wz






logo

© Pavel Chrz 2001 - 2017

Semtamťuk: rozbor
Hrnčířovy seriály o Alence a Vaškovi, Klárce a Jakubovi a Semtamťukovi (2. část)
napsal Ivo Fencl

Semtamťuk: rozbor     Svatopluk Hrnčíř (21. 5. 1926) má přinejmenším jedno společné s Jaroslavem Foglarem. NIKDY nenapsal snad ani jedinou řádku pro dospělé. Tedy s výjimkou článků pro Bělohradské listy v Lázních Bělohradě u Jičína, kde se narodil, kde vyrůstal a kam se vrací.
    Hrnčíř přerušil roku 1942 studium na gymnáziu a vyučil se knihkupcem. 1945 odmaturoval a 1947 ještě absolvoval Státní knihovnickou školu. Knížky se pokoušel i vázat a chtěl být tiskařem, stal se však redaktorem. Vpředu, Pionýra, Větrníku a Ohníčku (do roku 1986).
    Nás zajímá Čtyřlístek. Vytvořil pro něj 50 dílů komiksu o Alence, Vaškovi, Klárce, Jakubovi a vynálezci Semtamťukovi (1969-2004), pouze jediný z nichž zbeletrizoval (Příběh osmého trpaslíka, 1979). Jiné jeho obrázkové seriály však vycházely i v Pionýru, Větrníku, Ohníčku, Kometě, Sluníčku a v dětských rubrikách Svobodného slova a Práce. Psal taky rozhlasové pohádky a ohromné množství povídek pro dětské časopisy a různé sborníky. A je dokonce i autorem literární úpravy prvních pěti dílů Burrougsova Tarzana.
    Hned Hrnčířův knižní debut Případ skončil v pátek (1959) byl Otou Hofmanem a Milanem Pavlíkem zpracován ve film Zpívající pudřenka. Hrnčíř od té chvíle až dosud publikoval přes dvacet dalších titulů a trilogií "Uctívači ginga" důstojně navázal na svého oblíbeného Jaroslava Foglara. Mj. vydal i knihy Prázdniny s pradědečkem (1963), Ostrov uprostřed města (1976), Únos krále hádanek (1977, cena Premio Europeo), Cestovatel Komínek (1978), Kamarád z planety Haf (1982), Kapsa ohnivého mloka (1983), Cour a Courek (1983), Země Zet (1990), Želva čeká v Babylónu (1990), Detektivní kancelář Dvořák a Filip (1992), Kouzelná koloběžka (1995), Talisman spiklenců (1996), Lovci z Ohňové hory (1998), Ostrov Uctívačů ginga (1999), Poklad Uctívačů ginga (2000), Osada na konci světa (2003, Zlatá stuha sekce IBBY), Klub dobrodruhů (2004), Sedm sněhuláků (2005), Maják Uctívačů ginga (2005) a je spoluautorem dalších publikací.
    V následujícím přehledu jsem stručně převyprávěl 50 dílů Hrnčířova seriálu spojených s postavami vyjmenovanými v titulu. Tyto příběhy vynikají výrazně komprimovaným dějem, což u tvůrců seriálů nebývá zdaleka pravidlem. Osobně mám nejradši díl odehrávající se u středověkého alchymisty Konráda Fouska z Lanškrounu, vynálezce to KOFOLY, dále však preferuji i první z Hrnčířových egyptských epizod.
    Oba jím vytvořené páry dětských hrdinů ze seriálů jsou částečně zaměnitelné, ale rozdíly mezi nimi jsou.
    V druhém z případů jde kupř. o sourozence, v prvním je zase holčička bývalou pohádkovou bytostí, což se trochu podobá filmu Ať žijí duchové, byť se na to pak už v seriálu nikdy nevzpomíná.
    A Vašek? Ten je zase typický tím, že bývá pyšný. Na pýchu i doplácí, zatímco Jakub u pozdějšího seriálu vedle něj působí o dost dětinštěji... Což ostatně i vedle Klárky... A zatímco Vašek Aleně jednoznačně dominuje… a působí na nás, jako by byl o něco starší než ona, Jakub dělá spíše dojem kluka stejně starého jako Klárka, nebo dokonce mladšího.
    Co ještě lze dodat? Příběhy číslo 3 až 14 vyšly znovu roku 1995 v knize Kouzelná koloběžka a příběhy číslo 15, 16, 17 a 19 vyšly roku 2001 v knize Eldorádo kreslených příběhů (v pořadí 15, 19, 17, 16). V oné publikaci se objevily pod titulem Vynálezy pana Semtamťuka. Roku 2006 pak došlo po dlouhém čekání i na knížku Vynálezy pana Semtamťuka (BB art), která obsahuje příběhy číslo 15-33. V roce 2013 vyšly všechny příběhy novodobého Semtamťuka - díly 34-50 v knize Nápady pana Semtamťuka (Mladá fronta). Co se však týká televizního večerníčku, ten už je zpracováním nových příběhů Jakuba a Klárky, přičemž se s časopiseckou verzí nekryje.
    A ještě jeden podstatný dodatek! Neočíslované díly 1-33 kreslil Adolf Born, ale díly 34-50 už vytvořila autorova dcera Lenka Vybíralová.


