně objevit). V noci vylezl, ukradl známku a zase zalezl. A proč balík poslali zpátky? Protože na něj Zádrhel napsal špatnou adresu.
napsal Jaroslav Němeček, 15 stran
1. vydání: Nesmrtelný Zádrhel (komiksová kniha, 2010)


14. Záhadné kruhy (2010)
ZádhelStarosta Třeskoprsk znovu povolá Čtyřlístek a oknem mu ukáže záhadný kruh trávy ve sněhu, vespod ovšem není ani dálkové topení, ani zasypaný kanál. Přesto je teplota země o dvacet stupňů vyšší než v okolí. Pinďa se dá do kopání a objeví minerální pramen. Starosta ho v létě slavnostně otevře a pojmenuje po Čtyřlístku. Příští rok chce postavit kolonádu. Zádrhel křest pozoruje a rozhodne se pramen zničit. Po několika dnech přijde se sítí do Pohádkového lesa a uloví tři trpaslíky: Muka, Ťuka a Juka. Večer trpaslíčky zaveze k poli a jeřábem je v síti spustí mezi obilí. Ve speciálních botkách jsou nuceni nejprve vyběhat záhadné kruhy, a potom putují zpátky do sítě.
Starosta povolá Čtyřlístek ke kruhům hned nazítří a nyní už nepůjde o pramen. Pinďa dostane strach: byli zde snad ufoni? Možná! A zděšení lidé se počnou stěhovat z Třeskoprsk. Starosta vyhlásí noční zákaz vycházení, ale Zádrhel za noci vyjde a zanechá po sobě výsměšné dopisy. Objevit léčivý pramen prý dokáže každý školák a skutečné kruhy Myšpulín vysvětlit neumí, takže je "vědecký podvodník".
Nazítří se vynoří nový kruh a v noci vletí ke čtyřlístku zavřeným oknem kámen s dalším vzkazem: "Lidé, bděte! Myšpulín si nás bere jako rukojmí. Možná, že se už spolčil s ufony! Proto nechce záhadu objasnit!"
Další den jsou objeveny i další kruhy a pramen vyschne. Myšpulín, který uzná, že jako profesor skutečně zklamal, chce na dovolenou. Bobík ho povzbudí: po dvouměsíční dietě zhubl o deset kilo. Myšpulín se vzchopí a na mapě odhalí, že kruhy poli postupují směrem hodinových ručiček. Vytipuje i místo kruhu příštího a večer vyjde Čtyřlístek do polí. Skutečně přijede Zádrhelův náklaďák a trpaslíčci se dají do práce: Ťuk a Muk běhají v poli, zatímco Juk je kdesi jako rukojmí držen v kleci. Čtyřlístek všechno odhalí, zatímco Zádrhel spí, a když se probudí, jukne na něj ze sítě Bobík a udeří Zádrhela do hlavy padouchova kletba "kletě" upomíná na dávný ohníčkovský seriál Mořští vlci). Fifinka propustí vězněného Juka a Z8drhel se ke všemu přizná policistovi - i pramen za noci zabetonoval. Na Bobíkův nátlak tedy teď musí beton vlastnoručně vykopat a celé léto bude pomáhat na poli s tvrdou houskou a vodou k jídlu, jak to dával i trpaslíkům. Strůjci strašlivého "trestu nad tresty" Bobíkovi počne ovšem při té představě kručet v břiše.
napsal Jiří Poborák, 16 stran
1. vydání: Nesmrtelný Zádrhel (komiksová kniha, 2010)


15. Pětistovka (2010)
Zádhel Fifinka hodlá upéci dort na oslavu pětistého příběhu základní řady Čtyřlístků. Jaroslav Němeček na pětistovce pracuje ve stejné chvíli, kdy příběh teprve začíná, takže ještě neví, jak dopadne, a tu sletí k hrdinům dolů do krbu jejich domku podezřelý kominík ve fialové pláštěnce. Vyběhne, a když se umyje, poznáme Zádrhela. Žije, jak zvíme až později, v opevněném domě v Třeskoprskách, kam se nyní vrací na mechanickém opeřenci, aby si pustil zvukový záznam "špionážně" nahraný kominickou koulí. Rozhodne se, že realizaci Čtyřlístku č. 500 překazí.
Reportérka se zatím Jaroslava Němečka před kamerou ptá, proč jeho obrázky bývají jako živé. Odpověď zní, že má kouzelné pastelky, které mj. samy kreslí a... Zádrhel i tento rozhovor vyslechne oknem a pastelek se zatouží zmocnit, když se s ním ale utrhne okap. Po ráně do hlavy se padouchovi "rozbřeskne", takže se rozhodne převléci za listonoše. Kvůli tomu jde na poštu, pošle sám sobě doporučený dopis (adresa je Záhadná 13 a jméno je fiktivní) a když pošťák překvapivě kývne, že si se Zádrhelem připije na jeho narozeniny, je uspán, svlečen a vyhozen do parku, za což je propuštěn.
Zádrhel zatím přijde v jeho "roli" do Němečkova ateliéru a povede se mu pastelky odcizit, zatímco malíř hledá občanku. Zádrhel neznámým způsobem zneškodní i telefon a internet a vymění zámek ateliéru za speciální, který umí odemykat jenom on sám díky liniím na palci (jak se dovíme až později).
Němeček si už jen přečte výsměšný dopis. "Toho prevíta jsem nikdy neměl kreslit!" zuří, ale žádné spojení se Čtyřlístek ani nikým jiným nefunguje a malíř kupodivu i marně volá z okna. Taky Čtyřlístek mu několik dní marně volá i píše, když tu potkají bývalého pošťáka, jak zametá. Pošťák jim prozradí adresu, ale nezaklepou. Myšpulín radši sestrojí bezhlučnou helikoptéru a v noci přistanou v objektu vybaveni brýlemi na noční vidění. Bobík jedny dveře vytrhne a druhé prorazí, ale Zádrhel vyskočí zavřeným oknem z druhého patra a uniká na rogalu. Pronásledují ho helikoptérou až do svítání, kdy však pastelkami namaluje neproniknutelnou džungli. V ní jsou nuceni pro nedostatek benzinu přistát a jsou jí zachyceni. Naštěstí se objeví slon a helikoptéru bezděky uvolní. S Fifinkou na hřbetě je i dovede k benzinové pumpě, kde si prý Zádrhel pře chvíli koupil limonádu. Pronásledování vzduchem pokračuje, ale padouch další pastelkou vyčaruje moře s pelikánem (kterému Bobík hodí koláč). Zádrhel stvoří i hurikán a unikl by, ale Myšpulín na něj umístí štěnici (jak se opět dovíme až později).
Helikoptéru Čtyřlístku trefí blesk, všichni končí ve vlnách, ale zachrání se na hřbetech delfínů. Zmrzlinář je pak pouští pošle ke starému penzionu, ve kterém rozzuřený Bobík roztrhá Zádrhelovu pláštěnku. Sám zmrzlinář byl Zádrhelem - a má hrdiny, kde chtěl (na stole najdou i další výsměšný dopis). Polije penzion benzínem, zapálí ho další z pastelek a Čtyřlístek by nejspíš uhořel na střeše nebýt pelikána, který je jednoho po druhém snese dolů. Myšpulínovi dojde, kdo byl zmrzlinář, a všichni se vrátí k převrženému stánku, kde najdou poslední černou pastelku, s níž to Zádrhelovi "vytmaví": vytvoří tmu a opět vybaveni brýlemi ho doženou. Padouch přizná, že Němečka zavřel v ateliéru, a chtějí ho navždycky nechat ve tmě, ale tu zdůrazní, že zámek může odemknout jenom on. Tak je Němeček sice zachráněn, ale kouzelné pastelky zůstaly fuč, takže nový příběh asi nevznikne...
Ale ano. Malíři totiž zbyla kouzelná guma, Zádrhel je vygumován a Němeček nakreslí na jeho místo pětipatrový dort, každé patro za stovku Čtyřlístků, jak už Myšpulín plánoval na začátku.
napsala Hana Lamková, 20 stran
1. vydání: Pětistovka (Čtyřlístek 499+500, 2010)


16. Na dalekém severu (2011)
Zádhel Léto u Blaťáku se Bobíkovi počne zajídat a táhne Čtyřlístek do cestovní kanceláře. Výlety na poušť, do Pacifiku a do Alp jsou pro různá nebezpečenství zavrženy, nicméně Kanadská jízdní pošta právě vypsala ke stému výročí svého založení závod po stopách Jacka Londona. Kdo první dorazí s poštou do Dawson City i zpátky na start, získá zlatý pohár.
Soupeřem Čtyřlístku je Kruťas, jehož smích je Myšpulínovi povědomý a jenž polije hned úvodem saně svých konkurentů, takže jsou při startu přimrzlé. Soupeř naopak a proti předpisům využije motor.
Až Bobík saně odtrhne, ale dalším zádrhelem se může stát pověstný "Čilkútský průsmyk", kterým to už nejde jinak než pěšky. "Kdybych to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil," opakuje Pinďa známou větu z Knoflíkové války a zatímco Kruťas ještě stačil pěkné počasí, Čtyřlístek přepadá vánice. Aby překonali následující peřeje Bílý kůň, zbudují si vor, ale do rána ho zřejmě vzala voda, protože ho, jak se zdá, odvázal právě Kruťas. Za zpěvu Niagáry pokračují v závodu na novém voru a peřeje jim taky představí vodopád, pod kterým ostatně skončil už Kruťas. Ukáže se, že putoval právě na Čtyřlístku zcizeném voru.
Poslední noc před atakem na Dawson City ukradne Kruťas i poštu a mizí po čerstvě zamrzlé řece, ale Fifinka ho dožene na bruslích za Bobíkova operního zpěvu a dojedou do cíle na setinu vteřiny zároveň, takže rozhodnout teď musí zpáteční cesta.
V noci Kruťas opět odcizí poštu a vyrazí napřed, zatímco Čtyřlístek vyspává i následkem toho, že mu zatemnil okna. Až v deset Čtyřlístek procitá a zjišťuje, že ničema sebral v supermarketu i veškeré zásoby. Utíkají stopou barbarsky poházených plechovek a petlahví a Kruťasovi zatím dojdou konzervy. Poslední sirkou sice roznítí oheň, ale pak ho pohřbí lavina. Až Čtyřlístek Kruťase zachrání a on nyní simuluje zlomeninu a nechá se táhnout na saních až na samý vrchol Čilkutského průsmyku., kde se efektně odhalí jako Zádrhel, Bobík ho však obratem srazí z kopce a ničema je dole jako na zavolanou zatčen pro podvody. Čtyřlístek zvítězí a Myšpulín doma předčítá z Londona, "jak se to odehrálo doopravdy", zatímco Pinďa se věnuje albu poštovních známek...
napsal Jaroslav Němeček, 15 stran
1. vydání: 4 pošťácké příběhy (kniha Edice 4, 2011)


17. Zádrhel s Monou Lisou (2011)
Zádhel Myšpulín přijde na to, jak změnit zrcadlový odraz na 3D obraz, a když se Pinďa dotkne skla zrcadla, zhmotní se jeho dvojník, který pak běží maraton, zatímco pravý Pinďa může v tomtéž čase na turnaj ve stolním tenise, který i vyhraje. Zrcadlo ovšem za noci vymění Zádrhel za zdánlivě stejné.
Ráno obdrží Fifinka pozvání na narozeniny kamarádky Evy. Aby tam mohla, chce poslat svoji dvojnici na hodinu klavíru, jenže nepravé zrcadlo ji zklame.
Z Louvru je ukradena Mona Lisa jištěná Myšpulínovým systémem(!), který mohl, jak Myšpulín dobře ví, odhalit leda právě Zádrhel, jenže ten má alibi: v čase krádeže přednášel pro dvě stě lidí. Anebo snad mluvil dvojník? Samozřejmě. A Zádrhel chce zatím i zbohatnout prodejem dokonalých kopií Giocondy.
Čtyřlístek mu napíše, aby si převzal čestné občanství Třeskoprsk, a zároveň ho přihlásí do televizní besedy. Zádrhel chce být tam i tam, a tak využije zrcadlo. Myšpulín ho ovšem vyfotogafuje s radničním orlojem a také na videonahrávce besedy jsou hodiny. Čtyřlístek taky znovu vymění zrcadla, ale problém tu je. Jak najít mezi kopiemi Mony Lisy originál?
Myšpulín však dá svému vynálezu zpětný chod a všechny falzifikáty se propadnou do zrcadla, aby tu zůstane jen originál, a ten donesou na policii. Díky fotografiím i dokážou, že je Zádrhel s to být na dvou místech naráz, a tak policie zatýká oba. Jak ale obvinit a soudit toho pravého? Snadno! Stačí, když Myšpulín nasměruje zrcadlo, a dvojník zmizí a jen pravý Zádrhel zůstane - a je odvezen do vězení, zatímco si Myšpulín dočítá tentýž Čtyřlístek, který my.
napsala Hana Lamková, 11 stran
1. vydání: Zádrhel s Monou Lisou (Čtyřlístek 513, 2011)


18. Mikuláš v pekle (2011)
Zádhel Mikulášský výbor v Třeskoprskách chce pro každé děcko dárek, což se na veřejném zasedání nezamlouvá Kazimíru Zádrhelovi. Nejen on chce ušetřit, ačkoli spoustu peněz téhož roku spolkla i stavba hodin s vodotryskem podle jeho nápadu. Nakonec se Zádrhel popere s mladým starostou.
Nadělovat pojede Čtyřlístek přestrojený za trojici andělů a Mikuláše (Myšpulín), přičemž za čerta marně chce jít Zádrhel. Když děti nejsou řádně strašeny, vyrostou v rošťáky, prohlašuje a za noci sní cukroví z pytle, ve kterém pak usne.
Čtyřlístek jede červeným autíčkem doplněným o sněžné pásy na horský statek a netuší, že jim Zádrhel vyměnil fungující GPS za rozbitou. Ta je vede "do pekel": nejprve na led - a potom poničí autíčko o strom.
Kde se to ocitli? Pinďa vyleze jako Jeníček do špice smrku a uvidí světýlko, k němuž se pak vydá pěšky s Bobíkem, oba stále jako andělé, zatímco Fifinka a Myšpulín opravují vůz. V opuštěném Čertově mlýně se Pinďa a Bobík setkají se skutečnými malými čerty, kteří taky chtějí dárky a chlubí se, jakými způsoby přes rok zlobili. Rvali se, mydlili schody řediteli pekelného gymnázia anebo navrtali loď, která se potopila.
Aby roztála cesta zpátky k autu Čtyřlístku, využije starý čert svůj "ďábelský plamenný dech". Dojde k oblevě a autíčko se rázem ocitá na vodě.
Bobík sestupuje s pytlem domnělých sladkostí do pekla. Zakopne a zaslechne naříkání, ale než si ujasní, odkud ho slyší, přehluší Zádrhela v pytli andělský kůr a my zvíme, že čerti a andělé zanechají každoročně na Mikuláše půtek a nebeská mládež tedy klidně preluduje i zde v pekle.
Andělé prý dárky na horské samotě už rozdali, na čertíky se však nedostalo. Čtyřlístek to napraví a daruje jich celou haldu. Ouha však, z posledního z pytlů leze Zádrhel. Tím, že snědl bonbóny, ale proti sobě poštval celé peklo a bude muset rok drhnout kotle, štípat dříví a uklízet, což je přirovnáno k roku vojenské služby. A Čtyřlístek? Vrací se domů, avšak Myšpulín ještě předtím samozřejmě vyhodí vadnou GPS.
napsal Jaroslav Němeček, 15 stran
1. vydání: 4 čertovské příběhy (kniha Edice 4, 2011)


19. Čínská moudrost (2012)
Zádhel Čtyřlístek navštíví čínský pavilon Světové výstavy. Sleduje ho Zádrhel. Nechá se v objektu tajně zamknout na noc a pravý čínský porcelán vymění za suvenýry. Vzápětí ho sice vyruší alarm, ale ostraha záměnu nezpozoruje, uvěří výmluvě a Zádrhela pustí.
Záměnu odhalí Čtyřlístek den poté díky Myšpulínovi, který se přesně podle plánu vrátil studovat "čínskou moudrost" ve znacích na hrncích. Originály těchto hrnků byly však pod pultem jednoho z výstavních stánků a omylem rozprodány. Je třeba odhalit komu, což se Zádrhelovi povede. "Suvenýry" koupí, tentokrát je ale zase on sledován Čtyřlístkem: do hotelu. Fifinka se pak přestrojí za pokojskou ukradne pak v recepci klíč od Zádrhelova pokoje. Vnikne tam, a než ji zloděj zaskočí, stačí pořídit pár fotografii.
Zádrhel luští čínské znaky na šálcích a chce přes Facebook koupit i další hrnky. Smluvené místo pro uzavření obchodu je pod Eiffelovkou, ale jelikož jsou letenky skoro vyprodány, ocitá se pod věží za Čtyřlístek jen Pinďa. Chytře Zádrhelovi vyfoukne hrnek a jeho virtuální snímek obratem posílá kamarádům. Další z hrnků však kdosi odvezl až do Londýna. Bobík se tedy převleče za anglického policistu "bobiho" a pobrukujíc si na nábřeží Temže parafrázi písně Meckie Messer pořídí další fotografii s hrnkem. Ten poslední je pak třeba získat přímo na pražské svatbě, přičemž tady Zádrhel pro jistotu zcizí rovnou všechny svatební dary. Není mu to nic platné, hrneček už má Čtyřlístek a stará čínská moudrost mimo to praví, že ta nejcennější věc na svět je přátelství. Právě zatčený Zádrhel je oproti tomu sám a originály hrnečků vrací Čtyřlístek na výstavu.
napsala Hana Lamková, 11 stran
1. vydání: Čínská moudrost (Čtyřlístek 523, 2012)


20. Dostihy pod Fudžijamou (2012)
Zádhel Fifinka vyhrála Velkou parbubickou a z Japonska ji proto pozvou na mezinárodní dostih. I s bílou klisnou Mišelkou přiletí v čase podivného procitnutí sopky Fudži a zemětřesení do Tokia a je uvítána panem Jakomůrou. Na Mišelce oba putují vyluštit záhadu sopky, kvůli které císař Hydrohato vyhlásil "stav obluzení", a pozorují, že zatímco sakury vůbec nevykvetly, bonsaje vyrostly rovnou o pět metrů za týden. A tedy od chvíle, co počal z posvátné hory vystupovat páchnoucí dým.
V kráteru, kam se spustila, odhalí Fifi strojovnu, ale "vedoucí údržby" Gorzila je už týden spoután ve skladu. Podle popisu zachránkyně v pachateli identifikuje Zádrhela, který Gorzilu nejprve uspal, a potom stroje spustil naplno.
Gorzila a jeho druzi řídí z nitra Fudži pohyb zemských desek a on Fifince vypráví, jak se pevnina kdysi rozlámala a srážky ker způsobovaly katastrofy. Aby ještěři přežili, museli se ukrýt právě do hlubin, kde se naučili řídit putování kontinentů, přičemž centrem onoho řízení je právě vnitřek posvátné sopky. Kdyby přitom i jediný ještěr ztratil kontrolu nad svým úsekem, celý systém by se zhroutil.
Osvobozený Gorzila konečně jedná. Otevře lávovod na Havaji a sníží i tlaky v podzemních vodách prostřednictvím gejzírů v Yelowstonském parkum i v Třeskoprskách. To mstačí, aby se vše vrátilo k normálu. Fudži přestane dýmat, sakury zase rozkvetou, zvětšené bonsaje se hodí a Fifinka tedy nemusí volat Myšpulína, právě jehož "teorii volného pohybu zemských desek" tu ještěři ostatně aplikují.
I palácoví kapři zase milují ošetřovatele, kterého předtím napadli, a nazítří se konečně koná odložený překážkový běh o růžové kimono, ve kterém Fifinka zastupuje Evropu.
Ani cílová fotografie však nedokáže rozhodnout o vítězi! Tu se vynoří Myšpulín - a hle, nechá nás nahlédnout do fotooaparátu české výroby. Co se zjistí? Čupřina na čele Mišel byla za cílovou čarou dřív.
Zádrhel je ovšem "zničen" stejně už dávno, neboť veškeré své peníze vsadil právě na to, že se závod kvůli sopce nepoběží. A Fifinka a Myšpulín? Na Mišel se vrátí k Bobíkovi s Pinďou a růžové kimono, které přivezli, vlastně už čtenáři viděli na Fifince na titulní straně časopisu Ahoj, tady Fifi.
Zádrhel má zde narozdíl od všech ostatních příběhů pouze epizodní roli.
napsal Jaroslav Němeček, 10 stran
1. vydání: Japonské dobrodružství (Ahoj tady Fifi 1, 2012)