Čtěte také:
Alenka a Vašek (seriál ve Čtyřlístku)
Alenka a Vašek: reedice
Alenka a Vašek: rozbor
Semtamťuk (seriál ve Čtyřlístku - volné pokračování)
Semtamťuk: reedice
Semtamťuk: animovaný seriál
Svatopluk Hrnčíř o Semtamťukovi, Alence a Vaškovi (rozhovor)



díly 1 - 33

34. Vousy pana Semtamťuka
Stolečku, prostři se (Čtyřlístek 298, 2000)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslila Lenka Vybíralová, 6 stran
    Semtamťuk najde rostlinu a přes noc ji nechá s příměsemi povařit. Děti Klárka a Jakub ráno přes zeď spatří unikat oknem jeho domu cosi jako kaši. Jsou to však vlákna a poté, co se přelijí i přes zahradní zeď, děti po nich přelezou a chvíli dům mají za továrnu na provázky. Klárka se v nich však div neutopí. A pak zachrání děti Semtamťuka - obdobně jako kdysi Vašek a Alenka, v tomto případě však není zmenšený, jen uvězněný: na lůžku pod provázky. Teprve, když se jej děti pokusí rozmotat, dojde jim, že TO VŠE jsou jeho bílé vousy. Namočil si je totiž nechtěně (zpět na obrázek pět) v roztoku. Klárka s hráběmi sklízí na zahradě vousy co "jemné" seno a navrhne, že by šly dávat do polštářů místo peří. "Vynález číslo 135," ozývá se zatím z velkého přístroje...
    Cesta dětí domů zahradou je ztížena, protože Klárka předtím do trávy vylila onen roztok a ona vyrostla také. Za týden už vynálezce prodává peřiny a polštáře. Když dojdou, stačí znovu natrhat "fousatou kytičku", uvařit roztok a pak už jen stříhat. "Pracuji a přitom nemusím hnout ani prstem," namlouvá si Semtamťuk.

35. Rozhledna pana Semtamťuka
300 (Čtyřlístek 300, 2000)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslila Lenka Vybíralová, 6 stran
    Titulní rozhlednu Semtamťuk vybudoval na svém domě pod skleněnou kopulí a dalekohled se dá zaostřit na různá místa zeměkoule. Tak mohou děti vidět Kilimandžáro či tučňáky. Jakub se jde podívat do vedlejších dveří, ale špatně si přečte nápis na nich. Nejde o "druhou" rozhlednu, ale o "rozletnu". Uvnitř kopule je tu ke startu připraveno letadélko Semtamfuk a cedule jej označuje jako "dalekolet". I to Jakub nedbale přečte. Opět zmáčkne tlačítko "Afrika" - a ke svému překvapení po chvíli obletuje pyramida a po letu nad džunglí přistává i u Kilimandžára. Do uvolněného kokpitu však nastoupí opička - a letadélko se vrátí s ní, takže Klárka je jí náhle překvapena za svými zády - poté, co dál hovoří na Jakuba. Myslí si, že se proměnil... Semtamťuk však ví své a všichni tři nasednou do Semtamfuku. Do Afriky přilétají právě včas: Kubu honí nosorožec. A poté, co se zřítí do jezírka, chce jej sežrat i hroch. Naštěstí mu z dalekoletu hodí žebřík. Opička je vrácena matce a z příběhu plynou poučení: "Dvakrát měř, jednou řež!" a "Kdo dvakrát čte, toho hroch nespolkne!" (Že by skutečné africké přísloví??)