21. Myšpulín na hrad! (2013)
Zádhel Zádrhel se chce stát českým prezidentem, nikdo by ho však nevolil. Na rozdíl od profesora Myšpulína. Také si Zádrhel všimne plakátu na chystaný film se Čtyřlístkem. Závidí.
Rozhodne se, že Myšpulína unese. Chce se pak za něj vydávat. Vyláká tedy profesora Myšpulína do nitra žižkovské televizní věže. Potom navštíví Třeskoprsky. Fifinka má být jeho první dámou, Pinďa ministrem sportu a Bobík šéfem policie i armády.
Bobík ovšem chce video s Myšpulínem a aby šlo o regulérní důkaz, musí tam jejich kamarád držet aktuální Čtyřlístek. Zádrhela nenapadne, že to bude vězňova šance, a Myšpulín ukáže do kamery tajenku křížovky v dotyčném čísle Čtyřlístku, kam vepsal název věže.
Bobík zatím pronajal tajný byt na Václavském náměstí a do Myšpulínových šatů oblečou molitanovou figuru. Tu vsadí do koše a balón pustí u věže. Zádrhelův muž má za to, že Myšpulín prchá, a odjede na motocyklu za šéfem.
Pinďa a Fifinka zatím vnikají do věže. Pinďa vystoupí až nahoru v přestrojení za kontrolora vysílačů pro mobily a dostane se ke kamarádovi zvenčí oknem, když ho roztříští kladivem. Sešplhají po laně.
Zádrhel poskokovi vynadá a přikáže, aby hlídal domek v Třeskoprskách, ale Čtyřlístek sedí v tajném bytě nad Václavským náměstím a v televizi sleduje volební průzkumy. Myšpulín vede a dole už budují tribunu. Sousední Svatý Václav je přikryt plachtou a přestrojen právě za Myšpulína, ale to má být odhaleno až koncem mítinku.
Ten se koná nazítří v deset dopoledne. Myšpulín během něj klidně slíbí, že u nás bude všechno zadarmo, že všichni, kdo si vsadí, vyhrají v loterii, že budou prodlouženy prázdniny i dovolené a děti že budou už dostávat jenom jedničky. Navíc bohorovně zruší celé zdravotnictví a nařídí jen: "Buďte zdrávi!"
Nato zatáhne za špagát. Ale Svatý Václav už není přestrojen za něj. Je přestrojen za Zádrhela. Zařídil to Čtyřlístek. A Myšpulín na pódiu? Taky je to Zádrhel.
Odhalí se, když pod vlivem překvapení strhne masku, a za to, že se chtěl vetřít na Hrad, se na něj snesou rajčata. Končí v blátě, zatímco Myšpulína vyhazují nad hlavy. Ne, národ "nezahyne", jenže... Myšpulín funkci odmítá chce se dál věnovat vynálezům a zažívat i další dobrodružství se Čtyřlístkem.
napsala Hana Lamková, 9 stran
1. vydání: Myšpulín na hrad (Čtyřlístek 542, 2013)


22. Neohrožená Fifinka (2013)
Zádhel Zádrhel, vybavený motocyklem s přívěsným vozíkem, špehuje Čtyřlístek během příprav na dovolenou. Cestovní kancelář Splněný sen nabízí destinace jako Jadran, Grónsko a Everest. Myšpulín vybere Medvědí jeskyni, kde se lze za příplatek setkat pračlověkem, ale Fifince ten bonus zbytek Čtyřlístku utají.
Zádrhel se vloudí oknem do domečku v Třeskoprskách, ale najde jen prázdný sešit. Nato ho vyplaší Fifinka. Zádrhela se přesto zmocní fixní idea, že Čtyřlístek objevil jeskyni s pokladem.
Cestou na dovolenou píchnou zadní kolo autíčka, a zatímco Myšpulín mění duši, Zádrhel prvý vniká do jeskyně. Objeví však jen dvě cedule s oznámeními, že byl poklad objeven a zbytek podzemí neprozkoumán pro "nedostatek financí". Právě v neprobádané části začne tedy Zádrhel hloubit a objeví zvířecí lebku. Pak se však kopne do palce (ve Čtyřlístku výjimečné znázornění kapek) a domnívaje se, že vykrvácí, volá o pomoc. To slyší Fifinka, která už napřed došla ke skále. Vběhne do jeskyně vedlejším vchodem a ke zdravotnímu zásahu na Zádrhelovi jí dobře stačí kapesník. Kamarádsky ho vede ven, kde opékají špekáčky dva mladíci. Ale už zbystřili zbytek Čtyřlístku, takže se přestrojí za pralidi, vstoupí do jeskyně, a když spatří Zádrhela a Finku, zahradí jim cestu, vyzbrojeni pravěkým kopím a palicí.
Zádrhel je považuje za strážce pokladu a nepraví pralidé ohroženou dvojici nutí, aby roznítila oheň holí třenou o tětivu luku. Fifinka to zvládne.
Pak se vynoří bytost, před kterou pralidé padají k zemi jako před jeskynním božstvem. Ale tvor má hodinky. "Ať tvá ochrana jeskyně pomine," vyzvou jej pralidé. Božstvo i oni pak začnou se Zádrhelem a Fifinkou houpavě tancovat "medvědí taneček" a v tomto příběhu dosti hloupý Zádrhel je přesvědčen, že budou po dotančení snědeni. Ale Fifinka vytrhne pramuži palici a začne se ohánět. Ohrozí hodinky falešného boha, načež se pralidé přiznají, že jsou herci. Právem se však diví, že to Finka neví.
Ta přece našla poklad. Je to pravěký zub. Ale hamižný Zádrhel to neví a zklamaně odjíždí.
napsal Stanislav Havelka, 9 stran
1. vydání: Neohrožená Fifinka (Čtyřlístek 556, 2013)


23. Bohaté Vánoce (2013)
Zádhel Bobík nemá na vánoční dárky, tak jde zastavit činku. Neuspěje (ani s hodinkami) a tu Pinďa vzpomene na jeden z prvních Myšpulínových vynálezů, atomové psisko Vrtichvosta, rezivějící na půdě. Zastavárník je ovšem ve spojení se Zádrhelem a ten mu za robota nabídne jeden milion v hotovosti. Nato psa přeprogramuje.
Po nějaké době je vypsána odměna na zloděje Věstonické Venuše, diamantové monstrance z Lorety a tří apoštolů z pražského Orloje. Co se to děje? Myšpulín chce nasadit právě Vrtichvosta a Bobík teprve kápne božskou. Fifinka ho tedy pošle do zastavárny, ať Vrtichvosta vyplatí třemi stovkami, jenomže zastavárník tvrdí, že vynález vyhodil na skládku. Čtyřlístek se v noci do zastavárny vloupá a v účetní knize najde záznam o prodeji. Tu se objeví Vrtichvost sám a v kusadlech nese sošku. Čtyřlístek psa sleduje k domu č. 37 s písmeny Z na mříži vrat. Na co ale robota nalákat?
Fifinka navrhne opatřit robotickou kamarádku. Myšpulín ji obratem sestrojí. Dovnitř umístí navigaci a Fifinka robotku pojmenuje Saxana. V noci Saxana vyláká Vrtichvosta vytím z boudy a ovládána dálkově Myšpulínem mu udělí elekrický šok. Myšpulín poté robopsa vylepší o alarm napojený na policejní stanici a sledují jej během návratu z dalšího lupu. Teprve teď poznají ve dveřích Zádrhele, který sice policii neotevře, ale Bobík předčí i policejní beranidlo, když prorazí dveře. Padouch sice má na ploché střeše vrtulník, ale Vrtichvost ho lapne při startu za podvozek. Předá Zádrhela spravedlnosti a Čtyřlístek slaví bohaté Vánoce, takže hostí i zvířecí kamarády z lesa.
napsala Hana Lamková, 9 stran
1. vydání: Bohaté Vánoce (Čtyřlístek 558, 2013)


24. Ztracený poklad (2013)
Zádhel Fifinka a Pinďa probudí Myšpulína a Bobíka: v Mexiku došlo k zemětřesení. Myšpulínův kamarád profesor Carlos požádá prostřednictvím televize o pomoc právě Myšpulína, načež je zřejmě zabit cihlou.
K mírným otřesům dojde taky v Třeskoprskách a Myšpulín pátrá svým přístrojem po jejich epicentru. Všichni pak odletí do Mexika autem transformovaným v letadlo. Mexiko City je k nepoznání, při přistání přijdou o ocas, ale Carlos žije: v hydrometeorologickém ústavu ho najdou ještě před záchranáři.
Podle seismografu se příčina otřesů nalézá kilometr pod povrchem. Bobík nafoukne Myšpulínova "krtka", kterým se už kdysi provrtali z Třeskoprsk do Austrálie, a odhalí s jeho pomocí, že někdo odčerpává vodu z podzemního jezera pod městem. Je to Zádrhel - a Bobík si ho rovnou podá. Při výslechu zabere až Fifinčino lechtání a Zádrhel jim ukáže svitek, který našel v mexické národní knihovně. Kdosi tu nakreslil a vylíčil konec mayské civilizace i to, co následovalo. Přišli totiž Toltékové, vysochali obří hlavy a nakonec se říše zmocnili Aztékové a vybudovali na mělčinách město Tonochtitlán. Počátkem 16. století se na pobřeží Mexika vylodil Cortéz a zmocnil se zlatého pokladu, ale při noční bitvě oň přišel v bažinách. Právě Zádrhel díky mapě ví, kde tento poklad hledat, a on taky odčerpává vodu a objevil už několik zlatých sošek. Jelikož chce poklad odevzdat muzeu, Čtyřlístek mu začne pomáhat a jen Fifinka se postaví proti tomu a rozčílí se tak, až "do něčeho" kopne, čímž je poklad objeven (jde vlastně o parafrázi scény z Pokladu starého opata, kde kopal Bobík).
Jenom Zádrhel ví, že je na poklad vypsána veliká odměna, a aniž vodu napumpuje zpátky pod město, utíká do muzea. Jenže místo odměny ho zatkne policie - a vypadá to na deset let nucených prací, zatímco Čtyřlístek se létajícím autíčkem vrací domů.
napsal Jaroslav Němeček, 10 stran
1. vydání: Ztracený poklad (Čtyřlístek Speciál 4/2013)


25. Záhadné vejce (2013)
Zádhel Čtyřlístek navštíví pavilon tučňáků, které Pinďa fotografuje a filmuje přímo pod vodou. Nadšeni těmito zvířaty, o nichž si Myšpulín i čte, se rozhodnou vyrazit za nimi i do Arktidy. V tom čase se Zádrhel rozhodne koupit levnou půdu v Grónsku, pomocí malého, před světem skrytého megamagnetu vychýlit zemskou osu, rozpustit led a pozemky výhodně odprodat.
Čtyřlístek si pronajme nevelkou vědeckou stanici plnou zásob, a to právě v Grónsku. Sami vztyčí jenom vlajku a nedaleko i větrnou elektrárnu. Filmují tučňáky, zahřívající se chůzí v kruhu, a Myšpulín snímek po sestřihu zašle televizi. Zatímco samci tučňáků zahřívají vejce, samičky se živí v moři. A Zádrhel?
Dostane další nápad a vyrobí svůj megamagnet ve tvaru tučňáčího vejce. Díky stálému pohybu totiž nepůjde zaměřit z letadla. Na svou misi do Arktidy vyráží padouch svou ponorkou, chytí náhodně zvoleného tučňáka-tatínka a vymění vejce, které otec hlídá, za svou maketu. Ale vyhozené vejce najde Čtyřlístek a uvnitř stanice ho zahřívá. I klimatologové však hlásí neobvyklé oteplení Grónska, takže Zádrhel skáče radostí.
Pinďa a Bobík si všimnou při kroužkování tučňáka, který těžce chodí, a pták pustí Zádrhelovo "vejce" Bobíkovi na nohu. Pinďa vejce nejprve považuje za granát. Na stanici se mu maskovaný magnet "vytrhne" přitažen upevněnými kamny. Fifinka tučňákovi věnuje jeho původní vejce a on se vrátí k hejnu.
Svět si zatím všiml vychýlení osy a Čtyřlístek z televize zví, že půdu Grónska koupil neznámý Zet. Myšpulín ihned pochopí souvislost s magnetem, který přepóluje, a pak ho nechají odletět na lopatky větrníku. Oteplování i prodej Zádrhelovy půdy v Grónsku se tím přeruší a padouch se vydá pod mořem hledat tučňáka.
Na břeh Grónska pro jistotu vystoupí v kovovém skafandru označeném "Z" a Myšpulín ho proto sice nepozná, ale jako záhadného Zeta odhadne. Vzápětí je vetřelec přitažen k větrníku, a kdo s čím zacházím, tím také schází. Myšpulín podnikatele, který by jinak po čase umrzl, zachrání s pomocí demagnetizátoru, a když mu Fifinka Zetovi sejme přilbu, poznají Zádrhela. Ten sice uprchne do ponorky, ale tím, že přišel na buben, se vytrestal sám.
napsala Hana Lamková, 14 stran
1. vydání: Záhadné vejce (Čtyřlístek 559+560, 2013)


26. Zlatý skarabeus (2014)
Zádhel Ráno je před domečkem bílo, Bobík a Pinďa odklidí sníh do pěti sněhuláků, jenže potlesk Myšpulína či i Fifinky uvolní lavinu na střeše a čeká nová práce. Myšpulín lituje, že praotec Čech "nedošel dál". Asi byl ovšem rád, že se vůbec vyškrábal na Říp. Vidět Alpy, západně ho odradila "krušnost" hor, z východu hrozily hory Hunů a jen pod Řípem zrovna vše kvetlo.
V místním tisku ("Třeskoprsky. Dobrá adresa") se Myšpulín dočítá, že CK Třeskoprsky pořádají zájezdy do Egypta. Stojí za slyšení zpěv tamních kolosů? Možná, ale zajímají je také další záhady a Myšpulín doma dokonce má celé regály knih jen o faraonech či mumiích.
Zmocní se ho nadšení, zatímco Pinďa si vyjede na lyžích. Nezajímá ho to? Jak se ukáže, byl rovnou pro čtyři letenky do Káhiry.
Ředitelem tamního muzea je Myšpulínův kamarád z "Oksvordu" Johan, i padnou si do náruče, ale ztratil se zrovna zlatý skarab, nejcennější exponát, i když teprve před týdnem koupený od anonymního nálezce. Zvláštní, že chladicí vitrína je netknuta a zámky neporušeny. Čtyřlístek se nechá v muzeu zamknout, ale neodhalí krom zle nastaveného termostatu nic. Pokud se ovšem nevynoří stopa do tří dní, vedení muzea ukončí Johanovu kariéru.
Čtyřlístek tedy pátrá na místě nálezu. Myšpulín zví, že skarabea objevil nějaký zmrzlinář a dal ho nejprve do svého mrazáku. Dle popisu to byl Zádrhel - "mistra převleků", ale vlastně stále stejně oblečený. Obdržel obrovské nálezné a je tedy konečně "za vodou", ale Čtyřlístek kupodivu najde jeho stopy směřující do pouště i tou nejkratší cestou k vodám Středozemního moře (naštěstí má Bobík splněného Bobříka stopování).
Ale ve vedru nedojdou daleko a Pinďa s Bobíkem usednou vyčerpáni už na tlapě Velké sfingy v Gíze. Stopy ovšem stejně záhadně zrovna tady a Bobík "do toho" kopne a propadne se do neporušené hrobky. Leží tu i Zádrhelův plášť, a když probouraným otvorem prolezou dál, objeví faraonovu mumii. Ta ožije a volá, že jí někdo ukradl skarabea. Chce Čtyřlístek zničit, ale pak se rozbrečí. Ač od faraonova pohřbu uplynulo dvacet tisíc roků, prý je skarabeus jeho duší, bez které se "nikdy nedostane ke svým bohům". Bobík mu tedy slíbí, že Zádrhele zaživa roztrhne (což je i znázorněno), a pozlacená mumie Čtyřlístek propustí s tím, že nesmí zapomenou na slib, "jinak". Pinďu přitom varuje i tím, že mu zapálí uši, ale Fifinka má později pocit, že se jim vše jen zdálo.
Podle dalších stop opouštějí podzemí zužující se chodbou, ale stěny na konci nepropustí objemnějšího Bobíka. Naštěstí Myšpulín venku na stěně objeví tlačítko, a když ho stiskne, zdi okolo Bobíka se rozestoupí. Hrdinové pokračují po stopách pouští, před písečnou bouří se kryjí balvany, ale stejně jsou zasypáni. Stopy zaváty. Někdo volá: "Pomóóóc!," a je to žíznící Zádrhel, zasypaný až ke krku.
Blouznící Bobík mu vyhrožuje, že bude hasit žízeň jeho krví, ale Myšpulín ho zadrží. Zádrhel se vzápětí vymrští a jak atlet se žene k vynořivšímu se mořskému pobřeží s palmami a parníkem. Je to jen fata morgana, ale voda tu je a on se zřítí do studny. Bobík Zádrhelovi slíbí, že ho vytáhnou, jen pokud vydá skaraba, a to se stane, takže Myšpulín podá Zádrhelovi dolů svůj červený fráček. Lotras se div neutopil uprostřed pouště.
Ze studny se napijí díky skládacímu pohárku, který Myšpulín vždy nosí na cesty. Fifinka má při občerstvování přednost. Myšpulín vypráví, že se před dvěma tisíci lety vzbouřil velitel faraónových vojsk, a když prohrál bitvu, prchl do ukryté oázy, kam za ním faraon vyslal velké vojsko. To cestou zakopalo amfory s vodou nutnou pro návrat, ale písečná bouře pohřbila jak vojáky, tak oázu, kterou našel až Zádrhel.
Na obrubě studny objeví Myšpulín šipku ukazující směr pochodu dávného vojska a sami se vydají opačným směrem a Zádrhel vysvětlí, že brouka uzmul z hrobky a odlil formu, kam vlil vodu, tu nechal zmrznout a falešného skaraba pak skryl do zmrzliny, zatímco pravého nabídl muzeu a během instalace ho nenápadně vyměnil za odlitek. Pokud by správně fungovalo chlazení, nepřišlo by se na nic, takhle ovšem kopie roztála a tím se vypařila z uzavřené vitríny i místnosti. Na policii vrací Myšpulín za Zádrhela peníze a oznamuje, že Čtyřlístek pravého skarabea vrátí faraonovi. A trest? Johan nechá padoucha zametat písek v chodbách Egyptologického muzea, zatímco Čtyřlístek se chystá vyřešit i záhadu "zpívajících kolosů", na které ovšem Bobík nevidí pranic zvláštního. Jen vítr asi "zpívá" a podle Fifiky je dobře, že praotec zůstal v místech, kde prší, sněží a kvetou i louky.
napsal Jaroslav Němeček, 15 stran
1. vydání: 4 detektivní příběhy Čtyřlístku (kniha Edice 4, 2014)