36. Kladívko pana Semtamťuka
Na řece Šuměnce (Čtyřlístek 302, 2000)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslila Lenka Vybíralová, 6 stran
    Děti příteli opravují plot, na což nemá čas, a postupně si poraní palce. Do týdne Semtamťuk vynalezne samočinné kladívko - je napojeno na jakýsi kufřík, kde je i zásobárna hřebíků různých velikostí, které se "do akce" dopravují trubicí a násadou, aby se vysunovaly přímo z plochy, která jim pak bije do hlavičky. Bohužel je přístroj nahluchlý, a tak spouští nejenom na slovo "ťuk", ale i na "kuk" - a zatímco Jakub spí, spustí ho Kukačka a ono okolo něj zbuduje zastřešenou klec. Klárka a Semtamťuk ho zachrání za pomoci obyčejných kleští, protože vynalezení samočinných by trvalo opět týden. "Zítra moje samočinné kladívko plot znovu stluče," vylézá Jakub, "ale já pro jistotu zůstanu doma!"

37. Bábovka pana Semtamťuka
Perpetuum mobile (Čtyřlístek 304, 2000)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslila Lenka Vybíralová, 6 stran
    Semtamťuk oslavuje stý (teprve?) vynález a když Jakuba tlačí boty, ozáří je svým šestatřicátým, který vše zvětšuje. Takže si Jakub může do tenisky vlézt jako do loďky... Semtamťuk přístroj přepne a boty se zmenší do správní velikosti. Se spořádáním bábovky čekají na vynálezce, a tu Jakuba napadne zvětšit i ji - ale neví, jak se přístroj zastavuje. Když na to přijde, už je Klárka uvězněná uvnitř bábovky - i se slunečníkem. Jakub se nejprve prokousává, ale brzy nemůže. Začne šplhat, ale "hora" se drolí. Nakonec nahoru vystoupí až za pomoci lasa, jenže Klárku uvnitř nenajde. Zato rovněž zvětšenou limonádu ano. Otevře ji - a nápoj vyšumí tak, že celková pohled z okna připomene Semtamťukovi sopku. Klárka je v otvoru na spodní části bábovky a připadá si jako v lavině. Zachrání ji až děti ze školky povolané Semtamťukem, když se k ní při "hostině" prokoušou.

38. Motýl pana Semtamťuka
V bludišti času (Čtyřlístek 306, 2000)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslila Lenka Vybíralová, 6 stran
    Už kdysi Semtamťuk sestrojil i ptačí a netopýří křídla pro lidi, ale nefungují. Nyní - do týdne sestrojí křídla motýlí, ale především vynalezne rušičku přitažlivosti. Tu na zkoušku zavěsí na jabloň - a ovoce, když zatřese, se vznáší. To brzy i Jakub - děti jej mají za obřího motýla. I dva kluci, kteří se jeho původním pokusům vysmáli. Ukradnou stará Semtamťukova křídla, ale zřítí se z kůlny. Jakub zatím vletí do přírodovědeckého muzea, právě když návštěvníci vstupují do téže místnosti: s motýli. "A tady je nejkrásnější hmyz," praví průvodkyně... než spatří okřídleného hocha bez vstupenky... Omdlí a Jakub budovu později ukáže Kláře: "Naštěstí neměli velký špendlík." Kláru na dveřích překvapí nápis "Pro velké mluvící motýly vstup zdarma!"

39. Krtek pana Semtamťuka
Drak Metrák (Čtyřlístek 310, 2001)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslila Lenka Vybíralová, 6 stran
    Jakub navrhuje jít hledat poklad do zříceniny hradu Pařízek. Jenže "musí" místo toho s Klárkou na návštěvu k Semtamťukovi, do jehož zahrady se nastěhoval krtek. Sám vynálezce se pochlubí podzemním člunem - a hned s Jakubem vyráží ze sklepa na cestu: právě pod hrad. Ale zlato ani drahokamy Semtamťukovy přístroje neregistrují. Zato ve sklepě najdou vzácné brnění - a vrtají se zemí jinam, až k činné sopce. A když se vyvrtají do moře, z podzemního člunu je hned ponorka. Najdou vrak pirátského korábu. To, co však Jakub má za démanty, jsou oči chobotnice, a ta se člunu zmocní. Pak se vrtají pod pouští a vniknou do pyramidu, kde kdosi kope vlastní chodbu, aby našel hrobku. Tu však nalezne Semtamťuk s Jakubem - a ony dva kopáče, kteří jsou zloději, zastraší hoch v brnění, které si oblékne. Egypťan ho má za oživlého faraóna, Evropan zmateně pozná rytíře. Utečou - a Semtamťuk s Jakubem zahrnou díru, kterou ti dva podzemí poškodili. Slovo POŠKODILI zaslechne ze sklepa v Čechách Klárka a přesně podle pokynů stiskne páčku. Vynález-magnet však místo umělého krtka přitáhne brnění. "Bezhlavý rytíř!" poleká se dívka a má z brnění brnění.