27. Zádrhelův zádrhel (2014)
Zádhel Na nedělním výletě si Čtyřlístek vyšlápne na Kamzičí vrch s Čapí rozhlednou. Dojde mu ale benzín. Okolo prosviští motorka s Kazimírem Zádrhelem, který se předvádí na zadním kole. Skončí v potoce a vyteče mu palivo, takže musí stroj tlačit k pumpě. Zatímco Čtyřlístek u ní zrovna platí, načerpá Zádrhel plnou a do koní práskne bez placení. Není to poprvé a čerpadlář skočí ke Čtyřlístku, aby ho dohonili.
Zádrhel se chce skrýt v davu okolo rybníka a Čtyřlístek se zdrží tím, že mu chtěli nadjet, ale uvízli ve vodě na konci slepé cesty. Zádrhel zatím skryl motorku do rákosí, dal si párek s hořčicí a znovu jde krást. Teď sebere ze šňůry specifické dámské plavky a čepeček, zatímco pruhované triko je mu zabaveno jeho pánským majitelem. Přestrojí se tedy, do čeho může, ale děti ho mají za hastroše. Prahl po zmizení, ale naopak je nápadný a maminka dětí z pláže navíc identifikuje své plavky. Padouch tak skončí vysvlečený do poslední nitě, a protože má jen poslední drobné, může si v půjčovně pořídit jen příliš malé plavky. Voda mě ukryje! ví ovšem. Jde se potápět. Bobík ovšem Zádrhela spatří z místa, kde předtím uvízli, dalekohledem, skočí rovnou do vln a plave k němu.
To čerpadlář si radši půjčí loďku. U Zádrhela je první, ale netuší, že je Kazimír mistr potápění, takže se může na chvíli ukrýt u dna. Nato vyplave za loďkou a chystá se čerpadláře vyklopit a snad i utopit, když tu ho chytí Bobík.
Ale zloduch se opět ponoří, i vypátrají radši motorku.
Tu se přižene hasičské auto. Požárníci zvou na závody mezi pátou a šestou odpolední. Po tu dobu bude i zákaz koupání, vyhlásí amplionem, nicméně Zádrhel už je na břehu. V klidu se chce převléknout do "civilního" dresu v malé maketě hořícího domu, když tu jeden z hasičů odstartuje výstřelem z pistole závod v rozvíjení hadic. Jedna závodnice se do hadic zamotá, ale vítěz již hasí a zádrhel je "turch". Uhání mokrý aspoň pro motorku a místo ní naň udělá "Kuk" z houští číhající Bobík. Stroj Zádrhelovi vrátí, jen když zaplatí, on však nemá ani vindru, takže musí dluh odpracovat s trakařem a lopatou. Pro odjíždějící Čtyřlístek byla ta neděle krásná, pro Zádrhela naopak nepovedená.
napsal Jiří Poborák, 9 stran
1. vydání: Zádrhelův zádrhel (Čtyřlístek 576, 2014)


28. Pozor, natáčíme! (2015)
Zádhel Třeskoprsky pořádají filmový festival. Den před uzávěrkou se hlásí jako režisér i Zádrhel. Chce vyhrát a stát se dík tomu váženým občanem. Jen proto, aby k tomu nedošlo, se tedy Čtyřlístek pustí i bez jakýchkoli zkušeností do vlastního filmu, navíc s časovým limitem pouhých 24 hodin.
Pinďa najde na půdě kameru a Myšpulín vymyslí téma. Bude to pro celý svět o Třeskoprskách. V první scéně má Fifinka diváky naučit, jak se dělají třešňové knedlíky, ale nepřipadá si upravená. Zatímco se snad hodinu češe, vymění jí Zádrhel oknem pudřenku a ta jeho Fifince zdevastuje účes. Zádrhel škodí i při natáčení v exteriérech, a když Bobík zvedne těžký kmen, zapne škůdce antigravitační pole a strom unáší siláka k zenitu. Myšpulín a Fifinka sice Boba chytí do plachty, ale ta se protrhne, takže si nabije.
V Třeskoprskách se pak rozhodnou nafilmovat i kostel s historickým portálem Mistra Bonifáce, ale Fifinku i Pinďu tu vyděsí duch. Ve skutečnosti je to Zádrhelův robot. Čtyřlístek si s ním poradí, a právě Zádrhelovo dopadení by navíc mohl být skvělý závěr. Lotr se ale Bobíkovi vytrhne, vypustí filmovou mlhu a zahájí natáčení vlastního filmu akční jízdou na motorce, při které se zpředu filmuje sám. Právě kvůli umělé mlze však havaruje, skončí v rybníce a odepíše si kameru.
Myšpulín se snaží sestříhat film z dosavadních záběrů a v místním kině pak rozhoduje tříčlenná porota (žena a dva muži). Akční Zádrhelův film získá dvě trojky a čtyřku od dámy, naopak dílo Čtyřlístku posbírá jedničky. Hollywoodský producent jim nabídne práci za hodně peněz, ale odmítnou, vždyť filmování je dřina a neopustili by kamarády. Stačí jim cena zde, pohár a mísa čokoládových bonbónů. Zádrhel ostrouhal a má pocit, že se z toho zblázní. Vždyť Čtyřlístek vlastně vyhrál díky němu. Jak to? Základem vítězného filmu jsou scény s bouchací pudřenkou, antigravitací, s likvidací robota v duchově rouše a s tápáním v umělé mlze.
napsal Richard Svitalský, 11 stran
1. vydání: Pozor, natáčíme! (Čtyřlístek Speciál 1/2015)


29. Výlet na Slovensko (2015)
Zádhel Chlapci Jožo a Laco ze Slovenska si postavili po Myšpulínově vzoru letoauto a zvou Čtyřlístek přes internet na návštěvu. Ten je zván i tamní akademií na observatoř do Panské Vsi, aby Myšpulín vypustil družici Magion 16, a tak Fifinka musí nastudovat z příručky řízení letoauta a vypraví se na cestu jen klisnou Mišelkou.
Nejprve ovšem doletí nad Prahu. Fifince navíc uletí mapa, ale Mišelka jí poradí, aby se orientovala podle dálnice D1, tak jako všichni piloti v nouzi.
Přeletí Brno, posléze spatří krásně opravený Bratislavský hrad, ale dochází jim benzín. Naštěstí je Jožo spatří na radaru, s kamarádem jim letí naproti svým letoautem, umožní jim natankovat ve vzduchu a navedou je na přistání, které ovšem Fifi provede začátečnicky, takže zdeformuje vrtuli. Jožo a Laco ji opraví přes noc, zatímco Fifinka spí pod prachovou peřinou a Mišelka ve "fajnovém" seně.
Fifinka ráno kluky zpraví, že družice vypuštěná Myšpulínem do výše dvacet kilometrů bude ovlivňovat počasí v celé střední Evropě. Chtějí ukázat jí a Mišelce Slovensko z ptačí perspektivy. Letí nad Váhem, míří k Tatrrám a Magion skutečně už hlásí počasí, a to skvělé. Mišelku však nebaví se držet stále za chlapci, tak je Fifinka předletí. Nato sestoupí nad Oravský hrad, aby si ho prohlédly, a chce podletět tamní most i navzdory Jožově varovnému vysílání. Dotknou se přitom řeky a smetou slovenské děti z voru. Slováci mají za to, že jim to jistě provedl někoho s "vltavskou krví", nejspíš Pražáci, ale poznávací značka letoauta odhaluje pravdu: Třeskoprsky XYZ O7 CZ.
Most Fifinka sice podletí, ale je to mezinárodní ostuda.
V řídícím centru v Polomených horách zatím Myšpulín zaregistruje podivné zprávy od Magionu. "Nad Tatrou se čerti žení a divo sa blýska." Bojí se o Fifinku a Bobík již tuší zádrhel. A skutečně. Magion dostal pod kontrolu právě Zádrhel.
Hodlá ovládat počasí a vyvolá sněžení. Fifinka a Mišelka mají za to, že to je jejich konec, a volají na pomoc Laca s Jožem. Jen díky nim šťastně přistanou u jedné salaše a Bobík zatím zprudka otevře okno, aby vyvětral, a udeří tím Zádrhela s vysílačkou, která se rozlomí.
Pro Fifinku a Mišelku zajede zbytek Čtyřlístku vlakem a prázdniny všichni tráví v Tatrách, zatímco Magion 16 hlásí slunečno, bezvětrno a bezpečno. Slováci plánují přijet na podzim na oplátku na českou farmu Zlatá Podkova.
napsal Jaroslav Němeček, 8 stran
1. vydání: Výlet na Slovensko (Ahoj, tady Fifi 10, 2015)