40. Křeslo pana Semtamťuka
Génius v kšandách (Čtyřlístek 314, 2001)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslila Lenka Vybíralová, 6 stran
    Opět tematický návrat k motivům z pohádek. Jednak z té, která byla dosud jen letmo zmíněna (k Šípkové Růžence), jednak opět ke Sněhurce.
    Zase jednou nechce být Semtamťuk rušen. Děti zatím nakouknou do komory plné myší a poklidí si Pohádkové křeslo. Jakub stiskne páčku vyčnívající z pravého opěradla a usne. Zdá se mu, že se co princ prosekává k hradu. Jenže místo princezny spí v posteli obří myš s korunkou a začne "prince" honit. Kuba se probudí spocen a za smíchu myšky za křeslem. Nyní vyzkouší křeslo i Klárka, a té se zdá, že je Sněhurkou. Přijde do chaloupky, nají se, usne, po chvíli se vracejí trpaslíčci se svítilnami. "Hej hou, hej hou, už trpaslíci jdou..." Jenže i ony jsou myšáčky a Sněhurku honí, až dokud neprocitne v původních šatech. Semtamťuk dětem nedostatky snů vysvětlí tím, že v křesle řádily myši, "něco sebraly a něco přidaly", přičemž vidíme, že mají pod podlahou i miniaturní kopii zeleného křesla, v níž se malému myšáčkovi (původci "vylepšení") zrovna zdálo o MYŠÁKOVI V BOTÁCH.

41. Strašák pana Semtamťuka
Diskotéka v jeskyni (Čtyřlístek 324, 2001)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslila Lenka Vybíralová, 6 stran
    Třešně Semtamťukovy zahrady dětem před očima oklove hejno špačků. Děti udělají a dají do koruny strašáka - a nic. Tak mu Semtamťuk přidělá vrtuli, aby mohl dálkově ovládán létat kolem třešně. Pak odjede na konferenci vynálezců: zloději mohou krást a zmocní se rušičky přitažlivosti. Děti, které je zahlédly, za nimi vyšlou strašáka, který dokonce mluví. V autě ujíždějící lotři zastaví a prchají, strašák se rušičky zmocní, ale zloději se vrátí a seberou "robotovi" anténu: jenže příšera funguje i bez ní, je to totiž "do strašáka převlečený" Jakub. Pak už strašák na třešni obnoven není, stejně je jim špatně... I v tomto příběhu Hrnčíř (pro komiks netypicky) utajil v jedné chvíli důležitou informaci, totiž tu, že startující strašák už není jen strašákem, nýbrž Kubou.

42. Čepice pana Semtamťuka
Neváhej a natoč to! (Čtyřlístek 328, 2002)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslila Lenka Vybíralová, 6 stran
    Opět "pravěký" díl.
    Semtamťuk připomínající Kubovi a Klárce jejich babičku uplete dvě čepice, pro Kubu červenou a pro Klárku modrou. Do bambulek cosi namontuje a odejde. Děti si vynálezy nasadí. Kuba se rázem ocitá v pralese, kde ho ohrozí vážka o velikosti čápa, a kde leží trilobit. Posléze se objeví i ptakoještěr: stojí tedy za pozornost, že se autor neopakuje, a když už potřetí pravěk, "nasazuje" tentokrát (po čtvrtohorách a druhohorách) prvohory. Ptakoještěr však chlapci sebere čepici a on za ním leze do skalního hnízda, kde je ohrožen pro změnu mláďaty. I s čepicí se zřítí do mokřiny a z ní jej za kalhoty vytahuje dinosauří tlama - byť býložravá... Tu se mu však už zase zatočí hlava - tak jako na začátku - a vrací se domů... A co prožila Klárka? Ocitla se v podivném, velemoderním městě se zvláštními auty a robotickými policisty. "Jak to, že chodíš?" ptá se jí jeden přerývaně. "Už sto let se jenom jezdí. Okamžitě nastup na jezdník!" Teprve teď dívka pochopí, že se díky čapce octla v budoucnosti. A musí i uznat, že jezdníky jsou (budou) pohodlnější chodníků - když si jeden vyzkouší. Vystoupí v parku, ale místo trávy je tam zelený koberec a stromy jsou z umělé hmoty, vyrobeny továrnou TOSTR. Zpěvné ptactvo zase "dodává závod na výrobu malých robotů". To se Klárce ovšem nelíbí. Ale že se mračí, což je v parku zakázáno, chytí ji dva robotičtí policisté. V tu chvíli se vrátí. Děti si nakonec odvodí i to, že byli každý jinde proto, že každá čepice je jiné barvy. Po třech dnech chce vynálezy vyzkoušet Semtamťuk, ale marně, neboť pohonná směs z bambulek vyprchala. A tak nikam nepoletí. "Třeba je to dobře. Kdoví, co by se mi v minulosti nebo budoucnosti přihodilo."

43. Obraz pana Semtamťuka
Dračice (Čtyřlístek 331, 2002)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslila Lenka Vybíralová, 6 stran
    Vynálezce Semtamťuk namaloval krajinku, a protože se jim líbila, věnoval ji s odstupem dvou dní svým dvěma malým přátelům. Aniž je ale na cosi upozornil. Děti si plátno nesou domů, pojednou však jim začne být chladno a když poté obraz odkryjí, je krajinka pojednou zasněžená. Domnívají se tedy, že dostali jiný obraz. Jenže sníh do rána roztaje a vytvoří u stěny pod obrazem velikou kaluž. Tu teprve děti pochopí, že jim tentokrát vynálezce Semtamťuk daroval obraz, na kterém se střídají čtyři roční období. Je to tak! A odpoledne už pod obrazem musí maminka i listí odmetat!
    Pak je kouzelný obraz vynesen i na zahradu a odsud zcizen okolojdoucím mužem. Děti na zloděje žalují panu Semtamťukovi, a ten prohlásí, že obraz najde, ale nejprve musí namalovat nový. Stane se - a tuto "krajinku s potokem" umístí pak vynálezce na totéž místo, odkud se ztratil její předchůdce. Podle očekávání zcizí i novou krajinu týž zloděj, což se mu však vymstí. Říčka z obrazu mu vyteče do pokoje a nakonec i oknem. Právě podle toho identifikují Semtamťuk a Kuba zlodějův dům a pro oba obrazy si dojdou. Matku dětí pak vynálezce ještě uchlácholí sdělením, že oba obrazy byly kouzelné jenom na den a nic víc už neprovedou. Navzdory tomu však se znovu zjeví vodní proud, ale tentokrát za něj už nemůže obraz, nýbrž kladívko a skoba v Kubových rukou.
    Jak totiž mohl Kuba vědět, že je zdí vedena roura vodovodu?

44. Vařečka pana Semtamťuka
Sněhulák v poušti (Čtyřlístek 334, 2002)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslila Lenka Vybíralová, 6 stran
    Klárčina matka pošle Semtamťukovi povidlové buchty, protože na vaření a pečení nemá čas. Děti navrhnout, aby tedy vynalezl přístroj, který by vařil za něj. Jemu to dá dost práce, ale zdá se, že se "podařila": "To budou děti koukat!" ochutnává totiž Semtamťuk bramboračku. A sdělí jim, že je jeho kuchaření vyřešeno. "A jak se ten vynález jmenuje?" ptá se Kuba. "VAŘEČKA."
    Za týden ovšem tuto VAŘEČKU chtějí půjčit děti jdoucí na výlet. Když si pro ni přijdou, není vynálezce doma. Ale Klárka VAŘEČKU najde(?) a jen se podivují, že je bez páčky či tlačítka. "V novém tisíciletí jsou moderní přístroje zdánlivě jednoduché," objasní to Klárka Jakubovi.
Jenže vařečka jim oběd do kotlíku nepřipraví. Inu, jdou na maliny. A když se vrátí. v kotlíku je bramboračka. Snědí ji a žádají moučník. Nic. Jdou tedy zase na maliny, ale tentokrát se Kuba tajně dívá - a vidí skutečného původce bramboračky, o kterém už čtenář ví... Děti muže, který utíká i s vařečkou, pronásledují jako zloděje - a on ji na lávce pustí do potoka. Ačkoli za ní běží Kuba podle toku, vařečka zmizí - a děti se vracejí z výletu k Samtamťukovi skleslé. Vařečka je fuč! řekne Kuba. "Mýlíte se, Vařečka je doma v kuchyni," sdělí jim vynálezce. A představí jim tam jejich zloděje - zrovna válejícího těsto. Prý za nimi jen nesl oběd. Je to jeho osobní kuchař jménem Josef Vařečka.
    Na úvodních stranách autor čtenáře nebývale mate. Zatímco oni musí mít za to, že došlo k novému vynálezu, Semtamťuk vlastně hovoří o najatém kuchaři a jeho práci!