30. Bobík z vosku (2015)
Zádhel Čtyřlístek chce navštívit výstavu buchet a koláčů v místním muzeu, nicméně exponáty zplesnivěly. Správce by lidi rád nalákat na cokoli jiného, ale "široko daleko" neznámého. Fifinka svolá schůzi, zasedá v komisi a hlásí se Zádrhel. Vystavme motorky! navrhne. Zamítnuto jako moc časté.
Bobíkův nápad na panoptikum z vosku naopak projde. Ale budou umět zhotovit figuríny? Majitel motocyklu Zádrhel nevěří, ale Fifinka má výtvarné nadání, v podkroví maluje obrazy, a to nejen abstraktní, a Bobík se první přihlásí jako její model k soše. Sice se vrtí, ale po pěti hodinách je figurína hotova. I když ukusuje housku, není to ono. A tak Myšpulín přistoupí k problému vědecky. Uloží Bobíka v trenýrkách do sádry, namažou jej omastkem, do úst mu vloží trubičku a on musí vydržet deset minut pod tuhnoucím materiálem, než je vyklopen. Myšpulín vlije do sádrové formy horký vosk, posléze je vyklopena figurína a Fifinka se uplatní, když ji vzorně obarví. Výsledek působí jako živý Bobík.
Jen jedna figura ovšem nestačí. Myšpulín se obrátí na jejich sběratele a nepravý Bobík bude pouze stát u vchodu. Ostatně je ze Čtyřlístku podle průzkumů nejpopulárnější. Dokonce sběratel cení věrohodnost jeho figuríny, ale Zádrhel hlásá, že je v Třeskoprskách slavnější, přiřítí se k muzeu na motorce a chce na ní být i vyveden ve vosku. Sběratel mu řekne, že motocykly mezi náměty pro figuríny z vosku nenáleží, ale padouch si nedává říct, tasí nápis "nejoblíbenější občan" a již jej vidí na budoucí soše. Dupe jako dítě, ale podle sběratele na figuríny nápisy nepatří, Zádrhele vyhodí co osla a konečně má klid, aby instaloval. Rovnou celé "muzeum voskových figurin".
Fifinka si vybírá šaty a její kamarádi zavrhnout i ty žluté, i ty modré, takže vyrazí do muzea tradičně růžová. U dveří nelze skutečného Bobíka rozeznat od voskového, alespoň než reálný cvrnkne Myšpulína do nosu. Sběratel uvítá Čtyřlístek, vede iniciátory projektu do prvního ze sálu. Mezi "svou pýchu". Ouha. Místnost je plna stvůr.
Vyděsí nejvíc Pinďu. Bobík mezi nimi naopak chce klidně zůstat do rána. Setmí se. Tu oknem skočí do muzea Zádrhel. Nemá tu figurínu, i nesmí tu být ani Bobíkova. Ale zaměnil figuru se skutečným Bobíkem, kterého marně roztavuje plamenometem. Sice mu zapálí kalhoty, ale hrdina se ubrání a Zádrhel má naivně za to, že ožila figurína-"zombí". Uprchne.
Fifinka Bobíkovi nese slíbenou večeři, on už má hlad a pustí se do buchet. Sice se prý v muzeu v noci nudí, ale ví, že ráno nastane naopak veselo.
napsal Stanislav Havelka, 9 stran
1. vydání: Bobík z vosku (Čtyřlístek 588, 2015)


31. Záhada na Housce (2015)
Zádhel V okolí vyschly studny, takže Bobík zaléval celý rok dýně vodou z okapů. Stačilo to, vyrostly řádně. Mají s Pinďou plné ruce práce, aby jednu uřízli pilou. Dušičky jsou tu, Myšpulín dýni vydlabe a Fifi zavaří v vydlabaniny kompot.
I když má Pinďa celotýdenní zákaz četby hororů, přistihne ho Bobík s knihou Tichá hrůza. Měl bys prožít opravdický horor, ujistí kamaráda, vklouzne do dýně a vyděsí jej. Sice oba upadnou, ale dýně ideální pro halloweenský průvod vydrží.
Kompoty Myšpulín uloží do spíže. V noci Bobík tajně vstane a pořádá u televize chleba se sýrem. Pije meduňkový čaj. Vysílání mu ozřejmí, že na hradě Houska objevili různé anomálie. Dunění, záhadnou zář... Bobík kvůli tomu všechny probudí.
Myšpulín ráno studuje knihu Strašidelné hrady z Třeskoprsk a okolí. Stojí tam psáno, že to, co zedníci při stavbě Housky za dne postavili, bývalo vždy přes noc pobořeno. Z propasti pod puklou podlahou kaple se navíc ozývaly "strašné zvuky" a někdy tamodtud vyletovaly "smrduté potvory". Tolik aspoň pověsti.
Bobík naplní batoh jídlem a uhánějí autíčkem luštit záhadu. Z rádia Třesk a prsk cestou slyší, že i okolo Housky vyschly prameny. Taky hradní kašna je prázdná a nepršelo už dva měsíce. Podlaha v kapli se navíc propadla (na hradě zanedbali údržbu) a vítá je sirný puch, jako by se skutečně otevřela cesta do pekla.
U brány Čtyřlístek zjistí, že je hrad zavřený. Právě kvůli suchu. Fifinka přesto zazvoní a otevře údajný vedoucí průzkumu geopatogenních zón. Hned Myšpulína obejme a prosí o pomoc. Návštěvníci se totiž na Housku bojí.
Uvnitř je i restaurace zvaná Peklo a v podzemí zbrusu nová expozice strašidel Oživlé peklo. "Šéf průzkum" tam Čtyřlístek zabouchne.
Naši hrdinové spatří model mučírny včetně figur kata, oběšence a mučených. Taky tu je mj. figurína upíra. Dojdou k atrapě rakve. Kdo do ní usedne, tak se prý "pěkně projede", dočte se Myšpulín. Všichni nastoupí a jde o vozík strašidelné dráhy. Ten se rozjede a všichni nakonec skončí ve vlnách. Zachytí se na jakémsi potrubí a tím je i odhalena záhada zvuků. Potrubím někdo odčerpává zdejší vodu. A tu Fifince s Myšpulínem dojde, že hradní "vrátný" je Zádrhel. Vždyť záhada "nese jeho rukopis".
Bobík nicméně prostě otočí velkým kolem a udělá odčerpávání přítrž. Jak čekali, je Zádrhel brzy u nich dole, dokonce v tradičním kostýmu. Bobík mu podrazí nohu a Pinďa jej sváže. Bobík před ním schválně svačí, ale teprve poté, co Fifi začne vyhrožovat lechtáním, svolí Zádrhel, že vše řekne.
Za posledních dvacet let se okolo Housky rozrostla města a on se dočetl v Myšpulínově odborném článku "Propasti a jeskyně v okolí Třeskoprsk" o podzemním jezeře. To mu vnuklo plán: odvedl vodu potrubím do měst a tam ji prodával vodárnám. Hladina podzemní vody ovšem klesala a s ní cena pozemků. Lidé se stěhovali pryč, ani srny a laně neměli co pít, vyschla i říčka Pšovka a Harasovská tůň, odešli rybáři. A Zádrhel skoupil za babku Polomené hory.
Bobík se rozzuří a chce, aby padouch vše vrátil. I slíbí jim, že jim svůj "poklad" ukáže, ale zabouchne je v kobce a ďábelsky se tomu za noci směje.
Naštěstí nosí Myšpulín na vnitřní straně saka jisté "drobnosti" poslední záchrany. Zamřížovaným okýnkem tak může vystřelit kotvu, ta zasáhne jejich autíčko a Myšpulín je na dálku i nastartuje. Tenké lanko omotané kolem vězeňské lavice stačí, aby vůz vyrval zeď.
V noci odjíždějí a Fifi vysvětluje původ názvu hradu. Na tamních schodech je totiž opravdu houska, ale z kamene, a když do ní strčila, houska se zvedla a byla pod ní skrýš Zádrhelových peněz. Čtyřlístek dá část školce na hračky a část na vyčistění suché hradní kašny. Ale jak potrestat Zádrhela?
Jelikož mají zahradu plnou obřích dýní, dají se s místními dětmi do vyřezávání těch co možná nejstrašidelnějších masek. Zádrhel je známý strašpytel, sdělí dětem Pinďa, a vede je potmě ke hradbám. Padouch pochopí, že se před podobným průvodem neschová, a vezme nohy na ramena. A dokonce předtím sám osvobodí vodu. Kašna má opět vodotrysk, děti si tu pouštějí lodičku i rybu na klíček a na nádvoří cvrnkají kuličky. V ten večera je hrad otevřen jen pro ně a pohoštění v "Pekle" mají zdarma. I Čtyřlístek si bude s nimi hrát.
napsal Jaroslav Němeček, 15 stran
1. vydání: 4 strašidelné příběhy Čtyřlístku (kniha Edice 4, 2015)


Čtyřlístek se představuje (2015)
Hrdinové ze Čtyřlístku v Třeskoprskách sklízejí zeleninu na zahradě. Ve chvíli, kdy vyjde z domku Fifinka s bábovkou, Pinďa zalévá slunečnici, Myšpulín se rozhlíží z vikýře dalekohledem a Bobík cvičí na stromě, všimneme si na střeše garáže Zádrhela. Dále pokračuje "obyčejný den" Čtyřlístku, kdy chystá Myšpulín vynálezy nebo opravuje staré, Bobík hubne, Pinďa staví pirátskou loď ze sirek a Fifinka peče koláče. Potom následuje malování, další práce na zahradě, Vánoce, zimní sporty a navštívíme půdu domku, kde Pinďa studuje mapu hvězdné oblohy a Myšpulín zkouší nový létající stroj.
napsal Jaroslav Němeček, 8 stran
1. vydání: Čtyřlístek se představuje (leporelo, 2015)