45. Balón pana Semtamťuka
Maxijablko (Čtyřlístek 342, 2002)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslila Lenka Vybíralová, 6 stran
    Děti uzří venkovské nebe naplněné balónky. Kuba vyleze pro jeden červený na strom a zjistí, že je pevný jako míč. Také uvidí, že balónky létají ze Semtamťukovy zahrady. Vynálezce jim vysvětlí, že zkouší různé plyny pro nový typ balónu. Kuba, který chce být také vynálezcem, mu poradí, že bezpečnější by bylo dát do jedné balónové sítě VÍCE menších balónků. Za týden je vše hotovo a Semtamťuk vzlétá, přičemž dětem zanechal zvláštní glóbus, na němž mohou prostřednictvím světélka pozorovat, kudy se vzduchoplavec zrovna pohybuje na zeměkouli. Nad Afrikou divoši jeden balónek prostřelí šípem, když celek považují za papouška. Nad mořem se balónu zmocní vichřice a když v ní poskakuje, poskakuje i světélko na globu. Mečoun se vymrští z moře a propíchne další z balónků - a bouře na dálku pohne celým altánem, v němž děti sledují přítelovu pouť. Altán vzletí, ale je to vlastně jen díky spoustě balónků, které děti nafoukly a Klárka všude uvázala i pod jeho střechu vypustila... Nu, a jak letí, zpozorují na glóbu i další světýlko, jež označuje pohyb jich samých... Další balónek zatím Semtamťukovi proklovne kondor. Děti zpozorují, že se vědcovo světýlko na mapě zastavilo. To jejich se k jeho blíží... a už i Semtamťuka vidí na vlastní oči: uvázl mezi skalami. Zachraňují ho a létajícím altánem jej dopravují domů (s jeho balónem v závěsu), kde jsou však nuceni přistát na střeše... "Vynálezce Semtamťuk se pomátl," konstatuje soused k sousedovi. "Postavil si altánek za komín."

46. Brouk pana Semtamťuka
Rajská potopa (Čtyřlístek 347, 2003)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslila Lenka Vybíralová, 6 stran
Semtamťuk     Jakýsi brouk "brundibár" chce kousnout Kubu, a ten spadne z koloběžky. Pak si všimne i na lavičce si čtoucí Klárky a volá o pomoc. Už Kubovi na dlani oznámí, že je Semtamťuk.
    Ovšemže jen prostřednictvím vysílačky-brouka. Unesli prý ho zločinci, pro které má pracovat. "Brouk by mě sice mohl vysvobodit, ale jeho baterie slábne..." To je poslední srozumitelná věta.
    Děti tedy i s broukem běží do Semtamťukovy dílny a podle návodu jej vloží do dobíječky. Pak ho Kuba seřídí tak, aby poslouchal je... a brouk letí za svým pánem. A dětí běží za ním až ke starému zámku, kde prý straší. Jsou svědky, jak se brundibár provrtá nebozízkem na čumáčku do sklepních dvířek... a brouk jim vzápětí zevnitř vyřízne vstup! V podzemní chodbě jim navíc i svítí. Proletí okénkem ve dveřích do sklepa a v zámku najde v křesle spoutaného vynálezce. Na jeho pokyn mu překousne provazy. Pak i piluje mříž v okně! Oba uniknou... A teprve teď se brouk vrací - za voláním do sklepa... a až do Kubovy dlaně. Tam zůstane vybitý... a na vypáčení dveří do zámku už mu síla nestačí. Děti se tedy vracejí podzemní chodbou a když vylezou, považují nedaleký stín za únosce. Ale je to sám Semtamťuk běžící už na policii...

47. Oko pana Semtamťuka
Náhradní vynálezci (Čtyřlístek 359, 2003)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslila Lenka Vybíralová, 6 stran
    První ze tří příběhů s okem. Místo draka pouští Semtamťuk létající oko, nový vynález, a upomíná při tom tak trochu svým vzezřením na pána Boha, asi takového, jak ho kreslil Josef Lada pro Říhovu knihu Dvanáct pohádek z onoho světa... Oko, ač ne boží, může létat kolem celé Země a pozorovat, co se děje. Nazítří se Kuba dočte, že se ztratila loď Magdalena. Vynálezce ukáže oku její novinový snímek a na malém očičku na stole budou přijímat zprávy. Loď je objevena na ostrůvku v Grónském moři až během druhého obletu oka kolem Země... Třetího dne nechají oko pohlédnout na televizní záznam úniku bankovních lupičů a ono jejich dodávku vypátrá a zaměří přímo pod sebou: v hájíčku. Čtvrtého dne ukáže Kuba oku knihu Poklad Inků a půjčí si Semtamťukův dalekolet Semtamfuk, jímž oko následuje do Jižní Ameriky. To se zastaví nad vyschlou studnou pod Andami. Hoch do ní sešplhá po laně, naštěstí si vzal i baterku, a dole objeví podzemní chodbu. Sochy v ní se trochu vyděsí. Pak chodba končí. Hoch otočí křížem na zdi a do chodby se začne valit podzemní proud. Odnáší jej, až ho nakonec vymrští vzhůru studnou. Voda se z podzemí valí jako vodopád. TA... je podle místních největším pokladem. A to už oko hlásí: Návrat domů. Jakub je tedy v dalekoletu následuje a když přistane v kopuli, zrovna jej volají Semtamťuk a Klárka: udivení nad tím, co hlásí malé očičko: "Poklad Inků je tady nahoře. U letadla."
    Nu, a Klárka tam vskutku najde ležet KNIHU Poklad Inků.

48. Ostrov pana Semtamťuka
Tajemná chata (Čtyřlístek 363, 2004)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslila Lenka Vybíralová, 6 stran
    Druhý ze tří příběhů s okem. Scény s miniaturními zvířátky upomenou na scény s malými hračkami z robizonského dílu...
    Oko objeví titulní ostrov, který není na žádné mapě. Semtamťuk je na jeho průzkum moc opatrný, děti však sednou do jeho dalekoletu. Až se vrátíme, napíši Tajuplný ostrov, chystá se Kuba, ale Klárka jej správně upozorní na Verna. Po přistání Kuba nazve novou zemi Ostrovem pana Semtamťuka a vydá se na průzkum. Klárka čistí a hlídá letadlo. "Nejen dospělí, ale i holky jsou opatrné," pomyslí si hoch, než upadne přes obrovskou housenku. Chce se rozhlédnout, ale místo na balvan vyleze na obřího brouka, který se s ním rozletí. Kuba se zachytí obří květiny a je polit vodou z jejího květu. Tou dobou je obřím motýlem napadena Klárka, když strká hlavu do jiného vonného okvětí. Motýl, který odtud chce pít, ji div neuškrtí sosákem... Konečně se děti zase setkávají a náhle vidí malinké stromy a miniaturní stádo roztomilých, troubících slonů. Klárku nabodne nosorožec, ale je to jako štípnutí komára. A malý hrošík ve vodě a žirafky a malé zebry. Malí pštrosi. Místo náušnice má Klárka opičku. Na ostrově je zkrátka všechno malé velké a vše velké malým, což platí i pro sopky. Jedna z nich propálí Kubovi botu (což slouží jako vzpomínka na dávnou Vaškovu příhodu). Kuba si botu zchlazuje v moři - a tu se objeví velryba. Ta však má velikost normální. "Mám nový název pro svou knihu," míní hoch při zpátečním letu: "Ostrov naruby". A tak by se mohl jmenovat i tento díl. "Až si tu knihu lidi přečtou, budou říkat: Velký jako blecha a malý jako slon," uzavírá Semtamťuk, přičemž ještě upozorněme, že vlastně z obrázků není patrno, zda náhodou nechce psát Klárka. Obdobně žertovná přirovnání se vyskytují např. i v dětské knize Z. K. Slabého Bukukururuna (1968). Malí, milý a cizokrajní tvorové jsou také hrdiny knih Hanse de Beera (ilustrátor) Slůně Olli (1989) a Veverka a malý nosorožec (1991).

49. Pyramida pana Semtamťuka
Velikonoční překvapení (Čtyřlístek 367, 2004)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslila Lenka Vybíralová, 6 stran
    Snad jediný případ, kdy se Semtamťuk účastní cestování, ba sám mu velí.
    Třetí, závěrečný ze tří příběhů s okem. Oko objeví v yucatánské džungli neznámou pyramidu. Tentokrát už se Semtamťuk pro průzkum rozhodne. Na nákresu srovnává středoamerický typ pyramidy s egyptskou... a pak už všichni letí dalekoletem. Přistanou uprostřed zeleně na jakémsi kamenném letišti, ale pyramida nikde - a kolem dokola propast. Na jednom místě čtvercové plochy je křoví a Klárka jde prozkoumat ještě je. Najdou schody a dole nekonečné bludiště. D2ti děsí indiánské kresby a sochy. Z tlamy na zdi se vymrští chlupatý jazyk a sebere Kubovi svačinu. S hrůzou naslouchají, jak si tvor pochutnává. Dají se na útěk, ale Klárku něco zdvihne za ruksak. Ona je sice stržena Kubou dolů, batoh však zmizí i s večeří. Když Semtamťuk zhasne, je tma plná očí. Pak od nich přiletí shnilé banány a vzápětí se ozvou strašlivé skřeky. Všichni se dají definitivně na útěk. Kuba cestou najde batoh, ale už "samozřejmě" prázdný.
    "Konečně máme tu hrůzu za sebou," praví Klárka, když se dostanou zpátky na plošinu. Startují zklamáni, protože pyramidu nenašli, ale při obletu místa ji přece objeví. Přistáli totiž předtím na její základně: tato pyramida stojí v džungli na špičce! "Když ji Indiáni stavěli, omylem obrátili plánek," je hned vše jasné... A tu už jim také mávají obyvatelé pyramidy, kteří přece vylezli. Klárka jejich dobrodružství ještě ve vzduchu dokonce i zveršuje: "V obrácené pyramidě/ báli jsme se velice/ ale teď se tomu smějem -/ strašily nás opice!"