32. Jubileum (2015)
Zádhel Myšpulín předloží ostatním dosavadní vázané Čtyřlístky. Bude jich "brzy" tisíc, pro Bobíka důvod k hostině. Chtějí i pozvat veškeré kamarády a Pinďu napadne uspořádal koloběžkové závody kolem Blaťáku. Fifinka zas upeče šestipatrový dort a "pro větší slávu" vymalují. Jenže předtím jsou nuceni vynést knihy a při četbě svých příběhů zavzpomínají, jak letěli balonem či byli v zajetí Indiánů. Jak Fifinka čekala, změnil se úklid knihovny ve čtenářský klub.
Řadí také své příběhy podle čísel, ale Pinďa nemůže tři najít. Myšpulín zas pláče pro jedničku. Asi třicet příběhů zmizelo. Myšpulín už kamarády vede do místní knihovny, aby je oskenovali. Jenže i tam čísla postrádají, někdo je nevrátil. Co hůř, ani na celém internetu nejsou. Neexistují v e-shopech ani v antikvariátech, a tak Čtyřlístek vypíše odměnu.
Za vším ovšem byl Zádrhel. Právě příběhy s ním zmizely. Takže jejich cena poroste. "Zisk i slávu," toť Zádrhelovo heslo. A mění texty i obrázky ve zmizelých Čtyřlístcích tak, aby byl nejpůsobivějším hrdinou.
Jako dr. Hell vítězně zpraví Čtyřlístek, že ztracená čísla má, a vypíše anketu o nejoblíbenější postavu časopisu. Až se kvůli tomu skoro pohádají a Myšpulín spočítá, že dobrá polovina čtenářů, tj. všechna děvčata, jistě bude fandit Fifince. Ale není tomu tak. Vede on, druhý je Bobík a až poslední Pinďa (zoufá si).
Zatím Zádrhel napíchne wifi Čtyřlístku a naslouchá. Kamarádi chystají ohňostroj, Fifi udělá slíbený dort a připravují hudební vystoupení. Jenže do čela ankety se dostal Zádrhel. Teď teprve Myšpulínovi dojde, že jde o Hella, a padouch vyzve děti, aby přišly na oslavu v podobě svého neoblíbenějšího hrdiny. Čeká sebe, ba armádu Zádrhelů.
Do místní knihovny přišla zatím chybějící čísla Čtyřlístku. Myšpulín je veze domů a běda, ty příběhy jsou předělané. Zádrhel tu poráží Myšpulína, v jiném je nesmrtelný a všude je největší hrdina.
Na oslavu ale nepřichází jako vítěz: nejhustší je zástup Bobíků. Zádrhelů přijde asi jen sedm. Ničema je zklamán, převlékne se za Bobíka, tajně navštíví domek Čtyřlístku a rozladí hudební nástroje. Jenže právě příšerná slavnostní předehra oproti očekávání uspěje.
Paní knihovnice zas pochválí Čtyřlístky se Zádrhelem za originalitu (další zklamání). Zádrhel aspoň povolí kolečka koloběžek a Bobík končí s boulí na hlavě. Jenže dostane i nápad. Vyhlásí závod, ve kterém jsou koloběžky neseny na start. A zas je to úspěch. Opět zklamaný Zádrhel aspoň osolí dort, jenže ten lze užít pro šlehačkovou bitvu. Zádrhel vymění pár raket ohňostroje, škrtne... a odpálí sebe a řítí se do Blaťáku.
Utonul by (neumí plavat), ale Čtyřlístek jej vtáhne do loďky. Ví, že dobrodružství bez něj by byla "jako guláš bez papriky". A děti přejí Čtyřlístku, ať žije ještě sto let.
napsala Hana Lamková, 15 stran
1. vydání: Šestistovka (Čtyřlístek 599+600, 2015)


33. Osel Bobíkem (2015)
Zádhel Mrzne, a tak Myšpulín navrhne odjet do Polynésie, kde je Oslí ostrov, ostrov Bez návratu a také Zátoka pirátů. Najmou člun, ale Myšpulín se tam nudí. Ostatní ani ne a Bobík dokonce píše na laptopu příběh o Zádrhelovi. A Zádrhel je také sledoval.
Bobík odrazí od jachty a vesluje na pramici do přístavu. Blíží se bouře. Zádrhel rozjede motorový člun, dohoní Bobíka a ohrožuje jej pistolí. Zbytek Čtyřlístku pluje kamarádovi na pomoc, ale přižene se tajfun. Zádrhel končí v oceánu, Bobíka bouře vyvrhne na písčinu, kde jej objeví domorodci. Jde o ostrov Bez návratu a každý cizinec tu musí pracovat na poli "od vidím do nevidím": i Bobík musí zůstat, dokud za sebe prý nenajde náhradu. Ale na ostrově není signál. Takže kope "jako nevolník".
Čtyřlístek jej zatím volá ze své jachty, avšak odpovědí je pouze oslí hýkání. Po chvíli volající spatří kmen stromu na moři a na něm osla. Zachrání jej a zvíře hýká vždy, když je vysloveno Bobíkovo jméno - jmenuje se taky Bobík. A tak jsou v jistém smyslu zase všichni čtyři pohromadě.
Pinďa spatří ostrov Bez návratu a tamní domorodec je vítá, nicméně Bobík je varuje, aby nevystupovali. Divoch přizná, že pracanta jako Bobík už asi nenajdou, ale zbytek Čtyřlístku mu věnuje osla Bobíka. A tak mohou odplout do Zátoky pirátů a oslavit kamarádovu záchranu, jen Pinďa se bojí Zádrhelova návratu.
Zádrhel vesluje po moři na trosce a vskočí s pistolí na jachtu Čtyřlístku. Nutí kamarády, aby dali ruce vzhůru, ale nejsou všichni. Chybí Bobík a Fifinka tvrdí, že pracuje na ostrově Bez návratu. A tak Zádrhel zase na trosce odvesluje. Jak je ostatně odhaleno, jeho pistole je pouze na vodu.
Bobík byl jen schovaný a jako kuchař zve přátele na zmrzlinové poháry i buchty. Zatím Zádrhel dorazí k ostrovu Bez návratu a tam je nucen pomáhat oslu Bobíkovi. Ten ho ovšem nakopne.
Domorodci prý Zádrhela (zřejmě ne tak dobrého pracovníka) propustí, pokud se za něj kdokoli přimluví, ale ten nemá žádné kamarády. A to je tedy konec. Chtěl být zeměpán, bude jen zemědělec.
Myšpulín se zatím shání po Bobíkově příběhu o Zádrhelovi, jenže ten se ztratil za bouře, a tak Myšpulín začne raději (pro redakci Čtyřlístku) líčit to, co právě prožili. A Zádrhel se zesměšnil sám.
napsal Tomáš Srb, 15 stran
1. vydání: Šestistovka (Čtyřlístek 599+600, 2015)


34. Čtyři kamarádi (2015)
Zádhel Taje sníh. Čtyřlístek se vrhá do práce na zahradě, Myšpulín opravuje auto. A vzpomene na vynalezení ruchadla, na které v dílně překová meč, jenž Pinďa získal za první místo v šermu.
Zatímco někdejší bratranci Veverkové zkoušeli orat parním strojem, jenž explodoval, Čtyřlístek zapřáhne do ruchadla svůj benzínový vůz. A buduje golfové hřiště. To pozoruje a chce překazit Zádrhel.
Když Pinďa běží do krámu pro trávu, podrazí mu Zádrhel nohy. Do krabice mu přidá semínko "nesváru" a netušící nic Fifinka je zaseje. Protože však se jí smáli, jdou spát bez večeře, a ona ráno ujede k mamince. Nesváry začaly!
Zbytek Čtyřlístku hospodaří celých čtrnáct dní jako trojlístek - a jde to ztuha. Nicméně (takřka) anglický trávník vyroste. Myšpulín nastoupí se sekačkou, ale tu zničí o jakousi nezdolnou květinu, kvůli níž se Bobík s Pinďou opět zbytečně poperou.
V knihách Myšpulín zjistí, že podobná květina vůbec neexistuje, ale vrátivší se Fifinka ji s láskou zasadí do květníku. Stěžuje si, že zbytek Čtyřlístku nechápe její duši a stále se jen hašteří, tak ona bude mít aspoň květinu.
Ta jí ovšem sebere mašli. Fifinka podezírá kamarády, opět neuvaří a oni se zmohou jenom na brambory na loupačku. - Bobík při jídle vypráví o pradědovi-lovci orchidejí. Jednu objevil u Amazonky, byla masožravá a pohltila prý krokodýla. Avšak i Zádrhelem k nim nasazená květina útočí - na Pinďovo ucho. Kousnutý nechtě rozbije nádobí a Fifinka mu to vyčte. Květinu nepodezírá a uloží ji do Myšpulínovy laboratoře, ve které však nesvár zničí jeho "výzkumy". Myšpulín obviní ze škody posilujícího Bobíka a ten chce odejít po vzoru Fifinky z party. Ještě předtím však zjistí, že mu někdo snědl buřty. Kdo? Myšpulín je přece "zapřisáhlý vegetarián". Nebo ne? Dojde k další potyčce a odstěhovat se teď hodlá jejich vynálezce. Kdo je to všechny očaroval? A jak to zjistit?
Myšpulín zahraje na housle (podobně jako Sherlock Holmes v podobných případech), ale preluduje tak, až se stěhují myši pryč. Konečně Čtyřlístku dojde, že působí zlá kytka, s níž si Fifinka povídá místo vaření. Tu neřád počne jejich kamarádku svými šlahouny upoutávat k židli. Jsou nuceni vyrazit dveře, aby ji zachránili. Fifinka květinu má za nepovedený Myšpulínův vynález a on nakopne květináč s ní. Zbytek Čtyřlístku s ním za to za trest nemluví a Bobík mu dokonce sní knedlíkový oběd a narazí na hlavu hrnec. Myšpulín uteče z domku i zahrádky. Zato se "Trojlístku" hlásí Zádrhel - a prý jim od kytky pomůže. A vyzradí, že tato nesnáší lásku mezi lidmi a teprve na její přítomnost umírá.
Květina mezitím pronásledovala a spoutala Myšpulína, ale zbytek Čtyřlístku jej přece jen má rád a zachrání ho: Zádrhel může puknout. "Nesvár podloudný" se do něj navíc pustí - za to, že mu nedal slibované "hory doly". A pronásleduje Zádrhela, až jsou oba "v čudu".
Myšpulín ovšem ví, že se Zádrhel zase vrátí. Než se tak stane, hrají golf. Aspoň na jednojamkovém zahradním hřišti.
napsal Jaroslav Němeček, 15 stran
1. vydání: Šestistovka (Čtyřlístek 599+600, 2015)