50. Hrad pana Semtamťuka
Jménem zákona (Čtyřlístek 378, 2004)
napsal Svatopluk Hrnčíř, nakreslila Lenka Vybíralová, 6 stran
    "Na Černém vrchu stál Černohrad," dočte se Semtamťuk v knížce. A jde se tam podívat, anžto jej staré hrady zajímají. Najde však jen rozvaliny, prales a medvěda, na útěku před nímž se propadne... Téhož dne odpoledne k němu přijdou na návštěvu Klárka a Kuba a podle místa, kde je kniha rozevřena, usoudí, že šel Semtamťuk nejspíš tam, kam šel. Skutečně po cestě narazí na zlámané větve a najdou i díru do země, jako by past. Vtom na ně vyrazí medvěd. Kuba rozhodne o návratu: děti použijí podzemního Semtamťukova člunu! Už ze záběru zachycujícího, kudy tento putuje pod hrad, poznáváme i vynálezcův osud. Kdo jiný by asi seděl v jámě?
    A možná volal o pomoc... S tím pomyšlením použije Kuba i další Semtamťukův vynález: UCHO. A zaregistrují tikání hodinek. Vevrtají se do podzemní chodby a s pomocí baterky dojdou k tikajícím dveřím. Místo přítele však za nimi objeví jen skladiště zlodějů - byť je Kuba má za starou pokladnici Černohradu... Kdyby však byla tak "stará", asi by kyvadlové hodiny nešly, že ano...
    Vtom děti skutečně zaskočí dva muži - a zavřou je do hladomorny. Tam stráví noc. Druhý den ráno je probudí cosi jako zemětřesení. Je to však podzemní člun, jehož špička prorazí stěnu z kvádrů. A řídí jej - medvěd? Ale ne! V medvědí kůži je Semtamťuk. Co se mu vlastně přihodilo?
    Spadl skutečně do pasti, ale tu krtek na své cestě "navrtal", respektive jí projel. Vynálezce se do výše jeho průjezdu už vyšplhat dokázal... a pak lezl chodbou za umělým "krtkem". Po cestě našel medvědí kůži a už také ví, že ji zloději používali ke strašení (ani v jednom případě tedy nešlo o skutečného medvěda!).
    Semtamťukovi byla zima, a tak si tuto kůži navlékl na sebe. Brzy poté v chodbě objevil i opuštěný člun a... Mohl děti osvobodit.
    Posádka pak opustí ve člunu podzemí hradu a přivolá policii, která zloděje pochytá a poklad odveze. Půl roku poté dostane Kuba pozvánku. Je od Semtamťuka. Děti uvidí nový vynález. Balonovou lanovku. Jde o lano začínající na jeho zahradě a končící až na Černohradě - a k tomuto lanu je kroužkem připevněno dno koše pod pestrým balónem. Když děti nasednou, vítr už je sám nese pod balónem, do něhož se opírá, a nad provazem, který je napjatý, ku hradu - byť do kopce. Nu, a Semtamťuk se stal na Černohradě kastelánem a průvodcem, a tak už před branou vítá "první návštěvníky", totiž Jakuba a Klárku. Ti k němu docházejí pěšky.




Čtěte také (5 náhodně vybraných článků)
Učíme se anglicky (R.S.)
Učíme se anglicky (R.S.)
Oslavy 40 let
Oslavy 40 let
Ahoj, tady Fifi (časopis)
Ahoj, tady Fifi (časopis)
Příběhy v PC hrách
Příběhy v PC hrách
Modrá pětka
Modrá pětka
Toto nejsou oficiální stránky časopisu Čtyřlístek, ty najdete na adrese www.ctyrlistek.cz