35. Nebezpečný kolotoč (2016)
Zádhel "Konečně" zase zavítá do Třeskoprsk pouť a Myšpilín vystřelí Fifince růži: na první pokus. Bobík zase přijde skrze cukrovou vatu k "fousům". Ale jsou horší věci. Jedné mamince se tratil malý Venda, má vypnutý mobil a není po něm stopy. Čtyřlístek tedy chlapce hledá a zjistí, že jde už o třetí dítě, které během prvního dne pouti zmizelo. A vždycky u kolotoče, sdělí jim na tamních "Ztrátách a nálezech".
Čtyřlístek tedy zahájí skutečné pátrání. Bobík se přestrojí za flašinetáře a hraje písničku o Babinském. Fifinka se vydává za preclíkářku a Myšpulín má papouška, který věští osud.
Na kolotoči se ztratí už čtvrté dítě, a to v maketě tramvaje označené třináctkou. Čtyřlístek se tedy ke kolotoči přikrade až za tmy a Myšpulín s Bobíkem v podlaze tramvajky úspěšně odhalí propadliště. Myšpulín tedy dokonce leze do jakési podzemní chodby, ale je snad moc úzká; vrátí se a Čtyřlístek vymyslí plán, podle kterého si Pinďa nazítří koupí jízdu tramvají. Tentokrát se snadno snese dolů propadlištěm, až na kamenné schody. Po dalších stoupá ke světlu. Vyleze pod hradem Bezzubem, ale vtom mu muž od kolotoče hodí na hlavu pytel a snese jej do hradního podzemí, kde je vězněno již sedm dětí. Taky po Pinďovi chce mobil, ale ten je naštěstí v tajné kapse od Fifinky.
Děti poznají hrdinu Čtyřlístku, který se dobrovolně nechal chytit, a vysadí ho k okénku. Pinďa se jím dostane až do síně, ve které chystají muži od kolotočů jídlo a pití. Sbíhají se jim sliny, ale tu se ozve helikoptéra. Přistane, na dvířkách Pinďa spatří "Z" - a taky že vystoupí Zádrhel. Tu Pinďa zapne mobil a Čtyřlístek doma slyší vše následující.
Zádrhel se nají a zví, že je lapených dětí už deset. Přesně tolik, kolik poručil. I káže, aby jim do jídla dali uspávací prášek, a ráno je prý v bednách a vlakem pošlou na kosmodrom.
Zatím Zádrhel připravuje s pouťaři raketu a nakládají do ní zbraně. Jak Zádrhel teprve nyní prozradí, všichni poletí na planetu Eden, což potrvá patnáct let. Děti zatím porostou a budou cvičeny k boji. Protože obyvatelé Edenu nemají zbraně, děti je snadno přemohou a Zádrhel se tam stane vládcem.
Pinďa se vrátí k dětem a poradí, aby nejedli a spánek jen předstírali. Pouťaři nic nepoznají a zavřou nehybné zajatce do schránek. Fifinka, Myšpulín a Bobík se zatím vydají zastavit vlak.
Bobík podetne u trati strom a parní lokomotiva najede do kmene. Pinďa zbytku Čtyřlístku zatelefonuje, že je v posledním vagónu, a to v bedně se Čtyřlístkem na víku. Tu taky Bobík přijde otevřít.
Zádrhelovi pomocníci marně zvedají strom, zatímco Čtyřlístek osvobozuje děti. Ty dovedou k mikrobusu naloženému pytli s pískem, které nanosí do vlaku a umístí do beden, a teprve když železničáři rozřežou kmen motorovou pilou, lze pokračovat v přepravě. Jenže už ne zajatců. Čtyřlístek - s autobusem plným dětí - uhání také, řídí Myšpulín a ztracení a znovu nalezení jsou v pořádku odevzdáni rodičům.
Zádrhel ztím naloží bedny, nic netuší a nevratně odstartuje kosmickou loď. Když bedny na její palubě otevře, najde uvnitř jen pytle. Pouťařům vyčiní, ale vrátit se nemůže.
I když nosí "čtyřlístek" jako takový štěstí, Zádrhelovi, zdá se, jen smůlu a kosmická loď se po krkolomném letu zapíchne do povrchu planety Saturn.
napsala Hana Lamková, 15 stran
1. vydání: Nebezpečný kolotoč (Čtyřlístek 609+610, 2016)


36. Na Lipně bude líp (2016)
Zádhel napsala Hana Lamková, 7 stran
Týden před olympiádou v Riu Myšpulín chápe, že na u nás Lipně se budou mít se Čtyřlístkem lépe. Tam budou sami závodit. A vidí se a i my vidíme uhánějícího maratónce Pinďu s číslem jedna, vzpírajícího Bobíka, oštěp házející Fifinku a do terče střílejícího Myšpulína. Olympiáda Lipno 2016 je vyhlášena.
Bobík zamluví chatku u jezera a Čtyřlístek míří k Lipnu na čtyřkole. Ale Zádrhel slyšel z televize, že mají šanci na několik medailí, i vydá se tam s ruksakem také. Zrovna když Myšpulín míří do terče, atakuje ho pepřovým sprejem, Myšpulín kýchne - a netrefí. Přátelé ho utěšují, ale vzápětí letí fandit Pinďovi.
Ten běží maraton. Padouch otočí směrovou ceduli, Pinďa zbloudí a doběhne poslední. To by se Emilu Zátopkovi nestalo! vyčte mu Bobík - a hodí do sebe pár koláčků. Oknem ho bohužel vyfotografuje Zádrhel. Bobík sice vzápětí zajistí nový rekord ve vzpírání, avšak zloduch ho udá dopisem. Za co?
Jedl před závodem mák, což je opium. Bobík je diskvalifikován. Fifinka má naštěstí také páru a oštěp hodí daleko. Jenže Zádrhel vypustil z klece divočáka, který je oštěpem zasažen do boku. Utíká ale dál a hod tak nelze změřit. (Zde je ale místné podotknout, že v reálu by Fifinka měla nový pokus.)
Kvůli medaili Čtyřlístek taky vyráží na veslici; ostatně Česko má ve veslování mistry Evropy, světa a i olympijskou vítězku. I plují, Zádrhel ovšem strčí kočárek s jedním jejich malým fandou do vody a Čtyřlístek dítě zachraňuje. Medaile mu proto unikne. A Zádrhel? Uniká taky, ale zakopne. Nato prchá před divočákem, leze na strom ale prase mu utrhne kus pláštěnky a kmen vyvrátí. Vše se obrátí k dobrému. Aspoň závod veslice je opakován, diváci skandují a bídák dalekohledem vidí, že vítězí Čtyřlístek. Ten taky stane se zlatým pohárem a kyticí na stupni vítězů. Ne, nad nimi se vyhrát nedá! odchází zklamaně Zádrhel.
1. vydání: Na Lipně bude líp! (zvláštní číslo, 2016)




Závěrečný souhrn

V roce 1992 jsme se se Zádrhelem znovu potkali teprve po vydání Historických Čtyřlístků (2. vydání čísel 1-8), kde jsme si jej připomenuli a mnozí se s ním teprve seznámili. V roce 2005 se Zádrhel podruhé vrátil, až když se s ním nová generace seznámila v knize Prvních dvanáct příběhů Čtyřlístku a jeho návratem v reedici příběhu Zádrhel se vrací v knize Strašidla v nesnázích (2. vydání). Třetí návrat Zádrhela přišel v roce 2010, kdy se zloduch objevil 2x ve Čtyřlístku a 4x v komisové knize věnované speciálně jemu. Zádrhel zasahuje do ročníků 1969, 1970, 1992-1994, 2005-2006, 2010-2016.

ročník komiksové příběhy mluvené příběhy
nové reedice nové reedice
1969 2x [1][2] - - -
1970 1x [3] - - -
1991 - 2x [1][2] - -
1992 1x [4] 1x [3] 2x [a1][a2] -
1993 2x [5][6] - 2x [a3][a4] 2x [a1][a2]
1994 1x [7] - - -
2002 - 3x [1][2][3] - -
2005 1x [8] 1x [4] - -
2006 1x [9] - - -
2010 6x [10][11][12][13][14][15] - - 4x [a1][a2][a3][a4]
2011 3x [16][17][18] - - -
2012 2x [19][20] - - -
2013 5x [21][22][23][24][25] - - -
2014 2x [26][27] - - -
2015 7x [28][29][30][31][32][33][34] - - -
2016 2x [35][36] - - -



Anketa

Na konci ročníku 2015, ve kterém vyšlo do té doby nejvíce příběhů se Zádrhelem v jednom roce - sedm, jste v anketě č. 101 hlasovali, jestli Zádrhel nevystupuje v příbězích až moc často. Výsledek je nejednoznačný. Stejným dílem se objevili odpůrci, kteří by se Zádrhelem šetřili tak, že by se v některých letech ani neobjevil. A ve stejné míře Zádrhelovi příznivci tvrdí, že Zádrhela je i tak pořád málo.




Čtěte také (5 náhodně vybraných článků)
Péťa Světošlápek
Péťa Světošlápek
Superkapela z Třeskoprsk
Superkapela z Třeskoprsk
Slovenské knihy
Slovenské knihy
Návštěva u Čtyřlístku
Návštěva u Čtyřlístku
Příběhy 2017
Příběhy 2017
Toto nejsou oficiální stránky časopisu Čtyřlístek, ty najdete na adrese www.ctyrlistek.cz